SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Black cat

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Black cat

Cestu mi zkřížila černá kočka. No super, smůla se mi bude lepit na paty. Nesnášim ty chlupatý umňoukaný zvířata. Furt mi běhaj přes cestu. I když občas mám štěstí a dostane se mi pod kola náklaďáku. Vlastně to v autě ani necítím, ale ten pocit je báječný. O jednoho blechuse na světě míň.
Pochopili jste velice dobře. Jsem řidič kamionu a naprosto bytostně nenávidím kočky. Hlavně ty černý. Jsou to naprosto nepotřebný a nepředvídatelný bestie a ještě nosej smůlu!
Ale rozhodně neuvěříte, co se mi stalo...

Měl jsem šichtu do zahraničí, byl jsem na cestě již třetí den. Manželka mě před měsícem poslala k vodě a tak jsem byl sám, zahloubaný do svých myšlenek. Bylo už hrubě po půlnoci, když jsem odbočoval k benzínce. V tuhle hodinu jsem neměl kam spěchat, nejezdila skoro žádná auta. Pomalu jsem jel odbočovacím pruhem, když jsem v zatáčce k benzínce zahládl sedět černou kočku. Už jsem se těšil, jak si na své palubovce udělám pomyslný zářez, ale kočka se ani nehla a zůstala sedět na silnici, i když nad ní přejel plně naložený kamion. Teda, to musel bejt kocour a musel mít koule ze železa. Viděl jsem to zvíře ve zpětném zrcátku jak tam v klidu sedí a líže si packu.
Hodně unavený jsem zaparkoval na odpočívadle, které u benzínky bylo, zatáhl si záclonku přes čelní sklo a zalezl si dozadu na lehátko. Pro lepší spánek jsem si dal jedno pivko.
Usínal jsem velice dlouho, pořád mě někde něco tlačilo, pak mi bylo horko, pak mi byla zima a pak jsem nakonec přes všechno to nepohodlí stejně usnul tvrdým spánkem, doprovázeným hlasitým chrápáním.

Byl jsem ve své ložnici. A nebyl jsem tam sám. Proti mě seděl kluk. Měl černé vlasy a výrazné žluté oči.
"Kdo jsi?" Zeptal jsem se ho, ale on mlčel.
Natáhl jsem k němu ruku, ale on zasyčel a ohnal se po mě. Kdo to sakra je? A co dělá v mojí ložnici?!
"Kdo jsi?!" Zopakoval jsem už trochu naštvaně svojí otázku.
Místo odpovědi jsem si všiml kočičích oušek mezi jeho vlasy. Legračně jimi stříhal a různě je natáčel.
"Ta ouška jsou pravá?" Zvědavost byla silnější než já. Přeci jsem jsem někde slyšel, že v Japonsku vyrábějí ouška, která se hýbou.
Zvědavě jsem natáhl ruku a uší se dotkl. Nechal mě. Ouška byla jemná a teplá. Mnul jsem je mezi prsty a on začínal mít spokojený a blažený výraz. Zkusmo jsem za ouška zatáhl, chtěl jsem si je taky zkusit, ale on pouze zařval a sekl po mě. Tak to ty uši asi jsou opravdu jeho.
Seděl jsem proti němu a díval se na něj, jak si olizuje hřbet ruky a pak si olízaným hřbetem projíždí po ouškách. Díval jsem se na něj se zájmem.
"Nesnášíš kočky, ale ouška tě zajímají?" Zvedl ke mě žluté oči a propíchl mě pohledem.
"Nenávidím kočky!" Potvrdil jsem mu.
Beze slova přešel ze sedu do kleku a po čtyřech překonal vzdálenost mezi náma dvěma.
Byl jsem celý ztuhlý a nezmohl jsem se ani na pípnutí. Spoutal mě svým pohledem dokonale.
On byl nahý, já měl trenky. Jak se sakra tohle stalo?
Po chvíli, kdy mi olizoval ucho drsným jazykem jsem neměl ani ty trenky. Trochu jsem se styděl. Co to tu dělám?
On ale zašel ještě dál a jazykem mi začal olizovat přirození. Najednou už jeho jazyk nebyl drsný, ale jemný a mé touhy se probudily. Byl jsem rudý až za ušima a poddával jsem se té rozkoši, kterou hoch nabízel. Netrvalo dlouho a cítil jsem, že se blížím k vrcholu.
"Dost, to stačí. Už budu." Natáhl jsem ruku jeho směrem, ale on se po mě pouze podíval, pustil můj úd a otočil se kě mě zády. Než jsem stihl cokoli říct, nasedl na moje přirození a začal udávat rytmus.
Byl tak těsný a jeho nitro mě tak vtahovalo. Nedalo se to vydržet. Natáhl jsem k němu ruce a chytil ho za boky. Překvapil mě černý a hebký kožíšek. Trochu jsem se nadzvedl, poposedl si a zabořil mu do kožíšku tvář. Tak krásně voněl. Začal zrychlovat tempo a já cítil, že teď už můj vrchol opravdu přijde.
Uvolnil jsem se s hlasitým výkřikem. Jeho to asi vzrušilo, protože začal příst a vyvrcholil taky. Pomalu ze mě slezl a sedl si proti mě. Už neměl jen ouška, ale i výše zmíněný kožíšek a celkově se přede mnou měnil v černého kocourka. Byl tak maličký a koukal tak roztomile. Natáhl jsem k němu ruku a pohladil jsem ho. Stočil se mi do klína a oba jsme usnuli.

Vzbudil jsem se sám ve svém kamionu.
"To musel být sen." Mnul jsem si spánky. Zkopl jsem ze sebe deku a všiml jsem si, že mám mokré trenky.
"Super, tak to byl mokrej sen." Ten jsem neměl někdy od střední školy.
Vyhrabal jsem se z lehátka zpět do kabiny a roztáhl záclonku. Na kapotě mého náklaďáku seděl černý kocourek se žlutýma očima a koukal na mě.
V první chvíli jsem ho chtěl pouze odehnat, ale nakonec jsem si radši vyměnil trenky, natáhl kalhoty, vylezl z auta a natáhl ke kocourkovi ruku. Pouze na mě zaprskal, zasyčel a stáhl se víc ke středu kapoty, kam jsem na něj nedosáhl. Pokrčil jsem rameny a odešel si na benzínku koupit něco k jídlu. Jemu jsem koupil kočičí kapsičku.
"Hej, nevíte něco o tý černý kočce?" Zeptal jsem se čerpadláře.
"Ne, objevil se tu teprve včera a vypadal, jako by na někoho čekal."
Sebral jsem svůj nákup a vrátil se k autu. Kocourovi jsem položil na kapotu talířek a do něj vymačkal kočičí kapsičku, já sám jsem si sedl pod auto a věnoval se svojí bagetě.
Když jsem dojedl, chystal jsem se k odjezdu. Chtěl jsem zkontrolovat kocoura, ale na kapotě nebyl. Jen talířek od jeho snídaně byl čistě vylízaný. Přišlo mi to trochu líto, ale tak vlezl jsem do auta, nastartoval a odjel.
Neujel jsem ani 20 kiláků, když mi před autem začala přebíhat jakási mourovaná kočka. Místo toho, abych přidal plyn jsem podvědomě přibrzdil a nechal kočku relativně bezpečně přeběhnout. Ani jsem netušil, co se to se mnou děje.
Ucítil jsem teplo na klíně a velice příjemný pocit. V rychlosti jsem stočil oči od provozu na silnici do svého klína a tam ležel on. Ten černý kocourek a spal.
Pohladil jsem ho po heboučkém kožíšku, pousmál jsem se a jel dál, vstříc svému cíli.
Kocourek dostal jméno Black a jezdil se mnou od toho dne pořád.

Dodatek autora:: 

Tak, ještě jednu jednorázovku vám sem dám Smile Dneska jsem měla čas zase něco sepsat a jsem za to moc ráda, protože už jsem měla opravdu plnou hlavu. Snad mě za do admin neukamenuje Laughing out loud
Jinak tedy další várku čekejte až zase za dýl..teda pokud na to vůbec někdo čeká, protože podle hodnocení jsem koukala, že už mě asi máte plné zuby. Tak uvidim, jestli vůbec má cenu dál psát Sad

4.83871
Průměr: 4.8 (31 hlas)