Blood of Shinigami: Tygr a Jahoda - díl I.

Tora Teiko sledovala přes své obvykle americké sluneční brýle, jak stěhováci přenáší všechen nový nábytek do nového domu na kraji města, do kterého se s matkou stěhovala. Z jejího naštvaného postoje bylo znát, jak moc je všemi změnami ve svém životě frustrovaná a dokonce by se daly odhadnout myšlenky v její hlavě, kterými proklínala svou matku a její neschopnost se smířit s fakty.

Tsuyoshi Teiko zemřel. Ten jelepší otec na světě a nejoddanější manžel ze všech odešel, zanechavš po sobě své věci a vzpomínky u nejbližších lidí. Magie Smithová Teiko se po jeho smrti rozhodla, že není rozumné zůstávat v Rathdrumu ve státě Montana v Severní Americe a uetkla s Torou do Japonska, země, kde předtím žil Tsuyoshi. I když japonsky pořádně uměla jen Tora.

"Toro!" zavolala na ni Magie z okna druhého patra celkem velikého, ale nudného domu. "Nemrač se. Koukni jak je v Japonsku podzim odlišnější než v Americe!"

Nemrač se? Vážně to řekla? Tora se rozhlédla. Toto místo nad centrem města jménem Karakura, bylo porostlé hustým, listnatým lesem, který se už z části proměnil na zlato-rudé království, které pomalu padalo na zem. Nečekala, že se nastěhují na tak opuštěné místo. Nic tady jí nepřišlo nějak jiné než v Americe. Tam byl také podzim a tam také existovaly stejné lesy. Jenže tam neexistovaly takové ulice jako tady. Všechny Toře přišly stejné, jakoby někdo vytvořil jednu a potom ji sedmdesát krát zkopíroval.

Otráveně zhluboka vydechla. Nemůžu se dočkat, až půjdu do zdejší školy.

Ukázalo se, že do té školy ji Magie přihlásila již předem. Ráno, když Tora stále otrávená a unavená ze změny časových pásem, usedla za barový stůl na vysokou židli a napila se již hotového zeleného čaje, matka k ní přiskočila ze zádu a držela v rukách zvláštní věci, které by na její příliš vysokou postavu nepadly. "To je tvoje školní uniforma," prohlásila a vypadala skutečně nadšeně.

Tora vyprskla čaj. Zírala s otevřenou pusou na šedé oblečení a nevšímala si horké tekutiny, která jí stékala po bradě na tílko, ve kterém spala. "T-to si na sebe v žádném případě nevezmu!" řekla rozhodně s menší dávkou hysterie. Nikdy v životě neměla školní uniformu, a vůbec, tahle jí přišla až moc ... malá.

V ruce držela papír, na který jí Magie nakreslila cestu ke Karakurské střední škole. Byl to obrázek spletitých čar, u kterých byly drobným písmem nakresleny metry. Chvíli před tím, než se Tořin zrak začeřil rudou barvou vzteku, měla před očima svůj odraz v zrcadle, když si oblékla tu uniformu. Tu pitomou sukni, skoro patnáct centimetrů od kolen a celkově utáhnuté sérá fuku.

Když se dostala prstem na konec té čáry, ocitla se na nádvoří školy, kde se hromadili zdejší žáci a zjišťovali na vývěsních tabulích s kým a v jaké třídě budou na začátku nového, školního roku. Nevšímala si spousty pohledů, kterým ji ihned začali obdarovávat, a došla k jedné z tabulí a dívala se na třídy. Dvanáctá C. V Americe by to byl třeťák.

Za jejími zády se ozval vysoký milý hlas. "Jsi v Karakuře nová, viď?" ptal se Tory.

Otočila se. Dívala se do vřelých šedých očí vysoké zrzky s bujnými proporcemi modelky. Přikývla. Raději se ani nesnažila o nějaký úsměv, protože by z toho jako obyčejně vyšel naštvaný škleb.

"Já jsem Inoue Orihime," představila se s úklonou zdvořile dívka. Usmála se na Toru. "Moc mě těší ..." odmlčela se.

"Tora Teiko," představila se a natáhla ruku v gestu, který nebyl obvyklý ve východní kultuře. Když se Inoue Orihime na její ruku jen nechápavě ale roztomile zamračila. Tora ruku raději odtáhla.

"Inoue!" zakřičel někdo. Otočily se a viděly, jak k nim běží dívka s dlouhými, černými vlasy. Sérá fuku odhalovalo celkem svalnatou postavu. Zastavila se u nich a zamrkala překvapeně na Toru. "Oh, ty jsi asi ta nová," řekla.

To tady každý bude vědět, že jsem ,ta nová‘?

"Tatsuki!" usmála se Inoue a objala dívku. "Přes léto jsme se tak málo viděly! Ani nevíš, kolik receptů jsem ještě vymyslela. Nemohla jsem se dočkat, až je na někom vyzkouším a uvidím, jak bude reagovat." Její oči zazářily.

Dívka, kterou Inoue nazvala Tatsuki, viditelně zbledla a na jejím čele vyskočila kapka nervózního potu. "Proč to říkáš, jako bys prováděla nějaký labaratorní experiment na zvířatech?"

"Jsem Tatsuki Arisawa," představila se a natáhla k Toře ruku. "Slyšela jsem, že jsi z Ameriky?" Tora přikývla. „Jsi Tygr,“ pousmála se, ale Tora se jen ještě více nakvasila. Nesnášela své jméno. V Americe ho všichni brali jako obyčejné, protože nevěděli, že doslova znamená tygr, ale tady jí každý bude říkat ,Ty jsi tygr?‘ Uměla si to představit. „To nemáš nejhorší jméno, věř mi. Inoue je Princezna a máme tam ještě kluka, který se jmenuje Jahoda.“

Tora si sedla na jediné místo, které v té třídě uviděla. Připadalo ji skutečně nepříjemné, když na ni všichni zírali, ale ještě nepříjemnější byl pohled barvy kari toho svalnatého kluka s rozcuchanýma oranžovýma vlasama, který seděl u okna v poslední řadě. Ten hrozný pohled ji doprovázel ještě pět minut, než se k němu naštvaně otočila a sykla: "Mám na hlavě pavouka nebo co?"

Kluk sebou překvapeně trhl a ještě více se zakabonil, jakoby to bylo možné. "Ne," odsekl a otočil se k tabuli, na kterou profesorka Misato Ochi psala nějaké příklady. Tora se opřela o jednu ruku a dívala se na zrzouna, jak příšerně tlačíc na tužku píše do svého sešitu. Kdyby se nemračil, byl by na japonské (no, vlastně modelské) poměry skutečně hodně pohledný. Tořin kout úst vyjel výše, než za posledních několik dní.

Zrzoun se na ni koutem oka zamračeně podíval a znovu se odvrátil.

Ichigo Kurosaki cítil z té Američanky něco, co hodně připomínalo reiatsu. Jenže si nehodlal připustit, že by ta ne zrovna slušná a ne zrovna holka k zahození s až příliš zelenýma očima mohla být jiná než ostatní lidé. Cítil její pohled. Určitě jen stejně jako všichni, kteří ho kdy potkali, nedokázala pochopit jeho neobyčejný vzhled. Nebo jen byl překvapený, že se do Karakury někdo přestěhoval. Bylo to sice celkem veliké město, ale poslední dva roky se jednalo vždy o Shinigami, Vizardy nebo cokoli jiného, co se chtělo dostat blíže k Ichigovi nebo Společenstvu duší a zničit ho.

Ale po bitvě s Aizenem, potom s Kagerozou, po čemž ztratil zcela své reiatsu, a nakonec s majiteli Fullbringu, kde získal zpět díky celému Společenstvu duší své shinigamské schopnosti v nové formě, byl klid. Pokud se nepočítali Hollowové, kteří byli však obyčejným doplňkem Ichigova dne.

Bylo zvláštní být znovu Shinigami. Dočasný Shinigami. A také uvolňující. Když ztratil své schopnosti, nedokázal z hlavy vytlačit to nutkání neustále s někým bojovat. Někoho bránit. Nedokázal zapomenout na to menší potěšení z bojů, které se mu dostávalo. Myslel si, že se bez toho obejde, sle nemohl a každým dalším dnem to bylo jen horší a horší. Po tom, co ovládl svůj Fullbring, bylo to jako znovu bojovat za čest, kterou mu už dávno udělila Rukia Kuchiki, a to bojovat v kimonu Shinigamiů. Pak ztratil Fullbring. Byl tak otřesený a ztracený, naprosto zdrcený, až poprvé v životě po smrti své matky znovu brečel. Bylo to ... hrozné a trapné, jenže nikdy necítil takovou prázdnotu, jakoby mu odebrali srdce.

A když byl znovu prostě dočasný Shinigami, byl to ten Ichigo Kurosaki, kterého všichni znali. Kterého znal on sám. Byl připraven na jakýkoli další boj.

Ale rozhodně ne na někoho, jako byla Tora Teiko, jejíž oči vás dokázaly jediným pohledem svléct a naprosto prohlédnout. Pamatoval si, že se tak cítil když poprvé potkal Byakuyu Kuchiki. Jenže ten měl pohled depresivní a ne dráždivý a sa*ra otravný. Napadlo ho, že by mohl na její hlavu vylít své pití jen aby musela odejít a nevysmívat se mu do tváře, jenže to by potom určitě musel zůstat na doplnitelné práce, což byly povinnosti jako dočista odstranit špíny na chodbách školy.

Dokázal tak vydržet ty hodiny vyučování, kdy už poslední minuty nedokázal vydržet a zlomil svou deseticentimetrovou tužku na pět částí. Vteřinu do zazvonění na oběd si sbalil věci a rychlostí blesku se vyřítil ze třídy jako první. Hnal se na střechu, kde by ty zneklidňující zelené oči nemohly vidět jak těžce oddychuje jen z jejich přítomnosti.

Po chvíli se tam objevil Keigo Asano, který jako obyčejně cucal z brčka jablečný džus v krabičce. Odhodil si z tváře delší a lépe zastřižené vlasy než před rokem a postavil se vedle Ichiga u zábradlí, kde měli možnost sledovat jak obědvají děvčata na školní zahradě.

"Seš nějak roztržitej," pronesl k Ichigovi, který svým obvyklým zamračením sledoval celou Karakuru. "Ve třídě s' vypadal, jakobys chtěl tu novou roztrhat." Odhodil krabičku a jeho oči nahradila zasněná srdíčka. "Vždyť ona je tak sladká! Pořád si myslím, že Inoue má to pravé a všechno to dobře veliké, ale tohle malé tygří mládě bych si s láskou přivinul k srdci a snažil bych se dosáhnout toho, aby vrnělo. Taky bych jí dokázal každej den kupovat nějaké to žrádlo pro kočky. Trochu mi připomíná Kuchiki-san, ale je něčím jiná. Nevím. Rukia byla trochu jako malá ledová královna ale tahle dokáže rozpálit jediným pohledem." Nakonec skončil po své tirádě na zemi, kde ji špinil svými slinami.

Ichigo mu nevěnoval i tu nejmenší pozornost.

"Pane Asano, měl byste více dbát na své oblečení," řekl ode dveří Mizuiro Kojima, který jako vždy SMSkoval s někým na svém zbrusu novém mobilu. Za ním na střechu vstoupil Ishida Uryu a Chad (Sado) Yasutora ještě s několika kluky z jejich třídy, kteří se vydali po svých na jinou stranu.

Ishida si pozvedl brýle, z poloviny zahalené temnými vlasy v skoro emo stylu. "Jestli na svém oblečení najdeš nějaké vady, dej mi vědět," řekl svým povýšeným hlasem.

Chad jen zamručel a postavil se vedle Ichiga. Ten se díval dolů, kde uviděl známé, neustále se vlnící vlasy Orihime, na kterou se lepila Chizuru Honsho a tu neustále odkopávala do aleluja Tatsuki. Vedle nich, trochu stranou se rudě leskly temné vlasy Tory. Neměla je náhodou temně hnědé a ne červené jako Renji? Povzdechl si nad sebou. Proč přemýšlím o tom, jaká holka má jaké vlasy?

Když přišel domů, Yuzu pobíhala po kuchyni a něco hledala. Karin seděla u jídelního stolu a znuděně ji pozorovala. Ichigo se zamračil. "Co se děje?" zeptal se. "A kde je Isshin?"

Karin si položila hlavu na stůl. "Táta je pořád v centru. Prý našel nějakou menší prácičku a chce tam ještě chvíli zůstat. A Yuzu nemůže najít papriku. I když si nemyslím, že to je důvod k tomu, jak nám naprosto zdecimovat kuchyni."

"Ale já ji POTŘEBUJU!" vyjekla Yuzu a dupla. Otočila se k Ichigovi, který jen překvapeně zamrkal nad její rozhodností a zajímavým, velitelským postojem. "Jestli nekoupíš nějakou papriku, nebudeme mít večeři," řekla nejdříve výhrůžným hlasem a nakonec ho chytila za rozepnutý gakuran a se slzami na krajíčku prosila: "Prosíííím, Iiichi-nii!"

Odhodil svou brašnu pod stůl a rozcuchal své mladší sestře světlé vlasy. "Jenom nebreč, prcku," pousmál se a znovu odcházel.

Šel se z nedalekého nákupu papriky přes zdejší menší park. Byl už delší dobu opuštěný, protože se tu nedávno něco stalo a nebylo to dovyšetřováno policií, ale cesta přes něj byla rychlejší a Ichigo už cítil, jak si jeho žaludek stěžuje, že s energií, kterou vydává, potřebuje i spoustu energie spotřebovat.

V tom uslyšel ten známý skřek. Zarazil se v polovině kroku a vzhlédl. Obloha se rozevřela dírou z Hueca Munda, odkud najednou padali dva Hollowové. Odhodil papriky stranou. Promiň Yuzu. Vyndal ze své kapsy svůh odznak dočasného Shinigamiho a přirazíc si ho k tělu se z něj vyvlekl a už držel v rukách Zangetsu, který do Ichiga ihned vpálil dávku reiatsu, což si přivolalo pozornost příšer.

Díra v nebi se však nezavřela. S Ichigovým vyvtělením se jen ještě zvětšila a tak se z ní dokázalo procpat najednou několik kup Hollowů. Ichigo se rozhlédl kolem sebe. V kruhu kolem něj stály znětvořené duše a už se nedočkavě přibližovaly. Ichigovo srdce udělalo divoký převrat. Tak najednou se jich tady nemohlo ukázat tolik, ne? Zaujal pevný postoj a prostě čekal. Neměl by použít bankai? Ne, zřejmě ne. Pokud je přivolala i taková menší dávka reiatsu, z bankaie by se zbláznili. A Getsuga Tensho? Až na tom budu nejhůř.

Vyrazil na něj první Hollow, kterého Ichigo lehce přesekl napůl. Jenže Hollowové na nic nečekali. Vyhrnuli se na něj ze všech stran, dokonce i ze shora a zaútočili. "Do ha*zlu!" usykl a s pomocí shunpa se dostal nad ně všechny. Jediným sekem odstranil tři, ale zbývalo jich příliš na to, než aby je počítal.

Z jejich rychlých a celkem hbitých útoků se musel bránit a ničit je na každém centimetru kolem sebe. Jeho ramena se takovým způsobem celkem rychle rozpálila a všechny svaly v jeho těle pálily. Kimono se na něj potem lepilo. Už mě se*ete.

Napřáhl Zangetsu nad sebe. "GETSUGA -" vykřikl a chtěl svůj nejsilnější útok dokončit, jenže v tom mu výhled překlínila rudá, vířící látka.

Rotovala ve vzduchu vysoko nad ním. Jeden její konec vrazil do nejbližšího Hollowa, který se ihned proměnil v černou mlhu. Rudá látka přistála na zemi a narovnala se. Ichigo vytřeštil oči. Rudé kimono? Nikdy před tím takové neviděl. Navíc bylo zvláštně utáhnuté na štíhlém, vysokém těle. Nad ním se houpal vysoký culík rudo-hnědých vlasů. Z látky se vynořily dvě ruce s koženými, černými rukavicemi. Culík se rozhoupal, když se k Ichigovi otočily dvě veliké, zelené oči. Kout jejích úst vyjel výše. "Copak, jahůdko?" zeptala se Tora. "To tě nenapadlo třeba použít bankai, když už ho ovládáš?"

Ichigo silně zamrkal. "Ty jsi ...“ zakoktal se. „Kdo sak*a jsi?"

Dostala se za jeho záda. A používá shunpo jako nic. Shlédl na ni, o tři hlavy vyšší. "Podrobnosti nechme napotom," řekla a napřáhla pěstičky před sebe. "Použij bankai," radila znovu.

Ichigo se rozhodl, že ji poslechne. Neměl to po vůli, ale v této situaci se moc rozhodovat nemohli. Stáli dva proti nějaké dvou stovce po krvi lačnících Hollow. "Pokud použiju bankai, přihrne se jich ještě více," namítl a napřáhl před sebe Zangetsu.

"To by se stalo, pokud by byla brána do jejich světa ještě tady. Ale ta se zavřela a přemístila za Karakuru." Vzhlédla na něj a vážným pohledem ho prosila. "Použij bankai."

Ichigo se odvrátil. Cítil ve svém nitru nejistotu. Nikdy nebyl v cítění reiatsu nejlepší, a tak si její slova nemohl zcela ověřit. Když to říkáš ... Posunul si čepel svého meče přes obličej. "BAN-KAI!"

Nastejno jak on na sebe vzal druhou vysvobozenou formu a Tensa Zangetsu se stal dlouhou katanou s několika ostrými zuby, za jeho zády se v rozvířeném větru rozšířila rudá. „Ryuujin Hokyo,“ zašeptala Tora.

Ichigo nikdy neviděl, že by se někdo tak změnil během pouhého shikaie, kdy se měla měnit jen zbraň. Navíc, její oblečení vůbec už nepřipomínalo oblek shinigamiů. Spíše vypadala, jakoby se převlékla do sukně flamenco a divnou vestu bez rukávů, odhalující její štíhlé břicho.

Narychlo si prohlédla ona jeho a s úšklebkem se odvrátila. Něco utrousila, ale potom jen zamručela: „Jdem na to, jahůdko.“ A najednou s Ichigem vyrazila na různé strany.

Jeho rychlost se zvýšila. Ichigo dokázal mezi Hollowy procházet skoro jako neviditelný a s dávkou nové energie je postupně posílal tam, kam patří. Už byl v horších bojích. Jeho obočí se nad tou myšlenkou ještě více svraštilo a mnohem agresivněji dokončil tu hromadu nevidomých Hollowů.

Skočil z posledního největšího, který se začal proměňovat na prašnou mlhu a mizet. Otočil se právě když Tora v její divné formě s křikem dala svému poslednímu Hollowovi hlavičku natolik silnou, až se kolem ní mocně rozvlnila reiatsu. Hollow sedm krát větší než ona se zapotácel a když padal, rozprášil se na částečky.

Ichigovi lehce povisla brada. Sledoval s povislýma rukama, jak Tora přistála na zemi a potácivě se točila v kruhu. Narozdíl od Ichiga měla po těle spoustů krvácejících ran, kvůli čemuž její rudé oblečení bylo zbarveno do temnější vínové. Obličej po svém posledním útoku neměla zrovna v nejlepším stavu. Zastavila se a její pohaslé oči se protočily. Klesla na koleno a opřela se o zem zatnutou pěstí.

Ichigo se rozeběhl k Toře, jejíž shikai vymizel. Skočil zpět do svého gigaie a sklonil se k ní. „Hej!“ zazmatkoval. „Co je?“

„Tygr se unavil,“ zamumlala. „Tygr má jen své drápy a ne zbraň jako jahůdka.“

„Přestaň mi tak říkat!“ naštval se Ichigo s vystouplou žílou na čele. Hrozná, pitomá, arogantní ... „Takhle tě tu nechat nemůžu,“ uvažoval a prohlédl si její zakrvácené tělo. Jenže vzniklé díry na jejím kimonu odhalily dost na to, aby mu na vysokých lících naskočila červená a Ichigo se rychle odvrátil.

Naštvaně vydechl. Vzal Toru za malé boky a přehodil si ji přes rameno. „Co to děláš?“ zamrmlala mu těsně u ucha.

Ichigo ovládl třes v těle a posunul si ji na rameni tak, aby to bylo pohodlnější. Druhou rukou si ji podepřel pod jejím malým zadkem. „Chci zjistit, co seš zač,“ odpovděl si tiše a běžel plnou rychlostí pryč.

Dodatek autora:: 

To je moje první FF, tak doufám, že to alespoň ujde