Bojuj proto, abys žil 9

9. Ne každý si může zvolit

„Jak to myslela?“ možná vypadal jako idiot, ale prostě nic z toho nechápal. Byla to sice řečnická otázka a on na ni nechtěl znát odpověď, ale stejně se ON ozval. „Seš opravdickej magor!“
Myslel si, že budou všechno řídit ze stínů a kochat se tím jak nikdo z nich neví že to byl komplot, který využili ve svůj prospěch, ale ona to musela prozradit. Obdivoval ji, vzhlížel k ní a stejnou měrou ji i nenáviděl. A ona jej právě proto držela co nejblíž sobě. Přítele měj blízko nepřítele ještě blíž a ona se ráda nechala nenávidět. Obklopila se všemi kdo měli vysoké ambice doufajíc, že společně s ní je naplní.
Hlupáci
Rovnoprávnost.
Chtěla vždy být na stejné úrovni s muži a společně s ním to dokázala naplnit.
Astaroth si v ničem nezadal se svojí vůdkyní i on měl svoji vlastní suitu, která spadala jen pod něj a v ní se nacházelo mnoho zrádců, kteří naivně doufali, že by je dokázali oblafnout.


Kdysi dávno:
Okouzlila jej hned jakmile ji uviděl. Chápal proč jej Beel odrazoval od toho něco si s ní začít, ale když ona byla tak neodolatelná.
Stačilo jen, aby projevila nepatrný zájem o jeho názor a každý byl polapen v jejích sítích. Někteří jí říkali černá vdova, ale ona se tomu smála, pro ni to byla pocta.
Nikdy se nenechala ovládnout svou vášní, paradoxem však bylo že milovala stejnou měrou jakou nenáviděla. Když se jí něco líbilo udělala všechno, aby toho dosáhla, ale jakmile pocítila jakékoli náznaky závazků, vycouvala z toho. Jediným důvodem proč se tím nikdy nenechala polapit bylo že už jednou poznala zradu ze strany toho koho milovala celým svým srdcem a už se nechtěla s tím pocitem vyrovnávat.
Nepřístupná, ale sexi že se za ní každý otočil. Většinu svého života trávila na zemi a hledala ty kteří ji mohli poskytnout sílu aniž by o tom tušili.


Nepatrně se pousmála čehož by si někdo kdo ji neznal tak dobře jako on, nevšimnul. Měla plán a s nikým se o něj nehodlala dělit.
Přetočila mezi prsty zlatou minci a vyhodila ji do vzduchu, ani nemrkla a do ticha pronesla: „Orel, Aste.“
„Paní,“ pronesl do ticha, které narušoval jen dopad mince na zem. Kdo si stihl všimnout kterou stranou dopadla dříve než ji zvedl Asmodeus, poznal že se nemýlila. „Čeká na Vás!“
Mírně kývla hlavou na muže, kterého oslovila a vydala se do svého pokoje, kde ji již čekal Belial. Muž před kterým jediným kdy odhalila svoje slabosti, protože si byli tak moc podobní. Kdo jej neznal tak v něm viděl jen perverzního blázna, kterého z něj udělali ONI.
Belial opětoval Lilithin úsměv a objal ji, aby ji následně políbil do vlasů. „Luci je pořád stejný blázen, co?“ Žena jej lehce plácla do ramene a políbila na tvář. „Přesně tak! Sice říká, že není naivní, ale stále je přesvědčen o tom, že jej jeho otec miluje.“
„Lucifer byl vždycky naivní hlupák!“ vykřikl Baal a odplivl si na zem.
Kdyby jej Lilith nezastavila určitě by se na něj vrhl. Tak jen oddechoval jako býk, kterého dráždí rudou vlajkou a zabraňují mu, aby zaútočil. „Jsem v pohodě, Lil!“ zašeptal tak tiše že jej slyšela jen ona.
„Fajn, Aste.“
Baal se jen pousmál stejně jako před chvíli ona. Nenáviděl ji tak moc, ale nedával to na sobě znát. A to z jednoho prostého důvodu, určitá osoba mu v tom bránila aniž by o tom měla potuchy. Konečky prstů si přejel po tenkých rtech, který byli většinou spojeny v krutém úšklebku, nyní se však zcela netypicky usmívaly. Sjel jej pohledem a v koutku mysli si přehrál co by s tím hříšným tělem mohl dělat.
Opřel se zády o zeď a prohnul se slastí. Jen ten pohled jej dokázal vzrušit. CO by dělal kdyby se jej mohl dotknout? Skousl si rty a přešlápl z nohy na nohu. „Asme! Mám pro tebe práci!“
Druhý muž chtěl něco namítnout, ale pohled Baala jej zastavil. Ne pro něj nebylo odpovědí. „Fajn!“ odsekl ne moc nadšeně a vyrazil za svým nadřízeným. Proč jej teda konečně nevošuká?
„Zapomeň na to, Astarothe!“ zašeptala tichým, ale dostatečně autoritativním hlasem Lilith. Jakmile mluvila tímto onem každý věděl, že si s ní není radno zahrávat. Někteří se však nepoučí!
„Ale Lil! Nedělej,...“ nedořekl, protože jej přerušilo zasvištění biče jen několik centimetrů od něj. Ale ani tohle jej nezastavilo. Jako kdyby nevěděla, že se mu líbí když to bolí. „...drahoty. Dobře víš, že mám pro tebe slabost, ale není to dobrý nápad. Spojit se s těmi okřídlenými cvoky je hodně nebezpečné.“
„Ano, to je! Máš pravdu, což bývá většinou dost nepravděpodobné, ale pokud něco neuděláme nikdo z nás nebude mít šanci!“

Pozorovatel, ano většinou jí tak říkali a nevěnovali jí žádnou pozornost, většinou, a ona se v tom vyžívala. Právě proto byla pro ni tím nejlepším partnerem. Po ničem neprahla jen sledovala a informovala. Byla jako věrný pes vděčný za i letmé pohlazení. Namaah, rusovlasá drobná dívka, která byla Samaelovou dcerou.
Dokázala číst v jejích srdcích a občas se spolu s Lilith smály tomu co si kdo o kom myslí. Všichni byli tak průhlední a přitom si mysleli jak jsou nepřemožitelní. Dalo se v nich číst jako v otevřené knize. Jediný komu nerozuměla byl Asteroth, ale to Lilith nevadilo, jak poznala z toho jak se k tomu muži chovala. Měla pro něj slabost i když to ON neviděl. A to bylo smutné, moc smutné. Vidět svoji paní nešťastnou bylo to poslední co dívka chtěla.
Asmodeus dobře stavěný muž, před kterým si nemohla být jistá žádná sukně. Dokázal přesvědčit i ty nejvěrnější k tomu, aby se s ním spustily. Dokonce zaslechla, že kdysi dávno svedl jednu z andělů a to bylo dost velké sousto, kterého okusilo jen velmi málo z jejich rodu.
Samozřejmě se tím chlubili, ale jemu to každý věřil na rozdíl od těch dalších, kteří se tím jen vychloubali.
Měl hodně dětí, které podstrčil nic netušícím lidským mužům ani některé z žen nevěděly, že své milované podvedly. Rád si bral jejich podobu a užíval si někdy i ve zvrácených hrátkách.
Ale ne vše je takové jak se na první pohled zdá!
Tak jej znali všichni mimo jeho rodinu, jinak to byl však stále ještě mladý - tak šestnáctiletý chlapec, který stárl velmi pomalu. Chováním byl jako dítě, pro něj to byla všechno jen hra.
Atypické na něm bylo že měl sněhově bílé vlasy a rudé oči.
Astaroth byl něžný muž, kterého velmi mnoho osob zpočátku, při prvním pohledu, pokládalo za ženu. Kaštanové polodlouhé vlnité vlasy a netypicky zelené oči barvy smaragdu, které vás dokázaly přesvědčit, že jim můžete věřit. Komu slíbil věrnost, toho nikdy nezradil, ale nemohlo ho to zachránit od toho aby někdo nezradil jeho. U něj byla i ta největší tajemství v bezpečí.
Jeho postava si nezadala nic s krásou antických bohů jak je znázorňovali sochaři jejich doby. Možná byl jejich předobrazem, protože se rád vyskytoval mezi lidmi ve své téměř andělsky krásné podobě.
Objevoval se mezi rádci králů všech možných dob a každý by mu byl ochoten svěřit i své srdce.
Stejně jako Lilith miloval hady a to je spojovalo.
Belial byl něco jako Luciferův bratr, v monoha věcech si byli podobní, ale každý z nich měl jinou povahu a právě to je od sebe odlišovalo. S Astarothem si byli velmi blízcí. Často se sice hádali – každý měl jiný názor na svět, ale Lilith je spojovala. Oba dva ji obdivovali a milovali nekritickou láskou.
Blondýn s nebesky modrýma očima a jasným hlasem, který se zdál být upřímný, opak však byl pravdou. Kdo mu uvěřil lehce se spálil, ale i přesto jej milovali. A jeden z nich více než ti ostatní, hloupě si myslíc že o tom nikdo neví. Rád si z něj dělal legraci a bavilo jej jak ho stále sleduje žádostivým pohledem, který se snažil skrývat.

Belzebub vystoupil ze stínu a objejmul Namaah, která vyskočila jako po uštknutí jedovatým hadem. On byl jedním z těch která nenáviděla. Věděla, že k němu Lilith vzhlíží, ale... ten jeho pohled. Znovu se otřásla, dokázal by vás zabít jen pohledem, kdyby chtěl.
Černovlasý s hlubokým pohledem ve kterém zářily jeho modré oči upřeně vás pozorující. Moc nemluvil, ale když něco z úst vypustil stálo to za to. Byl dobrým stratégem a pomohl jim vyhrát nejednu válku.
„Copak? Ty přece víš, že se mě nemusíš bát.“
Přikývla, ale přesto ten třas nemohla ovládnout. Věděla... ne, on ji už několikrát ubezpečoval o tom, že je pro ni v jeho srdci specifické místo, ale... nemohla a ani tomu nechtěla věřit.
Pro ni to byl jen odporný démon.
Odsunul ji vlasy z tváře a políbil ji za ouško. Dívka zatnula zuby a přešlápla z nohy na nohu neuvědomujíc si že se otírá o jeho klín. „Tohle bys neměla...“ zašeptal chraplavým hlasem a lehce ji kousl do krku. Jemně ohryzoval okolí její tepny, místo které bylo jejím tajným místem.
Ne, nedokázala se ovládat i přesto, že to byl ON.
„Namaah!“ vyrušilo ji z temnoty zavolání jejího jména, „tady snad ne!“
„Paní! Odpusťte,“ uklonila se téměž až k zemi.
Belzebub se rozesmál a od dívky odstoupil, aby obejmul ženu kterou jako jedinou osobu kdy v životě obdivoval. „Lilith, Lilith, pořád stejně upřímná. Kdepak máš ty svý mazlíčky?“ rozhlédl se kolem sebe, pohled mu ulpěl na dvou mužích stojících kolem Lilith a zírajíc na něj s nenávistí v očích. „Ach, abych nezačal žárlit.“ rozesmál se upřímným smíchem. „Měla by sis je líp hlídat!“ sáhl do kapsy a vytáhl dopis ve kterém byla šifrovaná zpráva. „Tohle jsem našel v kapse jednoho z našich „přátel“, kteří by se nás rádi zbavili!“

Baal si k sobě přitáhl lehce se vzpouzejícího Asmodeuse, který zarytě mlčel. Nechtěl se mu podívat do očí protože věděl že by mu znovu podlehl. „Baale, prosím.“ Oslovený muž se pousmál a vášnivě druhého muže políbil. „Ty víš, že miluju když se vzpíráš!“
V červených očích drobnějšího muže se zaleskly slzy, popotáhl a otřel si oči. „Proč mi to děláš?“ upřeně mu pohlédl do jeho hnědých karamelově zbarvených krutých očí, aby ihned přistiženě ucuknul.
„Proč?“ nevraživě se zamračil. „Protože můžu a vím, že mě chceš! Tak proč se tomu sakra bráníš!“
Opět jej přitáhl k sobě, aby jej následně od sebe odstrčil až druhý narazil zády do zdi a vyrazil si dech. Trhal z něj šaty, aby jej následně otočil zády k sobě a hrubě do něj pronikl na jeden přiraz.
Mladší trhaně dýchal, narážel hrudníkem o stěnu, prsty zarýval do kamene zatímco mu mezi nimi protékala krev z toho jak se nehty odtrhávaly od masa zanechávajíc po sobě krvavé stopy. Plakal krvavé slzy, ale vyšší a silnější muž o to nedbal. Když nemohl mít jeho, spokojil se alespoň s tímto. Podmanit si vlastního bratra, jeho vlastní krev.
Když bylo po všem navlékl si na sebe kalhoty, ani se na druhého nepodíval, chystajíc se odejit z místa hanby mladíčka, když jej As chytil za nohavici. „Proč já?“
Poklekl, aby mu viděl do očí. Vzal jeho tvář do dlaní a bez slitování odvětil: „Protože jsi d***a!“ pohodil svými po pás dlouhými vlasy.
Nikdo nevěděl proč měl jedno oko schované za páskou, ale takhle jej znali už od pradávna. A právě to jen chránilo před tím, aby odhalili všechna jeho tajemství, jinak byl průhledný jako sklo. Plný nenávisti, neovladatelný a krutý vyžívající si v ubližování ostatním i těm které by měl alespoň trochu milovat. Jako například vlastní rodinu!

Poznámky:
Asmodeus - je to démon smilstva, žárlivosti, hněvu a pomsty. Jeho hlavním posláním je zamezit manželskému sexuálnímu styku, rozbíjet nově založená manželství a podporovat mužskou žádostivost vedoucí k cizoložství. Je také jedním z démonů způsobující posedlost. Byl vždy pokládán za jednoho z nejobávanějších pekelných démonů Satana.
Obvykle bývá zobrazován okřídlený se třemi hlavami (hlavou obludy, berana a býka, tedy tvorů symbolizujících chtíč) a s kohoutíma nohama (dalším symbolem prostopášnosti). Jede na drakovi a chrlí oheň.
Astaroth (Aštaroth) - je to mužský démon, který se vyvinul ze starodávné egyptské bohyně plodnosti Astarte (Aštoreth). Ve své mužské podobě nemá nic společného s přirozenou lidskou sexualitou. Je učitelem vědy a udržovatelem tajemství minulosti, přítomnosti i budoucnosti. V pekle byl význačným vévodou a velel 40 legiím démonů. Je uváděn jako jeden ze tří hlavních démonů společně s Belzebubem a Luciferem. Vzývá se při nekromantických rituálech.
Objevuje se jako anděl s lidskou podobou, buď nápadně krásnou, či nápadně ošklivou, a má velmi znatelný pach.
Baal - je to název pro božstva starobylé Sýrie a Persie. Nejvyšší Baal byl synem hlavního kanaánského boha a byl bohem zemědělství a úrody, byl také pánem života a řídil cyklus smrti a znovuzrození. Dostal se ale do sporu se smrtí, byl zabit a poslán do podsvětí. Úroda chřadla, dokud Baalova sestra (bohyně lásky) nenašla jeho tělo a řádně ho nepohřbila. Obyvatelé Kanaánu (země zaslíbených) uctívali Baala obětováním dětí upálením.
Jako křesťanský démon byl zobrazován se třemi hlavami - s lidskou uprostřed, s kočičí a ropuší ze stran.
Belzebub - je také známý pod názvem "pán much". V židovské víře v době Ježíše byl principem démonů. Ve středověku byl považován za démona s ohromnou silou a exorcista ho vymítá s rizikem, že ho raní mrtvice nebo že bude zardoušen. Pokud se ho někomu podaří přivolat, je pak velmi těžké ho zapudit. Tvrdilo se o něm, že vládne čarodějnickým sabatům. Čarodějnice prý v jeho jménu zavrhují Krista a při zběsilém tanci ho vzývají. V době rozmachu černých mší mezi vysokou společností v 17. století se jeho jméno čato vyvolávalo.
Zjevuje se v podobě ohromné odporné mouchy. V mnoha podáních měl při divokých orgiích sexuální poměr s čarodějnicemi, ale to se zřejmě zjevoval v mužské podobě.
Belial - je jeden ze Satanových nejdůležitějších a nejzavilejších démonů se zrádně krásným vzhledem a něžným hlasem, je ale plný proradnosti, bezohlednosti a lží. Je předurčen k tomu, aby z lidí dělal hříšníky, zejména vinné sexuální perverzí, cizoložstvím a chtíči. Název je patrně odvozen z hebrejského "beli ya´al" s významem "bez ceny". Židi ve starověku věřili, že Balial byl hned druhý anděl stvořený po Luciferovi, ale byl od prvopočátku zlý, protože se první vzbouřil proti Bohu. Po svržení z nebes se stal zosobněním zla. Jméno Belial (nebo také Beliar) se obecně užívá k označení Satana nebo Antikrista.
Lucifer - znamená "světlonoš" a jeho původ je spjat se symbolem ranní hvězdy Venuše. Po vzpouře proti Bohu byl se svými následovníky svržen z nebes. Padlí andělé ztratili svou krásu a moc a stali se "černými zloduchy". V hierarchii démonů je Lucifer vládce pekla a je nadřazen Satanovi.
Když je přivolán, objevuje se v podobě krásného dítěte.

Faktem bylo, že jej kdysi dávno milovala. Nevěděla, kdy přesně tenhle cit, který k němu chovala, ztratila, ale bylo tomu tak. Nemohla už nic z toho vrátit a tím jak se choval nyní v ní spíše podněcoval nenávist a zlost.
Neberus pro ni býval zosobněním pravé lásky dokud nepoznala jeho. To jak se choval i v blízkosti těch kteří jím opovrhovali... Někdo by si mohl myslet že je pokrytec, ale ona v tom viděla něco jiného. Byl mezi nimi z toho důvodu, že věřil v odpuštění.
„Claudie? Jsi tady?“ chytil ji za rameno a lehce s ní zatřásl. Pohlédla na něj nepřítomným pohledem a pak zamrkala. Trhla sebou a otočila se k němu zády. „Byla jsi mimo a tak jsem o tebe měl strach!“
„Strach?“ uchechtla se, „TY máš strach?“
„Copak jsi zapomněla, že...“
„Jak bych mohla... zapomenout! Dokázal bys zapomenout na to jak ti někdo komu věříš lže! Odpustil bys osobě, která i když byla usvědčena ze lži tak stále zapírá a pak to hodí na někoho kdo s tím nemá nic společného? Věřil bys pak někdy někomu, tolik jako té dotyčné osobě?“ znovu zavrtěla hlavou a opřela se o dveře automobilu. „ON to dokázal a právě proto ho miluju!“
„Jo,“ uchechtl se nepříjemně, „to já zase zapomněl že je to pan neodolatelnej a hlavně neomylnej! To mi obyčejní smrtelníci...“
„Nedělej to!“

Claudie se probudila v měkké posteli. Tak moc to připomínalo chvíle v době, kdy o něčem nevěděla a žila v domě se svojí matkou. Ženou, která její osobou celý život opovrhovala. Chovala k ní spalující nenávist, přesto jí však dala domov a pocit, že by mohla být milována. Někdy tu nenávist dokázala skrýt a pak spolu mohli žít pod jednou střechou.
Od toho dne, kdy se však objevil Neberus nebylo v domě možné volně dýchat. To dusno bylo tak neúnosné až pochopila že musí odejít a připojit se ke svému otci.
Zrádci, kterým všichni jeho přátelé opovrhovali tak jako jí vlastní matka.
Natočila se na bok, ten pohled na muže sedícího v křesle vyvolal na její tváři úsměv, vypadal tak roztomile. Což se k tomuto muži vůbec nehodilo.
Prozaicky by se dalo říct, že je jeho tělo samý sval a šlacha, urostlý a dobře stavěný jako plemenný býk či kůň. Každá žena by jej chtěla za otce svých dětí, stejně tak jako ona. Ale nyní měla jiné starosti. Co se stalo z jejím pánem?
„Neberusi!“ zašeptala dost hlasitě aby jej probrala, ale nevyděsila. Muž se lehce pohnul, otáčejíc hlavu z boku na bok což zapříčinilo že mu několikrát zakřupalo za krkem. „Pojď sem,“ mávla na něj, s lehkým úsměvem, rukou, „udělám ti masáž.“

„Co se tam tedy stalo?“
„No,“ odklonil od ní hlavu. Bylo tak těžké jí lhát, ale věděl že ji tímto zachraňuje život. Kdyby jí řekl pravdu mohli by ji označit za zrádce. -Ale když si vzpomene- Zavrtal mu v hlavě červíček pochybností. Prokřupal si prsty, „jak bych jen měl začít?“
„Od začátku?“ mrkla na něj rozmařile čekajíc až se konečně vymáčkne.
Mladík přikývl a pročísl si vlasy než začal vyprávět. „...nemohl jsem pro něho nic udělat. Nikdo z nich si tě nevšímal, měli oči jen pro něj. Komu se poštěstí chytit tak velkou rybu? Ti prašiví mágové si jen tak pronesou nějaký ty svoje čáry máry a každý spadne na zadek. My máme jen svý pěsti. Mám na mysli takové podřadné tvory jako já.“
„Ale,...“ pokusila se jej Claudie přerušit.
Zamračil se a vyskočil na nohy.
Zamrkala, obraz před ní se pomalu začínal rozmazávat...

Vydechla jako kdyby vyplavala nad hladinu a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Pohled ji padnul na muže, který na ni upřeně zíral a pak si vzpomněla. „Takhle to nebylo! Co si sakra myslíš, že...“
Nenechal ji domluvit. Přiložil jí prst na rty, aby ji umlčel.
„Hmmm,...“
„Uslyší tě!“ zašeptal na hraně slyšitelnosti.
Vehementně zavrtěla hlavou až se jí vlasy zavlnily kolem obličeje. Její ebenově černé vlasy, které tak moc miloval. Zachytil pramínek vlasů mezi prsty a přičichl k nim. Pořád ta stejná vůně fialek. Dívka zamrkala, fialkové oči se jí zaleskly a změť vzpomínek zahltila její mysl. „Nevrátí se to.“ bezhlesně otevřela ústa, ale i přesto že to neřekla nahlas, rozumněl jí. Přikývl a odvrátil se od ní. Nechtěl, aby jej viděla plakat. Ne, on přeci nikdy nebrečel.
Spontánně jej objala. Položila svoji hlavu na jeho rameno a rozplakala se, jako žena si to přeci mohla dovolit, když on byl tak moc hrdý.
Tahle slabá chvilka trvala jen pár minut. Po chvíli se od ní odtrhl, vzal ze stolku papír, který poté podal zmateně se tvářící Claudii.
Přejížděla pohledem po řádcích. Když dočetla, ruka ji sjela do klína, aby z prstů následně papír spadnul na zem. „To snad ne!“
Zíral jí do očí a čekal jestli podstoupí tuto zkoušku. Test, který podtvrdí anebo vyvrátí její loajalitu a víru v lásku.

Tři dívky, které i když sestry byli každá jiná, se postavily kolem knihy. Nejstarší z nich se dala do čtení, dvě zbývající zatím prováděly rituál.
Ani jedna z nich netušila jestli se jim to podaří, ale doufaly že tak zjistí kam se ztratil syn té nejstarší.
Mumlala jakási zaklínadla.
Kapka krve dopadla na hromádku šatů z dlaně prostřední ze sester. Kapky jakési esence dopadly chvíli po ní, aby se vše následně vypařilo se zasyčením do vzduchu.
V kruhu namalovaného vprostřed pokoje zazářilo světlo, aby s následným prasknutím zaniklo. Mlha se rozlila po celém pokoji. Když opadla v kruhu ležely dvě osoby v bezvědomí.
„Ty!“ vykřikla Cindy rozzuřeně a kdyby ji její sestry nezachytily určitě by se na muže vrhla a vyškrábala by mu přinejmenším oči. „ten bastard unesl mého syna!“
Erica se otočila na Sally, mrkajíc aby rozdýchala to co právě uslyšela. „Myslela jsem, že nevíte kdo to udělal? Tak jak...“
„Ten chlap se tady objevil jen pár dní před tím než Dreaw zmizel. Oni se spolu spřátelili, ten den spolu odešli a už...“ pokusila se celou situaci osvětlit Sally.
Postavy uvnitř kruhu stále ležely bez hnutí. Po pár vteřinách se jedna z nich lehce pohnula, aby poté vyskočila do kleku a temně zavrčela jako poraněné zvíře. Byla to žena. Z očí jí šlehaly blesky. „Claudie,“ zašeptal muž smířlivě, „oni nám nic neudělají, nemůžou protože se stejně jako my chtějí něco dozvědět.“
„Kde je můj syn!?“
„Mohla byste mi pomoci najít Bena“
Vyhrkly dvě ženy téměř sehraně.
„Bena? Sakra, to si snad děláte prdel! Já myslela že umřel!“ odvětila Sally zmateně. Moc dobře si ten den pamatovala. Ben pro ni byl tím nejbližším přítelem a později, i když nerada si to přiznávala, pochopila že byl jeden z mála kterého by mohla milovat jako muže.
Zradil je a pomohl Hawkovi utéct. Sice se Hawk později vrátil a měl s její sestrou syna, ale následně se vypařil, aby pak po letech zmizel Cindin syn stejně tak jako jeho otec.

Po pár hodinách, kdy si všechno vyjasnili, na sebe jen tak beze slov zíraly než promluvila Erica. „Takže si myslíte, že jej má ten... jak jste říkali, že jmenuje?“
„Samael! Je jeden z těch se kterými si není radno zahrávat. Dokázal se dostat z obklíčení dvanáctky mágů a to nesmím zapomenout že to byli ti jedni nejlepší z nás. Je to sice pár desítek let, ale ještě před Hawkem vládl všem démonům na zemi. Je to ten nejhorší a nejpodlejší bastard. Slyšela jsem, že se pokusil vrátit tam dolů, ale není tam pro něj místo.“
„Ano,“ přerušila prostřední ze sester Claudie, „rád říká: „V nebi mě nechtějí, v pekle se mě bojí, tak jsem tady“ - tuhle větu používá moc rád.“
„Anděl smrti!“
„Jo, někteří jej takto označují. Je ten snad nejvíce radikální z nás. Rád by ovládl nejenom lidský svět, ale i ty ostatní. V posledních letech o sobě moc nedává znát, ale je doopravdy odporný. Pamatuji si, že jsem jej viděla jen jednou, ale do nejdelší smrti na ten pocit nezapomenu. Viděli jste někdy obrázky satana jak jej malují někteří lidé? Tak on je snad ještě odpornější!“ otřásla se jen nad tou myšlenkou Claudie.
Neberus ji obejmul a políbil do vlasů. Vytrhla se mu ze sevření a přistoupila k oknu aby z něj následně vyhlédla ven. Bene!
Muž si tiše povzdechl a složil hlavu do dlaní.
Tři ženy se na sebe jen podívaly a zavrtěly hlavou.

„To snad!“ ten rozzuřený hlas by si nikdo nespletl. Na zem dopadla tři roztrhaná těla na které se vrhnul Samaelův mazlíček. Odtrhával kusy masa, krev odkapávala z jeho odporné tlamy, sliny protékaly skrz jeho obrovské zuby, mlaskání vyvolávalo pocit nechutnosti. Některým z nich se zvedl žaludek i když patřili k těm otrlejším. „Ještě jednou se to bude opakovat a budeš jedním z dalších!“ zavrčel tak vražedně že si nezadal s Loockem.
Postavy o krok ustoupily, naopak jedna vystoupila vpřed, podle vizáže šlo o ženu. Upřeně se mu dívala do očí a ani nemrkla. „Pane,“ zašeptala, ale nebyl z těch slov slyšet žádný strach, ani stopa. „poslala mě sem má paní. Ráda by se dozvěděla jaké jsou plány...“ nedořekla, protože během mžiku u ní stál a mezi prsty svíral její bradu, aby neměla žádnou šanci mu uniknout. Naklonil hlavu na stranu a mlaskl. Loock se postavil do pozoru a pomalu přistoupil ke svému pánovi temně vrčíc. Když se na něj dívka podívala přikrčil se odbelhal se do rohu.
„Zajímavé! Tohle ještě nikdy neudělal! Moc by mě zajímalo co jsi zač. I když... zajímavější je, že někdo jako ty říká té špinavé upírce paní.“
Zavrčela. Neodpustí nikomu, kdo uráží někoho jako je Gigi. Tahle žena ji zachránila od života, který byl horší než smrt, byla ji vděčná za život. Dala ji šanci se pomstít všem kdo jí kdy ubližovali. Nikdy z ní sice neudělala upíra, ale...
„Hezké. Taková loajalita se už moc často nevidí. Nepřipadám ti odporný? Nemáš ze mě strach?“
„Ne, měla bych?“ stále se mu bez mrknutí oka dívala do jeho krutých rudých očí. „Co byste mi mohl udělat horšího než se mi už stalo? Zažila jsem taková muka, která bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli.“
„Kdo vlastně jsi?“
„Nejspíše mě neznáš, byla jsem vymazaná z celé historie. Svalili na mě hříchy své i svých blízkých, že pro mě ani v pekle není místo a tak bloudím světem. Vlastně ani nemám jméno, ale své paní vděčím za to, že mi dala domov.“
„Bezejména? A proč ti nějaké nedala?“
„Dala, ale... nemohu-li své jméno vyslovit, tak ani neexistuje! Jsem vlastně nikdo a proto je jen pár osob, které na mě mohou pohlédnout a vydržet tu bolest. Jen ti, kteří ji necítí.“
„Banshee! Ode dneška se budeš jmenovat Banshee, protože i ona přináší bolest tam kam vkročí. Co říkáš takovému jménu? Pokud ti jej dám já, tak ti i zůstane. To ti slibuji.“
„Jak jste to řekl? Banshee,“ na chvíli se zamyslela, „krásné jméno.“ na okamžik se jí zamlžily oči, ale zamrkala a tu chvilkovou slabost zahnala.
Muž mávl rukou. Všichni se přikrčili v očekávání bolesti. „Všichni ven!“

Banshee
je irská a skotská mytologická bytost, která se projevuje zoufalým kvílením a pláčem, jímž zvěstuje
smrt některého z členů rodiny. Nejčastěji se zjevuje významným irským šlechtickým rodinám, ovšem občas i obyčejným lidem.
-je zvěstovatelka smrti, někdy též smrtonoška. V Čechách bývá ztotožňována s Moranou(Morou).
-je duše mrtvé víly nebo zavražděné nevinné dívky. Zjevuje se jako dívka bílé pleti a vlasů, oděná do bílých až šedých šatů. Někdy se může zjevovat v podobě vrány.
Některé zdroje uvádějí, že Banshee slyší či vidí jen ten, kdo má zemřít, jiné zase že sami působí smrt. To ovšem pravda není Banshee jsou jen předzvěstí smrti, sami o sobě nezabíjejí.

„Co ti dala?“
„Možnost začít znovu, můj pane!“ hluboce se uklonila. „Co si žádáte ode mě vy?“
Na chvíli se zamyslel, chytil jí za ruku a stiskl ji mezi svými velkými dlaněmi ve kterých se ty její drobné téměř ztrácely. „Pro začátek, když necítíš strach... mohla bys mě potěšit.“
„Jistě můj pane,“ ani na okamžik nezaváhala a již si ze sebe sundávala své oblečení. Po chvíli stála před ním nahá tak jak byla stvořena. Její plné tvary... ne, nebyla tlustá, ale vše bylo na správném místě. „Jako anděl, je to přímo rouhačské. Musel bych být z kamene aby se mi tady nabízelo něco takového a já tomu odolal. Nezdám se ti odporný?“ Otočil se kolem své osy, aby dobře viděla jeho stejně tak jak on viděl ji. Muž, který spíše vypadal jako medvěd, obrostlý temně černými chlupy, kulhající na jednu nohu, na hlavě dva nestejně velké rohy.
„Ne pane. Já vím kdo jste byl a kdo jste. Je pro mě poctou být vybrána abych s vámi obcovala. Potěšila vás svojí přítomností a laskala vaše mužství či...“
„Dost slov,“ přerušil ji. Jen ta slova, ten tón jejího hlasu, všechno jej až moc vzrušovalo. Nemohl se ovládat. Strhal ze sebe všechny šaty a vrhl se na dívku jako šelma na kořist. Trhal maso, ale ne dost na to, aby ji zabil. Lízal její krvácející rány, zatínal do její běloskvoucí kůže své drápy a ona jen vzrušeně dýchala vykřikujíc v agónii jeho jméno.
Omdlela když do ní proniknul, aby se poté v bezvědomí vyklenula do oblouku ve vlastním orgasmu. Cukala s sebou, aby po chvíli procitla a donutila jej vyměnit pozice.
Po několikahodinovém sexuálním maratonu hluboce oddechujíc ležela v jeho náručí. Rány se jí pomalu hojily což Samaela nebezpečně vzrušovalo. „Tak tohle je to postižení. Velmi velmi zajímavé!“
„Odebírám sílu těm se kterými jsem v sexuálním styku. Několik jich to už zabilo, ale vy můj pane jste jiný a proto...“
„Budeš mi sloužit a nikdy mě nezradíš jinak... Nedovolím ti se přiblížit k nikomu, aby se tvé tělo zotavilo.“
„Jistě, pane,“ odvětila a otočila se k němu zády. Choulíc se v rohu jako mazlíček, který odpočívá po těžce vykonané práci.