„Ne to není jen tak obyčejná léčba. Co do mě ten haj*l dostal?“
„Modrý chlad,“ odpověděla jsem klidně a pozorovala Kakashiho údiv.
„Ty, ty dokážeš vyléčit něco takového?!“
„Zklamala jsem,“ řekla jsem a uhnula pohledem „nebyla jsem dostatečně pohotová, kdybych vysála toho jedu více.“
„Jak to myslíš?“ skočil mi do řeči Kakashi.

Vypadal vystrašeně a měl proč. Dokázala jsem ho jak takž vyléčit, ale kdybych předtím na záchodkách byla pohotovější, nemusela bych teď řešit to, že Kakashi potřebuje jít se mnou kvůli jednomu z léků do Nekropole. Což jsem teď musela zabudovat do svých plánů a výpočtů.

„Myslím to tak, že máme jen drobný problém. Budeme si muset pospíšit a ty se se mnou zdržíš ještě nějaký ten čas. Dokázala jsem tě jakž takž vyléčit, ale aby to bylo úplně, potřebuješ ještě něco, co se nachází jen na jednom místě. Nemusíš se však už bát, ve smrtelném ohrožení už nejsi, přesto bych radila jít se mnou a doléčit se, jinak bys mohl přijít o nindža schopnosti.“
„Co potřebuješ k mé léčbě?“
„Celkem nic zvláštního jen bouřku,“ pohodila jsem rameny.
„bouřku?“ zvedl obočí Kakashi, málokdy se stávalo, že by neznal, přesto moji odpověď nepobral.
„Květina, nebo spíše plevel se světle modrými květy,“ upřesnila jsem a mezitím už v hlavě začala počítat.

Nekropole je v ohrožení. Sasuke-neechan po mě jde a pravděpodobně je i příčinou, proč je Nekropole v ohrožení. Naruto-neechan jde pomoci Nekropoli, aniž by věděl, jak se tam dostat, nebo co má Nekropole za problém. Já, já mám za úkol se o ty dva postarat a zároveň bych se měla postarat i o Nekropoli. A Kakashi, Kakashi potřebuje bouřku a potřebuje také do Nekropole. Jenže v celém tom byl velký háček a to, že do Nekropole není tak lehké se dostat. Nevěděla jsem, jak to udělal Sasuke-neechan, možná přes svou zlobu, nenávist hledal sám sebe, možná i jiným způsobem, nakonec přeci dokázal zabít i Itachiho, nebo se tam ani nedostal. To bylo fuk. Naruto-neechan a Kakashi se teď potřebovali dostat do Nekropole a já udělám co?

„A když dostaneš tu kytku, tak jsi schopná mě vyléčit?“ vytrhl mě z úvah.
„Jo jsem.“
„Ale to dokážou jen…“
„Jen kdo?“ zeptala jsem se s tázavým nadzdvihnutým obočím. Bylo hloupé se ptát, ale pořád jsem alespoň zčásti hrála normálního člověka.
„To dokáže jen pár lidí, kteří patří k legendárním léčitelům. Já osobně vím, že ani Hokage-sama to nedokáže.“
„Dokáži vyléčit spoustu věcí, ale dost pochybuji, že bych byla slavná, nebo spíš, že by o mně někdo věděl,“ pokrčila jsem rameny.

Kakashi se dál už nevyptával, pomalu začal promýšlet vše, co jsem řekla a udělala, co se stalo a co se má stát. Nechala jsem ho tak, ještě jsem mu rukou naznačila ať Hokage pošle správu, že se bude kvůli zraněním muset zdržet, a poté jsem zamířila za Noi poptat se, co udělali s tím zrzounem ze záchodků.

Odpověď však byla prostá, tak jsem se nakonec Nio neptala a rovnou jsem zamířila na pitevnu. Doufala jsem ve spojení, že se něco dozvím o Sasuke-neechanovi, co plánuje a tak, ale bylo už pozdě, tělo už vychladlo a veškerý život už vyprchal, nedozvěděla jsem se zhola nic. Když jsem se vrátila Kakashi už byl na nohou, připravený vyrazit a četl si jednu ze svých knížek.

Sbalila jsem si věci, poděkovala za veškerou výpomoc Noi a poté jsem zaklapla Kakashimu knížku přímo před nosem.

„Je čas jít,“ broukla jsem a tak jsme opustili Diamantovou a vydali se na cestu.

***

Znovu jsme ztratili řeč. Odmlčeli jsme se na celý den. Kakashi měl v hlavě spoustu otázek, ale už chápal, že i když se zeptá, že mu neodpovím, a mě jeho mlčení vyhovovalo, alespoň jsem mohla přemýšlet nad tím, co podniknu dál.

Druhý den probíhal stejně jako den předchozí, tedy alespoň do oběda. Na oběd jsme se zastavili na jedné mýtině. Vyndala jsem si chleba a namazala si ho máslem. S chutí jsem se do něj zakousla. Vylovila jsem i hořkou čokoládu a nabídla jí Kakashimu. Ten však odmítl.

„Měl bys to sníst, pomůže ti to. Čokoláda má v sobě speciální chemikálie, které povznášejí člověka a tahle je speciální,“ zamávala jsem lákavě čokoládou ve vzduchu. „Prospěje určitě tvému zdraví.“
„No jo, no jo, tak ji sem dej,“ nechal se nakonec přesvědčit a sebral mi čokoládu z ruky.
Rozbalil ji a zakousl se do ni. Pozorovala jsem ho, jako když šelma pozoruje svoji kořist. Svíral se mi celý žaludek. Tohle byl můj plán, který jsem včera vymyslela. Byl to plán, který vedl k jeho dobru, ale za jakou cenu? Nesnášela jsem se za to.

Chtěl mi ji vrátit, ale já odmítla. „Sněz ji celou!“
Kakashi pokrčil rameny a znovu se zakousl do čokolády.

Co plánuje naše hlavní hrdinka? Čeho se hodlá dopustit? Kakashiho pravda, odhalení částeční pravdy o naší hrdince a Itachim. A co víc? Dozvíte se v dalším premierovým díle.