Démoní Lord Země - IV.

Místo: Kasárna – 9. pekelný kruh

Všechny pekelné kruhy do jednoho byly vznášející se pevností uprostřed ničeho. Monumentální stavby, které se rozrůstaly podle toho, jak jejich vladař sílil. V nich pak žili démoni dělící se do dvou skupin. Urození a spodina.
Zatímco spodině stačila malá místnost, kde mohli v klidu a bezpečí přečkat čas, než se jim zahojily rány před dalším bojem, urození vedli mnohem složitější životy. Šlechta a většina démonů od třetí třídy výš žila jen pro získání větší moci. Oni plánovali, intrikovali a především mysleli nejen na přítomnost, ale i budoucnost…
Úryvek z Wornixsových pamětí

Yerdol usedl do čela dlouhého mramorového stolu. Démon druhé třídy, který měl už nakročeno k postupu o úroveň výš, byl nejsilnějším vojákem a nejvyšším důstojníkem v armádě Devátého pekelného kruhu. Veterán, co za svých sedm století prošel stovkami bitev a sloužil pod několika vládci. Pohrdal lidmi, avšak ve své démonní podobě se nemohl jen tak procházet chodbami paláce, které by pro něho byly zkrátka příliš malé. Proto udělal kompromis. Jeho lidská podoba měla rudou barvu kůže, ohromné svaly a po těle spousty kuželovitých výrůstků. Když se posadil na židli, odhrnul si dlouhé blond vlasy z čela a pak zahájil tajné jednání: „Začneme! Kadfire, podej hlášení.“
Kadfirovi sedícímu po Yerdolově levici ještě nebylo ani sto let, ale tento nedostatek bohatě vynahrazoval svou pracovitostí. Proto se po necelých třiceti letech služby vyšplhal do hodnosti kapitána. Jako Nečistý se však pořád ještě upínal ke zbytku lidství a svou démoní podobu na sebe bral jen v nejnutnějších případech. Oděn v modrém obleku si nejprve odkašlal a potom podal hlášení: „Dnes, přibližně kolem deváté hodiny, byl Vládkyní zabit další Tarův učitel…“
„Kolikátý to už je?“
„Vládkyně by se už svého bratra měla zbavit!“
„Takhle to dál nejde!?“
Spustila se v reakci na hlášení bujará debata, ve které se démoni mezi sebou navzájem překřikovali a Kadfira zcela přehlušili.
Yerdol udeřil pěstí do stolu, a když byl zjednán pořádek, pokynul Kadfirovi, aby pokračoval.
Kadfir přeskočil nedůležité pasáže z palácových zahrad a převyprávěl události z trůnního sálu. Tentokrát spolusedící démony donutil k hlubokému zamyšlení.
„Nechat ho oženit je dobrý nápad,“ uvažoval Yerdol nahlas. „Musí být víc suverénní, až se stane Generálem.“
Několik démonů přikývlo, ale většina si své názory nechala pro sebe. Nikomu z přísedících nebylo dvakrát příjemné, že jim bude velet poloviční člověk. Nejen, že se jim nepřátelé na bitevním poli vysmějí, ale od Generála pekelného kruhu se krom vydávání rozkazů očekávalo, že v případě potřeby se sám vrhne do první linie. Takový démon musel být silný. A to Tar zkrátka nebyl.
Na dveře zasedací místnosti někdo zabušil. Yerdol kývl a jeden ze spolusedících démonů se vydal otevřít. Za dveřmi stála osoba zahalená v plášti. Bez jediného slova vstoupila do místnosti a usadila se na volnou židli u stolu, hned naproti Yerdolovi.
„Co dělá ten Had?“ zeptal se Yerdol.
Nově příchozího bylo sotva slyšet a jeho hlas připomínal ozvěnu: „Zavřel se ve své věži a vztyčil kolem ní bariéru. Ani já nevím, co právě teď dělá…“
Yerdol stiskl zuby a přitom se kousl přerostlými špičáky do rtu. Krev mu stékala po bradě a odkapávala na mramorovou desku stolu. „Od této chvíle vyhlašuju pohotovost! Tarovi se nesmí nic stát, dokud nebude Vládkyní jmenován Generálem! Zdvojnásobte stráž a hlídky kolem Hádovy věže. Je to jasné!!“ A na zdůraznění svých slov udeřil pěstí do desky stolu tak silně, až se roztříštila na kusy. Yerdol dobře věděl, že by bylo jen otázkou času, než by Hádes začal usilovat o trůn, pokud by z něj Vládkyně udělala Generála. A tomu hodlal za každou cenu zabránit!
Ostatní démoni kývli na souhlas a potom se rozešli po svých povinnostech.