DEMONS AND ANGELS: 10 Dvě jména KYLE!!! - SAMAELI??? (1/2)

Daiki seděl s kámoši a Andy bráchou v baru a popíjeli opět pivko. Byr byl zaplněný a hrála tam nějaká menší kapela, hodně lidí tančilo a někteří místní, co tam byli už při otvíračce spali na stolech.
Otevřely se dveře a přišla Anda. No, řekněme, že i potom co si zažila, vypadala dobře. Rovné vlasy, na konečkách lokny, rudé tílko s krajkovými ramínky s velkým výstřihem a černé trupky s rudými lodičky.

„Ahoj,“ pozdravila všechny.
„Čauves,“ ozvalo se nazpět ode všech. Sedla si vedle bráchy a hned se od něj napila pivo. Ten jí se smutnými, šokovanými oči sledoval, kde jeho pivo protože se skoro celé na ex ocitlo v ní.
„No, měla jsem žízeň,“ řekla a usmála se. Měla pořád, ale potřebovala něco jiného.
„Další je na tebe, je ti to doufám jasné.“ přikývla a rukou mávla k barmanovi, pochopil.

„Jak se máte?“ otázala se všech.
„Super, co ty?“ nadhodil Akeno.
„Fajn,“ usmála se a hned se napila piva, co donesla obsluha. Daiki ji udiveně sledoval.
Kdy jim řekla, jak měla “krásný den“ a musela nakopat prdel pár démonům, by ji asi nevěřili. Prohlédla si Daikiho a přemýšlela o tom, jak ho dostat.

***

„Ty nikdy nebudeš už víckrát na trůně!“ zakřičel Souta a odskočil od ní. Její purpurový drak s lesknoucími šupiny, se rozmáchl ocasem a odhodil jeho přerostlou ještěrku. Souta zaskřípal zuby, nějak to nešlo podle jeho plánu. Poté se jeho výraz změnil na šílený úsměv a začal se smát.

„To ti už hráblo?“ otázala se a zaujala bránící polohu. Věděla, že něco vymyslel.
„Ne, právě naopak,“ řekl vážně, rychle se jeho postoj změnil. Rozběhl se k ní takovou rychlostí, že až letěl. Nad zemí.
Připravila se na prudký náraz, ale jediné co udělal, bylo asi to…Deset centimetrů byli jejich tváře od sebe a on s jeho nechutným úšklebkem. Prosvištěl kolem ní, jako by se nechumelilo. Než jí to došlo, udělal smrtelný zásah. Záda ji kryjící Kaito, ležel na zemi. Jeho panter zmizel, jako by tam snad nikdy nebyl a orlové jeho pomocníků zaskřehotali. Anda pochopila, co udělal. Odkryl jí záda. Souta olízl krev Kaita na svém meči a začal se smát.

„Ty! Nemáš šanci!“ začal se nekonečně a vítězně smát. Anda zakřičela, Souta odskočil a sledoval Andu, jak rukou nadzvedává Kaitovu hlavu a utírá mu krev od pusy. Soutovi nesmírně skvěle chutnala krev démona číslo jedna. Pěkně čekal, že se v Andě nahromadí zuřivost a pěkně si vychutná jeho vítězný boj. Už cítil to pohodlí trůnu.
Všichni démoni, na Andy strany si řekli, že jejich životy jim za to nestojí, ani to není Lucifer.

„Ty - ty - poraz ho,“ řekl Kaito z jednoho posledního dechu.
„Ne, promiň. Netušila jsem, že udělá tento krok. Měla jsem to předvídat,“ špitala jen pro něj, její lidská stránka se objevila na místě a smutnila pro démona.
„Myslíš si, že má vyhráno, využij to. Vypij krev, co mi ještě zbývá a ukaž, že jeho mysl se plete,“ vyřkl zasekaná slova a několikrát zakašlal. Na to aby odhalil poslední myšlenky Souty použil zbytek síly.
Andě, démonovi, satanovi, ukáplo pár slz. Když se jeho mysl roztříštila, učinila, jak řekl. Zakousla se mu do tepny a vypila zbylou krev, co v sobě měl. Souta ji v klidu nechal, ani celou jeho krví, by ho neporazila.
Když dopila vstála a z plných plic zakřičela do širého okolí, že i démoni na Zemi, které pobíjeli archandělé, slyšeli nelítostný křik královy. Jenže to slyšel ještě někdo. Nadechla se znovu a z plných plic zakřičela, tentokrát jedno slovo, jedno jméno: „Kyle!!!“

Se slovy od srdce vypustila o sílu Kaita, co v sobě měla a z části i svou. Nebe zahřmělo, tentokrát nepadali blesky plné energie mračen, nýbrž energie Kyla. Země se zachvěla, vítr se změnil v uragán. Slabé démony v okolí to odválo a na bojišti před palácem, stáli už jen tři bytosti.

***

„Kdyby to byla holka, tak Jofiel, po tvé matce. Co říkáš?“ Zeptal se Fénix.
„Jo,“ usmála se a přitulila se k němu.
„A kluk?“otázala se k němu a zapřemýšlela.
„Hm…“ zamyslel se.
„Chtělo by to nějaké neobvyklé jméno, co myslíš?“ přemýšleli v jedné mysli.
„Souhlasím,“ usmála se a políbila na rty.
Všechna jména, co jim problikávala hlavou, hned vzájemně zavrhl. Buď byla příliš lidské, nebo už použitá.

„I tak je to zvláštní, tyhle pocity a spojení, že právě teď,“ řekla po chvíli.
„Naše dítě nastolí pořádek, řád a vyrovná naše váhy se zlem,“ zahleděl se Fénix do nebes postele v nočních barvách.
Celý pokoj se nacházel jako v noci, nehledě na to, že v Ráji, kde jeho palác, je vždy tma. Jediné světlo, které tam bylo. Byl jeden svícen a krásné Fénixovi vlasy s těmi Ariel.
Položil jí ruku na bříško a zamyslel se, cítil ho tam. Nehledě na to, že to bylo pár hodin, cítil ho. Čas ubíhá jinak, žádných devět měsíců. Jen pár týdnů.
Asi po dalších dvou kolech, s tím, že Fénix byl extra opatrný a něžný se jejich romance na chvíli zastavila.
Dveře se rozevřeli do kořán a oba se víc zakryli prostěradlem.

„Samaeli?“ řekla udiveně Ariel.