SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




I hate you, I love you, Part 3

,,Co tu děláte, slečno?" zeptal se mě L a s podezřením na mě pohlédl.
,,Ehm...Jmenuji se Es...Chci vám pomoci chytit Kiru..." řekla jsem odhodlaně a s očekáváním jsem na něj pohlédla.
,,Chytit Kiru? Promiňte, ale Es není vaše pravé jméno?" usmál se a začal oždibovat koláček.
,,Jak...jak to víte? Jste fakt dobrej, L...Máte pravdu..." přiznala jsem překvapeně.
,,Děkuji...Prosím, Es, tykej mi... A říkej mi Ryuzaki, pokud spolu máme pracovat..." navrhl.
,,Tak..dobře...Pracovat? Já myslela, že mě vyhodíte..." hlesla jsem.
,,Ne, připadáš mi jako zajímavá osoba, které bych mohl věřit. Zkusíme to s tebou..." usmál se a dojedl koláč.
,,Já...Děkuji, Ryuzaki..." šťastně jsem se usmála. Konečně jsem se mohla zapojit do vyšetřování Kira!
,,Dobrá...Máš nějaké tušení ohledně Kiry?" zeptal se mě Ryuzaki přímo.
,,No...Kira potřebuje k zabíjení obličej a jméno...Podle mé teorie. Vybírá si zločince, kteří se objevují v médiích." odpověděla jsem se zamyšlením.
,,Ano, myslím si to samé, Es. Proto také každý člen vyšetřování dostal kartu s falešným jménem, kdyby nás chtěl Kira zabít. Jsme tu prakticky neustále." shrnul to L.
,,Chodím do školy." namítla jsem.
,,S tím počítám, samozřejmě." odpověděla jsem.
,,Víš, nikdo o tom neví, ale došli jsme k závěru, že Kira získává informace z policejního ústředí. Proto jsme sepsali seznam podezřelých a dali je sledovat.“ Řekl, natáhl se pro arch papírů a podal mi je. ,,To jsou oni… Co myslíš? Neznáš nějakého z nich?“ zeptal se s povytaženým obočím a usmál se. Vzala jsem si první papír a začla jej pročítat. Zastavila jsem se až u posledního podezřelého.. To snad ne…
,,Vždyť to je.. Light Yagami..“ vydechla jsem s úžasem a prohlížela si fotografii svého nenáviděného spolužáka.
,,Ano, přesně tak.. Light.. Podle dat úmrtí jsme zjistili, že zabijákem by klidně mohl být student. Na Lighta by to přesně sedělo. Nasadili jsme na něj agenta Reye. Zatím nenašel nic podezřelého, ale myslím, že je na stopě.“ Zamnul si ruce a pokračoval v pojídání cukrovinek. ,,Dáš si taky?“ ukázal na mističku s bonbónama.
,,Samozřejmě…“ usmála jsem se a vzala si hrst sladkostí. Olízla jsem se a spořádala první várku. ,,Máš pravdu… Opravdu by to Yagami mohl být.. Arogantní je na to dost…“ odfrkla jsem si podrážděně. Ryuzaki zpozorněl.
,,Ty znáš Lighta Yagamiho?“ zeptal se a pozorně se mi zadíval do očí.
,,Samozřejmě, chodíme spolu do školy.“ Odpověděla jsem a usmála se. V očích se mu zablýsklo.
L se odmlčel a zíral do prázdna.
,,Prosím, přinesla bys mi banán?“ otočil se na mě a roztomile se usmál.
,,Jasně…“ zvedla jsem se a šla do místnosti, kde seděl dědouš, Matsu atd… Vzala jsem jeden z banánů, jeden i pro sebe a pomalu se vracela. Přemýšlela jsem o L. Nebyl to žádnej senilní děda, co by slintal a chodil na záchod. Byl mladej, a prostě k sežrání. Roztomilej…Vytrhla jsem se z přemýšlení a vrátila se na místo.
,,Tady…“ podala jsem L banán. Lekla jsem se jeho výrazu. Zíral na mě s širokým úsměvem. Ten výraz jsem znala, měly ho malé děti, když se těšily na Vánoce nebo dostaly dárka.
,,Ryuzaki? Co se děje…?“ s obavami jsem čekala, co z něj vypadne.. Ďábelsky se na mě povídal, chvíli přemýšlel a poté s nadšeným výrazem řekl:
,,Dostal jsem nápad…myslím, že jsem na to kápl..Máš se na co těšit, Es…“ usmál se. Ten jeho výraz mě poděsil…Co asi chystá? Vypadá jako zlověstném šílenec, kterej se usmívá…

Vzhlédla jsem od deníku dívky, která se setkala s L. Bylo to velice zajímavé. Tak ona věděla, kdo je Kira… Deník je dlouhý a stačilo by se podívat dozadu..Ale ne, ten příběh je moc důležitý a zajímavý, abychom něco vynechali. Near zamyšleně vzhlédl a mlčel.
,,Ona… byla statečná…Takhle zatkneme Kiru, že? Víš, kdo to je…“ zeptala jsem se Neara. On jen přikývl.
,,Neare…poslední dobou skoro nespíš…Nemluvíš…Děje se něco?“ zeptala jsem se starostlivě. Přeci jen jsem byla jeho dívka. I když byl Near na první pohled odtažitý a chladný, srdce měl.
,,Ne, jsem v pořádku.“ Řekl pomalu a zahleděl se mi do očí. ,,Případ Kira mě vysiluje..Musíme ho dopadnout, K… Potom tohle skončí a my…“ toužebně si povzdechl a natáhl ke mně paže. Usmála jsem se a stulila se mu v náručí. Takhle se Near choval málokdy, jenom tehdy, když jsme byli sami, a když nemyslel na případ Kira. Deník byl dlouhý, a tak jsme si zasloužili odpočinek. Opřela jsem si hlavu o Nearovo rameno a zaklonila hlavu. Jemně mě políbil, jednou rukou přitom držel deník. Byla to přenádherná chvíle…dokud…
,,Čau lidi…tedá, páni! To se jen tak nevidí! Dvě hrdlice, chacha… Nevěděl jsem Neare, že máš holku…“ mladý blonďák se posměšně ušklíbl.
,,Ahoj Mello…“ odpověděla jsem mu s úšklebkem, jakmile jsem se od Neara odtáhla.
,,Nemáte náhodou pracovat na případu Kira?“ ušklíbl se. Moc dobře jsem věděla, že Mello chce chytit Kiru dřív, než Near. Což samozřejmě nemohl, jelikož pracoval spolu s námi.
,,Pracovali jsme.. Našli jsme deník Es, dívky, která znala L a zná také jméno Kiry… To jméno je tam zapsáno…“ vysvětlila jsem a povzdechla si. Mello si zkoumavě prohlédl mě, potom deník.
,,Takže tohle je klíč pro chycení Kiry? Víte jeho jméno?“ zeptal se Mello s podezřelým úšklebkem, při kterém si ukousl… jak jinak, z čokolády, kterou měl v kapse.
,,Ano, to je.. Ne, tak daleko jsme se ještě nedočetli..“ vysvětlila jsem .
,,Aha…“ Mellovi ďábelsky blýsklo v očích. ,,Pak ten deník je MŮJ!“ s šíleným výrazem se vrhl k nám a drapl po deníku. Poděšeně jsem uskočila z Nearova sevření, jelikož Near pevně držel deník a nehodlal ho pustit. Mello ho držel za druhý konec.
,,To je MOJE! Já jsem králem všech L!“ řval Mello a s vervou za deník tahal.
,,Ne! To je moje! L mě jmenoval svým nástupcem! Jsem chytřejší než ty, Mello…Vždyť ani neseskládáš to puzzle…“ s nemenší silou tahal i můj kluk..Vyděšeně jsem na ty dva kluky koukala… Vždyť jsou jako malý…Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Vždyť s tím klukem jsem prosím chodila! To snad není pravda…
,,Né, je můj!“
,,Můj!“ Takhle se hašteřili další půl hodinu. Bála jsem se o deník, hrozilo, že ho roztrhnou. Musela jsem zasáhnout. Rozhlédla jsem se po místnosti a můj pohled padl… na jednu z Nearových hraček, na žluté gumové kuře se šátkem..Popadla jsem ho a skočila mezi kluky, kteří byli nuceni deník upustit.
,,Hele, mám pro vás výhodnou nabídku…Ten deník bude nás všech..Jasný? A ten, kdo se omluví jako první, získá jako bonus tohle roztomilé gumové kuřátko…“ pokusila jsem se o úsměv.
Near s Mellem na mě zírali jako na idiota…
,,No fajn, perete se jak malý! To se nestydíte? Ani ty, Neare? Myslela jsem, že chodím s klukem, co se dokáže ovládat a nepere se jak tadyten malej blonďatém harant, co miluje čokoládu! Jo, správně, žroute! Myslím tebe.. Zamyslete se nad sebou, kluci… Nebylo by hezčí, kdybychom se měli rádi? Ne? Ale jistěže ano.. Vy nejste žádný parchanti, ale mohli byste kandidovat na prezidenta. Proberte se!“ zamávala jsem jim před očima.

5
Průměr: 5 (2 hlasy)