"Já vím..." 1/2

"Cože?!" zařval jsem na celej dům.
„No jo! Už 20 minut zkoušíme! Jseš snad hluchej?! Makej a přijď sem!“ křičel na mne leader přes telefon.
Zkouška začala a já zase zaspal. Neskutečné! Vystřelil jsem z postele a zaplul do koupelny. Ze svých polodlouhých vlasů jsem si udělal menší culík na zátylku a v rychlosti blesku jsem si vydrhnul zuby. Snídat nebudu, tudíš nemám co a kdy. Skočil jsem do sprchy a rychle jsem se omyl. Stihl jsem mezitím ještě pořádně zaječet. Přeci jen, ranní ledová sprcha je jako drátem do oka. Celej promrzlej jsem na sebe naházel oblečení, vzal mobil a klíčky a utíkal vstříc rušnému ránu ve městě. Míjel jsem udivené pohledy lidí a hordy fanoušků a utíkal jsem, co mi nohy stačili. Asi po 20 minutách jsem se dostavil do zkušebny, na druhém konci Soulu. Otevřel jsem dveře a všichni se na mne podívali.
„Tak naše šípová Růženka se ráčila dostavit.“ Řekl ironickým tónem v hlase.
„Já… promiňte. Jaksi mi nech-“
Mně to nezajímá! Už máme nacvičený kroky. Zítra máme volno, ale ty, Eune, sem přijdeš a seženeš si někoho na doučení, jasný?!“ Pozítří se točí novej klip. Néže nám to zkazíš.“ Dokončil svůj proslov leader.
Hae ke mně pomalu přišel a zašeptal: „Nic si z toho nedělej. Zřejmě mu něco přelítlo přes nos. Já tě to doučím, jo?“ nabídl mi vřele.
„Jo, díky, Hae. Máš to u mě.“ Usmál jsem se a přátelsky jsem ho poplácal po zádech.

Cvičili jsme asi ještě dvě a půl hodiny s hlasovou zkouškou, když nás leader propustil.
„Nazdár.“
„Vidíme se na natáčení!“
„Měj se!“ všichni se loučili, jako kdyby se neměli celej rok vidět. Všichni se tady objímají.
„Já chci taky!“ zařval jsem a hodil jsem se do té kopy lidí. Všichni jsme se začali tlemit jako na novej rok. Pak jsem se strhnul. Zamrazilo mně…
„Hele, Eune, co se děje? Ulítli ti mouchy?“ zeptal se tlemíci Siwon.
„N-ne, jenom… asi jsem na něco zapomněl…“ zamyslel jsem se a v sekundě mi to došlo…
„Sakra! Já nechal puštěnou sprchu!“ začal jsem hystericky křičet a rozeběhl jsem se k východu
„Zítra v pět!“ stihl ještě za mnou zavolat DongHae. Zvedl jsem ruku, jako e jsem slyšel.
* * *
„Ty v**e, Eune… máš dost“ byla moje první reakce na vytopenou koupelnu. Pár hodin jsem tam skejsnul. Po zdrcujícím výkonu jsem si lapl na sofu a juknul na televizi. Co tam asi tak dávaj… Nic moc tam nešlo, nechal jsem to na Óčku a šel jsem si udělat oběd. Špagety se mi podařily, rozlil jsem omáčku a taky jsem se pořezal. No co, žiju…
* * *
„Díkybohu, DongHae, žes to nedal hned ráno.“ Řekl jsem mu po příchodu na zkoušku.
„No jo, míň řečí, víc dělání.“ Nařídil a už to jelo.
* * *
„Co si to vyzkoušet?“ zeptal se se smíchem ve hlase.
„Né, já to neumím!“ už jenom při té představě se mi zachtělo brečet smíchem.
„No ták! Prosím! Swayze to zmáknul a ty jsi omnoho lepší tanečník!“ přehováral mne Hae.
„No tak jo.“ Souhlasil jsem nakonec. Film Hříšní tanec miluju, ale nikdy mně nenapadlo tančit s někým ten tanec.
„Dobře, jsi holka.“ Vybafnul to na mne. Vlastně mám výhodu, ta žena to má lehčí. Bez odmlouvání jsem kývnul a už si to šinul ke mně. Přišel ke mně, chytil mně za bok a za ruku.
„Přežívej to, uvolni se.“ zašeptal.
Začal se mnou houpat do pravidelného rytmu a potichu odříkával:
„Raz dva tři, otočka… Noha, dva, otočka…“
Je to šílené, ale líbí se mi to. Zakončil to takovou tou piruetou a zaklonil mně v náručí. Podepíral mně na zádech a díval se na mě shora. Nikdy jsem si ten lesk v jeho očích nevšiml… Naklonil se nademně blíž.
„Co děláš?“ zeptal jsem se omámeně.
„Chci tě líbat.“ Řekl svůdným hlasem.
„Do toho.“ V sekundě se mi přilepil na rty a jednou rukou mi držel tváře.
„Miluji tě.“ Řekl mezi polibky.
„Já vím. Já tebe taky.“