SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Jak najdeme severní pól?

Natáčecí studio číslo 6.: 24. 12. 2013
Tedy kousek od něj….

„Místo na Zemi zvané Severní pól je geograficky situováno na 90° zemské šířky. Zemská osa zde protíná zemský povrch, ze kterého se navíc Země při pohledu dolů jeví, jako by se otáčela proti směru hodinových ručiček. Severní pól se nachází přibližně uprostřed Severního ledového oceánu a…“
„HEPČÍÍÍÍK!“ pšíknul si najednou Inuyasha a posunul si svojí rudou zimní čepici víc přes svá citlivá psí ouška. Oklepal se, aby ze sebe alespoň trochu dostal část čerstvě napadaného sněhu a otřel si s námahou zamrzlý nos. „Jo, to jsem si všimnul!“ dodal podrážděně.
„Ještě jsem to nedočetla!“ osočila se na něj Rosetta a hodila po něm termosku s čerstvou teplou kávou, kterou si před hodinou udělala v letadle. Byla nerozbitná, nebo to alespoň psali na krabici. Když narazila na démonovu hlavu, srazila ho na kolena a lehce dopadla do měkké bílé pokrývky, všichni na ní s úžasem pohlédli a uznale pokývali hlavou.
„Kvalita s Kauflandu.“ poznamenal Miroku vážně a s nehraným nenápadným zájmem sledoval, jak se Kagome předklání a sbírá ze země drahocennou nádržku jejich jediného nápoje. Když to zbystřila Sango, naštvaně přešla k němu a zatahala ho velmi agresivně za ucho. Spokojená se svým výkonem a mnichovým obličejem, se přidala do začínajícího rozhovoru jejich výpravné družiny.
„Stejnak nechápu, proč sebou táhneš toho průvodce?“ řekla a urovnala si svojí zbraň Hiraikotsu, která se jí z nepochopitelných důvodů vůbec nepronesla a jak bylo mezi ostatními známo neušla by bez ní ani krok na scéně či v reálu. Ale to nebylo nic neobvyklého mezi hvězdami. Herci anime měli prostě svoje role natolik v oblibě, že bez nich skoro nemohli žít a nebylo vůbec chytré na ně poukazovat či narážet v hádkách. Většinou na ně byli dost citově vysazení.
„Je to zajímavý a navíc by jsme o tom něco málo vědět měli.“ poznamenala na svojí obranu Rosetta a když se opět sklonila s rudou tváří nad průvodce, všichni si jen s úsměvem povzdechli.
„Jen doufám, že se neztratíme.“ řekl Chrono se smutným úsměvem, jelikož Rosettin orientační smysl znal z mnoha jejich seriálových výprav, kde si pletla jen pravou stranu s levou.
„Jen klid.“ řekla Kagome a usmála se. Její optimismus je trochu zahřál. „To nemůžeme minout.“

O pár mil dál. Na japonských ostrovech. V hlavní hale natáčecího studia, u velikého stromku seděl na sedačce Sasshomaru a v klidu a pohodě si po malých doušcích užíval brazilský černý čaj dovezený speciálně pro něj na tento okamžik. Byl zcela šťasten, že se všichni včetně jeho bratra, rozhodli odejít při bouřlivé hádce a následné sázce o existenci severního pólu a Santa Klause. Jeho mír narušovalo jen občasné zabouchání s kuchyně, které se ozývalo každých deset minut. Otevřel své ledové oči a podíval se směrem, odkud šel jediný hluk v okolí. Vzdychl, když si uvědomil, kdo jediný to může být.
„Sasshomaru-sama!“ křikla malá dívenka, když vběhla s kuchyně do společenské haly. Oslovený na to nikterak přehnaně nereagoval, jen se opět napil čaje. „Slavnostní večeře je skoro hotová.“ oznámila přesto dívenka s úsměvem a opřela se o jednu nohu svého pána. „Nevíte, kdy ostatní dorazí?“
„Nezajímá mě to.“ odpověděl Sasshomaru stroze. „Chci mít klid, Rin.“ řekl, ale za celou dobu se na ní nepodíval. Rin chvíli studovala jeho dokonalý obličej, než se usmála a tváře jí trochu zrudly.
„Jak si přejete, Sasshomaru-sama.“ řekla a s nehraným štěstím se přemístila zpět do kuchyně.

„První výprava na dobytí a prozkoumání severního pólu podniknuta roku 1871 byla vedena Charlesem Francisem Hallem pod patronací Američanů. Výprava nesla označení Polaris expedition neboli Polární expedice. Ta bohužel skončila katastrofou….“
„To nám má jako zvednout sebevědomí?“ řekl příkře Miroku a stále si mnul poraněné ucho, které se v tuhle chvíli ukrývalo pod zimní jasně žlutou čelenkou. Přitom se po očku díval na Sango a kontroloval její momentální reakci na jeho vyřčenou větu.
„Je to jenom historie.“ řekla s klidem Rosetta. „Od té doby šla technika dopředu.“ řekla poučně jako učitelka ve školce a s narůstající silou sněhového větru si trochu víc utáhla svojí modrou dlouhou šálu.
„Stejně jako počet úmrtí.“ poznamenal Inuyasha s narůstajícími pochybnostmi. Proklínal tu hodinu a minutu, kdy se nechal k něčemu takovému vůbec dokopat…a že si vlastně vykopal vlastní hrob hloupou sázku založenou na ještě hloupějším mužském egu. Shippo, který se jen taktak dostával ze sněhových závějí, se na něj s nehranou závistí podíval.
„Alespoň máš dlouhý nohy.“ postěžoval si malý liščí démon a dál se s námahou prodíral za ostatními svými společníky. Kagome se na něj nedokázala po pěti dalších minutách koukat a tak si ho vzala do náruče, což se mu samozřejmě moc zamlouvalo.
„Přesto si mám právo stěžovat.“ bránil se Inuyasha a snažil se strčit si zmrzlé ruce hlouběji do svých teplých kapes. Miroku jen nadzvedl obočí a na malou chvíli zapomněl na přísný dohled krásné a nemilosrdné Sango. Ta ho překvapivě už nějakou dobu ignoruje za jeho předešlý výstup.
„Nevím na co, byl to koneckonců tvůj nápad.“ řekl pravdivě šibalsky Miroku svému příteli. Inuyasha na něj je hodil zlostný a přistižený pohled. Jako dítě, které si stěžuje neprávem. Sango si nad jejich hádkou jen povzdechla a podívala se bílou nekonečnou cestu rozkládající se před nimi.
„Začínám pochybovat o tom, že tu je místo bez toho ledového větru natož, že tu někde stojí teplý a přívětivě nazdobený moderní dvoupatrák s nápisem Welcome.“ poznamenala jako hořkou skutečnost a Chrono, který šel vedle ní, jen opět smutně pokýval hlavou. Nebyl dvakrát nadšený s toho, že se tu musí plahočit touhle mrazničkou ale….podíval se před sebe na svojí Rosettu a pousmál se….šel by vedle ní, i kdyby chtěla na konec světa. Trochu mu zrudli tváře, když se Rosetta ohlédla přes ramena a vyhledala jeho tvář. Pousmála se a znovunabyla svůj klid, její démon byl s ní.
„Co to jako znamená?“ ozval se Inuyasha a zdálo se, že není jediný, kdo není v obraze s neznámého slova vyřčeného naschvál v jiné světově uznávané řeči.
„Nic co bys povětšinou rád slyšel.“ poznamenala Kagome s jistou kapkou ironie ale stále kráčela vedle zmrzlého a zmateného polo-démona.
„Nebylo to nedávno ve scénáři kvůli Američanům?“ zeptal se Shippo s Kagomininy náruče a pomalu začínal cítit prsty u nohou. Jeho nosička jen lehce přikývla.
„To si nepamatuju.“ řekl Inuyasha a očividně ho vůbec nezajímalo, že by to vědět měl.
„Já taky ne.“ ozval se najednou i Miroku a přemýšlivě se podrbal na bradě. To u něj nebývalo obvyklé ale na rozdíl od jeho kolegy mu jeho neznalost vadila a uznal jí. Sango to ale s nějakého důvodu dost naštvalo, proto se na ně otočila a zastavila tím celou skupinku na místě.
„Vy taky nekoukáte na to, co je pod čarou.“ řekla a naznačila pomyslný scénář rukou. Všichni jí při tom pozorovali a uznale s vážnými tvářemi přikyvovali. Pak najednou jednomu s nich něco došlo.
„To mi to neustále musíš mlátit o hlavu, kdybych….“ začal si opět stěžovat Inuyasha ale...
„Hele, lidi…!“ křikla najednou do stále zvětšující se sněhové vánice Rosetta, která byla pár kroků před nimi a dívala se do nějakého údolí. „Co je to támhle?“ řekla a všichni jí najednou nadšeně doběhli na úpatí toho ledového srázu. To, co dole objevili, jim všem na pár minut vzalo dech.

Čaje ubylo a klid ve společenské hale trval dál. Přesto začínal mít Sasshomaru divný pocit na hrudi. Jako by se blížilo nebezpečí a zároveň se kolem něj na sta mil nedělo vůbec nic zlého. Přivřel svoje ledové oči a krátce pohlédl na dveře vedoucí do kuchyně. Bylo tam už pár hodin podezřelé ticho a vůně, linoucí se po celé společenské hale nasvědčovala, že je vše nachystané. Tak proč má tyhle hloupé lidské pocity? Proč cítí…divnou auru?
Najednou se před ním začalo objevovat jasné zlaté světlo! Zvětšovalo se a pak….zmizelo!
Sasshomaru jen párkrát rychleji zamrkal, rozhlédl se nevzrušeně po společenské hale, a když už chtěl usoudit, že se mu jen něco zdálo, a otočil hlavu zpět….seděl naproti němu v druhé sedačce podivně vousatý, obtloustlý muž oděný do rudé barvy s přívětivýma modrýma očima.
„Přejete si?“
„Já?“ zeptal se starý muž zvesela. „Snad ty?“
„Nemám náladu na hádanky, starý muži.“ řekl Sasshomaru nezaujatě a napil se ze svého hrnku.
„Hohohoho…“ zasmál se muž, ohnul se a zaklepal na stůl. Na tom se v tu ránu objevil další hrnek a muž do něj pouze nalil s galantnosti připravený čaj. Bez jediného slova se napil a pohodlněji se usadil do křesla. „Ale smysl pro humor tedy máš.“
„Co tím myslíte?“ řekl Sasshomaru a snažil se nedat najevo, jak moc ho překvapilo to náhlé zjevení dalšího hrnku. Byl si zcela jistý, že na stole jiný nestál. Přivřel nedůvěřivě své ledové oči a s veškerou obezřetností sledoval starce. Ten jen spokojeně vzdychl…
„Démoni nejsou jediným druhem, kterým byla dána nesmrtelnost.“ poznamenal stařec a pak svůj modrý přívětivý pohled opět věnoval démonovi. V jeho očích se mísila fascinace a údiv. Přesto i odvaha a nebojácnost….ba co víc, bojovnost.
„Kdo jste?“ zeptal se Sasshomaru klidně a hrnek trochu oddálil od svého obličeje.
„Už mě dlouhá léta nikdo nešel hledat a ověřovat si tak mojí existenci.“ řekl smutně stařec a nahlas si povzdechl. Pak se ale zase vrátila jeho radost a potěšení. „Proto jsem byl potěšen.“
„Čím konkrétně?“
„Tvými přáteli.“ odpověděl stařec klidně a pozoroval pohled démona. Přitom se opět napil ze svého šálku čaje, který nedokázal nevychutnat. „Zrovna objevili můj skromný domek.“
„Chápu.“ přikývl s klidem Sasshomaru a zavřel oči. Jeho nevlastní bratr měl tedy kliku. Nebe spíš smůlu, zhledem k tomu, že jeho cíl cesty sedí před ním a cpe se cukrovím.
„Jistě taky chápeš, že tam kde žiji, to není dvakrát bezpečné.“ usmál se stařec smutně.
„Jejich smůla.“ řekl démon stroze a odmítal otevřít oči a uvěřit něčemu, co se mu nespíš jen zdá.
Já existuji, Sasshomaru!
Démon se trochu lekl, když zaslechl starcův hlas ve své hlavě! Aniž by si to uvědomil, otevřel oči!
„Já vím všechno, přede mnou si na nic hrát nemusíš.“ mluvil dál stařec a do jeho hlasu se vrátila jemnost a laskavost, která v démonově hlavě vůbec nezazněla. Vzdychl a vrátil k sobě vlastní klid.
„To nemám zapotřebí.“
„Vážně?“ otázal se stařec s jistou ironií. Pak se na démona zadíval s pohledem, který nečekal. Na malou sekundu byly jeho modré oči ledovější než všechny ledovce světa. „Tak proč Rin ještě žije?“
„To není vaše starost.“ na sekundu to Sasshomara vykolejilo, ale svůj klid do další sekundy zachoval. Stařec se, po shlédnutí jeho reakce, vrátil ke svému přívětivému úsměvu.
„Každé dítě je mojí starostí.“
„Tak proč se vybavujete se mnou?“ zeptal se Sasshomaru a znovu na starce ledově pohlédl.
„Všichni jsou děti, Sasshomaru.“ odpověděl stařec a s nehranou láskou si ho pár minut prohlížel. Pak dopil šálek čaje a položil hrnek na stůl. „Ale ne každý je schopný potvrdit to nahlas.“
„Proč jste zde, když vás ti hlupáci šli hledat na sever?“
„Copak nevíš, co je za den?“ zeptal se překvapeně stařec. „Dnes rozvážím dárky.“ řekl a malátně se v sedačce protáhl. Pak ukázal na démona a na dveře od kuchyně. „A to jak hodným, tak zlobivým.“
„Nesmysl.“
„V tom, co dělám nebo v tom, že i zlobivci dostanou odměnu?“ zeptal se zmateně stařec a nad hlavou mu hodnou chvíli létali otazníky. Démon ho vyvedl z omylu docela dost rychle.
„Obojí.“
„Jsi moudrý muž, Sasshoumaru.“ usmál se stařec a ukázal na démona ukazováčkem. Pak přivřel přívětivě oči a lusknul prsty. Sasshomaru si hodně dlouho dobu myslel, že se tím, co udělal, nic nestalo, ale koutkem oka si všimnul, že pod vánočním stromkem se objevila kopa dárků. Která tam před tím vůbec nebyla. „Ale občas je lepší vynechat s rozhodování hlavu.“
„To jsem nikdy neudělal.“ zakryl svoje překvapení, a aby získal svůj drahocenný klid, pohlédl na stůl na konvici s čajem. To mu ale na klidu moc nepřidalo. Hrnek, ze kterého stařec pil jeho čaj, zmizel.
„Jsi špatný lhář, mé dítě.“ řekl stařec přívětivě, a když luskl podruhé, zmizel i on.

„Tak tohle jsem nečekal!“ řekl Miroku a hleděl dolů s okraje srázu do krásného bílého údolí.
„Obří!“ řekl Shippo s úžasem a Kagome jen přikývla.
„Páni, to je neuvěřitelný!“ poznamenal Chrono a chytil Rosettu za ruku. Inuyasha se po všech s nehraným překvapením podíval, než na celý údolí nesouhlasně zařval….
„Vždyť...“ začal naštvaně, „...je to RUINA!“
„No jo, nemá to ani střechu.“ poznamenal Chrono a pousmál se.
„Tady určitě nikdo nežije.“ řekla Sango a složila ruce na prsou. Miroku jí ze zadu přivinul k sobě a dělal, jako že jí chce jen zahřát, ale na to mu Sango uštědřila pěknou facku přes celý obličej.
„Pokud to teda není příbuzný Yettiho.“ poznamenal Inuyasha, který se vzpamatoval s prvotního šoku a svoje dva parťáky ze scény, kteří si se znova jaksi jednostranně mlátili, zcela ignoroval.
„Tak trochu jsem zklamaná.“ řekla Rosetta a sevřela víc Chronovu ruku. Ten se jen pousmál.
„Jo. Je to smůla.“ řekl Shippo a vzdychl do Kagomininy bundy.
„Takže, Santa Clause neexistuje.“ řekl Inuyasha a s veškerou zbývající laskavostí požádal Kagome o láhev s teplou kávou, která mu před tím způsobila slušný bolehlav. „Další mýt vyvrácen.“ dodal, když se dvakrát napil a o minutu později nabídl šálek také samotné Kagome, která ho s rudou tváří přijala.
„Počkej, hned to zapíšu do našeho výpravného deníku.“ řekl Shippo a s malého teplého kabátku vyndal velký A4 sešit. Všichni chviličku překvapivě mrkali, než…
„Ty máš deník?“ řekl Miroku a trochu mu cukalo jedno obočí.
„Jo, je to o naší expedici.“ řekl zvesela Shippo a po chvilce, při které si na něco vzpomněl, se z nepochopitelných důvodů začervenal. „Chci to pak přečíst Rin u stromku.“
„Takovou pohádku ještě neslyšela.“ řekla Kagome a pousmála se na ostatní.
„Tak, jak se dostaneme domů?“ zeptala se Rosetta a sevřela víc Chronovu ruku. „Dnes jsou Vánoce.“
„Nevím.“ řekl Miroku. „Ale asi to nestihneme včas.“ na to si všichni smutně povzdechli.

„Ale stihnete, mé děti.“řekl někdo za jejich zády a všichni zaslechli ozvěnu lusknutí!

Ve společenské hale se najednou objevilo světlo! Když opadlo, stáli naši hrdinové nabalení v zimním oblečení kolem stromku! V krbu jen lehce zapraskalo!
„Jak se to….?“ řekla Rosetta překvapená místem, kde najednou stojí.
„Jak jsme se sem dostali?“ zeptala se Kagome, která dál svírala Shippa v náručí.
„To je…“ začal Inuyasha stejně zmateně jako….
„Smutné.“ ozval se najednou ledový hlas a všichni se po něm otočili!
„Sasshomaru?!“
„Zmatení, jako vždy.“ odpověděl jim jen a nezáživně si dolil poslední čaj do hrnku.
„Počkat!“ řekl Inuyasha a ukázal na svého bratra prstem. „Ty víš, co se to tu právě stalo?“
„Jak bych asi mohl.“
„Zázrak!“ zašeptal Miroku a hned na to se začal modlit!
„I tak se to dá vysvětlit.“ poznamenala Sango a všichni ze sebe začali pomalu sundávat bundy.
„Našli jste vůbec něco?“ zeptal se najednou Sasshomaru klidným ledovým hlasem.
„Zase mění téma….“ zašeptal Inuyasha Kagome do ucha.
„Ne, jen nějakou starou ruinu.“ řekla Rosetta smutně a svého tolik chráněného průvodce zahodila na velký prázdný stůl před Sasshomarem. „Existence Santa Clause vyvrácena.“
„Když myslíš.“ pousmál se Sasshomaru a dopil zbytek ze svého šálku čaje. Ostatní si ho jen s nepochopením a překvapením prohlíželi, než za pár minut usoudili, že jeho momentální rozpoložení zřejmě nepochopí.
„No nic, alespoň jsem ušetřil za zpáteční letenky.“ ozval se potěšeně Inuyasha a sundal si zimní spokojeně bundu společně s čepicí, ve které už mu začínalo být vedro.
„Hele, to jsou...d-dárky!“ křikl Shippo a vyskočil s Kagomeniny náruče.
„Přišli! Hurááá!“ zaradovala se Rosetta a usmála se na Chrona.
„Nejdřív večeře!“ zavelela Rin naštvaně ode dveří kuchyně. „Čekali jsme jen na vás!“ vytkala jim.
„Vy?“ ozvali se všichni naráz a překvapeně všichni otočili svůj pohled na Sasshomara.
„I Sasshomaru?“ otázal se Miroku a trochu se pousmál nad lehkým odstínem červené barvy objevující se najednou pod očima obávaného démona. Inuyasha se ušklíbl a pak se oprášil od zbytku sněhu.
„V tom případě...“ řekl a podíval se zvesela na ostatní. „JDE SE JÍST!“

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Toto je Vánoční povídka na zasmání Laughing out loud
Doufám, že si jí užijete, i když je to taková krátká blbinka.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok vám přeje Konduto.
Samozřejmě hezké svátky vám přejí i hrdinové anime Chrono Crusade a Inuyasha.

5
Průměr: 5 (1 hlas)