SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Ještě není po všem

Umírám. Slyšíte dobře, já umírám.

Byl jsem unešen.
Co dodat?
Všechno to zapadá.
Vzal(a) sis všechno,
A s tím se nemohu vyrovnat.
Snažím se najít na životě to dobré,
ale mnohdy je to nelehký úděl.
Hodíme to za hlavu, prostě zapomenem.
Můžeme tomu pomoct?
No, zkusím to hned.

Proti mému životu, který byl převážně plný bolesti, je smrt nic. Pro můj druh člověka je to vysvobození. I když jsem ho dlouhá léta odmítal. Chtěl jsem žít, žít nic víc. Zezačátku mi to nechtěli dovolit ale teď? Brečí tu pro mě. Pro toho, kterého nenáviděli a stále možná nenávidí. Proč?
Moje vzpomínky mizely, já sem mizel… Unášel mě proud nicoty a chladu. Tohle je smrt?
„Opovaž se!“ zaslechl jsem známý, zoufalý hlas těsně u mého obličeje. Jedna moje osoba pochopila, proč naříkají. Představoval jsem pro ně nějakou dobu naději. Naději tohohle zkaženého světa. Sám sem si ale nepřipadal nijak výjimečný. Prostě normální kluk, který se jen snažil překazit tuhle nesmyslnou válku. „Nedělej, že neslyšíš!“ ozval se ten zoufalý hlas znovu. Otevřel jsem tedy oči, abych se podíval do těch uslzených černých.

Začněme znovu.
Zkusím to hned.
Ještě není po všem.
Protože část mne je mrtvá a pod kytkama.
Tahle láska mě zabíjí.
Jenže ty jsi jediná/ý!
Nevzdám to.

„Promiň.“ zmohl sem se odpovědět. Při tom sem cítil tu studenou čepel ve svém umírajícím srdci. Já vždycky pohrdal lidmi, kteří lhali sami sobě. Proto jsem svému srdci nikdy nelhal. Řekl jsem to i jí. Ale on, ten, jehož slzy dopadaly na mou tvář, to věděl. Tak proč? Proč si přede mnou několik let hrál na jinou osobu? Proč tu pravdu, kterou v sobě skrýval, nikdy neřekl? Alespoň mě.
Dlouho jsem na tyto otázky hledal odpověď, než mi to došlo. Konečně sem chápal. Všechno, co jsem kdy dokázal své vesnici a lidem, jsem byl ochoten zahodit, kvůli němu. Byl? Jsem? Už ani nevím. Jaký čas používá ten, co umírá? To je ale blbost.
„Čemu se směješ, hlupáku?“ zeptal se mě mstitel s úsměvem a pohladil mě po tváři. Zahodil jsem vše pro něj. Protože mi na něm záleželo jako na nikom jiném. Chtěl jsem tak moc začít znovu. Zkusit žít a nikdy se nevzdat žádného hloupého snu ale…část mě je stejně už mrtvá.

Vzal jsem tolik, kolik jsem unes,
A nemohl jsem čekat.
Příliš času promrháme.
Jsme silní, vytrvalí.
Nemohu to nechat stáhnout nás ke dnu.
Můj život s Tebou je pro mne vším,
proto se tak jednoduše nevzdám.
Hodím to za hlavu, zapomenu.
Můžeme tomu pomoct?
Protože, tohle vše je nedorozumění.
No, zkusím to hned.

„Mám….hlad, víš.“ změnil jsem téma a usmál se také. Lhal sem a snažil se posunout víc k němu. To mi připomnělo znovu tu čepel v mém srdci a já sykl. Sasuke začal tak rychle dýchat a jeho slzy putovaly po jeho tvářích v proudech.
„Jo?“ přemáhal se, aby nezačal křičet. „A co by sis dal?“ šeptal svým nejmilejším hlasem. Já se nad jeho otázkou zamyslel. Co bych si dal? Rámen, přeci.
„Há…dej.“ řekl sem a opět viděl souhrn několika vzpomínek, které se pomalu vytrácely. Nechal sem si toho hodně líbit. Nechal sem se mlátit, lámat, ponižovat a všechno možné naráz. Přesto jsem věděl, že to skousnu. Jednou mi došlo, že nemá cenu na něco čekat. A tak sem už víc nemarnil čas tou blbou činností ubožáků a vydal se vytrvale hledat svou cestu. A že to nebylo vůbec snadné.
Trochu si mi pomohl, ty a ostatní. Zvedl si mě ze studené země a ukázal mi, co je to láska. I mnohem víc. Život vedle tebe mi přišel tak krásný, tak šťastný, tak…nezapomenutelný. Nechtěl jsem se ho vzdát, moje první sobeckost. Proto sem se za tebou hnal. Proto sem tě chtěl zpět. Proto sem zapomínal na to důležité…na tvoje city. Škoda jen, že sem tě pochopil až teď.

Začněme znovu.
Zkusím to hned.
Ještě není po všem.
Protože část mne je mrtvá a pod kytkama.
Tahle láska mě zabíjí.
Jenže ty jsi jediná/ý!
Nevzdám to.

„Rámen.“ řekl tiše a jeho tělo se začalo třást. Docházelo mu, že i kdybych chtěl žít, teď už to nejde. Ten kluk, co chtěl říct: Ještě není po všem! Tu ještě byl, jen ho nikdo neviděl. Cítil sem ho s části. Ta druhá už šla do kytek. Jeho slzy sem přestal cítit a tak jsem jen viděl slané kapky dopadat kamsi na mou tvář. Nedokázal jsem se už ani pohnout, a část mým myšlenek bylo pryč. Kdo sem vůbec byl? Někdo důležitý? Asi jo…jednu věc sem ale nedokázal zapomenout…….
Ty si byl jediný, Sasuke.
Jediný, kdo mě mohl pochopit. Vysvobodit mě…milovat mě.
Už to asi nezkusím…žít…
„Začneme znovu?“ řekl jeho hlas a já sem na chvíli zase vnímal svět kolem sebe. Ten, který jsem ještě před pár sekundami chtěl opustit.

Nesmíme to nechat uniknout.
Dostaň to ze sebe, dostaň to ze sebe.
Neuzavírej se do sebe.
Dostaň to ze sebe.

S jeho hlasem přišla i vlna nesnesitelné bolesti. Kde se sakra vzala? Vždyť tu nebyla, jenště před chvíli mi byla zima… Co se to děje? Vytáhli to studené ostří a pouštějí do mě proud. Proč? Že by poslední pokusy o mojí záchranu? Přece ví, že je to zbytečný. Bez mého souhlasu to nejde. Nepovede se jim to, když nebudu chtít. Co vlastně chci? Chci se vrátit? Nebo umřít, jít támhle do toho světla? Nevím.
Utečeš?
Chci se tomu postavit ale…tam je bolest a támhle ne. Proč bych si měl dobrovolně zvolit tu horší možnost? Asi proto, že sem ubožák. Další pálivý prostup proudu. Moje srdce na to začíná reagovat. Chce žít, a já na něj vždycky dám. Tak jo…jdeme žít. Vstříc mé bolesti!
Další maratón napětí a proudu přel mým ztuhlým tělem a já se zhluboka nadechl a zařval. A najednou se vrátila bolest i ostatní mé smysly! Jako první zrak, pak sluch a hmat…bylo kolem mě spoustu lidí. Hezké sestřičky kam se podíváš. Á, sem v nebi.
„Hlídejte mu puls!“ řekla jedna. Měla blond dlouhé vlasy. Tsunade-bá-chan.
„Ty přines deku!“ křikla druhá na nějakého medika vedle sebe. Mladší zrska. Sakura.
„Naruto? Slyšíš mě?“ řekla Tsunade a sledovala, jestli nějak zareaguju. Mrkl sem na ní a pousmál se. Udělala to samé a pohladila mě po vlasech a políbila mě do nich. Neuvěřitelně si oddechla a začala buzerovat všechny kolem.

Začněme znovu.
Zkusím to hned.
Ještě není po všem.
Protože část mne je mrtvá a pod kytkama.
Tahle láska mě zabíjí.
Jenže ty jsi jediná/ý!
Nevzdám to.

Když sem se rozkoukal po místnosti, neviděl sem ho. Nikde nestál strachy bez sebe, jako Kiba, Hinata a ostatní, co neuměli léčit. Nebyl ani poblíž, aby mě držel za ruku, jako Sakura. Kde teda je? Co měla znamenat ta věta? Řekl to jen tak…to že začneme znovu? Nedokázal jsem zadržet svoje pocity zklamání a tak sem je nechal putovat po svým tvářích. To, že sem je cítil bylo dobré znamení. Usmál sem se. Vždycky zůstaneš jediný, Sasuke. Tvoje láska mě zabíjí…a proto to nevdám.

Začněme znovu.
Ještě není po všem, to ne.
Tahle láska mě zabíjí.
Jenže ty jsi jediná/ý!
Není po všem.

Takže není nakonec po všem. Díky. Vám všem.

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Jednorázovka k textu písničky: (český překlad)
Daughtry - It's not over

4.714285
Průměr: 4.7 (7 hlasů)