Jsi jeden z milionu

Láska dělá s lidí hlupáky. Co se mě týče plátí to dvojnásob, protože já hlupák už byl před tím.

Jsi jeden (na) z milionu.
Ó
Nyní.
Jsi jeden (na) z milionu.
Ó

Nikdy o mě nezavadil pohledem. Nikdy neplýtval slovy. Nikdy by si mě nevšiml...možná proto sem zariskoval a udělal tuhle strašnou blbost.

Někdy tě nemůžu nenávidět každý den.
Někdy můžeš spadnout pro každého, co vidíš.
Jen jeden může opravdu zůstat semnou.
Znamení z nebe,
Mi řekl:

Střední je jeden velkej boj. Skládá se s několika menších bitev, na kterých záleží a podle kterých se určuje postavení. Já toho hodně prohrál... A tak mě vysoký post míjel, stejně jako on. Sasuke Uchiha. Kluk, který měl to, co chtěl a koho chtěl. Záviděl sem mu a...nenáviděl sem ho. Přesto sem si ho nevšímal a žil svůj život, stejně jako on...bohužel k mé smůle sem to nikdy nevydržel moc dlouho. S nějakého důvodu sem pro něj začal mít děsnou slabost……a to mě už od prváku ničí.

Chorus:
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.

Poslední rok sem si ale řekl dost! Věděl jsem, že budu tak jako tak litovat, takže sem neměl co ztratit. A tak sem se upsal...jednoho krásného deštivého dne, který přesně vystihoval mojí náladu.
„Tak jak ses rozhodl, ty posero?“ zeptal se mě Kiba a dal mi menší pohlavek, aby na sebe upozornil. Jeho parta obestoupila mojí lavici a já si je tak mohl prohlídnout. Dvě na světě asi nejvíce namyšlené holky Sakura a Ino se na mě falešně usmívaly a těšily se na novou hru. Gaara se svojí holkou Karin se tvářili, že je to příliš nezajímá, i když opak byl pravdou. Jak sem dobře věděl. Pak tu byl Suigetsu, který se šklebil stejně jako Kiba. Vůdcem téhle party byl Sasuke, i když poslední dobou...no nevím. Otočil sem se k nim s klidem a s odhodlaným pohledem odpověděl.
„Jdu do toho.“ čekal sem, co oni na to.
„Fajn. Zopakuju podmínky. Máš něco proti?“ zeptal se mě Kiba, když se s vítězným úsměvem podíval na své kolegy.
„Ne.“ řekl sem jen.
„Dobrá. Od zítra sem nastoupíš jako nová osoba, vše je zařízený.“
„A dál to znáš, ne? Musíš sbalit našeho Sasukeho-kuna.“ řekla Ino a pousmála se na mě.
„Pomsta na závěr střední?“ řekl sem a pozdvihl jedno obočí. Kiba se pousmál.
„Přesně tak. Ten parch**t si to zaslouží, dokonce i ty si to myslíš.“
„Možná.“ řekl sem jen a sbalil si všechny věci ze stolu.
„Jsi naše eso, Naruto. Od tebe to čekat nebude, protože ani neví, že existuješ.“ řekl a bouchl mě přátelsky přes záda. Věděl sem, že to je jen hra,…..jen potřebují někoho, kdo za ně udělá špinavou práci ale nabízeli mi něco, o co sem stál. Žít těch posledních měsíců školy vedle Sasukeho.
„Co je na řadě jako první?“ řekl sem a postavil se.
„Visáž. Zítra brzo ráno půjdeš tady k Ino. Ta tě s ostatními holkami upraví. My pak pro vás přijdeme a vyrazíme do školy.“ řekl Suigentsu a pousmál se.
„Fajn. Tak zítra.“ řekl sem a vydal se domů. Měl sem s toho špatný pocit ale...nemohlo to být horší než do teď. Jo to sem si myslel.

Hledal jsem pro sebe někoho speciálního.
A já jsem hledal někoho, kdo mi mě miloval.
A když jsem si myslel, že všechny naděje byly pryč.
Ty jsi se usmál (a), tam jste byli, a byl jsem pryč.

Ráno bylo peklo. Když mě konečně vysvětlily, jak se mám pohybovat, navlíkly na mě krátkou školní uniformu. Sukně, přiléhavá košile...no co já nejsem schopen udělat. Nakonec přinesla Sakura dlouhou blonďatou paruku, která měla stejnou barvu, jako moje pravé vlasy. Nandala mi jí na hlavu a upevnila tak, aby mi nespadla.
„Perfektní.“ řekla Ino nadšeně. Trochu mi něčím mázla oči a všechny tři si mě tak zasněně prohlížely.
„Co je?“ zeptal sem se.
„Tak jestli tomuhle Sasuke-kun nepodlehne, tak už ničemu.“ řekla Karin a zapískala radostí. Já jen protočil oči a raději nic neříkal. V tom se ozval zvonek. Musel sem se nadechnout a zase vydechnout. Jdu na to!

Vždycky budu pamatovat, jak jsem se cítil ten den.
Pocit byl nepopsatelný pro mě,
yeah
Vždycky jsem věděl, to byla odpověď na mou modlitbu.
Ty, ty jsi jediný (á) pro mě.

Ve škole se každý divil, kdo jde s tou nejoblíbenější partou. Zároveň se za mnou otáčeli jak kluci, tak holky, což sem nezažil za celou dobu svého čtyřletého pobytu na tomto ústavě. Ve chvíli, kdy jsem ho zahlédl jít naproti nám, se mi rozbušilo srdce a krev se mi nahrnula do tváře tak zatraceně rychle. Sakra tak intenzivní reakci sem nečekal.
„Nikdo mi neřekl, že máme nový přírůstek?“ řekl Sasuke a...a díval se jen na mě. Skenoval mě svýma nádhernýma černýma očima a vůbec se nestaral o svůj ženský doprovod. Když Kiba zahlédl, že sem ztratil řeč, asi si myslel, že záměrně...ujal se mého představování.
„No jo. Měl by si s námi trávit víc času.“
„Kdo si?“ řekl na mě Sasuke a ignoroval Kibouvu poznámku.
„Jsem Naruko. Přestoupila sem a...rovnou ti říkám, že nemám zájem.“ řekl sem tím nejvíce arogantním tónem, který jsem svedl a sledoval Sasukeho obličej. Kiba mi chtěl něco vytknout ale zmohl se jen na...
„Naruko, co...?!“
„Mlč, jde na to chytře.“ pošeptala mu Ino nenápadně a zatahala mu za rukáv. Já se ale plně věnoval Sasukeho mírně překvapujícího pohledu a nevšímal si jich. Pak sem se ušklíbl a galantně ho i s jeho stávající holkou obešel, jako by mě vůbec jeho přítomnost nerozhazovala. Popravdě jsem byl dost vedle s jeho blízkosti a musel sem zmizet.

Nečekal sem, že opustí svojí partu i holku a půjde za mnou. Cítil sem na sobě jeho pohled a trochu mi rudly tváře. Sakra, uklidni se! Otevřel sem svojí skřínku a vzal si učebnice na tuhle hodinu. Když sem jí naštvaně zavřel, lekl sem se, protože se opíral kousek ode mě o druhou skříňku.
„Potřebuješ něco?“ řekl sem a sevřel učebnice na hrudi.
„Tebe.“ řekl arogantním a sexy hlasem a ukázal přitom na mě. Nedokázal sem nezrudnout, ale dokázal sem se bránit. Zamračil sem se a razantně….ne dořekl.
„Už sem ti snad řekla...!“ v tu samou sekundu mě přirazil ke skříňce a zabránil mi v pohybu svými pažemi, kterými se opíral o skříňku za mnou. Naklonil se k mému obličeji a pár centimetrů od mých němých rtů se zastavil. Jeho černé nádherné oči se dívaly jen do těch mých a jeho ústa byla jemně pootevřená. Nějakou chvíli, která mi v hlavě připomínala nekonečno, jsme si prohlíželi jeden druhého. Sasuke pak zavřel ústa a jeho pohled zledovatěl. Zdálo se mi to, nebo...
„Jak dlouho chceš hrát, že o mě nemáš zájem?“ řekl klidným tichým hlasem. Stále sem s hlavy nedokázal dostat jeho pohled. Díval se jen na mě...
Dost! Teď nemůžu podlehnout! Teď ne... Mé srdce stále bylo jako šílené ale na mém obličeji se nervozita ztrácela. Pevně a odhodlaně sem se na něj podíval a neodvažoval se pohlédnout jinam.
„Dlouho.“ řekl sem a trochu tím dívčím způsobem sem se ušklíbl. Oplatil mi to a olízl si rty, po kterých jsem...sem tam chvíli pokukával.
„Uvidíme.“ řekl a odešel.

Chorus:
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.

Líbil sem se mu. Jeho stálý pohled to dokazoval. Jeho oči mě doprovázely kamkoliv sem se hnul a mě to vůbec nebylo nepříjemné. Naopak o tohle sem se celé ty tři roky snažil……
Sasuke Uchiho, dívej se jen na mě!
Odolával sem mu nejen pro efekt, aby mě chtěl víc a víc ale i proto, že sem se rozhodl mu to nijak neulehčovat. On byl věčně žádaná partie, tak ať si chvíli trpí.
„Už jsou to skoro dva měsíce, Naruto.“ řekl mi Kiba, když si ke mně při obědové přestávce přisedl i s tou svojí partičkou. Chtěl sem mu poděkovat a zároveň ho poslat do háje ale řekl sem si, že na to mám ještě spoustu času a navíc……..by řekli Sasukemu pravdu, což stejnak jednou udělají, protože to bylo od začátku v plánu.
„No a?“ odpověděl sem jen.
„Jak no a? Už ho k sobě pusť!“ řekl Kiba a já z jeho postoje poznal, že mi to nakazuje.
„Kiba má pravdu. Sasuke-chan už je pěkně nadrženej.“ řekla Ino a cvrnkla mě natěšeně do nosu.
„Je na čase se nechat svést, Naruto.“ řekl Suigetsu a ušklíbl se společně s ostatními. Pohlédl sem do jejich tváří a něco ve mně se zhnusilo. Vážně sem s těmihle do něčeho šel?
„Proč na to nejednou tak spěcháte?“ řekl sem s klidem a vzal si do pusy další sousto toho pátečního obědového hnusu.
„Musíš s ním pár měsíců chodit a udržet si ho, aby tě pozval na maturiťák.“ řekl Kiba a mrkl na mě. Jako bychom byli letitými parťáky. Pochopil sem jejich plán...přikývl sem.
„Chápu. A tam to necháte přede všema prasknout.“ dělal jsem nezáživný obličej, ale pravdou bylo, že se mi to ani jednou buňkou v těle nelíbilo.
„Přesně tak. Nejsi tak hloupý, jak vypadáš.“ řekla Karin a rozcuchala mi trochu vlasy. Z ničeho nic...
„Pozor! Už sem jde.“ řekla Sakura a všichni do sekundy dělali, jako by tu nikdy žádná válečná porada nikdy neprobíhala.
„Nezapomeň, Naruko-chan.“ řekl Kiba šeptem a když dorazil Sasuke až k nám, uvolnili mu místo hned vedle mě. Nic sem na to neřekl, i když sem opět zrudnul. Ještě, že si ty idioti myslí, že to hraju.

Chorus:
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.

Začal sem se cítit hrozně. Kazil sem svojí čistou duši, jen abych si mohl chvíli užívat jeho pozornosti. Jedna moje část to strašně odsuzovala a ta druhá…….vůbec jí to nevadilo, což mě strašně štvalo.
„Naruko?“ řekl mi do ucha a sedl si vedle mě na lavici.
„Co?“ řekl sem a trochu se k němu naklonil. Sváděl sem ho pohledem stejně jako on mě.
„Už je čas.“ ušklíbl se a díval se střídavě na moje rty a oči.
„Čas na co?“ řekl sem, pousmál se a napodoboval jeho pohyby.
„Abys byla moje.“ řekl a s každým novým slovem se ke mně víc přiblížil.
„Myslíš?“
„Vím.“ řekl a překonal tu zbývající vzdálenost mezi námi. Nečekal sem, že mě bude líbat tak jemně. Ale on líbal... V tu chvíli sem se vznášel a třídní zvědavé oči mi byly úplně ukradený. Nechal sem se přitáhnout do jeho náruče a své dlaně přiložil na jeho horké tváře. Jeho ústa byla tak měkká a tak horoucí, on mě vážně chce líbat...a skoro se zdálo, že vždycky chtěl.

Byl jsem cool a všechno bylo možné.
Pokusili jste se mě chytit, ale nebylo to možné.
Nikdo nemohl mi ublížit to byla moje hra.
Do doby, než jsem potkal tebe baby a zešílel jsem.
A když jsi mě nechtěl (a), chtěl jsem tebe.
Protože jemnější věci kolem tebe budu mít rád.
Mám rád, když je to obtížné - Mám rád, když je to těžké.
Víš, stojí to za to, když najdeš své srdce.

Miloval sem ho každou částí těla i duše. Proto mě ničilo to, co se chystám udělat. Blížil se Maturitní ples a já mu stále nedokázal říct pravdu, nebo…ho alespoň varovat. Kdykoliv sem na to chtěl zavést řeč, zmocnil se mých úst a bral mi kyslík společně s mým srdcem. Po takové situaci sem prostě nedokázal...nedokázal jsem prostě nic. Natož mluvit....

Chorus:
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.

„Sasuke?“ řekl sem toho osudného večera, když mě můj kluk držel za ruku a vešel se mnou do tanečního sálu. Měl sem modré šaty, jejichž barva připomínala tolik barvu mých očí. Sasukemu sem se v tom moc líbil...ach jo, až do teď mě nenutil k...no, abych sním, no….no spal. Cítil sem se fakt provinile, ale nedalo se to srovnat s tím, co mělo přijít….
„Děje se něco?“
„Já, musím ti něco říct...a nelíbej mě...“ zastavil sem ho, protože mě chtěl zase umlčet.
„Dobře.“ řekl a pousmál se na mě.
„Sasuke, musíš něco vědět...já, víš...tvoje parta...“ sakra začal sem koktat. Já..."
„Já vím.“ řekl věcně a já se nestačil divit.
„Cože?“
„Vím, že se mi nějak chtějí pomstít. Nejsi jediná, kdo si toho všiml.“ řekl a koukl směrem ke Kibovi a ostatním.
„Jo ale...Sasuke oni...víš, já...“ řekl sem a zatahalo ho za rukáv černého saka.
„Pššt, neboj se. Sem na ně připravenej, ať už si zkusí, co chtěj.“ řekl a mrkl na mě. Pak mě políbil a chytil mě za ruku. Přikývl sem a věděl, že tohle špatně dopadne.
……..
„Nazdárek, vy dva. Bavíte se?“ řekl Kiba, když jsme k nim dorazili.
„Jde to.“ řekl Sasuke a tvářil se opět nezaujatě.
„To jsme rádi.“ řekl Kiba a podíval se na mě. Ještě sem měl pár hodin, nebo minut….
„Nechcete rovnou přejít k věci?“ řekl Sasuke a udělal s toho vteřiny.
„O čem to mluvíš?“ řekl Kiba a hrál hloupýho.
„Jen se nedělej. Radši vybalte karty na stůl!“ řekl a pustil mojí ruku. Asi si myslel, že se bude prát.
„Ty si mu něco ře...?!“ začal Kiba a otočil se přitom na mě...
„Ne!“ řekl sem tak rychle, abych mu zabránil oslovení v mužském rodě, že sem si neuvědomil, co tím způsobím. Sasuke se na mě podíval a zamračil se.
„Cože?“ řekl a překvapeně si mě prohlížel. Já z jeho pohledu vyčetl zděšení...ale ne sakra...!
„Já...není to tak, jak to vypadá.“ řekl sem a začal se vykrucovat.
„Ne, to není. Je to totiž ještě lepší!“ zakřičel Kiba posměšně a strhnul tak na sebe davy lidí! Všichni se koukali jen na naší dvojici s Kibovou partou! To je moc zlý!
„O co tu sakra jde?“ řekl po chvilce zmateně Sasuke...ještě, že to uměl tak dobře skrýt.
„O to, milý Sasuke, že jsme tě dostali! S naší malou volavkou! Není to tak, Naruko?!“ řekl Kiba a ušklíbl se mým směrem. Sklopil sem hlavu a vůbec nevěděl, jak s tohohle ven, nijak! Sakra! Sasukemu to jistě došlo...bude si myslet, bude mě nenávidět, že sem...já....
„Je to pravda, co?“ řekl tiše Sasuke.
„Sasuke, já...nech...“ snažil sem se ale marně.
„Teď mi řekneš něco ve stylu: Možná to tak bylo na začátku, ale to se změnilo a blablabla.“
„Sasuke…..“
„Ušetři mě blbostí! Prostě si byla od začátku s nima!“ nedokázal sem nic říct. Měl pravdu, vždyť já do toho šel dobrovolně. Nikdo mě nenutil mu ubližovat! Podíval sem se mu do očí a cítil, že brzo začnu brečet! Já ale….Nedokázal sem se zbavit pocitu, že on za to taky částečně může. Začal sem mýt vztek…na to, jak mě ignoroval, že mě začal vnímat až v sukni...parch**t jeden! Byl sem odhodlaný to udělat…..sundat si tu paruku a zakřičet něco ve stylu: Líbal si zaláskovaně kluka! Ale...já to nedokázal. A tak sem se stáhl a dal se na odchod...
„Kampak jdeš? Ještě je tu finále!“ řekl Suigatsu a chytil mě pevně za paži.
„Ne!“ řekl sem a snažil se mu vysmeknout. Beznadějně však.
„Ale jo! Postav se pořádně, ať na tebe všichni vidí!“ řekl a společně s Gaarou a Kirin mě přidržovali. Nemohl sem utéct! Sakra...jsou na mě tři, tohle...tohle už ne...
„Jsi připraven, Sasuke?“ řekl posměšně Kiba.
„Na co? Dělej si s ní, co chcete!“ řekl jen oslovený a hodil po mě jeden ze svých ledových pohledů.
„Na tohle!“ řekl Kiba s vystupovací razancí a jako by kouzlil králíka s klobouku, mi strhl blond paruku! V tu chvíli sem se přestal bránit a poraženecky sklopil hlavu. V davu bylo znát dvě věci, zděšení a překvapení. Neodvažoval sem se pohlédnout do Sasukeho obličeje...stejnak by viděl jen moje slzy, které už mi pár minut putují po tvářích...ale pohled k zemi mi byl zakázán ve chvíli, kdy mi Kiba zatahal za pravé vlasy a donutil mě se podívat na Sasukeho obličej.
„To...“ na nic jiného se nezmohl. Jeho překvapený a zklamaný pohled se najednou změnil na ledový a zhnusený. Já pocítil, že bych mě zmizet, utíkat...a tak když povolili ve své síle moji tři trýznitelé, vyškubl sem se a utíkal pryč! Za sebou sem slyšel smích a rozhorčenost...

Chorus:
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.
Jsi jeden (na) z milionu.
Jsi jen jeden (nou) za život.
Pomohl (a) jsi mi objevit všechny hvězdy nad námi.

Nešel sem do školy pár dnů, a jak se zjistil ze záznamníku od Hinaty, tak Sasuke taky. Proklínal sem sebe i jeho. Za to, že ani jeden z nás neměl odvahu říct to tomu druhému! Pátý den sem to už nevydržel a rozhodl se jít k němu domu! Oblékl sem se a na chodbě si obul boty! Když sem otevřel dveře a chtěl vyběhnout, dost mě překvapilo, že sem do někoho narazil!
„Promiň, moje chy...“ začal sem, v domnění, že je to táta nebo máma ale...
„Ty někam pospícháš?“ řekl mi známí arogantní hlas a já vzhlédl. Ten, za kterým sem vyrazil, mě předběhl a teď...Sasuke stojí na prahu mých dveří.
„Já...chtěl jsem jít za tebou!“ řekl sem a nechal ho vejít dovnitř.
„A co si chtěl?“ řekl a vůbec to s ním nehnulo. Jeho postoj mě naštval!
„A co chceš ty?“
„Kde máš pokoj?“ řekl, když jsme se ani jeden neměli celých pět minut k odpovědi.
„Jak to s tím souvisí?“ řekl sem překvapeně až naštvaně, jak může zase odbíhat od tématu.
„Nijak.“ řekl prostě a krátce se podíval za mě a pak opět do mých očí. Vzdychl sem a uznal, že asi nemám na výběr.
„Tak pojď.“ řekl sem a sundal si boty. Cítil sem, jak se mi dívá na záda a následuje mě do druhého patra. V mém pokoji se rozhlédl a pak se koukl z okna.
„Takže? Proč si šel za mnou?“ začal novou hádku Sasuke a podíval se po očku na mě.
„Já, chtěl sem s tebou mluvit a……omluvit se.“ řekl sem a nedokázal, nechtěl sem…..prostě moje srdce poskočilo a mé rudé tváře to prozrazovaly.
„Myslíš, že se tím něco změní?“ řekl a přivřel své černé oči. Tuhle odpověď sem znal...
„Ne. Ale...“
„Ale?“ zeptal se zase s tím jeho klidem, který mě v tuhle chvíli fakt lezl na nervy! Možná sem to, co sem řekl, neměl říkat nahlas!
„Můžeš za to stejně jako já.“ vyšlo mi nakonec s pusy.
„Prosím?“ řekl a překvapeně na mě otočil celou hlavu.
„No jo! Kdyby to byl kdokoliv jiný...“ řekl sem a cítil, jak se mi pomalu láme hlas!
„Co tím chceš říct?“ řekl docela naštvaně a udělal krok ke mně. To už sem bohužel nevydržel a slova nechal padat, jak mi přišly na jazyk!
„Nikdy sis mě nevšímal! Nikdy si se na mě nepodíval a...“ řekl se naštvaně a klesl na zem. „Já chtěl jen, aby ses díval...díval jen na mě...“ dodal sem skoro zlomeným hlasem a...
„Ty si vážně jeden z milionu.“ řekl Sasuke a nehraně od srdce se zasmál. Jeho tváře byly trochu zarudlé a jeho klidné černé oči se dívaly jen na mě. Nechápal sem to...
„Cože?“ řekl sem překvapeně a sledoval ho uslzenýma očima. Sasuke přešel až ke mně a klekl si. Pak se podíval do mého obličeje a s mírným úsměvem mi přiložil dlaně na mé rudé tváře.
„Já se díval, vždycky, když ses nedíval ty.“ řekl mi a já moc dobře poznal, jak se přemáhá, aby mě nepolíbil. Přesto sem byl v šoku….
„Ty…..“
„Když sem říkal: Já vím, myslel sem tím i to o tobě.“ řekl mi na vysvětlenou a dál se mi díval do očí.
„Ale jak...“ řekl sem a přestal vnímat okolí. Jeho dotek a blízkost...
„Tvoje oči. Poznal sem je na první pohled.“ řekl a pousmál se. Přitáhl si mě a opřel své čelo o to mé.
„Ty jsi to věděl od začátku a nic si neřekl!“ řekl sem trochu víc už po svém a neštvaně ho od sebe trochu odtáhl ale ne moc. Zatvářil se překvapeně, ale to se změnilo na pobavení.
„To je mi změna.“
„Tohle není vtipný.“ řekl sem, když mi došlo, že si ze mě střílí! Vzdychl a dál v klidu odpovídal.
„Trochu jo. Když nás po třech letech pokukování dali dohromady idioti.“ řekl a pousmál se.
„Jsi pitomec.“ řekl sem s rudou tváří a uraženě odvrátil hlavu jinam! To sem neměl dělat.
„Když uděláš tenhle obličej, mám chuť tě políbit.“ pošeptal mi kousek ode mě do ucha.
„Jestli chceš.“ otočil sem se na něj s nafouklými rudými tvářemi a čekal, co udělá.
„Chci, Naruto.“ řekl a po dlouhé době mě konečně políbil. V tu chvíli jsem byl jenom jeho.

Jsi jeden (na) z milionu.
oh
Jsi jeden (na) z milionu.

Jsem jeden z milionu. Stojím tu, kousek od něj a poslouchám, jak mi zpívá tuhle písničku, plnou citů společně se sborem. Miluju ho a podle všeho on miluje mě. Dívá se jen na mě, usmívá se jen na mě...a...
Ááá, já úplně zapomněl, že za měsíc a půl maturujeme...a sakra, budeme muset omezit na nějakou dobu spaní! Myslím spaní spolu. Ach jo, to mého Sasukeho nepotěší.