Kazuki Café 11.díl

Ryuu
Uběhla hodina a Akira mě stále držel za zamčenými dveřmi. Věci, které jsem měl mokré, jsem si po 10 minutách samoty sundal. První půl hodinu jsem se dožadoval odpovědí z druhé strany. Stále jsem ho prosil, aby mi otevřel, ale Akira se zachoval jako kostka ledu a nechal mě trpět chladem a samotou.
„Akiro….“zazoufal jsem, když jsem slyšel jeho hlásek prozpěvující si písničku, která hrála v rádiu. On mě však neslyšel. Znělo to jako by si dělal nějaký jídlo, zatímco já mrznu.

Akira
Zrovna když se začalo stmívat, začali v rádiu hrát mojí oblíbenou písničku. Neodolal jsem a musel jsem si ji zazpívat. Na zamčeného Ryuua jsem v té chvíli vůbec nepomyslel.
U zpěvu jsem si začal dělat něco k jídlu. Měl jsem už hodnou chvilku hlad, ale nikomu jsem o tom neřekl. Když už byla písnička skoro u konce, zaslechl jsem Ryuúv hlas.
„No jo Ryuu na toho bych málem zapomněl.“řekl jsem polohlasně a vzal si víc ingrediencí. Jako dobrý kuchař vím, co a jak a tak jsem se rozhodl udělat Nabemono. Jsou v něm sice houby, který nemám rád, ale v Nabe tvoří dobrou příchuť.
„Itadakimas.“řekl jsem a pustil se do své porce jídla. Druhou porci jsem nechal Ryuuovi v hrnci.
„Ňam.“ocenil jsem své jídlo a konečně šel propustit Ryuua z jeho prozatímního vězení. Klak, klak protočil jsem klíčem v zámku a otevřel dveře. Ryuu se společně s otevřením dveří svalil ze sedu na mé nohy.
„No to je dost.“zavrčel naštvaně a pohlédl mi zespod do tváře. Na mé tváři nejspíš zahlédl nechápající grimasu. Hned na to se totiž pousmál a zvedl se pomocí mého trupu.
„Mě je taková kosa…..“zanaříkal a přitiskl se svým nahým tělem na to mé.
„Ryuu.“vyhrkl jsem, když jsem chlad vycházející z Ryuua.
„Tohle je tvoje chyba Akiro….., takže mám právo chtít po tobě, abys mě ohřál.“
„Cože! Ne! Jestli se chceš ohřát tak si vem něco na sebe a nejez se!“vyhrkl jsem a celý růžový se od Ryuua odstrčil.
„Ale mě nejvíc ohřeješ ty…..“
„Ccc…., to to…..a co večeře? Určitě už máš hlad.“vyhrkl jsem a dal se do běhu. Ryuu mi byl v patách.
„Mylsím, že jsem našel něco chutnějšího.“olízl si rty a sjel mě pohledem. Nechápavě jsem se na sebe podíval a zjistil, že mám navlečený triko a kalhoty od Ryuuova držení.
„Ty úchyle.“vyjel jsem znovu a hodil po něm polštář, který jsem vzal z pohovky. Ryuu ho bleskově chytl a hodil zpátky na mě. Já reflexivně chytl polštář a už si nevšiml Ryuua který se za tak krátkou dobu přesunul těsně ke mně. Tato chvilka nepozornosti mě stála “život“
„A mám tě.“řekl sametovým hlasem u mého ucha a chytl mě za boky.
„Ryuu.“zaječel jsem, když si mě vyzvedl na rameno a šel se mnou do jeho pokoje. Já se samozřejmě zmítal, ale Ryuu byl silnější.

V jeho pokoji mě shodil na postel a zalehl mě svým tělem.
„Ryuu. Pust mě!“zakřičel jsem na něj. Ryuu si mě však přitáhl do objetí a pročísl mi mojí blond kštici.
„Ryuu…“zahekal jsem odporem a chtíčem zároveň.
„Ale, ale Akiro…..co tě to napadá. Nejsem zvíře, abych si tě vzal.“zašeptal mi do ucha a přikryl nás peřinou.
„Eh?“nechápavě jsem na něj pohlédl.
„To co se stalo předtím….., se už nebude opakovat. Neboj.“znovu zašeptal a zabořil svou hlavu do mích vlasů. Nechápal jsem proč, ale mé oči se zalili malými slzy štěstí. Má mysl se vyčistila a má hlava se ponořila do Ryuuovo hrudi.
Po 10-ti minutách
„Ryuu…, tvoje ruka mě píchá do břicha.“zašeptal jsem do šera.
„To není ruka.“řekl sametovým hlasem Ryuu.
„Cože?“ vyjekl jsem a snažil se přetočit. Docílil jsem akorát toho, že se ona věc nyní zabořovala do mého pozadí.
„Ryuu…udělej něco…“žadonil jsem pro změnu já. Ryuu se pouze pousmál a políbil mě na ucho.
„A co má podle tebe teď dělat?“otázal se mě vyzývavě.
„Já nevím. Hlavně si TU VĚC někam dej.“
„Ale mě se TAM, kde je, teď líbí mnohem víc.“
„Ryuu!“vyjekl jsem a šáhl jsem přesně tam, kam jsem neměl.
„Akiro tohle bych raději nedělal….“zašeptal znovu Ryuu.
„Ahhhh….to jsem nechtěl..“vyjekl jsem a svou ruku rychle sundal z jeho naběhnutého údu. Naneštěstí jsem přitom zavadil o gumičku boxerek, a tudíž se jeho chlouba vztyčila mimo látku.
„Ahhhh…“vyjekl jsem znovu, když jsem to zjistil. Ryuu si to samozřejmě celé užíval. Jeho šklebící se ústa a zastřený oči mě doslova odzbrojili. Rychle jsem se proto vyšvihl do sedu a otočil svou tvář k Ryuuovi.
„Ty, ty….“nadával jsem se vztyčeným ukazováčkem.
„To tě nenaučila maminka, že ukazovat se nemá.“zasmál se Ryuu a můj ukazováček pohltil svými ústy.
„Ty, ty úchylnej nadrženče!“vypískl jsem, vyškubl svůj prst ze Ryuuovo úst a vyběhl z jeho pokoje.

Ryuu
„Ty úchylnej nadrženče !“zaječel s rozpaky na tvářích a vyběhl ven z pokoje.
„Ále, že bych měl novou přezdívku.“zasmál jsem se a přikryl se peřinou, která se ze mě shrnula.
Chvíli jsem čekal, zda se Akira vrátí zpět do postele, ale únava mě přemohla a já se propadl do říše snů.

Ráno mě vzbudil budík, který mi oznamoval, že je na čase vstát.
„Já vím, já vím…“zanaříkal jsem, vyhrabal se ven z postele a budík vypnul.
„Ach…..“protáhl jsem se a podrbal se na hlavě. Z pokoje jsem vyšel pouze v boxerkách, ve kterých jsem spal a šel do kuchyně udělat si kafe. Do překapávače jsem nalil vodu, nasypal kafe a nechal ho běžet. Když jsem tak učinil, vzpomněl jsem si na Akiru.
„Akiro?“vyslovil jsem jeho jméno do bytu a čekal na odpověď. Té se mi však nedostávalo.
„To mi neříkej, že to udělal zase.“zaskuhral jsem a šel si prohlédnout byt. Naštěstí jsem ho našel v obýváku spát na pohovce. Rychle jsem se přemístil až k němu a položil obličej přímo vedle jeho hlavy.
„Akiro….je ránoooo…“protáhl jsem a sledoval, jak se mu zavlnili víčka.
„Akiro??“oslovil jsem ho a dal mu vlasy z obličeje.
„Hňaňa..“řekl polohlasně a přitiskl svou hlavu k ruce, kterou jsem měl na jeho vlasech. Vypadal tak roztomile, že jsem měl veliké pokušení. Avšak já sliby držím a tak jsem si nemohl dovolit ztratit Akirovu důvěru.
„No tak….růženko vstáváme…“
„Ňaňi….ťůů“zabrblal a přetočil se na záda.
„Jak chceš.“řekl jsem, sundal z něj deku a vzal ho do náručí. Poté jsem přešel do koupelny a strčil ho do vany. Otočil jsem kohoutkem se studenou vodou a celého ho zlil.
„ÁÁÁÁÁÁ“vypískl Akira sotva na něj dopadla první kapka ledové vody.
„Tak doufám, že už si vzhůru…“řekl jsem se smíchem na rtech a dal sprchu na její místo.
„Mám dojem, že se taky potřebuješ probrat.“řekl mi na oplátku Akira a strhl mě za sebou do vany. Já samozřejmě taky hned vyjekl a rychle zastavil kohoutek se studenou vodou. Poté jsem se obrátil na Akiru ležícího pode. To jsem ovšem neměl dělat. Jeho pyžamo bylo celé mokré a tak jsem měl tu možnost ho znovu spatřit tak jak ho příroda obdařila.
„Ryuu?“nechápavě mě oslovil. Ten jeho hlas mě úplně odrovnal a z mého nosu začali téct proudy krve.
„Ahhh teče ti krev…“strachoval se Akira až poté si uvědomil, že mi ta krev teče z vzrušení.
„Už zase?!! “vyjekl Akira, odstrčil mě od sebe a vydal se ven z vany. Ovšem kvůli jeho mokrým nohám mu to podjelo a on spadl přímo na mě.

Akira
„Jsi v pořádku?“ptal se mě starostlivě Ryuu.
„Já…, jo….pust.“říkal jsem s růží na tváři.
„Akiro…“oslovil mě Ryuu a přesunul své nenechavé prsty ne mé ztvrdlé bradavky.
„Hňn?“otázal jsem se a vnímal pouze jeho doteky.
„Měli běsme se jít nasnídat. Za chvíli máme být v Kazuki…“zavrčel mi u ucha a políbil mě na šíji.
„Kazuki?!“vyjekl jsem, rychle vstal a odběhl do kuchyně. V kuchyni jsem udělal snídani a čaj a podával na stůl.
„Akiro! Mazej se převlíct! Takhle mi akorát znovu nastydneš!“zavrčel Ryuu a objal mě kolem pasu.
„Ah…Ryuu…“otočil jsem se k němu s rozpaky vepsané na tváři.
„Ale copak? Jestli jde o věci tak jsem ti dal na postel něco co by ti mohlo být…“zapěl Ryuu a začal si hrát s mými, vlhkými vlasy.
„O to nejde…..já…tohle…“ztratil jsem řeč.
„Ale, ale tak ty se stydíš…“řekl mi s úsměvem na tváři, přitáhl si mě blíž a políbil mě na čelo.
„To je sladký….“zakřenil se a posadil se ke stolu.
„Sladý?! Já nejsem holka!“zavrčel jsem celý červený nazpátek.
„Né, jsi MŮJ kluk.“oznámil s důrazem na to můj.
„Tvůj kluk?“šokovaně jsem otevřel ústa.
„Nebo raději Milenec?!“otázal se mě znovu s úsměvem na tváři.
„Neslyším tě neslyším….nány nány noo!“prozpěvoval jsem nahlas a utíkal se převlíct. Na posteli leželo oblíkání a ručník. Rychle jsem ze sebe shodil mokrý pyžamo a poté se usušil do ručníku. Když už jsem byl konečně suchý, oblékl jsem si Ryuuovo tričko a kalhoty. Na to abych si oblékl jeho spodní prádlo, jsem neměl a tak jsem šel na ostro.
Do kuchyně jsem přišel s rukama před poklopcem a posadil se naproti Ryuuovi. Ryuu na mě hodil nechápající pohled.
„Děje se něco?“otázal se mě a natáhl ke mně ruku.
„Ne, ne nic…“zaprotestoval jsem a dal se do jídla.
…………..
„2x Choko Piko, horká čokoláda a capucino na stůl č. 9“připomněl mi pan Saburo a podával mi onu objednávku.
„Ah…děkuju.“usmál jsem se na něj a odešel k onomu stolu.
„Akiro? Pojď sem na moment.“
„Ano…, omluvte mě prosím.“řekl jsem stolu pošuškávajících dívek a šel k panu Saburovi.
„Dneska se chováš divně. Je ti dobře?“otázal se mě starostlivě.
„Uhm…jo..“odpověděl jsem mu a pohlédl na Ryuua, který se ujal mé role u dívčího stolu.
„Ach…takže za to může ON?“otázal se mě pan Saburo.
„Cože?“vyhrkl jsem a vytřeštil na něj oči.
„Svýmu srdci neporučíš.“řekl mi a usmál se na mě.
„Too, to nemyslíte vážně! On je kluk a navíc perverzák!“vyhrkl jsem a pohlédl znovu na Ryuua.
„Mezi námi nic není.“stál jsem si za svým, a s červenými tvářemi šel znovu obsluhovat.

„Akiro, Ryuu přestávka.“zavolal na nás pan Saburo a zamkl dveře.
„Dobře.“řekli jsme naráz a šli se do kuchyně najíst.
„Akiro tady, tady.“poklepal si Ryuu na klín. Já svůj znachovělí obličej odvrátil a šel do ledničky pro svůj oběd.
„Ah Akiro dal jsem ti ho úplně dolů.“řekl mi s klidem Ryuu a sledoval mě, jak se skláním až na dno ledničky. Ryuu ke mně okamžitě přistoutil a chytl mě za mé pozadí.
„Ryuu…“vyjekl jsem a rychle se zvedl do normální polohy.
„Copak?“otázal se mě nevinně.
„Můžeš sundat svoje ruce z mého zadku?!“divil jsem se tomu, že mě poslechl. Ovšem to jsem nevěděl, že je chce přesunout někam jinam.
„Ryuu!“vyjekl jsem znovu, když mi rozepnul poklopec.
„Chci se jenom podívat, jak ti sluší moje prádlo..“řekl znovu tím nevinným tónem a rozepnul mi i knoflík.
„To né!“vyhrkl jsem a zakryl si oči.
„Ach! Akiro….tak tahle ti to sluší mnohem víc.“hvízdnul Ryuu, když mi pohlédl pod kalhoty.
„Já nebudu nosit tvoje spodní prádlo.“vyjel jsem polohlasně a trochu udeřil Ryuua do břicha.
„Pročpak? Tobě se nelíbí?“otázal se mě. Já mu však na to nehodlal odpovědět a raději to zamluvil.
„Ah….zapomněl jsem na salát. Půjdu ho koupit.“oznámil jsem a rychle vyběhl z Kazuki.

„64.5 jenů.“oznámil mi prodavač. Já mu je s radostí zaplatil a odešel ven z krámu.
„Áááá sakra..“zaúpěl jsem, když mě zmáčeli velké krůpěje vody. Nečekal jsem ani vteřinu a začal hledat suché místo, kam bych se mohl schovat.
„Drrrr…“uslyšel jsem nad sebou kapky dopadající na nějakou věc.
„Potřebujete schovat?“otázala se mě postava stojící za mnou. Já se prudce otočil a střetl svůj pohled se zelenýma očima.
„Ach. Děkuju.“poděkoval jsem mu a usmál se na něj.
„Není třeba mi děkovat.“usmál se také.
„No…, když to říkáte.“uculil jsem se a nevěděl, co mám dělat.
„Už je čas pane.“řekl nějaký pán a vystoupil z dlouhého černého vozu.
„Už jdu Daichi.“řekl mu nazpátek a obrátil se znovu na mě.
„Už budu muset jít.“
„Ach…., ale co deštník?“
„Ten si můžeš nechat.“řekl mi smyslným hlasem.
„Ale to přeci nemůžu.“řekl jsem mu přesvědčivě.
„Hm… no tak se dohodneme, ano. Ty si necháš deštník a já budu znát tvé jméno.“
„Uhm…to…no tak dobře. Jmenuji si Akira.“oznámil jsem mu a napřáhl naproti němu ruku.
„Ah…tak to mě velice těší Akiro.“ moji napřaženou ruku vzal do své a políbil ji na hřbet.
„Mé jméno je Nabari.“oznámil mi a usmál se na mě. Já hned na to zrudl a koukal na něj trochu zaraženě.
„Pane.“zavolal znovu šofér a přiběhl k nám s dalším deštníkem.
„Brzy na viděnou.“řekl mi Nabari a nasedl do černého auta. Z okénka mi ještě stačil zamávat a poté odjel.
Já za ním ještě chvíli civěl. Až po několika minutách jsem se stačil vzpamatovat.
„Cccc….on mě políbil na ruku!“vykřikl jsem do deště a utíkal do Kazuki. V okně Kazuki jsem už z dálky viděl, jak mě Ryuu vyhlíží.