Když něco získáme, něco tím ztratíme 01 ( SasuSaku)

Je to už pár měsíců co se Sasuke vrátil od Orochimaru a zabil svého bratra. Skoro vše se dalo do starých kolejí, my tři, leč jsme už nebyli děti, jsme plnily úkoly a mise. Všichni jsme se za ty roky změnili. Sasuke teď bude oslavovat osmnácté narozeniny, je nejstarší z nás třech, i když jen o pár měsíců. Připravovali jsme oslavu, sice víme, že na to Sasuke není, tak ale myslím, že to není špatný nápad, bude to i něco jako párty na přivítanou.
Naruto pomáhal zdobit, já jsem dělala jen menší úpravy a zajišťovala občerstvení. Mistr Kakashi se někde flákal! Jako vždy si četl svoji knihu Flirtovací ráj, který napsal Jiraya-sama.
Když se vrátil a viděla jsem jeho obličej po tak dlouhé době, uvědomila jsem si, že už to není jen ten kluk, do kterého jsem byla poblouzněná, ne, byl to už muž, do kterého jsem byla zamilovaná, byla jsem schopná pro něj i zemřít, ale už dříve mi dal najevo, že nemá zájem.

Ach jo. Blížil se večer, všichni jsme se schovali a Kakashi přivedl Sasukeho jakoby na menší trénink i když ho Sasuke nepotřeboval.
Když se otevřeli dveře Naruto ze skrýše rychle rozsvítil a všichni zakřičeli: „Překvapení!! Všechno nejlepší.“
Sasuke z toho byl trošku paf, ale pak se mile usmál. Všichni se k němu nahrnuli, aby mu popřáli a předali dárek. Koupila jsem mu medailonek, kde jsou vyryta jména našeho týmu. Radši jsem si stoupla na konec, nepotřebovala jsem se cpát dopředu, kde nebylo sice moc lidí, ale stejně všichni mu pogratulovali, tak jsem k němu přistoupila, mile se na něj usmála.
„Všechno nelepší, Sasuke,“ dala jsem mu pusu na tvář.
„Arigatou, Sakura."
Dala jsem mu dárek a šla jsem za Ino, která na mě mávala, ať jdu za ní. Cítila jsem, jak se na mě chvíli dívá, ale pak k němu přišel Naruto a šli si povídat a tak dále, prostě kluci. Bylo už trochu pozdě večer a zbyli jsme tam jen my tři Sasuke já a Naruto Naruto se pak ujistil že tu nikdo není a pak vytáhl menší lahev.
„Co je to?“ ptala jsem se Naruta.
„Saké,“ odpověděl v klidu.
„Tak, kdo si dá?“ otevřel lahev a trochu se napil.
„Víš, Naruto, to by jsme neměli, nebylo nám ještě dvacet let!“ koukla jsem na něj trošku rozzlobeně.
"No tak, Sakuro, vždyť Sasuke má narozeniny, kapička nám neublíží“. Usmál se tím svým tupým obličejem.
Podal Lahev Sasukemu, nejdřív se nad tím trochu dumal asi jestli má nebo ne, ale pak se napil. Podal mi lahev nejdřív jsem se rozmýšlela, ale také jsem se pak napila. Musela jsem se zakřenit, mělo to tak hořkou chuť, ble a chutnalo to divně. Naruto se mi smál a Sasuke taky, ale ne tak jako Naruto!
Takhle to pokračoval pár dalších koleček já už po pár dělala že piju jšn jsem si dala lahev k ústům a chvíli ji tam měla. Naruto byl totálně kaput a Sasuke jak by smet. Když to pánové dopili, vypravila jsem Naruta domů a Sasukeho jsem domu musela doprovodit, protože nemohl skoro chodit, jak není zvyklí asi pít a ani si nepamatoval, kde bydlí. Když jsme byli u něj doma, posadila jsem ho na postel a zula mu boty. Byla jsem celá nesvá, nebyla jsem tady ani nepamatuji. Pak se chytnul za hlavu, ani se nedivím, musela ho bolet hodně hlava po tom, co vypil. Chtěla jsem mu rozestlat postel, když me v tom chytl mě za ruku.
„Sakuro…“ koukla jsem na něj.
„Sasuke, měl by sis lehnout, si na mol!“ jenom zakroutil hlavou.
„Mohla by ses tady posadit, rád bych ti něco řekl, když už tady není Naruto."
Musela jsem se tomu potichu zasmát, je fakt, že kdyby tu byl Naruto, tak bych si s ním nemohla promluvit. Posadila jsem se vedle něj na postel. Otočil se na mě a koukal mi těma svýma černýma očima do mých.
„ Sakuro, když jsem se sem vrátil a viděl tě, rvalo mi to srdce, že jsem tě opustil, byla jsi jiná a uvědomil jsem si že byla chyba nechat tě tak samotnou.“
„To už je za mnou, Sasuke, vrátil ses to je hlavní."
„Sakuro, ja tě miluju, miloval jsem tě už před tím, když jsem tě opouštěl.“
Oči se mi zalily slzami, tohle musel být sen.
„Sasuke, jsi opilý, nevíš, co mluvíš a....“ dal mi prst na rty.
„Ale vím, co cítím,“ začal mě vášnivě líbat.
Věděla jsem, že je to špatné, že to ani není fér, když je v takovémhle stavu, ale já ho tak moc miluju, že jsem musela. Začal mě svlékat, dotýkal se mě byl to jak sen, Svlékla jsem mu triko, hladila jsem ho rukama po hrudi a přitom ho líbala a užívala si každý dotek, začal mě hladit a začal mě svlékat taky, nejdřív přišlo na řadu tričko pak mi rozepnul sukni, hladil mě po zádech a obímal čímž mi rozepnul i spodní pradlo mé ruce pak mířili k jeho kalhotům ty byly za chvíli taky dole.
Položil mě pomalu na postel díval se mi do očí hladil mě po tváři, začal mě pak líbat, i v té vášni a toho, že jsem byla skoro smyslů zbavená, jsem zaregistrovala, že veku prší.
Kapičky vody padaly na okno, moje poZornost rychle přešla zpátky k Sasukem, začal mě horlivě líbat v tom okamžiku kdy se TO stalo, jsem byla jako smyslů zbavená, pro mě v tu chvíli nic neexistovalo, jen ta chvíle, jen on, pohybovali jsme se jako ty kapky vody, byla to jak nějaká synfonie, byly slyšet jen naše vzdychy touhy.
Opřel si čelo o mé, cítila jsem jeho zrychlený tep, slyšela jeho zrychlené dýchání, které jsme měli oba políbila jsem, hladila jsem ho po zádech, vjížděla do vlasů byl pořád opřený o mé čelo a furt se pohyboval jako ta kapky vody, které se začali zrychlovat. Pootevřel ústa a pak se nám oboum zastavil dech…

Ráno jsem se probudila v jeho náruči, pořád tvrdě spal. Opatrně jsem se vymanila z toho objetí a usoudila, že asi bude lepší odtud odejít, posbírala jsem si svoje věci oblékla se a s lítostí šla domů. Byla jsem jako tělo bez duše, pořád jsem musela myslet na to, co se stalo, jak se to stalo, nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem šťastná, ale také smutná, za jakých okolností se to stalo.
Šla jsem se umýt a pak jsme měli jít za Kakashim, má pro nás nějakou misi. Oblékla jsem se a vyrazila z domu.

Cestou jsem pobrala Naruta, nevypadal nejlíp, doufám, že se Kakashi bude myslet, že jsme jen dlouho ponocovali. Když jsme dorazili na místo, Kakashi tam samozřejmě nebyl, ale jako obvykle tam byl Sasuke, celkem jsem se divila ,i když byl tu noc v takovém stavu, nejdřív jsem byla v rozpacích, jestli si něco pamatuje jestli něco ví. Celkem jsem se bála popravdě nechci, aby si to pamatoval, byl jen opilý, nevěděl, co dělá, co říkal, z toho jsem trochu zesmutnila. Tvářil se podivněM ale nic neříkal.
Naruto na něj kouknul a pak ho pozdravil: „Ohayo, Sasuke.“
Nejdřív na něj kouknul vypadá to že nad něčím přemýšlel, ale pak ho taky pozdravil.
„Ohayo Naruto, Sakuro.“ kývla jsem na pozdrav. Zase sklopil hlavu. Bylo to tam docela deprimující, určitě nad něčím přemýšlel, díky bohu se tam pak objevil Kakashi, zešílela bych tam z toho divného ticha.
„Á, ohayo bando, vypadá to, že jste toho moc nenaspali, jen Sakura tu vypadá celkem nejlíp.“ Koukl se po nás
„Ehm, Kakashi, co je to za tu misi co máme?“ nahodila jsem rychle.
„Oh, ano, musíte doprovodit jednoho více postaveného muže do Mračné vesnice, je to v celku normální mise, nemělo by hrozit žádné napadení. Takže, teď jsi jděte sbalit a za dvacet minut vyrážíte, sraz máte i s klientem u brány."
Naruto šel předemnou už jsem taky chtěla jít, když mě zastavil Sasuke.
"Něco potřebuješ?“ koukla jsem na něj a doufala jsem, že na mě nevidí, že jsem celkem dost nervozní.
„Vlastně jo, našel jsem u sebe v posteli todle..“ vyndal něco z kapsy, vyvalila jsem, oči moje ochranná čelenka ninji.
„ Oh ehm asi mi musela spadnout, když jsem, tě pokládala do postele.“ Ach jo postel no jo, pochybuju že by si něco pamatoval, jinak by my už něco řekl, jak ho znám.
„Aha, já jen, že jsem ji našel pod polštářem a ty jsi si nevšimla, že jsi ji ztratila?“ Musím být v klidu.
„ No, nejspíš ne, měla jsem toho v sobě taky celkem dost a asi jsem si toho prostě nevšimla, pak jsem šla hned domu stačí??“ vzala jsem si čelenku a šla, ale nebylo to tak snadné.
„Sakuro? Ještě jedna věc.“
„Jaká?“
„Probudil jsem se nahý..“ vyvalila jsem bulvy.
„ Stalo se snad něco?“
Ani jsem se na něj nemohla otočit, začali se mi slzet oči, ale ještě jsem řekla klidným hlasem: „Ne, co by se mělo dít.“ Dál už jsem nemohla, odešla jsem rychlejším krokem domů, šla přímo do svého pokoje tam hodila tou čelenkou a zhroutila se na zem .
„Bože, co jsem to udělala, co se to stalo!!“ Lehla jsem si na postel a snažila se uklidnit.
Asi po deseti minutách jsem si začala balit, upravila si obličej a šla pomalejším krokem k bráně, šla jsem sama, což bylo lepší pro přemýšlení. Když jsem tam přišla, nikdo tam ještě nebyl, položila jsem si batoh a sedla si na kámen co tam byl, odehrávala se mi v hlavě ještě ta noc, nedokázala jsem ji vyhnat ze svého myšlení, po pár minutách tam přišel Sasuke, nikdo nic neříkal, což bylo pro mě asi lepší, nevím, jak dlouho bych to vydržela. To ticho vydrželo dlouho ale pak...
„Sakuro, chtěl bych….“ naštěstí přiběhl Naruto.
„Hej, lidi, vy už jste tady? Dobře, tady to je pan Fong, budeme ho doprovázet na jeho cestě," kouknul se na nás.
„Ehm. Ahoj tak můžeme vyrazit?“ kývla jsem hlavou vzala si batoh a vyrazili jsme.

Naruto, Sasuke a pan Fong šli ve předu já jsem šla úplně vzadu sama, celkem mi to i vyhovovalo. Chýlilo se už k večeru a my si našli místo k utáboření. Naruto si usmyslel, že bude nás rozdělovat do stanů, ale neuvědomil si, že každý máme sebou svůj stan. No jo. Naruto a ostatní šli už spát a já si myslela, že bych se šla umýt do řeky poblíž, co tam byla, vzala jsem si své kimono na spaní a ručník šla jsem k řece jen v županu, tam jsem svlékla a vlezla do vody, byla příjemně teplá, když jsem vylezla z vod,y něco jsem uslyšela, vzala si svůj nůž a omotala osušku kolem sebe, cítila jsem že tu někdo je. Pak jsem se otočila a viděla něčí stín otočila jsem se a skočila na něj. Povalila jsem ho na zem a nůž měl u krku.
„Sakuro, to jsem já…uklidni se.“ zadívala jsem se do toho obličeje.
„Sasuke? O, ehm, promiň, moc se omlouvám. Myslela jsem, že tu někdo je,“ vstala jsem z něj. Zvedl se a zadíval se na mě. Zajímalo by mě, jestli ví, že mi tím způsobuje bolest.
„Ehm asi bych se měla jít obléct a jít spát tak..“
„ Sakuro, co se děje, chováš se jinak.“
„Ty ses taky vždycky choval divně, takže promiň, ale už se půjdu oblíct a spát,“ kývl hlavou a odešel a byla jsem i ráda, bylo to pro mě i celkem depresivní.
Převlékla jsem se a když jsem se vrátila na to místo už tam nebyl, šla jsem si tedy lehnout. Ráno, akorát svítalo když jsem se probudila, najednou mi bylo špatně od žaludku utíkala jsem ven k řece a tam…. (radši no coment xD) když jsem se vrátila kluci i pan Fong byli vzhůru nejdřív se na mě divně dívali a pak ke mně přišel Naruto.
„Sakuro jsi v pořádku? Jsi nějaká bledá není ti něco?“ zakroutila jsem hlavou.
„Ne. Asi jsem jen něco špatného snědla,“ usmála jsem se na něj a šla balit svoje věci, měla jsem to dřív Než ostatní, šla jsem se opláchnout učesat a vyrazili jsme.
Šli jsme lesní cestou, která je rychlejší než ta normální v lese bylo až podivné ticho až podezřelé, najednou něco skříplo na stromě, podívala jsem se tam a někdo tam odsud vyletěl, kunai byl rychlý, řízl mě do nohy, zajíkla jsem bolestí, byla to celkem hluboká rána. Naruto okamžitě zasáhl a když toho jednoho vyřídil objevili se další bylo jich něco přes deset.
„Pane Fongu, schovejte se za nás!“ zakřičela jsem na něj. Všichni tři jsme se na ně vrhli, Naruto nemusel ani používat vyjmečné techniky použil jen stínové klonování Sasuke si snima poradil se svojí Katanou mečem já jsem s nimi bojovala obyčejným bojem zblízka samozřejmě s mojí více silou z tréninku s Tsunade sensei. Bojovala s jedním a nevšimla jsem si že je jeden za mnou
„Sakuro!!!“ zakřičel na mě Naruto, ale bylo pozdě, když jsem se otočila, měla jsem meč zabodnutý v břiše. Najednou jsem nic neslyšela a omdlela na zem. Nemyslela jsem si, že smrt bude tak jednoduchá a tak nicotná. Už se mi zavírali oči, ale viděla jsem osobu, co se ke mně blíží a pak cítila, že mě zvedá ze země.
„Sa..suke.“ vzal mě do své náruče.
„Sakra, hodně krvácíš!! Naruto! Postarej se našeho klienta, já vezmu Sakuru do nejbližší nemocnice, pak tam za námi přijďte!"
Pak už si nic nepamatuju, jen že mi bylo, jako by jsem se vznášela. Když jsem přicházela k sobě, byla jsem jak smyslů zbavená, bylo mi divně a děsně mě bolelo břicho. Pomalu jsem otevřela oči, viděla jsem, jak někdo sedí v křesle u mé postele.
„Sasuke? Co tu děláš?“
Okamžitě zvedl hlavu. „Sakuro, díky bohu jak ti je?“
„Všechno mě bolí! Au moje břicho. Chtěla jsem si tam šáhnout, ale zachytil mou ruku.
„Radši zůstaň v klidu, dojdu pro doktorku."
Chvíli jsem tam ležela a rozkousávala jsem se, přišla tam doktorka, Sasuke počkal za dveřmi.
„Tak dobrý den, Haruna Sakura."
„Dobrý den.“
„Jak se cítíte?“
„Všechno mě bolí!“
„Takže, vaše zranění není úplně kritické, nezasáhlo to důležité orgány."
„Dobře, děkuju, a kdy mě pustíte?“
„Počítam tak za pár dní, až se to trochu zhojí, ale měla by jste být v klidu.“
„Dobře, děkuju,“
Podepsala jsem nějaké formuláře a musela jen ležet s bolestmi. Naruto tam přišel celkem brzo a když, tak si ze mě utahoval.. Sasuke tam jen stál a díval se na mě..