SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Když něco získáme, něco tím ztratíme 03 ( SasuSaku)

Ráno když jsem se probudila teprve vycházelo slunce. Zvedla jsem se, Sasuke ještě spal a já si chtěla promluvit s Tsunade!!
ňOdpojila jsme si kapačky a oblékla se. Šla jsem pomalu, byla jsem furt ještě oslabená a přemýšlela jsem, co se to vůbec stalo. Když jsem došla až do kanceláře Tsunade, bylo mi už zase na mdlo, ale ještě jsem se držela. Otevřela jsem dveře. Díky bohu už tam byla, což jsem se divila, takhle brzo.
„Tsunade-sama ehm…“
„Sakuro, co tu děláš, měla by jsi ležet.“
Ale v tu chvíli jsem byla už tak hodně vyčerpaná, že se mi podlomily kolena, naštěstí mě Tsunade rychle chytila.
„Já jen chci vědět, co se stalo, jak se to mohlo stát, svoji chakru ovládám až perfektně, tak co jsem udělala špatně?“
„Ty nic vlastně, jen jsi chránila dítě.“
„Cože?? Todle nějak nechápu jak, nebo co, to s tím má společného?“
„ Vlastně je to jen ojedinělý případ, nikdy jsem to vlastně na vlastní oči neviděla, ty vlastně používáš chakru na to dítě, tou chakrou ho bráníš, dáváš mu svoji energii, je pro tebe cennější než tvůj život, i když je todle spíše psychologické, tak se v tom celkem vyznám, jen jak jsi uzdravovala Sasukeho tak jsi ji spotřebovala dost na to, aby pak zbyla ještě nějaká pro dítě.“
Fajn, přiznám, koukala jsem jak Vír.
„Můžu se někam posadit, prosím?“ Položila mě na křeslo. „Takže ja dávám svojí chakru mému dítěti??“
„Dalo by se to takto říci, ano.“
Najednou se rozlítly dveře a v nich stál.. Kakashi?? Co ten tu dělá.
„Tsunade- sama, Sakura zmizela!!“
Tsunade na něj koukala a pak si mě Kakashi všiml.
„A, Sakuro. ty jsi tady.“
Zadržovala jsem smích. „Ano, jsem tu, kde bych měla být?“
„Aha, já jen, že jsi nebyla na pokoji a Sasuke se ….. divil“
„Aha. hmmm, řekla bych. že tady jsme skončili, prosím, Tsunade, můžu jít už dnes domů?“
„Nechám si tě tu ještě jeden den a zítra můžeš jít.“
Pak se ptal Kakashi: „A co Sasuke? Zdá se mi už taky v pořádku, když jste ho vyléčila.“
Zasmála se a a já protočila oči. „Ale já ho nevyhojila, to Sakura, a také není uplně vyhojený, to bude tak tři dny, pak může začít s jednodušším tréninkem.“ Kouknul na mě, já se pozerala z okna, jen jsem vnímala hlasy.
„Dobře, děkuji,“ a odešel.
„Tak Sakuro, vrať se na pokoj a zítra můžeš jít.“
„A nemohla bych..“
„Ne!! Nemohla.“
Dobře.“

Odešla jsem do nemocnice a šla na pokoj, když jsem vstoupila do pokoje, tak se Sasuke na mě otočil a divil se, že jsem zase tady. Lehla jsem si na postel a odpočívala.
„Kde jsi byla?“ Divila jsem se, že na mě promluvil.
„U Hokage-sama.“
„Proč?“
„Ptala jsem se na to, co se to se mnou stalo.“
„A..?? co ti je?“
Hm. Co mu mám říct, čekám tvoje dítě? Pane bože, ona mi to udělala naschvál. „Měla jsem už jen málo chakry v sobě, nic neobvyklého.“
„ Aha.. ani se nedivím, že jsi neměla tolik Chakry po tom, co jsi mě tak zřídila.“
„Ehm, jo, za to se moc omlouvám, nechala jsem se trochu unést.“
Kývl hlavou. „Měla by jsi odpočívat ne?“
„Ty máš co říkat,“ usmál se.
Další den jsem vstala už něco později. Sasuke byl už vzhůru.
„Ohayo Sakura.“
„Ohayo Sasuke,“ protáhla jsem se, cítila jsem se už silnější a bylo my mnohem líp, sedla jsem si.
Za pár minut tam přišla Tsunade. „Takže….. Ehm ,Sakuro, ty můžeš jít domů a ty Sasuke tebe si tu ještě nacháme pár dní.“
„Ale mě je dobře, Hokage-sama.“
„Bez odmlouvání!“ Uraženě sklopil hlavu.
„Takže já už můžu jít?“ Ptala jsem se a vstala z postele.
„Ano, ty už můžeš jít.“
„Super,“ obula jsem si boty a šla s Tsunade.
„Zatím, Sasuke-kun,“ zamávala jsem mu a on se na mě jen podíval. Uff, byla jsem ráda, že jsem konečně vypadla, koukala jsem se venku na oblohu a najednou jsem slyšela až moc známý hlas.
„Sakura-chan!! Tak už tě pustili? A Co Sasuke??“ Boože, jak já ho nenávidím.
„Ehm, jo pustili, Sasukeho ještě ne,“ škodolibě jsem se zamála, když jsi předtavím, jak mu sklaplo, když ho Tsunade-sama umlčela.
„Aha…hmmmm nechceš jít na Rámen??“
„Jo, jasně ráda.“
Když jsem pak přišla domů, nějak se ta veselá nálada, co jsem měla s Narutem, vytratila, přepadl mě zase smutek a tok myšlenek všeho, co bude, který se nedal zastavit. Už to tak dál nešlo, šla jsem si vyčistit hlavu ven.

Procházela jsem se až do západu slunce pak už jsem to nevydržela a šla za Tsunade-sama. Zaklepala jsem.
„Dále,“ ozvala se.
„Dobrý večer, Tsunade-sama.“
„Á, Sakuro co tady potřebuješ.“
„Já… já ani vlastně nevím, začala jsem přemýšlet a nechápu, co mám dělat, nechápu skoro nic teďka.“
„Sakuro, musíš se uklidnit, nebo se složíš, posaď se tady.“ Posadila jsem se na křeslo.
„Tsunade-sama, já potřebuju pomoc, mám hrozný strach z toho, co bude.“
„Nemusiš mít, do čtvrtého měsíce můžeš ještě trénovat a dělat normální věci a pak se o to postarám já.“
„Jak??“ neodpustila jsem si tudle otázku.
„To se včas dozvíš, neboj.“ Odkývala jsem to a šla pomalu domů. Už byla noc, svítili pouliční lampy a venku už skoro nikdo nebyl. Doma jsem se umyla a šla si hned lehnout.

O tři měsíce později
Ráno jsem vstala a chystala se na trénink, jenže, když jsem se koukla do kalendáře, zjistila jsem, že je čas, musela jsem jít k Tsunade-sama. Už mi narostlo trošku bříško, což znamenalo, že jsem musela být víc opatrná než předtím.
Nevěděla jsem, jestli mám jít na trénink, nebo jít rovnou za Tsunade.. Nejspíš by bylo nejlepší jít rovnou za Tsunade. Šla jsem ulicemi a snažila se na sebe moc neupozorňovat. Došla jsem k budově Tsunade-sama. Zaťukala jsem.
„Dále,“ ozvalo se viděla jsem Tsunade a Kakashiho? A kruci! Tsunade na mě koukala vyjeveně a překvapile a Kakashi to samý.
„Co tady děláš Sakuro?? Vždyť máme trénink ne?“ A já tam stála jak tvrdý Y.
„Eé, řekla jsem Sakuře, ať dneska přijde, mohl by jsi ji uvolnit z tréninku? Mám pro ní práci Kakashi,“ řekla Tsunade. Byla jsem ráda, protože já nevěděla vůbec co říct!!
„Jo, omlouvám se, zapoměla jsem vám to říct, gomenasai Kakashi-sensei,“ trošku jsem se pousmála, aby to vypadalo věrohodně.
„Ehm, jo jasně, to je v poho, tak sem měj zatím Sakuro… Tsunade-sama,“ zaklapl dveře.
„Uff…. Tak todle by vyšlo,“ šla jsem blíž k jejímu stolu, „jak to bude dál?“
„Uděláme to tak, že jsi jela na školení do jiné země, to by mělo vyjít.“
„Dobře a kde budu místo školení.“
„U mě v domě.“
„ U vás?? To myslíte vážně?“
„Ano aspoň tam i nebudu sama.“
Obě dvě jsme se zasmáli.
„Tak dobře, udělám tady pro to nějaké papíry jako podklady pro ostatní a pak ty se mnou půjdeš domů, zatím se můžeš jít sbalit a rozloučit se.“
„Hai,“ odešla jsem a šla domu cestou domu jsem potkala Naruta a …. Sasukeho??
„ Heeeyy Sakura-chaaaaan, kde jsi byla?? Chyběla jsi na tréninku!“
„Ehm, ehm, já… Tsunade po mě něco chtěla, takže jsem musela k ní, no a jaksi budu muset na chvíli odejít, takže jsem za te- váma stejně dojít, abych se rozloučila.“
Sasuke na mě vrhl takovej divnej pohled, nedokázala jsem mu vyčíst, co tím vyjadřuje, jestli to, že s tím nesouhlasí, nebo že se diví, nebo já nevíim co..
„Co proč??“
„Jdu na školení v medicínském jutsu do jiné země, nejspíš do písečné, ještě pořádně nevím.“
„Co?? A to k nám někoho přidělí, nebo jak to bude? To nám nemůžeš udělat, viď Sasuke.“
Mlčel.
„Promiň Naruto, je to i rozkaz, no a myslím, že vám tu nebudu asi tak moc scházet, takže měj se… Ahoj.“
„Ahoj,“ odpověděl Sasuke.
„Béééé,“ začal dělat obličeje Naruto.
„Ale no táák, Naruto, ja se vrátím….. snad,“ zesmutněla jsem trochu.
„Ja musim, tak.. Ahoj a Naruto jestli k nám někoho přidají, buď na něj nebo na ní hodný, ano!?“ trošku jsem se zasmála, když si vzpomenu na Saie.
Odešla jsem a pak jsem slyšela jak Naruto říká: „ Tak pojď, Sasuke.“

Když jsem přišla domů, chvíli jsem si musela ještě sednout, pokaždé, když ho vidím a uvědomím si, že nosím v sobě jeho dítě a on o tom nic neví ….bylo mi strašně… Lehla jsem si na postel a přemýšlela jaké to bude, až budu mít dítě jaké to bude, kdy mě někdo uvidí s tím dítětem, jaké to bude jestli se to dozví…
„Bože todle nemůžu zvládnout.“
Začala jsem si balit věci kartáček, hřeben, oblečení a různé věci, byla už noc a všichni byli už doma a spali. Vzala jsem věci a vyšla z domu, šla jsem kolem tmavé uličky a někdo mě do ní zatáhnul, chtěla jsem křičet ale ten někdo mi zacpal pusu.
„Pšt,“ zasyčel na mě, „buď zticha, nic ti neudělám.“
Přestala jsem křičet, dal mi ruku z obličeje a já se od něj vykroutila.
„Kdo jste?!“ vystoupil trochu na světlo. „Sasuke? Co tady děláš? Proč tu jsi?“ Byla jsem hodně zmatená a taky trochu no spíš hodně nervózní nevěděla jsem, co čekat.
„Chci se tě na něco zeptat.“ Zeptat? Bože co to bude .. Koukala jsem na něj a čekala, až se vymáčkne.
„Je pravda, že jdeš na to školení? Nebo jde o něco jiného?“
Chtělo se mi brečet, ale tak strašně moc, ale musela jsem to v sobě udržte, musela jsem být v klidu.
„Je… a o nic jiného nejde, o co by mělo jít?“ já už chci jít pryč, prosím.
„Ja nevím, ja jen, že jsi jiná, jsi chladná, aspoň ke mně, nevím, co máš za problém, nebo spíš to nechápu.“
Cítila jsem, jak mi ukápla slza, chtěl ke mně jít, ale já se odtáhla. „Ty jsi byl ke mně taky vždycky chladný, nikdy sis mě nevšímal, vždycky jsi mě odmítal, ale já jsem se furt snažila jak blbá káča a stejnak co jsem z toho měla? Nic jen zlomený srdce… já..já vždycky jsem tě milovala řekla jsem ti to když jsi docházel .. a...“ Už jsem cítila jak bulíkuju, uplně.
„Takže mě už nemiluješ? Jdeš pryč jenom proto, abys mě nemusela vidět?“
Měla jsem pocit, že se zhroutim.
„Já … už musím jít,“ chtěla jsem kolem něho jít, ale zachytil mě za břicho.. Kua… odstrčila jsem ho.
„Nech mě!!“ Strčila jsem ho na zem a utekla pryč. Běžela jsem k Tsunade vběhla jsem jí do kanceláře a tam se zhroutila na zem a začala neskutečně brečet.
„ Sakuro!!“ zakřičela na mě Tsunade, „jsi v pořádku? Co se ti stalo!“
„Já…. já ho potkala a já nemohla…. nemohla jsem mu nic říct, málem jsem se tam zhroutila.“ Když jsem se podívala nahoru viděla jsem tam Shizune a Kakashiho, Shizune se na mě dívala s obavami a Kakashi jako by viděl nějakou hororovou postavu, měla jsem ruce na břichu, Tsunade švihla pohled na Kakashiho a ten furt jen stál a čuměl.
„ S-Sakuro Co tady děláš tak pozdě?“ ptal se mě Kakashi.
„Kakashi, můžeš prosím odejít?“ řekla mu Tsunade.
„Ne! Chci vědět, o co jde, je to moje studentka.“
Koukla jsem se na Tsunade s obavami a nevěděla, co říct. „ S-Sakuře prostě není teď nejlíp to je všechno.. Tak honem Kakashi jdi už!“ vyšoupla ho ze dveří…

Dodatek autora:: 

Opět pardon za chyby....

4.666665
Průměr: 4.7 (6 hlasů)