Marine's Dogs: Kapitola 1. - Ve službách Smokera - sama

Grand Line, ostrov Blue Sky, západní pobřeží...

,,Smoker – sama!“ stanuli před ním dva mariňáčtí vojáci a zasalutovali mu, ovšem nebyli to zas až tak obyčejní vojáci, konkrétněji to byli dvě mladé dívky. Ta, která ho oslovila byla Syllwete, měla středně dlouhé šedobílé vlasy a zlatožluté oči. U pasu se jí houpaly dvě katany a co přímo bilo do očí bylo tetování na jejím pravém rameni. Druhá dívka, Tiruza, měla krátké modré vlasy a nebesky modré oči. Na modré šerpě měla připevněnou dosti neobvyklou zbraň. Kosu.
,,Ano?“ vzhlédl od novin a pozorně se na ně zadíval.
,,Hlásím, že kapitán RedCockyho pirátské posádky byl zatčen!“ oznámila mu Syllwete, stále stojící v pozoru.
,,Výborně, až sepíšete prohlášení můžete si jít kam chcete, máte po zbytek dne volno...“ přikývl na srozumněnou a znovu se začetl.
,,Velmi vám děkujeme, Smoker – sama!“ zasalutovaly mu opět a zmizely v kajutě. Smoker se sám pro sebe pousmál, opět odvedly dobrou práci, nic jiného od nich ale nečekal.
,,Myslíš, že tady bude nějaké velké knihkupectví?“ povzdychla si Syllwete, když sepisovala zprávu.
,,Určitě jo, Blue Town, vypadá na velké město...“ usmála se na ni její společnice.
,,A myslíš, že tady seženu něco o zdejší mořské fauně a flóře?“ rozzářily se jí oči nadšením.
,,Nepřeháníš to trochu? Za chvíli nebudeme mít přes samou knihu kde spát...“ kývla Tir směrem na narvané police v jejich osobní kajutě, a několik málo knížek které se povalovaly na zemi a na stole.
,,Ty naděláš,“ odfrkla si, ,,ale já si prostě nedokážu pomoct, víš. Jednoho dne napíšu vlastní knihu, která...“
,,Která bude zahrnovat všechny mořské živočichy a rostliny celého světa, já vím... ty fanatická amatérská hydrobioložko...“ uchechtla se.
,,Hej! Já se taky nesměju tvýmu snu!“ mrštila po ní zmuchlaným papírem, který ležel na stole.
,,No jo, promiň... ale pokud si dobře pamatuju, předtím jsi chtěla být králem pirátů...“ uculila se na ni provokativně.
,,No jasně, tak prostě vylezem zpět na palubu, zmlátíme celou posádku, utopíme Smokera – sama a vyvěsíme pirátskou vlajku? Z toho snu jsem už dávno vyrostla...“ máchla ledabyle rukou.
,,Už je to deset let...” povzdychla si najednou Tiruza nepřítomně.
,,Hm... máš pravdu...” přikývla Syllwete a i ona se zamyslela. Bylo tomu už deset let co byly přinuceny vstoupit na palubu této lodi, a od té doby také pracují pro Smokera. Předtím byly obě na opuštěném ostrově, strávily na něm zhruba dva měsíce, nepamatovaly si jak se tam dostaly a ani co se stalo předtím, na vše z minulosti prostě zapomněly. Jenže minulost pro ně nebyla důležitá, nejdůležitější byla přítomnost a budoucnost, Smokerův přístup jasně ukazoval že je mu ukradené co dělaly před tím než se na ostrov dostaly. Pokud si to nepamatovaly nebylo to důležité a nebylo třeba se s tím trápit, to jim vtloukl do hlavy. Syllwete i Tiruza chápaly jeho chladný a krutý postoj, loď s kterou na ostrově ztroskotaly byla pirátská.
,,Výborně, jsem hotova!” odložila Syllwete pero a protáhla se, sepisování těch úmorných hlášení ji absolutně nebavilo.
,,Půjdeme do města takhle a nebo na sebe hodíme něco civilního?” otázala se ji Tir a poukázala na mariňácké uniformy ve kterých byly stále oblečeny.
,,Půjdeme takhle, alespoň můžeme využít vlivu mariňáků a stejně, víš, že když Smoker – sama řekne, že máme volno, znamená to že pokud se objeví nějaký podvratný živel musíme ho spacifikovat ať děláme cokoliv...”
,,Já vím, vždy v pohotovosti...” vzdychla.
,,Mimochodem, nevíš kam se poděla Tashigi?” zeptala se zvědavě.
,,Hm... myslím, že šla do města. Určitě zase projít všechny obchody s meči a putyky aby mohla zkonfiskovat ty ilegálně držené a ve vlastnictví pirátů...”
,,Ta holka je hotový blázen do mečů...” zakroutila Syllwete nechápavě hlavou.
,,Ty mi něco povídej o zbláznění se do něčeho, knihomolko,” rozesmála se a otevřela dveře od kajuty. ,,Pojď, radši už půjdeme, nebo se zase něco semele a ty si budeš pak celý zbytek dne stěžovat že si nemohla navštívit zdejší obchod s knihami...”
,,Hele, nech mě a mý knihy na pokoji, nebo ti v příští bitce nenechám žádnýho soupeře!” vrátila ji to s úšklebkem.
,,Tak to bych chtěla vidět!”
,,To teda uvidíš jestli toho nenecháš!” zvedla se ze židle a společně vyšly na chodbu, tam Syllwete odchytila jednoho poddůstojníka a předala mu hlášení se slovy ať ho odevzdá Smokerovy, pak odešly do města.
,,Můžeš mi vysvětlit co to děláš?” zeptala se ji Tiruza, když stály uprostřed jedné z ulic, přičemž Syllwete zamyšleně chodila v kruhu.
,,Kdybych byla knihkupectvím, kam bych se nechala postavit, co myslíš?” zastavila se a pohlédla na svoji partnerku.
,,Děláš si legraci?” nadzvedla obočí.
,,Ne...” zadumala se Syll znovu, ,,kdybych byla knihkupectví... kdybych byla knihkupectví, tak bych, tak bych byla někde támhle!” vyhrkla znenadání a ukázala kamsi do jedné z postraních uliček.
,,Tak hele, nechat se vést tvým orientačním smyslem ve mě probouzí docela velkou vlnu úzkosti...” probodla ji pohledem.
,,Když se jedná o knihy je můj orientační smysl bezchybný! Vím to, to zpropadený knihkupectví tam prostě musí být!!” trvala na svém a vydala se přepokládaným směrem výskytu prodejny. Tiruza ji neochotně následovala. Prošly několika úzkými a tmavými uličkami aby se na konec vynořily u malého náměstíčka v horní části města, a Syllwete s neskrývanou radostí ukázala na knihkupectví, jehož vitrína přímo bila do očí.
,,Vidíš! Já ti to říkala, na knihy mám čich!” usmála se a vyrazila kupředu. Ovšem několik metrů před jejím vytouženým cílem se z vedlejší ulice vynořila jakási postava, Syll už nedokázala v té rychlosti zareagovat, takže do ní narazila a plácla sebou na zem.
,,Auvajs! Hele, nemůžeš dávat pozor kam jdeš?” vzhlédla a zarazila se. Seděla na zemi u nohou vysokého mladíka se zeleným hárem a třemi katanami, nebýt plagátů s jeho fotkou kterých viděla už mraky netypla by to do něj, ale byl to samotný Roronoa Zoro, bývalý Kaizoku Gari, teď plnohodnotný člen Slamákových pirátů. Jeho nejspíš přímý střet s mariňákem také překvapil, jelikož na ni několik dlouhých vteřin pouze civěl, pak se však vzpamatoval a urychleně zacouval do uličky ze které vyšel.
,,Stůj!!” vykřikla a postavila se na nohy.
,,Co tu blbneš?” doběhla ji Tiruza. ,,A co to bylo za chlápka? Zdál se mi nějak povědomý...”
,,To byl Roronoa. A jestli je tu on, tak tu musí být i Monkey D. Luffy a zbytek jejich posádky,” zamyslela se.
,,Skvělý, ale když tu budem jen tak stát a okounět, tak ničeho nedocílíme...” pokrčila rameny a chtěla ho pronásledovat, jenže Syllwete ji chytila za paži. ,,Co je zas?” otočila se na ni.
,,Můžeme ho ignorovat?” vrhla na ni štěněcí pohled, přičemž se krok po kroku posouvala k vytouženému knihkupectví.
,,To tedy ne, kdyby to Smoker zjistil nadělal by z nás filé, víš že ohledně těhle věcí je smrtelně vážný!”
,,Ale jak by to zjistil? Pochybuju že za ním Roronoa půjde a ohlásí mu že jsme ho laskavě nechaly jít...” sevřela ji o něco pevněji a snažila se ji zatáhnout blíž k obchodu.
,,Tohle počká, ale Roronoa a Slamáci ne, obchod ti přece neuteče!” vyškubla se jí a popadla ji za uniformu.
,,Proč se tohle musí vždycky dít jen mě?” vzdychla Syllwete usouženě. ,,Čekej tu na mě lásko!” vrhla na knihkupectví poslední nadržený pohled a chtě nechtě se musela vrhnout na pronásledování Zora, jednu věc však věděla jistě, až ho chytí tak mu to nedaruje!
.........................
Zoro udýchaně a zmoženě zahl za nejbližší roh a málem vrazil do Sanjiho, který měl plné ruce přísad do vaření.
,,Co to děláš, blbče? Právě jsem to koupil!” obořil se na něj, když mu to všechno málem popadalo.
,,Přestaň vyvádět, na to není... čas...” sotva popadal dech, ,,jsou tu mariňáci...” vysvětlil mu a rozhlédl se jestli nejsou ti dva nablízku.
,,Mariňáci? Co jsi zase dělal?” zavrčel Sanji podrážděně.
,,To je ksakru fuk, musíme zmizet než mě doženou!” vyhrkl a zamířil na opačnou stranu než kudy přišel.
,,Vrať se idiote! K naši lodi je to...” ale větu už doříct nestačil jelikož se po něm kdosi ohnal kosou, měl jediné štěstí že včas zareagoval a odnesla to jen taška s potravinami.
,,Hmm... podle toho jak jste spolu mluvili a dle plagátu budeš asi Sanji, že?” usmála se na něj Tiruza vítězně.
,,Ten plagát mi není vůbec podobný!!!” popadla ho lehká deprese při vzpomínce na tu příšernost která by údajně měla být jím.
,,To je jedno... dneska máme štěstí, hned dva lidé ze Slamákových pirátů... Zdá se že den vašeho potloukání se po mořích skončil, dnes tu definitivně skončí vaše svoboda...” ušklíbla se, odložila kosu a zaútočila na něj kopy.
,,Do háje!!!” přiřítil se Zoro z uličky ve které právě zmizel, přičemž mu v patách byla Syllwete, a ke vši smůle zjistil, že Sanji právě bojuje s tím druhým mariňákem, takže na útěk prostě nebude čas. Musí se probojovat.
,,Ksakru!” zastavil se razantně a otočil se na svého pronásledovatele. ,,Jen nám přiděláváte problémy!” zamračil se a tasil dva ze svých mečů. Wadou Ichimonji a Yubashiri.
,,My vám?” rozesmála se Syll, ,,To byl moc dobrý vtip... pokud vím tak problémem jsou tady většinou lidé jako vy. To piráti přece kradou, ničí a zabíjejí...” zamračila se a rozběhla se na něj. Zoro rozkročil nohy, ale mariňák před ním najednou zmizel. Soru?! projelo mu myslí a bleskově se otočil, jeho instinkty zapracovaly přesně, jelikož ten týpek na něj zaútočil zezadu. Skřížil meče a zablokoval jeho kop, tohle rozhodně nebyl obyčejný mariňák.
,,Wau! Jsi docela dobrý, zdá se že těch 120 melounů na tebe nebylo vypsáno pro nic za nic,” usmála se a vyskočila do vzduchu. Zoro pohotově zvedl meče a zarazil i tenhle útok, přičemž se mu podařilo odmrštit ho od sebe. Syllwete prolétla vzduchem a vrazila do prázdného stánku. Zvedl se mohutný oblak prachu.
,,Syll!” vykřikla Tir a chtěla ji přiskočit na pomoc, jenže to by se jí nesměla tesně před nosem mihnout Sanjiho noha. Nezdálo se že by měl v úmyslu ji ublížit, ale i přesto byla práce jeho nohou na velmi vysoké úrovni. Úspěšně ji blokoval a zatím ji nezpůsobil ani jeden škrábanec, jenže na ohleduplnost si vybral špatného člověka. Okamžitě znásobila počet útoků, takže se teď jen tak tak zmohl na obranu. Musí ho vyřídit co nejdříve, Roronoa Zoro zdá se doopravdy není jen tak někdo, dokonce i Syll s ním možná bude mít problém.
,,Zatraceně!” vyhrabala se z trosek a rozkašlala se. ,,Tuhle uniformu jsem si z prádelny vyzvedla teprve včera!” zvedla se a začala ze sebe otřepávat prach. Zoro ztuhl jelikož mariňákovi před ním spadla kšiltovka, která byla nedílnou součástí jejich uniforem, a odhalila tak celou jeho tvář, jeho středně dlouhé stříbrnošedé vlasy a zlatožluté oči. ,,Ty... ty jsi ženská!!” vykoktal poněkud zmateně.
,,No to teda jsem!!” souhlasila. ,,To ti to došlo až teď?”
,,Nevypadala jsi na to!” snažil se obhájit.
,,Chceš snad říct,” zavrčela, ,,že nevypadám dost žensky?!” sevřela ruce v pěsti.
,,Kdo se v tom má ksakru vyznat?!” vyjekl naštvaně.
,,Zabiju tě...” šeptla děsivě a začala ho propalovat pohledem.
,,Kdepak, slečno mariňačko, vypadáte úžasně...” povzdechl si Sanji přičemž na ni doslova visel pohledem. ,,Drž hubu, blonďáku!” vyjela na něj.
,,Na očumování nemáš čas!” využila Tiruza situace a kopla ho do žaludku, takže odletěl nějaké čtyři metry dozadu. ,,Takových krásných slečen by mělo být u mariňáků víc...” zasnil se blaženě a ihned vyskočil na nohy.
,,Zklapni prevíte!” zaútočila znovu.
,,Nechcete si to rozmyslet, slečno? Nerad bojuji se ženami...” vzdychl, Tir ho však ignorovala a dál ho zasypávala svými kopy.
,,Ujetý obočí, nechceš si to vyměnit? Tahle ženská je víc než problémová!” uskakoval Zoro před (velmi) naštvanou Syllwete.
,,Idiote, tohle taky není chlap, copak ti to v tom tvém marimo mozečku nedochází?”
,,Cože, takže to jsou dvě ženský??” podivil se.
,,Co máš proboha místo očí?” nechápal.
,,Říkala jsem že na očumování nemáš čas!” křikla Tiruza, kopla ho do boku a vzápětí mu podkopla nohy, takže sebou žuchl na zem. ,,Skončil jsi...” usmála se a přiložila k jeho krku čepel své kosy.
,,Co to proboha děláš?” vyjekl Zoro když ho spatřil ležícího na zemi, ale poté byl přinucen znovu blokovat Syllwetiny útoky.
,,Slečno?” pohlédl Sanji na Tiruzu, přičemž si vytáhl cigaretu a zapálil si. ,,Nechcete si sednout tady vedle mě?” nasadil lehce úchylný výraz.
,,Přestaň blbě žvanit nebo ti urazím hlavu!” zavrčela a surově mu odkopla cigaretu z ruky. ,,Jste hezká, když se zlobíte...” uculil se na ni, takže měla co dělat aby ho nerozcupovala na kousky.
,,Proč se tohle musí vždycky stávat jen mě?” skřípal Zoro zuby a vrhal nenávistné pohledy na Syll, která na něj bez přestání útočila svými pěkně silnými kopy, skoro srovnatelnými s těmi Sanjiho. ,,Mám toho plný zuby!” skřížil ruce s meči a sekl po ní. Tak tak uskočila, ale on rozhodně neměl v plánu ji nechat nabrat dech a opět zaútočil, role se na chvíli vyměnily, teď měla s uhýbáním plné ruce Syllwete.
,,Co to kruci děláš?!” obořil se na něj Sanji, když to zmerčil a snažil se zvednout, kosa mu to však příliš nedovolovala. ,,Jak můžeš být k takové krásné dámě tak bezcitný??” hulákal na něj alespoň.
,,Mlč už sakra!!” zařval na něj, ale právě tahle malá chvilička jeho nepozornosti stačila na to aby ho Syllwete odzbrojila. Jelikož na pár sekund přesunul svůj zrak k Sanjimu, dostala se blíž k němu, a i když se po ní poté ohnal meči, stačila zachytit jeho pravačku a z levé ruky mu katanu vykopnout, pak už nebyl problém ho skolit na zem.
,,Do hajzlu,” zasípal a pokusil se vstát, ale Syll mu zasadila ránu do břicha, takže se opět zhroutil. ,,Uf... takže Black Leg a Kaizoku Gari poraženi. Nechápu co na nich všichni vidí...” protáhla se.
,,Nevím... Co s nimi uděláme?” zamyslela se Tir.
,,Chci z nich dostat pár informací, ale to bychom na Smokerově lodi dělat nemohly. Najdeme nějaké příhodné místo a vymlátíme to z nich...” pokrčila rameny.
,,Víš, že je to proti pravidlům...” konstatovala a přejela ty ubožáky na zemi pohledem.
,,Když se to nikdo nedozví tak nás taky nikdo ani nemůže potrestat...” objevil se v Syllwetině tváři nebezpečný stín.
,,Neměli by náhodou mariňáci ze všech nejvíc dodržovat pravidla?” uchechtl se Zoro posměšně. Ke své smůle, asi před pěti vteřinami, zjistil že není schopen se pohnout, a za boha netušil jak je to možné, protože si nepamatoval že by trpěl nenadálými záchvaty slabosti.
,,Jenže při jednání s piráty tohle na mě neplatí... Které části těla si nejvíc vážíš?” zatvářila se obzvlášť děsivě.
,,Spadla jsi na palici?” nadzvedl jedno obočí, jelikož nevěřil tomu, že to skutečně myslí vážně.
,,Nepamatuji se...” pokrčila rameny, ,,Tir, pohlídej je, já jdu skočit pro ty jeho meče...” kývla na Zorovy katany které ležely asi tři metry od nich vprostřed ulice.
,,Jo, neměj obavy...” přikývla s lehkým maniakálním úsměvem. Syllwete se od nich tedy odpoutala a zamířila směrem k mečům, teprve teď si je mohla lépe prohlédnout. První z nich s bílým opletem byla na stoprocent jedna z Oo Wazamono, druhá se silně tmavě modrou rukojetí byla Ryou Wazamono, jména si však už nepamatovala ale Tashigi by je jistě na první pohled poznala. Obě vypadaly silně a byly v relativně dobrém stavu, protože sama měla tento typ mečů a mohla si říkat šermířka dokázala podle stavu Zorových katan zjistit i něco o majiteli samotném. Rozhodně zažil mnoho těžkých bojů a dával svým mečům pěkně zabrat.
,,C-co to děláš?!” vyjekl, když obě katany uchopila a začala se zase vracet.
,,Co by? Snad nechceš abych je nechala tady na ulici ne?” pohlédla mu do očí a když se k nim zase vrátila uvelebila se na jeho zádech.
,,Koukej ze mě slézt!” zavrčel a neschopnost téměř jakéhokoliv pohybu ho začínala štvát o něco víc.
,,Jen klidně lež a nevrť se,” zašátrala k jeho pasu a odebrala mu prázdné pochvy. ,,Tohle je Oo Wazamono, že ano?” zvedla patřičný meč do výšky a nechala na něj dopadnout sluneční paprsky.
,,Proč to chceš ksakru vědět?”
,,Líbí se mi, je to dost prvotřídní katana, kdyby tady byla Tashigi, tak by ti ji určitě zabavila...” usmívala se.
,,Tashigi?? Vy ji znáte?” vyjekl znovu.
,,Tashigi?” chytil se Sanji toho ženského rodu. ,,Co má s tebou společnýho?” zavrčel na něj.
,,Co je ti do toho, zasranej kuchaříku?”
,,Máš nějaký problém, mechová hlavo?”
,,To je přece jasné,” přerušila je, ,,pracujeme spolu...”
,,Děláte pro Smokera?” vyjekl Zoro udiveně.
,,Bingo!” přikývla a zasunula meče do pochev, pak ji však upoutala jeho třetí katana. Nedokázala odolat. Jakmile se ji ale dotkla ucítila zvláštní zachvění, ten meč musel být tvůrcem mnoha krveprolití, byl dozajista prokletý. ,,Kitetsu...” šeptla. ,,Že je to jeden z Kitetsu!”
,,A co má být?” vzdychl, jelikož ve své pozici už dávno na veškerý únik rezignoval.
,,Tyhle meče jsou legendou! Prý svého vlastníka dokáží připravit o život...” pohlédla na něj opět. Uvědomila si, že v tomhle pověstném lovci pirátů je opravdu víc než čekala, člověk, který dokáže zkrotit jeden ze tří legendárních prokletých mečů nemůže být jen tak obyčejný.