SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Marionette - Kapitola 20.

>Marionette< Ty bys chtěla zvrat?
>Helois< Háái!
>Marionette< A jak by sis to představovala?
>Helois< Kdo ví. nějakou zápletku. Nějak mě neba poslouchat, jaký máte dokonalý vztah a tak.
>Marionette< Ty jsi teda drzá!
>Helois< A mám to ráda!

Remyuu si nervózně popotáhl rukáv rozepnuté košile a najednou si přál být někde úplně jinde. To se mu bohužel nesplnilo.
A přitom to ještě před chvílí vypadalo tak růžově.

Vyhrabal se z postele a těžce se vytáhl na nohy. V duchu se proklel za tu odporně sparklivou náladu, kterou mu předchozí noc opět přivodila. Měl přece zuřit, nadávat, jak ho zase bolí záda nebo být ušlápnutý a jen s ruměncem na tváři postávat v koutku. Né, on musí mít náladu, jako kdyby se vyspal do růžova a vzbudila ho hotová snídaně, i když to byla ve skutečnosti jeho proradná kočka, která teď seděla na jeho posteli (respektive na té části postele, kde spal Shimeji) (což vlastně není tak podstatný detail vzhledem k tomu, že Shimeji byl velice majetnický a přisvojil si v podstatě celou jeho posel) (ne, že by si Remyuu stěžoval, protože ON spal v jeho náručí jako štěně u nového páníčka) (za což se Remyuu v koutku duše styděl) a líně mrskala ocasem z jedné strany na druhou.
Upírala na něj pohled: Zase jsi to udělal! Zase jsi spal s mým Shimejim!
Protože Remyuův rezavý přítel nebyl jediný s majetnickými sklony.
Remyuu se na ní zamyšleně zadíval.
Pak pohledem ohnul a z poblíž stojící židle stáhl kalhoty a natáhl si je. Jen v nich vyšel do obýváku s Darmošlapkou v patách. Včerejšek byl hodně divoký.
Nejdřív jim Madarame oznámí, že se rozešel s Tetsuhirem, což znemožnila Remyuovi říct svým kamarádům o Shimejim. Ale aby mu to nebylo líto, po rande v Západním městě ho přitáhl domů, protože věděl, že tam zase oxidují Shintaro a Ichigata. A tak jeho kmotři konečně poznali jeho přítele. No a když odešli, zhruba okolo deváté večer, Shimeji uznal, že je nejvyšší čas na třetí kolo. Remyuu neměl šanci se bránit, protože… no, mělo to spoustu důvodů a jeden byl velice překvapivý a to fakt, že i když je Shimeji jen o něco málo vyšší, sílu má podstatně větší.
Sakra podstatně větší.
Remyuu si promnul krk a naklonil se blíž k vyleštěné pánvi, která visela zavěšená nad linkou. Na lesklé ploše se krásně odrážel rudý otisk Shimejiho zubů, který se mu skvěl na krku.
Otočil se a zaposlouchal se do ticha bytu, které přerušovalo jen tiché šumění sprchy a hlasité skřípání, jak si Darmošlapka brousila drápy o fíkus. Opřel se zády o linku a prohrábl si vlasy.
Nikdy by neřekl, že jednoho dne bude netrpělivě čekat, až se jeho přítel vyhrabe ze sprchy jen proto, aby od něj dostal pusu a přání dobrého rána, popřípadě nějakou tu vtipnou poznámku.
Protáhl se a promnul si krk. Cítil, že na krku bude mít za chvíli pořádnou modřinu.
Přemýšlel, kam dal zimní sako od školní uniformy se stojáčkem, který se pro účely maskování krku hodilo dokonale a nebylo tak do očí bijící jako třeba šátek.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
Remyuu se zarazil a pohlédl na hodiny nad svou hlavou. Bylo půl jedenácté, neděle. Napadlo ho hned několik variant, kdo by to mohl být. Nakonec došel k závěru, že to bude Shintaro nebo Ichigata.
Nedošlo mu, a možná za to mohla právě prožitá noc, že oba dva mají od bytu vlastní klíč.
Zvedl z gauče svoji košili a několikrát s ní za chůze zatřepal, aby z ní odstranil kočičí chlupy. Vjel rukama do rukávů, ale neobtěžoval se zapínáním knoflíků, protože měl v úmyslu jít hned po Shimejim do sprchy.
Došel ke dveřím a bez zdržování otevřel.
„To snad…“
„Dobré ráno, zlato!“

Kanako stoupala po schodech a dmula se pýchou. Byla tak velkorysá, že dala svému Remyuovi čas na rozmyšlenou. A ten čas právě skončil a on určitě přišel k rozumu. Jistě už zapomněl na nějaké nesmysly s rozchodem.
Ale přece byla tak trpělivá, že to jen s úsměvem přešla a teď je ochotná pokračovat, jako kdyby se nic nestalo.
V duchu proklela nefungující výtah a uhladila si vlasy. Po schodech šla pomalu, aby se nezadýchala a nedorazila celá červená a zpocená. Proto ji stoupání trvalo víc jak čtvrt hodiny. Zatím alespoň mohla přemýšlet.
Řekl jí, že se sní chce rozejít, ale z doslechu věděla, že žádnou jinou holku nemá. Nechápala, proč se s ní chce tedy rozejít. Vždyť od ní měl všechno, co jen mohl chtít.
Odhodila si dlouhé vlasy přes rameno a upravila si skládanou sukni.
Konečně dorazila do šestnáctého patra. Přešla ke správným dveřím a na okamžik se zastavila. Z kapsy vylovila zrcátko a rychle si zkontrolovala účes a tvář.
Zaklepala.
Dveře se otevřely o chvíli později a mezi futry stál Remyuu. Byl rozcuchaný, dokonce i na Remyua rozcuchaný a to už je co říct, na sobě měl rozepnutou košili a džíny, které mu sjížděli z boků, protože v nich neměl pásek a Remyuovi padaly každé kalhoty, pokud v nich neměl pásek a tvářil se, jako kdyby ho jen samotný pohled na Kanako udeřil do obličeje.
„To snad…“ zamumlal, ale Kanako se na něj sladce usmála.
„Dobré ráno, zlato!“
Protáhla se okolo něj do bytu a lehce vyklouzla z balerín. Remyuu pořád stál mezi dveřmi neschopný věřit vlastním očím.
„Kanako!“ vyjekl náhle, zabouchl dveře a málem se přerazil, když se za ní vrhl do obýváku. Kanako se otočila a znovu se usmála.
„Víš, říkala jsem si, že se zastavím,“ začala a vůbec si nevšimla, že remyuu jen tak tak zachytil svou kočku, aby se po ní nevrhla. Darmošlapka zlostně zaprskala a pokusila se Remyuovi vytrhnout. Ten ji však držel pevně.
„Kanako, co tady děláš?“ zeptal se šokovaně, jako kdyby její předchozí větu vůbec neslyšel, kočku si zasunul pod paží, aby si uvolnil ruku. Tou si povytáhl kalhoty, které mu sjížděly přes na kluka úzké boky.
„Dlouho jsme spolu nebyli sami jen tak…“ zašveholila Kanako a rozhlédla se. Pak se zarazila a pomalu se otočila. Remyuu si odhrnul pramen vlasů z čela, ale ten mu hned sjel zpět. Darmošlapka stále tiše syčela, ale stále Remyua neznervózňovala tak jako Kanako.
„Remyuu, ty…“ řekla pomalu a pohledem sjela k Remyuovi, který se zároveň pokoušel nepropadnout panice, udržel svou kočku v bezpečné vzdálenosti od své bývalé holky a znemožnit svým kalhotám, aby mu spadly.
Její výraz ztvrdl. „Co je to za děvku?“ zeptala se suše a všechno cvrlikání a třpytky byly ty tam.
„Cože?“ nechápal Remyuu.
„Ale no tak. Remyuu, nejsem tak hloupá. Vím, jak vždycky vypadáš ráno po sexu!“ obořila se na něj tvrdě a pohodila vlasy. Remyuu i navzdory situaci povytáhl obočí.
„A víš, jak vypadám ráno po DOBRÝM sexu?“ zeptal se uštěpačně a konečně se mu povedlo zafixovat si kalhoty tak, aby mu pořád nesjížděly.
Kanako se zatvářila jako kdyby jí dal políček.
„Všude tvrdíš, že jinou holku nemáš!“
Darmošlapka se v Remyuově sevření opět zazmítala.
„Jak mi vysvětlíš tohle, no?!“ naléhala Kanako a zaťala pěsti.
Remyuu najednou nevěděl, jestli se modlit, aby Shimeji z té sprchy vyšel nebo ne. Naštěstí osud by jeho motlitbu stejně ignoroval a tak se dveře koupelny otevřely a Shimeji, společně se spoustou páry, vyšel ven. Mokré vlasy měl sčesané z tváře a jelikož mu ještě nestihly uschnout, držely na svém místě i bez sponek. Na sobě měl jen džíny a přes rameno ručník.
V první chvíli vypadal překvapeně. Remyuu stál naproti své bývalé holce a tvářil se dost nešťastně. Naštěstí Shimejiho vedení bylo kratší než vedení většiny postav v shounen-ai povídkách a situace mu docvakla téměř okamžitě.
Remyuu si v tu chvíli přísahal, že pokud tuhle krizi jejich vztah přežije, už nikdy nedovolí Shimejimu obléct si triko.
„Ahoj,“ pozdravil Shimeji s úsměvem a užíval si Kanačin překvapený výraz.
„Ty… ty…“ vyjekla zděšeně Kanako, protože nebyla tak hloupá jak vypadala a rozsah situace jí došel skoro stejně rychle jako Shimejimu. Měla pocit, jako kdyby jí někdo dal ránu do hlavy. To přece nemůže být pravda.
Shimeji si všiml Remyuova vyděšeného pohledu a tak se k němu sklonil a k Remyuově i Kanačině zděšení ho políbil. Remyuu nechtěl, aby se od něj kdy odtáhl, protože to by znamenalo, že bude muset řešit tuhle nepříjemnost se svojí bejvalkou. Proto zvedl volnou ruku, sevřel Shimejimu mokré vlasy v zátylku a podržel si ho u sebe o několik okamžiků déle, než měl Shimeji v úmyslu.
Kanako nevěřícně zamrkala. Shimeji k ní stál bokem, ale když ho Remyuu chytil za vlasy, ukročil a ona si mohla bez problému prohlédnout jeho záda. Na bedrech měl tmavě modré tetování ledňáčka, jí však zajímala kůže hned v úrovni lopatek. Nemohla jí ujít změť rudých čar. Vždycky čtyři vodorovné škrábance v řadě, jako kdyby mu někdo zatínal prsty do kůže a drásal mu záda.
Stačil jí pohled na rozvášňující se dvojici a bylo jí jasné, že to tak je. Její teď už oficiální ex se klidně podřídil klukovi a jedinou útěchou mu bylo, že si může dělat z jeho zad škrabadlo.
Konečně se od něj Shimeji odtáhl a Remyuovi nezbylo než ho pustit. Darmošlapka zlostně zasyčela, protože Shimeji si jí nevšímal.
„Mňau!“ zaskučela ublíženě a máchla tlapou po Remyuově paži. Shimeji si povzdechl a natáhl se po kočce. Remyuu mu jí bez protestů předal. Darmošlapka okamžitě začala slastně příst a přitulila se Shimejimu k nahému rameni.
Kanako lapla po dechu, když se po ní Shimeji ohlédl.
„Vy dva spolu spíte?“ zeptala se a znechucení z jejího hlasu přímo odkapávalo.
„Dávám přednost slovesu chodíte, ale v podstatě máš pravdu,“ přikývl Shimeji chladně a pohodil hlavou, když mu jeden vlhký pramen sklouzl do tváře.
„To je…“ Remyuu čekal, jak větu dokončí, ale už teď věděl, že se mu nebude líbit. Kanako byla na tohle moc hrdá. Neexistuje způsob, jak by mohla o tomhle pomlčet.
„Neopovažuj se říct to poslední slovo.“
Remyuu i Kanako oněměli. Ta věta byla řečena s tak řezavou záští a tak ledovým tónem, že i Darmošlapka na okamžik přestala vrnět. Remyuu na Shimejiho upřel nechápavý pohled.
Kanako se však oklepala. „Můžu si říct, co budu chtít! Je to nechutný, dva kluci spolu! Proč Remyuu? To není v tomhle městě dost teplech kluků, musel sis začít s Remyuem?!“ vyštěkla a vypadala, že má vzteky na krajíčku.
To se ozval Remyuu, který ze sebe konečně oklepal šok a úžas. „To by stačilo, Kanako! Tohle s tebou nemá nic společného! Rozešel jsem se s tebou už před měsícem, jenom ty sis pořád tvrdohlavě myslela, že jsi tak úžasná, že se k tobě vrátím! Nemáš žádné právo se tady osočovat!“ zavrčel na ní podrážděně a odhrnul si z očí zcuchanou ofinu.
Postoupil o krok směrem ke Kanako. „Vypadni z mého bytu!“ řekl.
Kanako se prudce nadechla, jako kdyby na něj chtěla vychrlit další nadávku, ale pak přes Remyuovo rameno zachytila Shimejiho pohled.
„Klesl jsi hodně hluboko,“ zasyčela a Remyua to stejně zabolelo, i když věděl, že by nemělo. Kanako se otočila a prudce vyrazila z bytu. Pořádně za sebou práskla dveřmi, jako kdyby chtěla celou scénu ukončit jak se sluší a patří. Remyuu si promnul spánky a těžce si povzdechl.
A je to. Právě odešla šance zabít a zakopat jediného svědka.
„To je v háji,“ zasténal zoufale.
Věděl, že jednoho dne bude muset s pravdou ven, ale netušil, že ta pravda se k uším světa dostane Kanačinými ústy skrz školní amplión. Měl to Madaramemu a Hibarimu říct dokud mohl.
Shimeji opatrně odložil Darmošlapku na gauč a nejistě přešel k Remyuovi, který stále zoufale sledoval dveře, jako kdyby se měla Kanako každou chvíli vrátit.
„Shimeji?“ řekl po chvíli tiše a otočil se k němu.
„Já…“ začal, ale nevěděl, jak by pokračoval. Shimeji ho prudce popadl do náruče a objal ho. Remyuu překvapeně vyjekl, ale hned zmlkl, když se Shimeji sklonil k jeho tváři a jemně ho políbil na žlábek pod uchem, kde začínala spodní čelist. Něžně mu odhrnul vlasy.
Remyuovi se málem podlomila kolena, takže oporu Shimejiho zad jen uvítal. Shimeji bolestně sykl, když se Remyuu dotkl místa, kam předešlé noci tak nadšeně zarýval nehty.
„Příště dostaneš palčáky,“ zamumlal Shimeji s úsměvem.
Remyuu posmutněle zamručel, zavřel oči a čelem se opřel o jeho rameno.
„Remy?“
Další zamručení.
„Miluju tě.“

„Tak co chceš?“
„Promluvit si!“
Remyuu se cítil mnohem jistější, když měl kalhoty bezpečně upevněné páskem a po lokti se mu nesápala jeho kočka. Posadil se na katedru a zamyšleně se zadíval na svou bývalou přítelkyni. Kanako se popuzeně otočila od tabule a odložila velkou houbu. Ten týden měla službu ve třídě a tak se ve třídě zdržela déle než ostatní a Remyuu měl šanci si s ní jít promluvit.
„O čem chceš mluvit?“ zeptala se stroze a založila si ruce na hrudi.
„O tom, co po mě chceš ty, aby držela jazyk za zuby.“

Kanako si odfrkla. „Řekni mi jediný důvod, proč bych to neměla nikomu říct!“
„Protože už to víš týden a ještě jsi to nikomu nevyslepičila. Čekala až přijdu vyjednávat.“
„Jak by se tomu tvému šamstrovi líbilo, kdyby zjistil, že tady vyjednáváš? Ale jinak máš pravdu, čekala jsem, že přijdeš. Watanabe Remyuu je moc pyšný na to, aby takovouhle zprávu nechal vypustit do éteru.“

„Kdybys nebyla taková mrcha, mohla bys mít kteréhokoliv kluka, kterého bys chtěla, víš to?“ zeptal se Remyuu. Kanako na něj upřela silně namalované oči.
„Problém je v tom, že kluka, kterého jsem chtěla, jsem načapala s jiným klukem,“ řekla úlisně.
„Ale no tak, využívala mě stejně jako já využíval tebe. Sex proti popularitě. Byla to spíš symbióza než vztah,“ odfrkl si Remyuu. Kanako se na něj zamračila.
„Dva tisíce jenů,“ řekla náhle.
„Cože?“ zeptal se nechápavě Remyuu.
„Dva tisíce jenů za každý týden, co budu zticha. A žádné vyjednávání. Ber nebo nech být!“ Kanako znovu zdvihla houbu na tabuli a přešla k oknu, kde jí začala vyklepávat o venkovní parapet.
„Fajn!“ Remyuu se cítil hodně špatně, ale neměl na výběr. Pořád ještě nesebral dost odvahy, aby to řekl světu. „Dva tisíce týdně! Ale jen cekneš a já ti vlastnoručně vyrvu jazyk!“
Seskočil z katedry a upravil si límec zimního saka školní uniformy.
Kanako se po něm ohlédla. Remyuu se na ní sladce usmál.
„Skoro bych zapomněl. Chtěl jsem ti poděkovat. Kdyby ses neožrala jako doga, nikdy bychom nevlezli do té školy, ti dva pitomci by nikdy nevytopili pavilon, ty bys mi nikdy neroztrhla kapsu bundy, nikdy by se nenašla moje občanka a já bych se nikdy nedal se Shimejim dohromady. Takže díky!“
O okamžik později za sebou zavřel dveře právě včas, aby ho do zátylku netrefila zaprášená houba na tabuli. Remyuu se za dveřmi zastavil a nejistě si přejel dlaní po tváři.
„Tak... a co bude teď?“
Bude platit Kanako za mlčení, dokud nebude připravený to všem říct. Respektive, dokud to neřekne lidem, kterým potřebuje a nezjistí, jak budou reagovat.
Povytáhl si límec a zhluboka se nadechl.
Musí to vzít popořadě. A v nejdřív ze všeho musel stáhnout jednoho idiota z kůže.

>Helois< Jejda.
>Marionette< Říkala jsi, že chceš zvrat, tak tady ho máš!
>Helois< Říkala jsem zvrat. Ne ZVRAT!
>Marionette< Trošku se to nahustilo, no…
>Helois< Ale pokračuj, myslím, že teď to bude hodně napínavé.

______________________________________________________________

Můj úžasný tumblr ♥

Dodatek autora:: 

Prosím, ať jdou ty vločky pryyyč... strašně mi to zpomaluje už tak pomalý počítač a tak musím trpělivě čekat, až se mi to, co napíšu p-o-m-a-l-i-č-k-u objeví na obrazovce. Ale to jen tak okrajově.
Dvacátá kapitola je zase přelomová. Nechápu, co se v Marionette těch devatenáct kapitol dělo, ale vzhledem k tomu, že většina zvratů se tam ještě nestala, budou další kapitoly asi krapítek nahuštěné =D Naštěstí už jsem překonala blok a za včerejší večer napsala další dvě kapitoly, hihí =D
Tahle kapitola je... no, po téhle kapitole budete chtít určitě zabít jednu zpostav a já se vám nedivím. Jen tak pro přesnost, 2000 jenů jsou asi čtyři stovky. Vezměte si kuše a hurá na ní!!
Měla bych přestat vymýšlet další povídky, dokud nedopíšu marionette a dvojku Sparkieho. Ale vzhledem k tomu, že mám rozkreslený další obrázek, kde jsou všichni hlavní kulišáci, jak ze Sparklesse a Marionette, tak z Echoes a Two Weeks, asi mi nezbyde než to skutečně napsat.
Zjistila jsem, že se strašně těším na animefest. To je tím, že jsem půl hodiny čučela na ten kalendář s Bleachem. Krom toho mě strašně irituje, že tady v Žatci nejsou žádní otaku. Taková Morava je jimi prolezlá (v Brně například) a tady v Severních čechách nic... To je vážně otrava.
Ale užijte si kapitolu a pěkně komentujte ♥

5
Průměr: 5 (51 hlas)