Modrá růže

Vidím to jako dnes, ten krásný a zvláštní den.
Tys stál tam a všude kolem zpěv a létající ptáčci.
Kolem tráva zelená, čistá voda v řece a Ty dívajíc se na nebe.
Stromy zdravé, květy krásné a cesta čistá jest.
Toť bylo, Tvé oči, Tvá tvář, už nevrátí se.

Vítr vanul a déšť přišel, ptáků houf zas nahlas křičel.
Ty dívajíc se na nebe a já zas na Tebe.
Zvířat zpěv již utichl a ty dívajíc se stále dál,
když už silný vítr vál, jako bys utíkal.
Již nemohla jsem zůstat déle...

Přišla jsem hned druhý den, doufajíc, že zas uvidím Tě.
Tys nebyl tam a já plakala, že jsem nebyla já ta obloha.
Myslíc na Tebe každý den, nemohla jsem být s úsměvem.
To místo už není tak krásné, opona se zatahuje a světlo zhasne.

Dnes jiný připadá mi den, slunce svítí a zas ten zpěv.
Bez naděje jdu k řece, téměř se mi zastaví, mé srdce,
když ty s úsměvem, dívajíc se na nebe, stojíš zas na lávce.
Mé oči rozzáří se, když ty s úsměvem díváš se na mne.
Tvé oči, Tvá tvář, zas vytratí se...

Náhle jsi šel ke mne a já zůstala nehybně.
S pláčem říkám: "Zůstaň se mnou, neodcházej!"
A ty zas dívajíc se na nebe, tentokrát hned vedle mne, řekl´s promiň a vytratil se.
Co zůstalo mi, modrá růže a ten krásný pohled na nebe.