SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!

V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.

Děkujeme za přečtení.

Na konci všeho

Vložil/a SELINA, 28. Červenec 2014 - 18:43

Naše těla i srdce stále chátrají,
jediné co v nás ale přežívá,
je naše nitro a duše neměnná.
Kůže stárne a vrásčí se,
dny se krátí a každá noc se s únavou prodlužuje.
Slunce stále stejně jasné,
každým novým dnem upadá do mlžného závoje.
Na konci lůžko s posledním přáním,
s prosebným pohledem o vysvobození.

Jednou, jednou možná,
až přijde ten čas,
a vše se odvrátí od nás,
ten svět pouhý zanikne a zmizí v dáli.
Teprve tehdy v té chvíli,
ten přímí pohled,
to jediné co naše oči spatří,
bude nenávratný konec všeho dění.
A s ním, tam v daleké budoucnosti,
naše kosti se hluboko v nicotě rozkládají.
Jediné co přežívá a má život věčný,
je ryzí láska nevinná,
stále čistá, věrná a neposkvrněná.
Až přijde ten soudný den
a naposledy vzhlédneme do nebes,
jediné co tam spatříme,
bude neskrytá pravda o našem nitru,
kterou v sobě nosíme.
Spočívá už jen na našem hříchu,
zdali k nám budou milosrdné váhy osudu.

Ten konec,
který odráží se v očích všech z nás,
je jen pouhou zmíňkou o tom,
co může se na konci všeho ještě stát.
Možná světlo, možná temnota,
odpověď dříme v hloubi ukrytá.
To jediné na čem záleží,
je aby láska přežila v nás,
bez ohledu na to,
zda tma či světlo pozře všechen náš čas.
Protože bez lidskosti nemá smysl žití,
a bez života nemůže být dalšího bytí.

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.