SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!

V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.

Děkujeme za přečtení.

Na památku

Vložil/a SELINA, 20. Listopad 2015 - 19:25

Byl jsi ten přítel,
co z dálky se na mě vždy díval.
Byls jako slunce,
co jasně září.

Já vídala jsem tě dnem i nocí,
a vzhlížela na tebe z výšky.
V myšlenkách ses mi vždy skrýval,
i když jsem to najevo příliš nechtěla dát.
To proto, žes byl vždy můj kamarád.

A i když uplynulo pár let,
stále jsem tě měla ráda.
I když jsi mi už párkrát ukázal svůj vzteklý svět,
stále jsem ti věřila,
s láskou se na tebe usmívala.

Měla jsem tě ráda,
i když si nebyl nikdy můj,
pořád jsem se na tebe ráda dívala,
na tvoje oči plné života,
chtěla si tě hladit stůj co stůj.

Pak náhle snažil ses nám říct,
že už není to jako dřív.
V očích jsi měl prosbu o pomoc.
a to světlo cos v nich nosil náhle vyhasínalo.
Nikdy jsem tě nechtěla vidět tak jako teď,
s prosbou v očích o konec.

To kruté rozhodnutí,
v které jsi mě donutil,
mě ničí uvnitř víc,
než by sis kdy představil.

Nechal jsi nám za to krásnou památku,
tvůj vlastní živoucí odkaz.
Snad i dárek za ta léta cos nám dal a my tobě,
díky kterému teď mám před očima tvůj obraz
den za dnem, i když vím, že už jsi v hrobě.

Musím říct, že i přes tu bolest,
bylo to krásné rozloučení,
to cos po sobě zanechal.
Tak nádhernou památku.
Stejně jako ty nás,
i my tě už navěky máme vrytého do našich srdcí.
Spi sladce s láskou na srdíčku,
Máme tě rádi náš Lumpíčku.

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.