Minulost si nevybírá 18

18. kapitola - Těžká volba

Deidara našel Itachiho venku, házel kunaie po stromech, jen v černém tričku a tmavých kalhotách, v černých očích podivný výraz. Už dávno bylo ráno.
„Nestojím o soucit.“ Zabručel Uchiha.
„Kvůli tomu jsem nepřišel.“
„Tak proč?“
Blonďáček si sedl do trávy. „Potřeboval jsem chvíli na vzduch.“
„Budu ti věřit.“ Vzdychl Uchiha a zasekl do kmene další zbraň. Za chvíli už to nevydržel a uhodil do stromu pěstí. „To prostě neni fér! Když mám naději na lepší život, osud mi tu šanci vezme!“
„Nechtěl bych volit místo tebe.“ Přitakal Deidara. „Ale věř, že je to těžký pro všechny.“

Shenai se zavřela v koupelně a přebírala prádlo. „Pospěš si! Někteří z nás jsou zpocený a chtěli by využít aspoň tu sprchu!“ Zabušil černovlasý mladík na dveře.
„Ty máš bratra Sasukeho, viď? Je vidět, že jste z jedné rodiny! Oba stejně netrpělivý!“
Přebral si to v hlavě. „Počkej! Tohle mi musíš vysvětlit!“ Itachi vtrhl do koupelny. Shenai se zahihňala a schovala se v rohu místnosti. „Kdo z nich ti řekl o mém bratrovi?“
„Nikdo. Setkala jsem se s ním u Orochimara.“
„Co by tam Sasuke dělal?“ Nakrabatil čelo.
„Asi trénuje. Mnohokrát spolu ti dva bojovali. Vyptával se mě na tebe.“
„A cos mu řekla?“
„Že nezradím nikoho z Akatsuki!“
Úlevně vydechl a vzápětí už jí vystrkoval ven z koupelny.

Itachi se převaloval v posteli. Záviděl žralokovi jeho klidný, ničím nerušený spánek. Nakonec si přisedl k oknu, zavřel oči a nechal na sebe dopadat měsíční světlo.
Dosud neoznámil ostatním členům Akatsuki své rozhodnutí. Ani jedna těch možností nebyla dobrá, ale není cesty zpátky. Uvažoval. Proč se tohle muselo stát zrovna v době, kdy mu i ona začala projevovat svou přízeň? Když jí dovolí, aby si na všechno vzpomněla, bude muset z Akatsuki odejít. Šéf by ji považoval za přítěž a taky nemohli dovolit, aby Shenai byla neustále na útěku po jejich boku. Jenže… když zvolí druhou možnost, může ji ztratit navždycky. Ještě nikdy v životě nemusel dělat tak těžké rozhodnutí. Na tom děvčeti mu skutečně záleží. Musí zvolit, co bude pro ni nejlepší.

Shenai se cítila čím dál lépe. Konečně objevila své dávné přátele a dokonce našla i lásku. Jediné, na co si nevzpomínala, byla její rodina. Občas se v noci probouzela zalitá potem, když si připomněla dny strávené ve společnosti hadího muže, Itachiho bratra a brýlatého Kabuta. Zaplašila ty myšlenky. Teď je přece šťastná.

Uchiha předstoupil před ostatní. „Konečné rozhodnutí padlo! Vrátíme naší krásce paměť, ať to stojí, co to stojí!“ Zachmuřili se a přikývli. To milé a vtipné stvoření jim bude chybět.
„Takže je jen otázkou času, než k tomu dojde.“ Mínil Zetsu.
„Jenže podle toho, jak rychle se jí vrací vzpomínky, se dá očekávat, že ta chvíle nastane už brzo.“ Povzdychl si Kisame.
„Měli bychom pořádně využít ten čas, který nám zbývá.“
„Řekneme o tom Šéfovi?“
„Nedotklo by se ho to. On ani Konan tohle nemusí vědět.“
Itachi si umínil, že se pokusí Shenai zpříjemnit poslední dny v sídle, jak jen to nejvíc půjde. Cítil, že tuhle šanci by neměl promarnit.