Minulost si nevybírá 20

20. kapitola - Právo na obyčejný život

Mladá žena s dlouhými hnědými vlasy, lehce opálenou pletí a zářivýma zelenýma očima se ocitla na pro ni zcela neznámém místě. U hlavy jí ležela čerstvě utržená růže. Promnula si oči a posadila se.
Krajina byla liduprázdná, tichá, ale zdálo se, že bezpečná. Vedle ní ležely všechny její věci, mezi nimi i přívěsek od Hidana. Už si ani nevzpomínala, kdy ho nosila naposledy. Na sobě měla oděv, ve kterém si šla včerejší večer lehnout.
Mezi hromadou obrázků objevila dopis. Byl od nich… od Akatsuki. Setřela z očí slzy a začala číst.
„Shenai,
moc nás mrzí, že se s tebou musíme rozloučit, ale nemáme právo zničit ti život. Parta zabijáků, co je neustále někdo pronásleduje, to není žádná budoucnost! Nevíme, co se stane v nejbližších dnech, ale takového osudu bychom tě chtěli uchránit. Vnesla jsi do našeho života radost, která se nedá vyčíslit penězi a moc tě prosíme, abys na nás nevzpomínala ve zlém.“

Následovaly dodatky od jednotlivých členů. Chápala jejich rozhodnutí, vždycky pro ni chtěli jen to nejlepší. Věděla, že na ně nikdy nezapomene. Opět se zadívala na papír.

„Jsem moc rád, že jsi v pořádku. Nepřestávej s kreslením, jsi v tom skutečně dobrá. Jo, mám vyřídit, že Tobiho hrozně mrzí, že ti nestačil dát sbohem. Opatruj se, sestro, a bud opatrná.“

Deidarovo těžko čitelné písmo poznala okamžitě. Pobavila ji ta prosba, aby nepřestala podporovat umění. Bylo zkrátka vidět, že blonďáček je umělcem tělem i duší!

„Přívěsek, který jsem ti dal, tě bude chránit, kdyby ti hrozilo nebezpečí. Budou mi scházet naše dlouhé debaty a určitě tě potěší, že Kakuzu se začal chovat aspoň trochu slušně.“

Zetsu a Kisame připojili jen svůj podpis, protože je nenapadlo nic, co by mohli dívce napsat. Poslední řádky na bělostném papíře psal Itachi.

„Měla jsi možnost poznat mou lidskou stránku a já jsem rád, že jsem ti ji ukázal. Musíš pochopit, že jsem psanec, a to se nezmění. Nemůžeme spolu být, a udělal jsem to proto, že mi na tobě záleží. Všechny naše chvíle si uchovám v paměti a ty udělej totéž. Nyní máš šanci zařídit si život podle svého. Sbohem…“

Dočetla a uchopila do ruky růži. Pochopila, že ji tu zanechal on. Byl to prostý dárek, který v sobě skrýval tajemství, které černovlasý mladík nedokázal vyjádřit slovy.

Sbalila si věci a vydala se dolů z kopce. Cesta se svažovala. Uvažovala, že najde nejbližší město a zařídí si v něm bydlení. Před ní se otevíral nový svět, bez výčitek, bez předsudků. Na chvíli se zastavila, zavřela oči a nechala vítr, aby ji rozcuchal. Pak vzdychla, vetkla růži do vlasů a vykročila hledat nový domov.

Kisame a Uchiha stáli před sídlem a hleděli do dáli. „Chápu, jak to proto tebe musí být těžké!“ Žralok mu položil ruku na rameno, černovlasý ji ze sebe ihned setřásl.
„Udělal jsem to jen kvůli ní. Už dávno jsem nad sebou vynesl ortel…“

KONEC

POKRAČOVÁNÍ PROCHÁZÍ KOREKTUROU