SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Odpuštění pro možnost těšit se z rosy

V potemnělém pokoji, osvětleném jen několika málo svícemi, jejichž vosk zvolna odkapával na podlahu, bylo ve vzduchu cítit zoufalství a strach. Chabá záře plamínků, odkázaných pouze na délku černajícího knotu, se třepotala aniž by chtěla prozradit nádheru, kterou místnost schovává. Nejtmavší kout byl zaplněn překrásnou velkou postelí s nebesy. Povlečení přikrývek bylo tmavě rudé z jemného saténu a krajek. Každý, byť sebemenší záhyb se leskl a odrážel tak svou jedinečnou podstatu doprostřed místnosti. Okouzlující nebesa se vlnila a snad jakoby čekala, až se jejich průsvitné, jako pavučina hebké závěsy stáhnou a ukryjí dvě těla, jež po sobě až vulgárně touží.
„Žádný život nemůže být šťastný, když jsme se naučili ubližovat. Ty to přeci musíš vědět nejlépe, Tsuyu.“ Oslovil svého milence Luke, který byl až příliš rozrušený, než aby se mu vůbec dokázal podívat do očí. Připadal si ponížený a zraněný. Posadil se do nízkého vyřezávaného křesílka naproti černovlasému Tsuyuovi a snad ani nedoufal v odpověď.
„Nikdy jsem neměl v úmyslu Ti ublížit, můj Luke. Už to nemohu vrátit. Mou jedinou nadějí se stává Tvé nevyřčené odpuštění, jinak…“ Odmlčel se Tsuyu, nechtěl ani pomyslet na to, že by ho Luke opustil. Potom by jeho existence neměla význam. Byl sice ještě chlapec, sotva šestnáctiletý, avšak už nyní si uvědomoval, že Luke je jediný, koho je schopen milovat. Tsuyu, to jméno znamenalo „ranní rosa“ a tak skvostný také byl. Oči barvy laguny se tvářily, že nikdy nedovedou zalhat, ještě dětské rysy mu propůjčily výraz nevinnosti a štíhlé, snědé tělo vyzívalo k hříšným myšlenkám.
Naopak Luke si delší vlasy vždy odbarvoval na blond, někdy až na sněhově bílou. Také byl o pět let starší než jeho chlapec. Čokoládový pohled nyní zračil bolest a pohoršení. Nebyl o mnoho úchvatnější se světlou pletí a tělem obdařeným rýsujícím se svalstvem, i když by jej nikdy nevyužil k hrubému násilí.
„Jinak, co? Jsi vážně tolik naivní, že si myslíš, že bych Tě opustil? Že bych se připravil o možnost žít? Že bych bez Tvé blízkosti vydržel jen jediný den?“ Luke schoval slzící tvář do dlaní. „A co mi děláš ty? Nabízíš své tělo jako zboží. Prodáváš se na ulici jako laciná d***a. Myslel jsi při tom vůbec, co cítím já? Copak nevíš, že bych Ti dal vše oč žádáš? Vše co si přeješ je předem Tvé a ty?“ Světlovlasý již neunesl tíhu svých slov a dal průchod utrápenému pláči, který Tsuyuovi trhal srdce. Pokorně si před Lukeho klekl na zem, sklopil zrak a váhavě mu položil ruku na klín, doufajíc, že nebude za své činny odvržen.
„ Odpust mi, odpust. Bylo to pro Tebe.“ Zašeptal černovlasý v domnění, že jej Luke neuslyší.
„Co to povídáš? Pro mě? Já nikdy nechtěl, aby si Tě bral někdo jiný. Lžeš, Tsuyu. Už toho mám dost!“ Vykřikl starší z nich a aniž by vrhl jediný pohled na chlapce u svých nohou, otočil se a chystal se vyjít z pokoje. Zastavil se, když uslyšel slova černovlasého.
„Víš, ty jsi tak čistý Luke, tak nevinný. Nemohl jsem si dovolit pošpinit Tě svým hříšným tělem. Nebylo by to rouhání, pochybuji, že i svatokrádež je výstižné pojmenování. Nejsem jako ty. Vzal sis mne k sobě z ulice, kdy jsem nebyl více než ušmudlané kotě v potrhaných šatech a dal mi domov. Dal jsi mi lásku, kterou mi mí rodiče odepřeli když mne nechali tam venku. Miluji Tě více než cokoli na světě, ale ty jsi anděl. Odpust mi prosím.“ Konečně vyjevil své důvody Tsuyu a neubránil se chvění. Ani snaha rozmrkat slzy mu nedovolila, aby se jedna slaná kapička nevydala na pouť po jeho tváři a prozradila tak velikou lítost.
Lukeho ta slova vyvedla z míry. Nechtěl věřit jejich nehrané pravdivosti a až nyní si uvědomil, kolik chlapci odpíral, když ho vytrhl ze světa, do kterého se narodil. Když mu vnutil pravidla a normy, když ho učil společenskému chování a zahrnoval jej vším, nač si mohl vzpomenout. Už mu to neměl za zlé, sám sebe proklínal za neschopnost promluvit si s černovlasým jako rovný s rovným. Tak moc chtěl vychovat zázrak, že zapomněl na jeho vlastní city a potřeby.
„Tsuyu.“ Vrátil se k chlapci pomalým krokem Luke, vůbec netušil jak by měl ospravedlnit své chování, když teď pochopil pravdu. Pochyboval, že je vůbec hodné odůvodnění. Sklonil se, aby mohl mladíčka obejmout a dokázat mu tak, že slzy nejsou na místě. Přitiskl si jej na pevnou hruď a pokoušel se tlumit jeho vzlyky ve svém kabátu. Vnímal jeho rychlý a nepravidelný dech a také vlastní touhu zmocnit se jeho dětského těla. Ne, nechtěl víc, než mu byl černovlasý ochoten dát.
Luke ukazováčkem pozdvihl jeho bradu tak, aby se mohl utápět v chlapcových azurových očích a nikdy se z jejich modře nezachránit. Uzřel žal, který způsobil. Tsuyu poznal, jak celé ty neshody jeho pána mrzí, jak se trápí a přitom usiluje o to, aby jeho chtíč a touhy zůstaly nepoznané, ačkoli by si v momentě chlapce přivlastnil. Černovlasý to věděl, proto se maličko natáhl a spojil své rty s těmi Lukeho. Zprvu pomalu a nejistě zkoumal reakce svého světlovlasého milence. Polibky byly dlouhé a něžné, ústa se sotva dotýkala. Ani jeden neměl v úmyslu tomu druhému jakkoli ublížit. Luke si přitáhl mladíka blíž a zlehka mu zajel rukou pod košili. Ne nijak hrubě, pouze tak, aby cítil teplo druhé osoby. Tsuyuovi polibky se zkracovaly a stávaly se naléhavějšími, jak nedovedl zmírnit svou chtivost. Zvolna přenesl dlaně na Lukeho širší ramena, pod límec kabátu a dolů na zda, aby mu jej pomohl co nejjemněji svléknout. Světlovlasý mu to rád ulehčil a podpořil jeho snažení tím, že mu jednou rukou vjel vulgárně do vlasů a polibek prohloubil. Jazykem se probil do chlapcových úst a spíše je studoval, než by se odvážil je plenit. Vystupoval jako gentleman, jako zdvořilý milenec, jež nemá právo si brát, jen dávat.
Oba muži si opatrně a bez jakéhokoli uvědomění pomohli vstát a v objetí postupovali pokojem k posteli. Svíce stále hořely jako jediní mlčenlivý svědci, kteří se svým mihotavým plamenem pokoušely nedat najevo svou přítomnost. Nebesa se zachvěla, když na prochladlou matraci dopadla dvě propletená těla s úmyslem darovat vše, co je možné, jen pro potěchu toho druhého.
Luke se rozvážnými pohyby paží přesunul k perleťovým knoflíčkům na chlapcovi černé košili a po jednom se věnoval jejich rozepínání a odhalování jeho hrudi. Nemyslel na nic jiného než na to, jak hocha co nejvíce potěšit. Hrubost ani spěch nepřipadala v úvahu, když měl úmyslu dotáhnout akt jejich vzájemné lásky do úplného konce. Každé, nově odhalené části Tsuyuovi uchvacující bronzové kůže věnoval políbení a dychtil přivlastnit si ho celého. Jakmile se světu ukázalo veškerenstvo nevinnosti chlapeckého těla a košile zlehka sklouzla na podlahu, nebyl důvod, aby se světlovlasý také nezbavil svazujícího oblečení. Cítil, že jakkoli byl černovlasým považován za anděla, kalhoty mu začínají být těsné.
„Ne, Luke, prosím.“ Protnul ticho Tsuyu, který jakoby se náhle probudil z překrásného snu a viděl, že nic není tak, jak být má.
„Ššš, copak se děje, můj maličký.“ Zeptal se ho vlídně milenec, který ležel na boku těsně vedle něj a vyděšeně pozoroval chlapcovu reakci.
„Tohle nemůžeme, je to hřích, za tohle půjdeme do pekla, Luke.“ Pohladil staršího z nich po tváři a vlasech, přičemž se nechal políbit na krk.
„Pokud je i láska hříchem za který je nutno zaplatit, bude peklo trestem nejpřijatelnějším. Avšak kdybych ho neměl sdílet s Tebou, ani nebe by mi neposkytlo spásu. Miluji Tě.“ Luke se ostře opřel do mladíčkova těla a přemístil se nad něj. Jen ztěží si dovedl představit, jak si někdo cizí a neznámý bere tohle tělo, ačkoli mu nepatřilo. Toužil zapomenout na chyby černovlasého, na to, jak se venku lacině nabízel jako nejvykřičenější z děvek. Nyní byl pouze a jen jeho.
„Miluji Tě, Luke.“ Zašeptal mu do ouška Tsuyu a hned po odhozené košili se snažil ho zbavit upnutých tmavých kalhot. Věděl co bude následovat a neměl odvahu se tomu nikterak bránit. Vždyť právě nyní zažívá to, po čem lačnil již od doby, kdy toho mladého muže poznal. Vždy snil o chvíli, kdy s ním bude sdílet jedno lože, kdy s ním splyne v jedinou bytost a kdy bude jeho součástí stejně tak, jakoby sníh neexistoval bez mrazu.
Sotvaže se oba stačili svléknout, pokoj se naplnil vzdechy a doteky tak jistými, že nikdo nepochyboval o tom, že jsou chtěné. Objevovali svá těla s opatrností motýlích křídel. Líbali každou drobnou jizvičku, která snad prozrazovala, že nejsou démony, ale smrtelníky schopnými snášet bolest. Světlovlasý se nechal hladit a laskat zkušenými chlapcovými prsty. Slabě se kousal do rtu, když si černovlasý vyhrazoval právo dráždit jeho bradavky a nutit je podvolit se jeho jazyku. Luke byl okouzlen vší tou rozkoší a vášnivě Tsuyua škrábal na nahých zádech. Ovšem jen tak, aby mu jeho nehty neublížili. Dech měl zrychlený a nepravidelný. Dle polibků poznal, že se černovlasý rozhodl putovat níž k mužově rozkroku. Luke se klidně nechal opečovávat něžnými doteky, jimiž mladíček obdarovával jeho přirození a v momentě, kdy ho vzal do úst se až překvapivě prohnul v zádech, jako kluk, který něco podobného prožívá poprvé. Ne, bylo to daleko krásnější než cokoli, co si dovedl představit. Boky mu vycházel vstříc a už nedovedl utišit své steny. Tsuyu poskytoval svůj jazyk každičkému místečku, které by se jej mohlo dožadovat. Sál ho a jemně tiskl zuby, cítil jak pod jeho rty tvrdne, ačkoli si nepřál, aby vše skončilo tak brzy.
Luke také vnímal svou chloubu jak se nedočkavě hlásí o větší pozornost, ale taktéž neměl v úmyslu vše takto rychle ukončit. Posadil se a přitáhl si černovlasého zpět. Líbal ho znovu něžně a lehce, jednou rukou se probíral jeho vlasy zatímco ta druhá klesla a jala se těšit také chlapcův nedočkavý penis. Netoužil po ničem jiném, než po mírném a jistém doteku světlovlasého dlaně. Jen co kolem něho Luke obtočil své hbité prsty a začal si s ním v neslyšném rytmu pohrávat, se probudil k životu a chtěl víc.
„Otoč se, prosím“ Požádal tichounce svého milence světlovlasý a doufal, že jeho prosba bude vyslyšena. Už nemohl ztrácet čas, ačkoli ani spěch by mu neudělal dobře. Tsuyu se k muži otočil zády a očekával, až se Lukeovo pevné tělo přivine k tomu jeho. Ale Luke si nejprve musel být jist, že ho chlapec opravdu chce. Proto ho pohladil po tváři a vyčkal, zda černovlasý pochopí jeho úmysl. Nemusel se ničeho bát, Tsuyua byl zkušený a přesně jak se od něj vyžadovalo, vzal mužovi prsty do úst. Cucal je a sál. Olizoval a líbal. To vše jen pro to, že toužil sloučit se s ním v jedno. Luke zatím obdarovával jeho sametová záda polibky. Potom, aniž by se chlapci přestal věnovat, si jej začal připravovat.
Tsuyu v sobě první prst cítil až velice ostře, proto sebou škubl a slabě sykl. To rozhodně nebylo Lukeho účelem.
„Ššš, omlouvám, se. Odpusť.“ Šeptl světlovlasý a pokusil se chlapci bolest vynahradit něžností a láskou s jakou ho zahrnoval doteky. Choval se teď jemněji a nijak se nepokoušel spěchat. Černovlasý ho v sobě snášel dobře i když mu to zprvu bylo nepříjemné. Když do milostné hry Luke zapojil další prst, nepřekvapilo ho to a dál se poddával vášni. Věděl že brzy budou jeden. Věděl, že to co dělá ,nemůže být víc než že svému milenci dokazuje cit, jaký v sobě chová již dlouhá léta. Luke usoudil, že chlapec je připravený, že se mohou milovat tak, jako se nikdy nemilovali.
„Mohu?“ Světlovlasý chtěl mít jistotu. Chlapec k němu natočil tvář a bez jakéhokoli upozornění se mu hrubě vpil do rtů. Bylo to prudké a naléhavé. Nepřál si víc, než aby si ho Luke vzal. Aby si ho podmanil jako hračku, jako porcelánovou panenku a chopil se všeho, oč stojí. Muži to stačilo. Sedl si před chlapce, podíval se mu zpříma do očí, zda v nich uvidí stejnou nedočkavost jakou ve svém nitru potlačoval on sám. Viděl tam mnohem víc. Viděl čistou lásku s jakou se mu tento hoch vybízel a viděl také, kolik si musel vytrpět, než se mu přání dnešního večera vyplnilo. Vklínil se pánví mezi Tsuyuova kolena a ani nemusel vyčkat, až se mu milenec vybídne, sám se k němu přitulil a přizvedl mu zadeček. Černovlasý jen na okamžik zadržel dech, jen tak aby nevykřikl, ačkoli by to stejně neudělal. Luke byl opatrný a vnikal do něj pomalu. Každou chvíli setrvat, než si na jeho délku chlapcovo tělo zvykne. Byl opravdu ohleduplný, nikdy nechtěl více, než mohl dobrovolně dostat. Jen co v mladíčkovi stanul v celé své délce a kráse, sklonil se nad něj, aby mu polibkem poděkoval. Vděk projevoval za vše co mu bylo dáno, za pohlazení, za trpělivost s níž ho přijímá. Neuměl být hrubý. Tsuyu se uvolnil a lehkými vybídnutími dával muži najevo, že již může začít s přírazy. Zprvu jen velmi opatrně, Luke měl největší strach z toho, že chlapce zraní, nebo mu způsobí jinou bolest, avšak nyní to bylo nepodstatné, podružné. Tsuyu chtěl jeho tělo stejně tak, jak po tom jeho toužil Luke. Pomalý rytmus jejich pohybů sílil, vzdechy naplňovali místnost očekáváním, polštář jich nedokázal ztlumit steny, které se draly z chlapcova hrdla. Lukeho ohleduplnost se rozplynula ve tmě, když svíce dohasly a to jen proto, že už neudržel na uzdě svůj živočišný pud po cizím těle. Černovlasý si skousl ret téměř až do krve, když cítil, že již nemá daleko do nebe. Nadechl se, aby svého miláčka oslovil, avšak i slova byla v této chvíli nedůležitá. Melodie jejich těl se náhle sladily v jedinou a s posledními mohutnými pohyby oba vyvrcholili. Jejich duše se vznesly, tančili v objetí sebe samých, aby se nakonec mohli vrátit do smrtelných a unavených těl. Tsuyuovi vůbec nevadilo, že si potřísnil bříško, záleželo jen na tom, že Lukeho miloval.
Světlovlasý z něj pomalu vyšel a i přesto, jak byl vyčerpaný, přikryl usínajícího chlapce saténovou pokrývkou. Ještě nechtěl spát, přál si se k němu přitulit a povídat si, mluvit dlouho do noci. Ne, nebude mladíčka budit, když se teď tak snažil vypadat jako ten, co vše snese. I když byl pokoj zahalen do tmy, měsíční zář vrhala světlo na chlapcovu tvář. Ještě dýchal zrychleně a Lukemu nezbývalo než obdivovat jeho krásu. Byl tak dokonalý, jakoby patřil do jiného světa, jakoby byl onou pouhou kapkou ranní rosy, jak prozrazovalo jeho jméno. Muž si lehl vedle něj, jednou silnou paží si ho přitiskl na prsa a netrvalo dlouho, aby se i on ponořil do říše snů.

______________________________________________________________

I když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš... Ďábel změní Tebe...

Dodatek autora:: 

Real povídka. Velice jemná yaoi plná emocí a citových prožitků. Je dle mého úžasně napsaná. Jena z mých nejlepších prací....

Pairing: LUKE / TSUYU

Moc děkuji...

5
Průměr: 5 (15 hlasů)