Odvrácená strana tváře 05 Klid před bouří

Ten večer Minho poprvé dovolil JongHyunovi víc, než jen obejmutí. Ten večer bylo v pokoji OnKey páru vyjímečné ticho. Ten večer Taemin po svém příjezdu odešel z hotelu a v záchvatu zuřivosti znásilnil svého přítele z dětství.

~~~

V pokoji s ďábelským číslem 666 bylo druhý den opravdu hlučno. Ostatně stejně jako každé ráno. Jeho obyvatelé měli ve zvyku dělat hluk prakticky při všem. Hlasitý smích, výkřiky a bouchání do zdi se opakovaly téměř celý týden v kuse. Ačkoliv nikdo si ještě nestěžoval. Možná proto, že obyvateli pokoje číslo 666 byli SHINee Onew a Key.

JongHyun s Minhem byl vzhůru téměř od devíti. Tentokrát ale ani jeden neslyšel rámus z vedlejšího pokoje. JongHyun a Minho měli klapky na uších. Ukázalo se, že to byl velice dobrý nápad. Plyšová sluchátka vypadala nejen dobře a hřála uši, také tlumila nepříjemný zvuk zvenčí. JongHyun nechápal, jak na tohle řešení mohl přijít tak pozdě. Ovšem bylo velmi účinné. A to bylo hlavní. Mohl se naplno věnovat svým věcem, aniž by ho rušily erotické zvuky z vedlejšího pokoje. Mohl se věnovat Minhovi.

Pohladil chlapce po zádech, prsty jemně přes látku jeho volné košile, co mu sloužila jako pyžamo. Minho se zavrtěl, zatímco se hravě mazlil se rty svého přítele, oplácejíc mu polibky způsobem více než stydlivým. Pokračovali v tom, co načali včera. Tentokrát s jedním rozdílem. Minho se už nikdy více nebránil. Dovolil JongHyunovi doteky i polibky. A tím ho udělal šťastným.

Musí se pokusit začít znovu a nechat Taemina být. Ten chlapec měl narušenou duševní schránku a potřeboval speciální péči. Cvokhaus, jak se vyjádřil JongHyun. Ačkoli malá část v něm stále doufala, že je to jen frustrací jejich roztomilého maknae. Že jeho schizofrenie přejde. Co bude dělat, jak se zachová, až se Taemin vrátí, to ještě nevěděl. JongHyun by ho rád šoupnul do nejbližšího ústavu a dal pod zámek, ale tohle on nechtěl. Možná by ještě šlo si s ním o tom promluvit. Možná ... Teď se tím však nebude zabývat. Ještě ne. Teď se musel soustředit na své zdraví a kariéru. To byla priorita. JongHyun, jako jeho čerstvý-neoficiální přítel byl příjemný bonus. JongHyun byl světlem v temném koutě jeho zlomeného srdce. JongHyun byl náplastí jeho jizev a ran. JongHyun byl něco jako kyslík, potřebný k životu.

~~~

"Mám hlad," ozval se Minho šeptem poté, co se odtáhl od polibku, aby nabral dech. Jeho rty byly červené jako rajčátko stejně jako tváře. "Zajdu nám pro nějaké sušenky," navrhl pak. JongHyun přikývl, s rukama pořád nestydatě na svém místě, na chlapcových zádech. Minho na něj hodil tázavý pohled. "Něco se děje?" zeptal se vážným tónem jeho hlasu. Viděl, jak JongHyun zakroutil hlavou, na rtech držený úsměv. Takový ten lišácký, podezřelý.

"Zůstaňme ještě chvíli takhle, líbí se mi to," poprosil starší, přitahujíc si chlapce znovu k sobě, ačkoliv ten se už chystal vstát. Minho vypustil slabý výkřik, když ho hyung chytil za pas, pusinkujíc jeho krk, čímž ho donutil mírně zaklonit hlavu. Mladší skoro vyprskl smíchy, jak ho letmé polibky lechtaly na kůži, na místech, kde byl opravdu citlivý. JongHyun to samozřejmě věděl a nepřestával značkovat nedotčené kousky svého území.

"Hyung~" zakňučel Minho staršímu do ucha, snažíc se nějak obratně vymanit z jeho sevření. JongHyun ho doslova poslintal od klíční kosti až k bradě a zanechával za sebou mokré cestičky, které mladší opravdu nesnášel. Ačkoliv jeho polibky byly měkké a trpělivé, nějaké stopy to stejně zanechá. Key nejspíš chytne záchvat, až to uvidí.

"JongHyunnie," zkusil to Minho ještě jednou s přezdívkou, tentokrát víc naléhavěji. "Nech mě zajít pro ty sušenky. Mám fakt hlad," kroutil se mladší, pokoušejíc se dlaněmi opřít o JongHyunovu hruď.

"Ještě chvilku, chci se s tebou poňuchat~" odpověděl s dětským úsměvem, tisknouc ho k sobě jak nejvíc dokázal. Minho se pokoušel chytit dech, jak ho hyung tak mačkal v objetí.

"Yah, nech toho, nejsem dítě," odpověděl mladší trucovitě, čímž JongHyunovi způsobil lehký smích. A to byl ten okamžik, kdy si starší nedával pozor a povolil v objetí. Minho toho využil a začal se posouvat dolů, aby z něj pak mohl vstát. Jenomže na své cestě, kdy se mu náhodou vyhrnulo tričko se svým holým břichem nechtíc otřel o něco, co předtím nebylo tak velké a viditelné. JongHyun pak potvrdil jeho překvapivé zjištění, když vědomě ztuhl a ze rtů mu unikla jakási tlumená nadávka, smíšená s povzdechem.
Minho zaměřil svůj pohled na svého hyung, pak dolů pod sebe a nakonec zase zpátky. Naschvál udělal předešlý pohyb ještě jednou, aby se ujistil. A jak tušil, JongHyunovo tělo reagovalo téměř okamžitě. Tedy, spíše jeho rozkrok.

"Hyung," Minho vzhlédl, aby mohl staršímu vidět do tváře a vyčíst z ní emoce. "Ty ... ty jsi tvrdý," dodal po chvíli, napůl šokovaně, napůl pobaveně. JongHyun zrudl jako krab nad slovy svého dongsaeng, hanbou otočil hlavu do strany a zavřel oči, snažíc se zhluboka dýchat a nemyslet na ten příšerný tlak dole.

"O-omlouvám se," hlesl tiše, v obličeji barevný jako duha. "B- běž si pro ty sušenky a já ... já se o to postarám, jo?" dodal roztřeseným hlasem v pokuse odstrčit chlapce na stranu. Minho však začal tvrdohlavě protestovat.

"Hyung, je to moje vina," sklopil Minho oči. "Měl bych být zodpovědný a postarat se o to sám," zašeptal, rudý až za ušima, což JongHyunovi málem způsobilo infarkt.

"Nemusíš -" Minho však rychle setnul staršímu slova z úst, když se pomalými, téměř linými pohyby začal třít svým břichem o jeho potřebné vzrušení. A JongHyun zasténal, rychle si rukou zakrývajíc svou neposlušnou pusu a v duchu spustil nadávky na adresu svého penisu, který si vybral opravdu špatnou chvíli na hraní.

Ty nadržený bastarde ... bastarde ... bastarde, opakoval JongHyun v mysli, zoufalý, že ho jeho vlastní tělo zradilo. Chlapcovy doteky byly až moc příjemné, ale jeho hlava si to nechtěla připustit. Sakra ... sakra ... sakra, proklínal sám sebe, zatímco rukou tlumil nechtěné zvuky jeho pusy. A ta mermomocí chtěla křičet z toho dobrého pocitu. Minho se pohyboval tak mučivě pomalu, že si myslel, že umře, pokud neudělá něco pořádného.

"Min ... Minho-" JongHyun vyhrkl náhle s očima stále zavřenýma. Jeho volná ruka začala jednat sama od sebe, natáhla prsty, dosahujíc k chlapcovu útlému ramenu, aby do něj zaryla nehty. Minho zakňučel bolestí, ale neřekl nic. Boule v kalhotách jeho hyung už byla tak hmatatelná, že cítil jak ho bolestivě tlačí do pupíku. Mladší věděl, že hyung za chvíli dosáhne svého limitu.
JongHyunovi se oči rozšířily překvapením, když slyšel zvuk rozepnutí zipu kalhot a byl si jistý, že to byly jeho kalhoty, protože Minho na sobě žádné neměl. Otřásl se z nečekaného chladu, foukající na jeho vystavené vzrušení, který však záhy nahradilo teplo Minhovy ruky.

"Hyung, jsi tak ... horký," zašeptal chlapec, přejíždějíc dlaněmi po celé jeho délce. JongHyun na to nemohl reagovat, protože se mu zadrhl dech v hrdle a jediné na co se zmohl, bylo slabé sténání, které se díky Minhovým šikovným pohybům stupňovaly do nechtěných výkřiků. Jeho vlastní ruka mu nepomohla zakrýt emoce z tak pečlivého zacházení, zkusil se tedy do ní kousat. Po zápěstí mu tekla trocha krve, když se zuby do něj ostře zakousl. Nechtěl, aby ho slyšel kdokoliv jiný. Ale když ho pak Minho vzal do úst, překvapený výkřik opustil jeho rty a rozhlehl se celým pokojem. A JongHyunovi to už bylo jedno. Roztáhl víc nohy, zoufale se snažíc vyvrcholit začal přirážet boky, protože ten lechtivý pocit v podbřišku, ten pocit, zvedající mu adrenalin v krvi byl víc a víc nesnesitelnější ...
Trvalo několik minut, které se zdály být snad věčností a pár dobrých tahů, než JongHyun mohl slyšet ohňostroj na pozadí. S uvolněným výkřikem Minhova jména naplnil chlapcova ústa svým séměm, jehož poslední kapky ještě stříkaly na jeho hezký obličej.
JongHyun se totálně zpocený a skoro bez hlasu natáhl pro kapesník, aby svému dongsaeng utřel obličej od svého "činu". Minho se jím beze slova nechal sušit, pouze se na něj upřeně díval svýma velkýma očima.

"Promiň," omluvil se JongHyun hned, jak byl hotový. Minho mu poslal nechápavý výraz.

"Za co?" Ale než starší stihl vůbec odpovědět, dveře pokoje se s rámusem otevřely a dovnitř vešel Key. A vypadal docela normálně, dokud si nevšiml skoro nahého JongHyuna na posteli s Minhem a v podezřelé pozici.

Ihned k oběma přistoupil a dal ruce vbok, ve tváři naštvaný výraz.

"Yah! Co jste tady vy dva dělali, proboha?" vyjekl skoro až hystericky. JongHyun si přitiskl dlaně k uším, Keyův hlas byl snad pět oktáv vysoký.

"Nic, co by tě mělo zajímat," odvětil JongHyun, ignorujíc zlostné funění jejich "ummy". Nosní dírky Keyova nosu se rozšířily do malých jeskyněk a Minho věděl, že se brzy něco stane. Něco zlého.

"Oh? Takže to, že jsi nahý a v ruce držíš to co si myslím, že držíš je to tvoje "nic"?" vyjel na něj, ukazujíc prstem na špinavý kapesník. JongHyun si odfrkl.

"Masturbace je přece úplně normální věc, ne?" pokrčil rameny tak ledabyle, čímž Keye dohnal na pokraj šílenství.

"A proč má Minnie špinavou pusu, hm? Počkej, ne ... Nechci to vědět," zkřížil ruce Key před sebe se znechuceným obličejem. "Viděl jsem dost. Nepřišel jsem tady klábosit o tvých úchylárnách, beru si Minnieho na nákupy, musím mu doplnit šatník," dodal ještě, než vzal Minha za ruku, odvádějíc ho do svého pokoje. JongHyun nestačil ani začít protestovat, když Key za sebou práskl dveřmi a nechal ho tam sedět téměř nahého s malým Jjongiem venku.

"Ugh, ta nesnesitelná hysterka," zanadával na Keyovu adresu, než si to zamířil do koupelny, hodit si vydatnou sprchu. Jestliže šel Minho na nákupy s Keyem, počítal, že se vrátí opravdu pozdě.

~~~

Samozřejmě. Po několikahodinovém sledování anime v televizi a pár hlasových cvičení padl JongHyun do postele znuděný a unavený. Okamžitě usnul. Nevěděl, že se Key s Minhem vrátil už před hodinou a s nečekaným rozhodnutím.

"Aish, vždycky jsem věděl, že je v tobě kus zvrhlíka, ale ty jsi úplný zvrhlík," ozval se studený hlas někde blízko. JongHyun se otočil a rozsvítil lampu na nočním stolku, aby si mohl vyměnit pohled s Keyem, který měl ruce zkřížené na prsou a tvářil se opět znechuceně.

"Yah, Kibum-ah! Co tady děláš?" vyštěkl na něj s očima napůl zavřenýma.

"Jsi nechutný, víš to?" zašklebil se Key v narážce na to předešlé fiasko ráno.

"Ah, sklapni, prosím tě ... Hej, kde je Minho? Proč tady není s tebou?" vyhrkl náhle v otázce JongHyun, když zjistil, že jeho roztomilý přítel není v místnosti.

"Minnie bude dneska spát s námi," odpověděl klidně. JongHyunovi obočí vystřelilo do vlasů.

"Počkej, co? Proč?"

Key se zamračil. "Proč? Máš na něj špatný vliv, tak to je. Sakra, Jjongu, nehraj tu na mě to svoje divadýlko, jo? Vím, že se snadno rozčílíš kvůli maličkosti a ty modřiny a škrábance, co má můj Minnie všude na těle ..."

"Myslíš, že za to můžu já, co?!" JongHyun ho přerušil, náhle rozzuřený nad tím falešným obviněním, co k němu Key právě teď měl.

"On dneska brečel, Jjongu, brečel! A určitě kvůli tobě!" vykřikl Key skoro až hystericky, rukama mávajíc ve vzduchu.

JongHyun seděl na posteli jako omámený. "Co?"

"Nedělej ten hloupý obličej, prosím tě. Přišel jsem ti jen říct, že dneska budeš spát sám, nemíním se tady s tebou hádat," odmítavým gestem zastavil otázky, tvořící se v JongHyunových ústech a šel ke dveřím. "A až se vrátí Taeminnie, chci, aby měl dál pokoj s Minhem. A to samé platí i doma. Alespoň do té doby, než se dokážeš ovládat." S tím za sebou zabouchl dveře.

JongHyun vztekle praštil pěstí do stolu. "Sakra!" zavrčel a svalil se na postel. Kdyby Key věděl, kdyby věděl, kdo může za všechny ty Minhovy emocionální jizvy, byl by asi hodně překvapený.

"Taemin, je to Taemin, ty idiote!" Křičel po pokoji a tahal se za vlasy z rozčilení. "Je to Taemin, krucinál!"

~~~

"Čas jít do postele, zlato~" Zavelel Key pištivým hláskem.
Minho se právě oblékal do pyžama, které mu koupil Key, když měl svou nákupní horečku a nervózně se díval na velkou postel před sebou. Na postel, kde na jednom kraji seděl Onew a četl si knížku a Key, který zabral ten druhý. Minho cítil, jak se mu sevřel žaludek. Nebyl si jistý, jestli byl připravený snést své přátele vedle sebe. Byl zvyklý spát s JongHyunem. Bude si připadat divně uprostřed těch dvou. A co když se mu bude zdát jeden z těch snů, kde ho Taemin znásilňuje a mučí? Určitě by je vyděsil ...

"Minho-ah," ozval se Onew od knížky a odložil brýle na noční stolek. Minho okamžitě pohlédl jeho směrem. "Minho-ah, ty se nás bojíš?" zeptal se lídr s mírnými obavy v obličeji, které nemohl zakrýt.

"Samozřejmě že ne!" vyhrkl v odpověď Minho a našpulil pusu. Onew se jen usmál nad tou roztomilostí.

"Tak šup sem, neboj se, nekoušem~" dodal Key, když Onew poplácal rukou peřinu, vybízejíc tím chlapce k nějakému pohybu. Minho nakonec přikývl a vlezl si k páru do postele, přímo mezi ně.

"Připadám si jako cockblocker," zamumlal si pro sebe ještě, načež se Key rozesmál.

"Ale to jsi vždycky byl," řekl jako by mimochodem, než zhasnul lampu, čímž nemohl vidět Minhův otazníkový obličej.

"Ty, JongHyun a Taemin jste naši cockblockeři už od začátku našeho debutu," poznamenal Onew a Key souhlasně přikývl.

"Měl bych se cítit uraženě," zahuhlal Minho v odpověď, než byl vtažen do lídrova objetí. Slyšel jemné zachichotání za sebou, ale nechal to být. Onewova náruč byla příjemně hřejivá, ale Onew nebyl JongHyun. Přesto, pod tíhou únavy a omamné vůně vanilky a jasmínu lídrova pyžama rychle usnul.

"Dobrou noc, Minnie-yo~" Zašeptali Onew a Key unisono, načež oba propletli své ruce kolem Minha v ochranitelském gestu.

~~~

Nespavost a strach o Minha nedopřálo JongHyunovi klidné spaní. I když to bylo teprve pár hodin, jeho přítel mu chyběl. Nechtěl spát sám. Nechtěl spát bez něj.

"Mohl bych se podívat, jestli se mu spí s těma zvrhlíkama dobře," řekl si pro sebe nahlas a vstal z postele.
Než vešel dovnitř, zvědavě přitiskl ucho na dveře, jestli neuslyší nějaké podezřelé zvuky. Když se pět minut nic nedělo, odvážně zatlačil na kliku a dveře pootevřel. Párkrát zamrkal, aby se zorientoval ve tmě, která vládla celou místností, než našel to, co hledal. Úlevný povzdech mu vyšel ústy, když zjistil, že všichni tři jen spí. Myslel si, že tady uvidí nějakou zvrhlou orgii ve třech, ale nic takového se naštěstí nestalo. Minho spal jako andílek, zabalený v nadýchaných peřinách s hlavou ponořenou v ohbí Onewova krku. JongHyunovi neušel pohled na jejich aktuální pozici. Minho byl jako salám a Onew s Keyem půlky chleba, přitisknuté na něj. Vypadali jako živý sendvič.
JongHyun se tiše zasmál. Byl by to pěkný sendvič. A chutný taky. Už kvůli tomu salámu. Zašklebil se před posledním pohledem na svého spícího anděla, než tiše odešel z místnosti. Potom už problém se spaním neměl. Věděl, že je Minho v bezpečí a to mu stačilo. Dokud ho později někdo opět nevyrušil.

JongHyun cítil, jak se matrace prohnula pod tíhou dalšího těla a líně pootevřel jedno oko. Málem vyskočil z postele, když zjistil infiltrovanou osobu.

"Minho," zašeptal s lehkým úsměvem. Chlapec úsměv taktéž opětoval.

"Nemohl jsem usnout, Key hyung šeptal ze spaní strašně divné věci a olizoval mi krk," postěžoval si s mírně našpulenými rty. JongHyun se málem rozesmál. "Můžu spát s tebou?" zeptal se a nasadil svoje nejlepší aegyo. Starší ho poplácal po hlavě a se samozřejmým přikývnutím udělal vedle sebe místo. Minho si vlezl k JongHyunovi pod deku a přitulil se mu do objetí.

"A co Onew hyung?" zeptal se JongHyun ještě, hladíc záda svého přítele.

Minho se zašklebil. "Onew hyung chrochtá ze spaní."

Oba se rozesmáli nad tou představou chrochtajícího lídra, než se konečně poddali sladkému spánku a výletu do jejich pohádkového světa.

~~~

V tu dobu, kdy OnKey pár spokojeně spal, nevědom, že jim chybí jedno dítě se malá blonďatá hlava houpala ze strany na stranu v důsledku písničky, jež si broukal její majitel.
Taemin seděl v křesle svého hotelového pokoje, před ním malý konferenční stolek, plný různých fotek. Fotek jeho lásky. Jeho Minha.
Usmál se. Malý nožík, který svíral ve své drobné ručce otáčel ve všech směrech, neodtrhujíc pohled od obrázků Jeho Minha. Prohlédl si je všechny, několikrát. Jeho Minho byl všude dokonalý. Ale ten parchant vedle něj ne. Ten zakrslý parchant, mu chtěl Jeho Minha ukrást.

"Nikdo ... Nikdo, ani Kim JongHyun mi nevezme Mého Minha," syknul na fotku, jako by s ní měl konverzaci. Jeho pohled změknul, jakmile jeho oči dosáhly tváře Jeho Minha na obrázku. "Minho, lásko," oslovil fotku s bázlivým úsměvem. "Myslím, že už brzy přijdeš o jednoho svého hyung~" zazpíval sladce, olizujíc hrot nožíku, než ho hbitě zabodl do jedné z mnoha fotek. JongHyunovi do tváře.

"Kim JongHyun si tě totiž nezaslouží. Protože ty patříš jen a jen mě."

Dodatek autora:: 

Nová kapitola jest tady~ * po dlouhé době *

A taky kompletně zpackaná JongHo xxx část ;___;

Předešlý díl: 

Odvrácená strana tváře 04 Mám tě rád