Opravdová Láska 5.díl

YOKIKO - JEJÍ MYŠLENKY

Co to je? Něco slyším, nějaké hlasy, ale nevím, co říkají. Vypadá to na Tamakiho a Takashiho. A co se to děje? Kde to jsem? Nic tu není, akorát tma a zima.

TAKASHI

„Proč bych měl umřít já?! Je jasné, že umřeš ty!“
„To si jen myslíš Takashi! Kōri bīmu.” Zvolal a na mě vyletěla obrovská sněhová koule, která mě zasáhla.
„Áááááá.“ Zařval jsem bolestí.
„Hahaháá a pak kdo tu umře, viď Takashi!“
„Nech toho!! Hinotama,“ vykřikl jsem a k Tamakimu vyletěla ohnivá koule.
„Vedle, můj milý Takashi.“
„Hmm, myslíš?“
„Cože?“
„Za tebou.“
„Áááá! Jak je to možné!“
„Víš, nejsi jediný, kdo se v kouzlech polepšil.“
„Ty zrůdo! Wháááá!“

YOKIKO - MYŠLENKY

Co se to tam děje? Chci to vidět no tááák. „Takashi si tu!!!“ Zavolala jsem do tmy, která se najednou proměnila na nějakou louku.
„A už si vzpomínám.“ Řekla jsem si sama pro sebe. Toto je louka, na které jsme se potkali s Tamakim.
„Co to je tam vzadu?“ Odmlčela jsem se a po chvíli dodala: „Ale ne! Celá louka hoří, ne počkat ona se rozpadá! Áááááá!!“ Začala jsem rychle utíkat pryč. Jakmile jsem se zastavila, už to bylo v pořádku. V tom se přede mnou objevil nějaký starý veliký hrad.
Když jsem vešla dovnitř, byli tam dva chlapci. Byla to dvojčata. A ne jen to, trénovali nějaká kouzla a také mi byli hrozně povědomí, ale odkud…

TAKASHI - MEZI TÍM

„Háh háh.“ Vydechovali jsme s Tamakim navzájem vyčerpáním.
„Tak co, už máš dost TA-KA-SHI.“
„Ne, nemám, tak dlouho, dokad tě nezabiji.“
„Dobře, jak chceš, Seiki no fukushū,“ chtěl na mě poslat ledové paprsky. „Cože, kam zmizel?“
„Za tebou.“ Odpověděl jsem.
„Co?“
„Anata wa watashi o hottoite.“Vyslovil jsem a spustil na něj ohnivou bouři.
„Áááááá!“
„Tak co Tamaki, už mě necháš na pokoji?“
„Ne. Akuryō o doraggu.“ Vyletěl na mě veliký balon a trefil mě.
„Wháááá! Za to mi zaplatíš! Watashi no mahō wa hontōni tsukarete.“ Poslal jsem na něj tornádo.

YOKIKO - MYŠLENKY

„Hmm.“ Už to mám! Už vím, co to je za chlapce! To je Takashi a Tamaki. Nikdy mi neřekli, že mají dvojče a ještě k tomu, že oni jsou spolu dvojčata. Teda hlavně Takashi se ani nezmínil, že má bratra, pomyslela jsem si.
V tom jsem se probudila a uviděla jsem, jak jsou Takashi a Tamaki vyčerpaní z boje.
„Kluci dost!!! Jste bratři!!!“ Zařvala jsem.
„Cože, to není pravda!!“ Řekl Takashi
„Ano, je to pravda Takashi, jste dvojčata.“ Prohlásila jsem se a dodala: „Proto si jste tak nějak podobní.“
„Jak tak nějak,“ zeptal se Takashi.
„No koukněte na sebe.“
„Nemáme nic podobného!“
„Ale ano máte …“ Odmlčela jsem se, abych popřemýšlela, a pak jsem řekla: „Vždyt se na sebe podívejte, stejná barva očí, vlasů, a stejné rysy v obličeji, no tak a navíc...“ Chtěla jsem zapřemýšlet nad tím, jestli to mám říct, ale Takashi mi skočil do řeči: „A navíc co?“
„Vyrůstali jste spolu, měli byste na sebe být hodní. Vždyť pořád jste bratři.“
„Pff. Tak je to pravda a co?“ Odfrkl si Tamaki.
„Tys o tom věděl Tamaki!!!“ Zaječel Takashi
„Ano, věděl jsem o tom celou dobu.“
„A proč si mi o tom neřekl! Nebo spíš proč si nic nepamatuji!!!“
„Hmm proč, protože tě nesnáším. A nepamatuješ si to kvůli tvé pečeti, co ti zapečetila paměť.“
„Ale proč by to rodiče dělali?“
„Oni ne, to já.“ Ušklíbl se Tamaki.
„Co, ale proč s tím něco neudělali?!“
„Zabil jsem je.“
„Proč?“
„Co! Ty se ptáš proč! Byl jsi ve všem lepší, rodiče tě milovali a mě si nevšímali, ale teď...“
„Ale teď co,“ zeptala jsem se Tamakiho.
„Teď je řada na někom, na kom ti záleží.“
„A to je kdo, Tamaki?“ Zeptal se s posměškem Takashi.
„Ty nevíš…“ Udělal dramatickou odmlku a dopověděl: „Tvoji milovanou Yokiko.“

TAKASHI

Najednou zmizel. Nemohl jsem ho najít, v tom se s mečem v ruce objevil za Yokiko a probodl jí srdce.
„Néééééé!! Yokikooooooooo!!!“
„Muhahahááááá! Moje pomsta je dokonalá!“
„Ty bas***de! Jak si jen mohl, já ji miloval!... Za toto mi zaplatíš, pomstím její smrt a pak,“ rozbrečel se a dodal: „ Budu jen sní.“
„Ty paličatý mezku, je jen jediný způsob jak sní být a to jen tehdy, když…“ Nestihl doříct, protože jsem stál za ním s katanou v ruce, pronesl jsem kouzlo a jedním úderem jsem z jednoho udělal dva. „Smaž se v pekle ty bas***de.“ Najednou se vypařil, já jsem pustil meč a šel jsem k bezvládnému tělu Yokiko.
„Teď budeme navěky spolu,“ pohladil jsem jí po tváři a dodal: „Tam nahoře.“
A probodl jsem se.

KONEC