SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Pozor na vrzající palandu!

„Nemůžu, zítra mám závody.“ Sklopil Nico oči.
Nevěděl jsem co si počít, chtěl jsem s ním jít alespoň na skleničku, ale stále odmítal.
„Ale jestli chceš, mohl bys přespat u mě, sice je doma brácha, ale to by ti vadit nemělo.“ Zkusil to teď on.
Delší blonďatá ofina se mu svezla do tváře a zastřela mu pohled, pohodil hlavou aby své modré oči osvobodil. Přiznávám, jsem na kluky a on byl ten typ co prostě nejde nevo*ukat. Vidina toho, že bych přespal u něj byla snad ta nejvyšší meta.
„Noo, to by snad i šlo, pokud si dáme alespoň jedno pivo, slibuješ?“ I když tajně jsem doufal, že pivo nebude jen jedno.

Jeho dům nebyl velký, zato útulný. Cestou do jeho pokoje jsem v obýváku zahlédl postavu, asi ten jeho malej bráška. No, malej.. Jemu samotnému bylo dvacet stejně jako mě, jeho bráškovi šestnáct. Pro mě ovšem byl nejhezčí Nico. Složil jsem věci u něj v pokoji a šli jsme do obýváku, chtěl mě bratrovi představit.

„Ahoj, já sem Seiji.“ Hnalo se ke mně to nebeský stvoření. Sakra, proč jeho rodiče dělaj tak hezký děti. Jestli jsem si doteď myslel, že Nico je bůh mých ero-fantazií, co byl potom Seiji? Ty medové vlasy, které mu stejně jako jeho bratrovi spadaly do očí, ty stejné oči, snad jen o odstín výraznější, na krku vlasy delší a náušnice v levém uchu. Náušnice? Kolik že mu je?! Každopádně byl sladký, asi dělal nějaký sport, protože takové svaly samy nenarostou. Klesla mi čelist, že bych mohl orat pole s ledovym klidem. „Alex, dáš si s náma?“ Vysoukal jsem ze sebe jedinou souvislou větu.
„A víš že i jo?“ Usmál se.

„Škyt! Kluci.. Škyt! Musím jít do postele, zítra fakt vstávám a musím podat taky nějaký výkon.“ Potácel se Nico. Nechtěl mě tam nechávat s bratrem osamotě, ale tak přeci se za chvíli uvidíme v pokoji. Kluci měli společný pokoj a v něm palandu. Přišlo mi to staromódní, hlavně když ten starší spal nahoře. Pro mě tam byla připravená matrace. Chvíli po tom, co Nico odešel, zvednul Seiji další plechovku piva.
„Na zdraví!“ Hlesl. Teda, ten ale měl výdrž, kolikátý pivo už sosal? Mě se pomalu začínal točit svět a večet jsem moc růžově neviděl.

„Hyk, už vážně nemůžu, mám dost.“ Skučel jsem u hromádky prázdných plechovek od piva.
„Jsi měkota, jsi takový i v posteli?“ Upřel na mě naprosto nevinný pohled, jako by tu větu ani nevyslovil on. Nemusím říkat, že jsem měl výraz čistě vylíhnutého kuřete. Kde se to v něm bralo? „Prosím?“ Zadíval jsem se na něj pochybovačně.
„No moc nepros, pokud prosit budeš, splním ti tvoje přání.“ Opět ten nevinný úsměv, sakra, nemá to někde nahrané na pásce, to přece nemůže být z jeho hlavičky.
„Prosím?“ Reagoval jsem nechápavě znovu.
„Říkal jsem ti ať neprosíš, můžeš si za to sám.“ Sykl a než jsem vlastně stihl pochopit význam slov, měl jsem jeho jazyk v krku.

Opravdu nevím jak, ale zaklesnutí do sebe jazykama i rukama jsme se dopotáceli do pokoje. Všude bylo absolutní ticho, jen Nicovo oddechování znělo po pokoji. Seiji mě naprosto bez zábran srazil na dolní postel, až se celá palanda povážlivě zakymácela. S Nicem to ani nehlo, alkohol ho uspal spolehlivě. Neměl jsem moc času na přemýšlení, než jsem se stihl znovu nadechnout, Seiji mi zkoumal div ne mandle, plenil mi ústa jak nikdo. Vlastně nikdo mi tohle neudělal, vždycky jsem to dělal já. Pokusil jsem se ho převalit pod sebe, ale neměl jsem sebemenší šanci, měl jsem rozepnuté kalhoty a Seiji vehementně pracoval na jejich úplném odstranění. Neměl jsem se jak bránit a hluk jsem dělat nemohl. On toho plně využíval. Pořád jsem se kroutil jak žížala, tahle pozice mi opravdu příjemná nebyla, ne dole.

Chtěl jsem protestovat, opravdu chtěl, ale čím víc jsem se kroutil, tím víc mě škrtilo něco na zápěstí. Na zápěstí? Zaklonil jsem hlavu a zkoumal kdeže vlastně ruce mám. Okolo nohou palandy byla uvázaná pružná obinadla. Od každé nohy vedlo jedno. Ke dvěma jsem měl přivázané ruce.
„Cože, co to? Jak? Pusť“ Chabě jsem zaprostestoval. Nade mnou se Seiji usmál.
„Ale notak, přeci by ses teď nebránil. Viděl jsem jak koukáš na bráchu, ty už musíš bejt pořádně nadrženej. Toho se musí využít a já toho využít chci, radil bych ti spolupracovat.“ Řekl mi férově z očí do penisu. Penisu?! Kde sou moje kalhoty?! No nemyslím že bych teď měl shánět kalhoty. Znovu jsem se podíval dolu, Seiji už celkem dovedně zpracovával mojí velkou chloubu. Zarážel si až do krku a stejně ho nepojal celého. Měl tak malou pusinku a hbitý jazýček, přelévaly se po mě vlny extáze. Vlastně jsem si díky tomu vůbec nevšiml, že mi přivázal jednu nohu a druhou mi pokrčil.

„Seiji, dost, co to-“ Projela mi tělem bolest, jak se do mě začal Seiji tlačit celou svojí velikostí. Bez gelu, bez přípravy. Prostě si na něj plivnul a šel na věc. Tlak na můj otvůrek byl veliký, cítil jsem, jak se trhám, po tvářích se mi řinuly slzy bezmoci, nemohl jsem hnout ani rukama. Když byl ve mně po kořen, zastavil se a dal mi chvilku. Od doby, co do mě začal vstupovat, jsem se přestal mrskat jak ryba na suchu, abych si to nedělal ještě horší. Nehýbal se ve mně, ale jinak jeho ruce putovali po mém těle. Setřel mi slzy.
„Promiň, nechtěl jsem tě rozplakat. Počkám, až si zvykneš, musíme si to užit oba.“ Šeptal mi do ucha. Nechápal jsem jeho slova. Nechtěl mi ublížit?! Ubližoval mi! Na další přemýšlení mi nedal čas, dravě mě začal líbat a třít mé vzrušení. Ač jsem to nerad uznával, měl šikovné ruce i jazyk. Naprosto vůbec jsem nezaznamenal, že do mě začal pomalu, zkusmo, přirážet. Nevydal jsem ani hlásku, vlastně to už ani nebolelo, takový neurčitý pocit. Jen pár kapek krve trochu vlhčilo jeho kolík. Zkoordinoval tření mého udu se svými přírazy. Tak takhle vypadá ráj?

Štěstí, že jsem byl přivázaný, alespoň jsem se nemusel vymlouvat na málo spolupráce. Po dvou hodinách jsem byl celý rozlámaný, rozedřený, protože na sliny to nejelo moc dlouho a nohu v kyčli jsem měl málem vykloubenou, jak mi jí zvedal a různě přehazoval, aby měl do mě lepší přístup. Celou dobu do mě bez přestání bušil jak parní stroj. Měl jsem nutkání začít s modlením. Po třech hodinách jsem cítil horkost uvnitř sebe a zmizel pocit dření. Udělal se a já doufam v konec. Opravdu jsem se divil, že to Nica neprobudilo. „Promin, udělal jsem se do tebe, a ty pořád nic, postarám se o tebe.“ Začal Seiji zase komunikovat. Zvedl jsem hlavu abych na něj líp viděl. Znovu mě vzal do úst a prsty se mi zabořil zpět do těla. Už jsem to vůbec necítil, začal tam prsty pohybovat jakoby něco hledal, ale nepřestával mi sát špičku, uměl to tak krásně až jsem cítil, že mě zvedá do nebe.

Projel mi tělem blesk a já se prohnul proti prstům. Tak takové to je, když ti hladí prostatu zevnitř. Věděl jsem že to těm klukům pode mnou dělalo dobře, ale že až tak? Bylo to slastné. Seiji mě tentokrát *ukal prstama, občas zavadil o prostatu a sál a lízal. Moje vzrušení nabývalo nových výšek. Seiji podle mých vzdychů musel poznat že už budu, protože mě dohonil rukou. Vystříkl jsem tak mohutně, div jsem mu nevystřelil oko. Usmál se a mojí dávku setřel kapesníčkem. Já se mezitím nemohl ani pohnout, vlastně jsem se pohnout nechtěl. Seiji začal utírat i můj zadeček a nálož na prostěradle pod mým zadečkem. Odvázal mi nohu i ruce a stulil se ke mně. Byl jsem tak příjemně unavený a hlavně překvapený, že jsem ho jen objal a chystal se oddat říši snů.
„Děkuju.“ Hlesl. Podepřel jsem se na loktech a nechápavě se na něj podíval.
„Cože?“ Reagoval jsem.
„Děkuju, krásnější poprvé jsem si nemohl přát.“ Vmetl mi do očí a něžně mě políbil, poprvé za dnešní večer.
Čuměl jsem jak čerstvě vyoraná myš. Poprvé? Tohle bylo jeho poprvé?! Ten kluk má talent! Opětoval jsem mu polibek a ve společném objetí jsme usnuli.

Když jsem se probudil, Seiji spal stále stočený u mě, tvář ve spánku růžovou a výraz naprostého uvolnění. Na stolku ležel vzkaz. Mrkl jsem na jen očkem.
„Děkuji za jedinečnou možnost si ho pořádně pohonit a přeji vám spoustu šťastných dní spolu a se sexem, jen ta vrzajici palanda je zlo, Nico.“ On nás slyšel, dokonce si ho při tom honil! Zvrhlík!! Seiji se pomalu probudil a otevřel oči. Jako kudla do srdce mě zasáhl ten pohled.
„Krásné dobré ráno.“ Usmál se na mě.
„Dobré ráno.“ Odpověděl jsem mu a sehnul se pro polibek. Věděl jsem, že není náš poslední. Musel jsem se včera v noci zamilovat, jiné řešení opravdu nevidím. Byl tu pro mě, on, Seiji. Tak tohle znamená štěstí.

Dodatek autora:: 

Ahojky, tohle je poprvé co sem vkládám povídku. Je to druhá, kterou jsem kdy napsala, tu první se sem tak nějak bojím dát. Když jsem psala tuhle povídku, psala jsem jí pro svojí sestřenku, která mi, ač nevědomky, dala inspiraci...Snad se bude líbit i vám.

4.757575
Průměr: 4.8 (33 hlasy)