Práce ve vilce 21.díl

Riku
Když jsem se probudil, Layla už byla vzhůru a koukala zase na ty svoje kreslený pohádky. Jen co spatřila, že už jsem vzhůru skočila mi na postel a začala mi vyprávět, co se zatím v seriálu stalo. Já s úsměvem přitakával a pozoroval, jak se na televizi objevila další postava.
"Riku…., ráno už tady byl pan doktor a říkal, že už s tou nohou můžeš chodit…tak mě napadlo,…."lezlo to z ní jak z chlupaté deky. "Že bysme se mohli jít projít, když už zítra odcházím."dořekla a podívala se na mě smutně.
"Dobře."usmál jsem se na oplátku já a pohladil ji po hlavě.
"Jupííí…."zajásala a otočila se zpátky na obrazovku.
Po necelé půl hodince dovnitř vešla sestřička s jídlem, položila mi ho na stolek s kolečky a poposunula ho tak, abych se mohl najíst.
To co jsem měl na talíři vypadalo, jako kdyby to už někdo snědl a vyplivl mi to zpátky na talíř. Nebylo divu, že jsem se v tom docela okatě přehraboval. To Layla na tom byla líp. Dostala Čínu. ¨Mňam dal bych si….¨pomyslel jsem si a zakousl se do té své břečky.
Když se sestřička vrátila, talíř jsem měl již dávno prázdný a Layla také.
"Rikuuuuu, půjdeme?"ozvala se Layla nadšeně a pozorovala mě těmi svými kukadly.
"Dobře jen se musím zvednout…"usmál jsem se a pomalinku sundal nohu, kterou jsem měl zavěšenou, na zem. Když už jsem je měl obě ve fázi, kdybych si na ně mohl stoupnout, pokusil jsem se odstrčit z postele na zem. Když jsem konečně stál na vlastních nohách, musel jsem si vzít berle, protože bych to nejspíše jinak nezvládl. Trvalo mi asi sto let, než jsem se vůbec dostal z pokoje a to se chtěla Layla někam se projít.
I přes to, že jsem se necítil moc dobře, jsem se vydal na cestu s Laylou. Když jsme vyšli z nemocnice, zavětřil jsem lavičku a hned k ní naklusal. Layla se za mnou pouze smála až málem spadla na zem.
"Laylo, můžu se obrátit a odejít zpátky!"pohrozil jsem jí.
"Ne…"vyhrkla a přiběhla ke mně a omluvně se na mě podívala.
"Tak co bys chtěla dělat?"snažil jsem se navázat jiný téma.
"Hrát si.."usmála se a rozzářili se jí oči.
"No nevím, jestli ti v tomhle stavu budu nějak užitečnej…"povzdechl jsem si. Layla to ovšem přešla a sedla si na houpačku, která byla za cestičkou na miniaturní louce. Poté se na mě podívala a poklepala na sedačku vedle sebe. S povzdechem jsem se pomalinku zvedl a došoural se k oné houpačce. Layla mi pomohla vlézt si do ní tak, aby mi neujela a poté dala na stranu moje berličky. Poté si vlezla do své a začala se houpat.
"Jupííí!!"zapištěla a smála se na celé kolo. Já se vedle ní jen decentně houpal, tak abych se nijak nebouchl do své nohy.
Layla mezitím seskočila a letem udělala tak dva metry.
"Laylo, nedělej to, ublížíš si!"vynadal jsem ji a sledoval, jak nafoukla tváře a přeběhla ke klouzačce.

Naoki
Když jsem a vyjel nemocničním výtahem do Rikova poschodí a došel do jeho pokoje, zjistil jsem, že je prázdný. Na nic jsem nečekal a zašel na sesternu a zeptal se kde je. Od ní jsem se dozvěděl, že šel s Laylou ven a tak jsem se tedy vydal nemocnicí ven. Nemusel jsem ani dlouho hledat.
Jen co jsem uviděl houpačky a uslyšel Laylin smích, usmál jsem se a šel tichým krokem tak, aby nezpozorovali. Layla byla docela dost zabraná do klouzání na klouzačce a Riku pozorováním Layli.
Tiše jsem se tedy za něj přesunul a dal mu ruce na oči.
"Ah, kdo to je?"zeptal se a chytil jednu mou ruku. Já mu ji však nenechal sundat a místo toho jsem se k němu lehce naklonil. Hrál mi přímo do karet, když zaklonil hlavu ve snaze zjistit kdo to je.
"Hádej…."řekl jsem mu tichým hlasem a vtiskl mu své rty na ty jeho. Jemně jsem mu je skousl a docílil tak toho, že mě s tichým stenem pustil do jeho úst.

Inari
Hned po to co jsem řekl ¨dobrý den¨ Sasakiho mamce, nevěřícně si promnula oči a s otevřenou pusou zavřela dveře. Tak takovej trapas jsem snad nikdy nezažil.
"Hahahahaha…"smál se na celé kolo vedle mě Sasaki a mě málem trefil šlak.
"Sasaki, můžeš se přestat smát a podat mi ty boxerky na kterých sedíš?!"okřikl jsem ho celý červený a začal se oblíkat.
"Ale jistě vaše veličenstvo, ale bude vás to něco stát."usmál se na mě a naklonil se nade mně.
"Sasaki já jsem se chtěla…"vtrhla do pokoje znovu Sasakiho máma a při pohledu na nás vypískla, omluvila se a vyletěla znovu z pokoje.
"To není vtipný."našpulil jsem pusu a zpříma se na něj podíval.
"Ale je."usmál se, krátce mě políbil a zvedl se.
"Ty boxerky."zvedl jsem ruku ze země a dožadoval se svého spodního prádla.
"Pojď si pro ně."usmál se na mě a zvedl je tak abych na ně nedosáhl.
"Sasaki si jak malej…"zabručel jsem a snažil se je chytit.
"Kdybych byl malej, neudělal bych tohle."nedopověděl, rovnou si odchytil mé rty a hluboce mě políbil. Jen jsem se pousmál, chytl své spodní prádlo a obmotal mu své ruce kolem krku.
"Sasaki, neměli bysme…."vzpomněl jsem si na to, že už tu je Sasakiho máma a zarazil ho v činnosti.
"Na ni se vykašli."usmál se a znovu se mi začal dobývat do úst.
"Sasaki!"kousl jsem ho a otočil se k němu zády.
"Au….Za co…"fňuknul Sasaki a chytl si svůj jazyk. Já na něj pouze vyplázl jazyk, oblíkl si boxerky a nasadil si kalhoty. Konečně už jsem byl oblečen, na rozdíl od Sasakiho.
Přešel jsem pokojem a sebral Sasakiho triko válející se na zemi a pomohl mu ho nasadit. Jen co ho měl na sob,ě měl jsem chuť mu ho zase sundat.
"Půjdeme?"usmál se na mě Sasaki a chytl mou ruku.
"Hmmm…"přitakal jsem a společně se Sasakim opustil pokoj.

Riku
Jen co mi pošeptal svým nádherným hlasem "hádej" a přitiskl se mi na rty, poznal jsem, že onou osobou byl Naoki. Jemně jsem své rty pootevřel, tak aby mi do nich mohl vniknout jazykem. Jen co jsem tak udělal, začal mě něžně líbat. Čekal jsem spíš nenasytný polibek, ale to se nekonalo. Hned na to se ode mě oddálil a jedním krokem se přesunul na druhou houpačku hned vedle té mé. Ladně se do ní usadil a přitáhl si tu mou k té své.
"Dobrý ráno."usmál se na mě a políbil mě na tvář.
"Dobrý…"zčervenal jsem a odvrátil svůj pohled na Laylu, která vypadala, jakoby si ničeho nevšimla. Naoki mě samozřejmě nepřestával pozorovat.
"Dneska je pěkně…."řekl náhle Naoki.
"Hmmm…"zabručel jsem a sklopil pohled k zemi.
"Riku…."oslovil mě. Díky tomu docílil, že jsem se na něj s otazníky v očích podíval.
"Konečně ses na mě podíval."usmál se na mě. Já ihned uhnul pohledem a celý červený se zadíval zpátky na Laylu.
"Slyšel jsem od doktora, že zítra Layla odchází domů.."
"To je pravda."řekl jsem nesměle.
"Riku, nemůžeš se chovat jako dřív?"povzdechl si Naoki a položil mi svou ruku na hlavu.
"Eh…"nechápavě jsem zvedl obočí.
"Nemůžu si zvyknout na tuhle cudnou panu, víš."povzdechl si znovu.
"Já ti dám cudnou panu!"rozzlobil jsem se na něj a praštil ho svou rukou do ramene.
"Au…Já vím, že za pravdu se mlátí, ale…auuuuuuuu"vyjekl, když jsem ho podruhé bouchl.
"Cccc….."
"No jo no jo. Asi si budu muset pořídit náhubek na psi aby si mě náhodou nepokousal…"zasmál se Noaki a rovnou letěl k zemi po tom, jak jsem do něj strčil.
"A to si říkáš gentleman.."odfrkl jsem si.
"Já, tos musel slyšet od sebe."zasmál se znovu a začal mě předvádět, jak vyvádím, když vidím zrcadlo. "Áááá tady z té strany mám hezčí profil..uuu…"hrál divadlo a dělal si ze mě srandu.
"Hele to nejsem já!"vyjekl jsem a postavil se. Nedomyslel jsem však fakt, že mě mé nohy ještě neudrží a letěl jsem k zemi.
"Ah, princátko mi spadlo do náruče…"usmál se na mě a nadzdvihl mě tak abych mu hleděl zpříma do očí.

Noaki
Hned po naší nevinné hře se Riku rychle zvedl a chtěl něco namítnout. To, že mu jeho nohy nesouží si však uvědomil pozdě. Díky Rikovo zpožděným reakcím jsem k němu mohl rychle přiskočil a chytit ho v pravou chvíli.
"Ah, princátko mi spadlo do náruče…"usmál jsem se a nadzdvihl si ho do stejné úrovně, jako jsem byl já. Ve výsledku jsem ho držel pod zadkem a jeho hlavu jsem měl pár centimetrů před sebou.
"Naoki…"oslovil mě celý červený a zahleděl se mi do očí.
"Pšt…"usmál jsem se a políbil ho na rty. Jen co jsem tak udělal, chytl se mě kolem krku a polibek prohloubil.
"Riku…"zavzdychal jsem Rikovo jméno a přitiskl si ho na kostru houpačky.
"Ehm, ehm!"odkašlal si taktně někdo za námi.
"Ééééé pane doktore, dlouho jsme se neviděli…"vypískl Riku celý červený a culil se jak sluníčko.
"Copak jste to tady dělali?!" zeptal se klidně doktor.
"No víte, já jsem upadl a tady Naoki mi pomáhal vstát…"dal se Riku do lhaní.
"Ano? A které části z toho říkáš ¨pomáhat vstát¨?"zeptal se doktor s pobavením v očích.
"No víte…."
"Riku, Noakiiiii…"vypískla Layla a přiběhla k nám celá udýchaná.
"Co si tam proboha dělala?"zeptal se jí doktor a začal zkoumat jestli nemá zvýšenou teplotu.
"Hrála si…"řekla s úsměvem a obmotala se mi kolem nohy. "Noaki…pojď si hrát…"usmála se
a koukala na mě štěněčíma očima. Já místo toho pohlédl na Rika a čekal na verdikt.
"Tak běž."
"Dobře. Za chvíli jsem zpátky."usmál jsem se a položil ho na lavičku, která stála vedle houpaček. Ještě předtím než jsem se zvedl, přitáhl jsem si ho a před Laylou a doktorem ho políbil. "A nikam mi neutíkej."usmál jsem se a odešel těch pár metrů s Laylou k prolejzačkám.
Nevím proč, ale od té doby co znám Rika jsem trochu omládl. Abych to upřesnil, před necelým půlrokem bych ani nezavadil pohledem o dítě a teď si tu hraju, jako bych byl jedním z nich.

Riku
Jen co mě políbil a odešel s Laylou, přisedl si ke mně doktor a začal se mě ptát na to, jak se cítím a jestli něco nepotřebuju. Já jsem byl naprosto v pohodě a tak jsem mu po pravdě odpověděl.
Když jsem nic nenamítal, zvedl se a odešel kamsi do nemocnice. Jemně jsem se opřel o opěrátko lavičky a zavřel oči.
Po pěti minutkách odpočívání jsem před sebou zaslechl známi hlas, který mě donutil otevřít oči.
"Ahoj Riku, doufám, že neruším…."
"Mitsu…."nechápavě jsem ho oslovil a zamrkal přitom očima.
"Já jsem sem přišel, abych se omluvil…."řekl a sklopil pohled.
"Ježiši další…"povzdechl jsem si a usmál se na něj. "Pojď sem a sedni si."poplácal jsem vedle sebe a čekal, až si sedne.
"Já…"
"Hele jestli mi tu chceš říkat, že to byla tvoje chyba a bránit tu přitom Hidekiho, tak si na špatný adrese. Hideki a ty s tím nemáte nic společnýho jasný?! Kdo vylítl pod to auto? Ty? Vyjeli jste snad na červenou? Né to já tam vběhl, takže mi tu neříkej, že to je tvoje chyba jo…"rozpovídal jsem se a dokázal tak na Mitsuho ústech vyvolat úsměv.
"Jak se vám vůbec daří?"otázal jsem se následně.
"No s Hidekim nám to šlape přímo bombasticky…."začal básnit Mitsu a hned na to se zarazil. "Já promiň, já vím, že sem ti Hidekiho přebral…"
"Cc, to už nechci slyšet, už mi to je jedno!"vyhrkl jsem a a začal máchat rukama.
"Jak se vůbec cítíš?"snažil se odejít od předešlého tématu.
"Jó, jde to."usmál jsem se. "Ta noha už se léčí a podle doktora budu rychle zdravý."
"Tak to jsem rád…"usmál se a zahleděl se stejným směrem, co jsem koukal já. V tu chvíli se na mě podíval Naoki s úsměvem ve tváři a lehce naznačil vzdušný polibek.

Noaki
Podíval jsem se na lavičku, kde právě seděl Riku a poslal mu vzdušný polibek. Co jsem si ovšem uvědomil, o setinu později, bylo to, že tam nesedí sám, ale s nějakým klukem. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce a já naštvaně přešel k Rikiho lavičce a přitiskl si k sobě nechápajícího Rikiho.
"Kdo jsi?!"zavrčel jsem na něj a Rikiho k sobě víc přitiskl. Ten někdo se plácl přes obličej a se smíchem ve tvářích se složil na zem. Riki se na mě ublíženě podíval a s nafouklými tvářemi se uraženě otočil.
"Co jsem udělal?"nechápavě jsem se zeptal a onen kluk už smíchy brečel.
"Oj, oj tos mi měl říct rovnou, že to je tvůj přítel."zasmál se onen kluk a až mi to hnulo žlučí.
"O co ses pokoušel?!"zavrčel jsem na něj znovu. Jestli odpoví flirtovat tak ho tu uškrtím zaživa.
"Dej si oraz Naoki…."zabručel naštvaně Riku.
"Já? On mi tě tu svádí a ty mi jen řekneš ¨dej si oraz¨"řekl jsem naštvaně a ukázal přitom na něj.
"Oh promiň, moje chyba. Jsem Mitsu přítel Rikiho ex."usmál se na mě ten kluk a napřáhl ke mně ruku.
"Rikiho ex…"zopakoval jsem a málem to se mnou šlehlo.

Hideki
Když jsem vešel do nemocnice, všiml jsem si, že sedí Mitsu a Riku na lavičce a povídají si. Na nic jsem nečekal a vydal se za nimi.
"Hej Mitsu, Riku…."zavolal jsem a zvedl ruku tak, aby mě dostatečně viděli.
"Hideki…"vypískl Mitsu a rozeběhl se ke mně. Jen co ke mně přiběhl, skočil mi kolem krku, přitiskl se mi na rty a políbil mě vášnivým polibkem.
"No tak Mitsu.."zasmál jsem se a mírně ho od sebe odstrčil. S úsměvem mě chytil za ruku a odvedl si mě k Rikimu a nějakýmu blonďáku.
"Ahoj Riku…"usmál jsem se na Rika a podhlédl na blonďáká. "Promiňte, mi se ještě neznáme. Jsem Hideki."potřásl jsem si s ním ruku a vložil se do konverzace.
Po necelých deseti minutách tlachání jsem se dozvěděl, že blonďák se vlastně jmenuje Naoki a že je to Rikův přítel. Byl jsem rád, že si už někoho našel.
"A proč jste vůbec tady?"otázal se mě Naoki zrovna, když se dosmál.
"No přišel jsem se podívat na Rika. Koneckonců jsem to byl já, kdo ho srazil…"řekl jsem upřímně. To že jsem to neměl dělat, jsem se dozvěděl hned o chvíli na to.

Sasaki
Když jsme sešli dolů do kuchyně, postavili jsme se před mou mamku a se zvednutou hlavou jsem ji představil Inariho.
"Mami, tohle je Inari, můj přítel."usmál jsem se na ní, zvedl Inariho ruku a jemně ji políbil.
"Těší mě."řekl nesměle Inari a mírně se poklonil.
"Počkejte minutku…nechte mě to rozdejchat…"prohrábla si rukou mé máma vlasy a povzdechla si.
"Hele mami jestli se ti to nelíbí, tak já tady taky nemusím bydlet."řekl jsem na plnou pusu. Přece se nenechám urážet od vlastní mámi.
"Nebuď drzej."zpražila mě pohledem a obrátila se na Inariho. "Pojď a posaď se."usmála se a postavila na kafe. Inari se tedy odhodlal a usadil se těšně vedle mě.
"Inari, kolik budeš chtít lžiček cukru?"otázala se ho a začala sypat do kafe cukr.
"Dvě."odpověděl ji a sklopil pohled.
"Ách…nekoukejte tak, vždyť já vám to nezakazuju…"povzdechla si najedenou má máma.
"Co…"vyhrkl jsem nevěřícně.
"Sasaki copak jsem tě neučila, že když máš někoho rád a on tebe, tak mi nezáleží na tom, zda je to žena či muž?"otázala se, se zvednutým obočím.
"Nooo, na té hodině jsem nejspíš chyběl…"podrbal jsem se na hlavě a zasmál jsem se.
"Takže si mě zase neposlouchal?"otázala se a rovnou po mě hodila utěrku.
"Oh no víš…"začal jsem se s úsměvem vymlouvat a utíkat po celé kuchyni, jen abych unikl jejímu hněvu. Inari se mezitím smál jak pominutej, až málem spadl ze židle.
"Inari, no tak pomož mi…"zabručel jsem na Inariho a přerazil jsem se o kobereček a spadl přitom na zem. Inari už se svezl ze židle a došoural se, se smíchem ke mně.