Práce ve vilce 22.díl

Naoki
Ve chvíli kdy jsem slyšel kdo, že ho to vlastně srazil, jsem dostal šílenej vztek. Jemně mi naběhly tváře a očima jsem viděl jen a jen rudě.
"Ty….."snažil jsem se držet, ale to mi bylo na nic. "Kreténe!"zaječel jsem posléze a vrhl se na něj. Překvapený Hideki se hned po první ráně svezl na zem a nechápavě se na mě podíval. Já však nehodlal přestat a tak jsem si ho vyzdvihl a začal ho mlátit hlava nehlava. Hideki se hned po druhý ráně vzpamatoval a začal mi moje rány oplácet.
"Naoki, přestaň!"zaječel na mě Riku, ale já ho momentálně nehodlal poslouchat. Ve chvíli kdy jsem nedával, až takový pozor mi Hideki vrazil pravej hák a mě se z nosu spustila červená.
"O co ti sakra de?!"vyjel na mě Hideki a zakymácel se pod mojí další ránou.
"O co?! Tak ty nevíš?!"zařval jsem znovu a nakopl ho nohou do břicha.
"Huhnm…"skácel se na zem a v křečích si držel žaludek. Já jsem se k němu sklonil, abych ho mohl dorazit.
"Ne!"vyhrkl najednou Mihiru a bojácně se postavil, přede mně.
"Uhni!"odsekl jsem ledově a obešel Mihira, který byl strachy bez sebe.
"Doufám, že budeš ležet nejmíň měsíc v nemocnici ty svině!"zasyčel jsem mu do ucha a chytl ho pod krkem.
"Přestaň!"ozval se za mnou další hlas a něčí ruce mě objali kolem pasu. "To už stačí…"řekl tišeji a stisk zesílil.
"Nech mě…"procedil jsem skrz zuby a nešetrně ho odstrčil.
"Ach…Riku, jsi v pořádku?"ozval se za mnou ustaraný Mihirův hlas a já se nevěřícně zasekl v pohybu. O pár sekund později jsem pomalinku otočil hlavu a zadíval se Rika, jak leží na zemi a tře si hlavu, kterou si nejspíše narazil o roh lavičky. Teprve teď mi docvaklo, že ten kdo mě držel celou tu dobu za pas, byl Riku.
"Riku…"vyhrkl jsem, pustil Hidekiho a rychle přiběhl k Rikimu.
"Riku."chytl jsem jeho obličej a začal mu sahat po celém obličeji a prohlížet si jestli je v pořádku.
"Konečně…"usmál se na mě a chytl mě za ruku, kterou jsem měl na jeho obličeji.
"Promiň."zavřel jsem oči, položil jsem si mu hlavu na rameno a objal ho.
"V pořádku."usmál se a své ruce přemístil na má ramena.

Riku
"V pořádku."usmál jsem se a objal ho kolem ramen. Poté jsem se podíval na Hidekiho a Mihira a naznačil jim s omluvným úsměvem, že by měli odejít. Mihiru mi na to kývl a zamával mi. Poté přešel k Hidekimu a pomohl mu vstát. Jen co vstali, chytli se za ruku a odešli. Tedy Mihiru odtáhl naštvaného Hidekiho pryč od nás.
"Noaki…"oslovil jsem ho a oddálil se od něj. "Layla už chce jít dovnitř."usmál jsem se na něj a poté se zadíval na blížící se Laylu.
"Dobře."usmál se na mě a pomohl mi vstát.
"Bolí to moc?"otázal se mě hned následně.
"Ne."usmál jsem se a chytl si ho kolem jednoho ramene.
"Riku prosím nepřepínej se…"zašeptal mi do ucha a než jsem stihl něco říct, vyzvedl si mě do náručí.
"Naokiiii…"vypískl jsem a chytl se ho bojácně kolem krku. "Polož měě…."
"Ty se bojíš…"zasmál se Naoki a pevně mě chytl.
"Ne…."snažil jsem se to nějak zamaskovat.
"Ale no tak…"usmál se a políbil mě na tvář. Já pro jistotu zavřel oči a přitiskl se na jeho hruď.
"Laylo, prosím tě mohla bys vzít Rikiho berličky?"usmál jsem se na Laylu a otočil se směrem k nemocnici.
"Dobře…"usmála se na mě a s berlemi začala hopsat vedle nás směrem do nemocnice.

Naokiho máma
Už to byl nějaký ten den, co jsem přiletěla zpět do New Yorku za svým manželem.
"Zlato…nevidělas moji kravatu?"otázal se mě můj manžel a usmál se na mě.
"Máš ji na věšáku."odpověděla jsem mu a upila ze svého šálku kávy.
"Díky."usmál se a odešel do jiného pokoje.
"Ani si neříkala, jestli se z toho Naoki nějak dostal…"zavolal na mě Tobi z vedlejšího pokoje.
"Jo, jo bylo to den na to, co zjistil, že je jeho přítel v pořádku."odpověděla jsem mu a dívala se přitom na něj, jak pochoduje z jedné strany pokoje na druhou.
"Přítel?"zarazil se v chůzi a obrátil se na mě.
"Naokiho přítel…"nechápavě jsem na něj pohlédla i já. "Takový malý černovlásek s brýlemi…"začala jsem mu ho popisovat. Teprve teď jsem si to uvědomila.
"Tys to nevěděl?"
"Co myslíš?!"zavrčel. "To že můj jediný syn je gay!"zařval naštvaně.
"No a co…."nechápala jsem.
"No a co?"zařval nevěřícně a švihl kravatou, kterou měl v ruce o zem. "Ty mi snad chceš říct, že ti to nevadí?!"
"A mělo by…"povzdechla jsem si a opřela si hlavu o ruku.
"Samozřejmě! Kdo si myslíš, že převezme moji společnost? Jasně že Naoki! A tahle firma je rodinná, tudíž ji musí zase převzít jeho syn! Ale ne chlapeček se nám stal buzerantem a tak nebude možnost, aby ji někdo převzal…"
"Tobi…."
"Nepřerušuj mě!"vyjekl a začal pokračovat.
"…."
"Můj jediný syn nebude teplej! O to se postarám!"zavrčel a rychle odešel z pokoje.
"Tobi!"zařvala jsem za ním a než jsem se stačila zvednout, už byl venku z apartmánu.

Sasaki
"Inari, no tak pomož mi…"zabručel jsem na Inariho a přerazil jsem se o kobereček a spadl přitom na zem. Inari už se svezl ze židle a došoural se, se smíchem ke mně.
"No tak vstávej, ty můj hrdino."usmál se na mě a podal mi pomocnou ruku. Já ji s úsměvem přijal, ale místo toho, abych se o ni opřel a vstal, jsem ho shodil přímo na sebe.
"Sasaki…"vyjekl Inari a opřel se o mou hruď.
"Ano…"usmál jsem se na něj.
"Sasaki, Inariiii…"zaječeli Boku a Roku a skočili na nás.
"Ahoj…"usmál se na ně Inari a chytil Bokuho tak, aby s ním mohl společně vstát. Já udělal to stejný s Rokuem a usmál se přitom na Inariho.
"Půjdete si s námi hrát?"otázal se nás Boku a usmál se přitom na Rokua.
"Žádný takový! Oba dva spát!"vyhrkla máma. My jsme je automaticky položili na zem a neuvědomili si, že budou lítat po kuchyni, jen aby nemuseli do postele. Má mamka je samozřejmě začala honit po celé kuchyni a ne, a ne je chytit.
"Tak jdeme."usmál jsem se a chytl ty dva, když kolem mě běželi.
"Ne!"vypískli najednou a kopali nohama, jen aby se osvobodili.
"To je marný."zasmál jsem se a dovlekl je do pokoje, kde jsem je společně s Inarim uložili.
"Ty si ošklivý…"zabručel Roku a schoval se pod peřinu.
"Nebruč…."usmál jsem se, políbil oba na čelo a s popřáním na dobrou noc jsem společně s Inarim odešel.
"A co budeme dělat teď."usmál se na mě Inari a chytl mě kolem krku.
"No…, můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili."usmál jsem se taky a přitiskl se na jeho rty.
"Ehm…ehm…"odkašlala si má máma za námi.
"No co…"usmál jsem se na ni a vyplázl na ni jazyk.
"Ahhh, tak tady pak nezapomeňte zhasnout…"povzdechla si a raději odešla do svého pokoje.
"A jsme tu sami…"usmál jsem se na Inariho a chytl ho za ruku.
"Hmmm…"zavrněl mi u ucha.
"Nepůjdeme se umýt."usmál jsem se na něj a za ruku ho zatáhl směrem ke koupelně.
"Klidně…"usmál se na oplátku a zalezl společně se mnou do koupelny.

Manabu
Klidně jsem pozoroval pana Noakiho a Rika z příjezdové cesty jak se objímají. Poté co přiběhla malá blonďatá holčička, Riku a pan Noaki odešli zpátky do nemocnice.
"Crrr…."zazvonil mi mobil. Rychle jsem si sáhl do prsní kapsy a vytáhl si ho z ní.
"Dobrý den pane Komui…"pozdravil jsem slušně do telefonu.
"Dnes přijedu!"oznámil mi do mobilu.
"Jestli můžu být tak troufalí. Proč? Neodjel jste před pár dny??"otázal jsem se ho zaskočeně.
"Nehodlám o tom diskutovat. Kde je Noaki?"
"V nemocnici. Potřeboval si s někým promluvit."
"S kým?!"zavrčel mi do telefonu podrážděným hlasem.
"S Rikem. To je ten nový…"
"Vím kdo to je!"zavrčel znovu. V tomhle duchu pokračoval i zbytek hovoru. Jako poslední chtěl vědět, jak se jmenuje ona nemocnice, kde se právě nacházíme. Já mu ji samozřejmě poslušně řekl a po rozloučení jsem uslyšel pouhé pípání z druhé strany.
"Achh…"povzdechl jsem si a vydal se zpátky do auta. Pan Naoki tu byl vlastním autem a tak jsem nemusel čekat a rovnou jet na letiště.

Riku
Když jsme vešli do pokoje, tak jsem rovnou zaplul v doprovodu Nokiho do postele.
"Naoki!"zabručel jsem na něj a snažil se ho z oné postele dostat.
"Copak?"zamrkal na mě řasami a přitiskl se k mé hrudi.
"Vylez z tý postele! Uvidí tě doktor!"zahuboval jsem mu. Naokimu to ovšem bylo jedno.
"No a. Hlavně že tu jsem s tebou…"usmál se Naoki a zavřel oči.
"Riku, můžu taky…"zadívala se na mě Layla a skočila na mou postel z druhé strany a lehla si stejně jako Noaki.
"Hele vy dva…"zabručel jsem neschopen jakéhokoliv pohybu. Odpovědi jsem se však nedočkal, protože oba rázem usnuli.
"Blázínku, nemusel si chodit, když si byl tak unavený…"pousmál jsem se a pohladil Naokiho po vlasech. Jemné zabručení, který Noaki vydal, když jsem svou ruku dal mimo jeho hlavu, mě pobavilo.
"No tak jo, ty bručoune…."pousmál jsem se a znovu ho začal hladit po vlasech. Po necelých pěti minutách jsem usnul i já.

Naoki
Probudil jsem se právě v momentu, kdy se už chýlil konec návštěvních hodin. Mírně jsem natočil hlavu a měl tak možnost pohlédnout na Rikovo ústa velice zblízka. Neodolal jsem a jemně jsem se k nim přitiskl svými ústy. Když ony sladký, měkký ústa zabručely a malinko se pootevřely, nečekal jsem na nic a pomalinku do nich pronikl svým jazykem. Jemně jsem se naklonil nad Rika a začal ho pomalinku líbat. Po malé chvilce se dokonce i přidal a začal mi vycházet vstříc.
"Ach…."zavzdychl potichu a pomalinku otevřel oči. Hezky jsem se na něj usmál, políbil ho tentokrát na tvář a položil se vedle něj na bok, tak abych na něj viděl.
"Takový probuzení si dám říct."zasmál se Riku a chytl jednu mou ruku a propletl si s ní prsty. Já ji automaticky přitiskl k ústům a políbil ji.
"Víš, že za chvíli budeš muset jít?"usmál se znovu Riku a zadíval se mi do očí.
"Vím…"pousmál jsem se a nepřestával ho sledovat.
"A vidělas ten nový film?"ozval se ženský hlas za dveřmi.
"Jaký?"otázal se druhý a pomalinku stiskl dveře.
"Ten s Mickeym Yoochunem?"
"Ne, o čem byl...."vypískla nadšeně ta druhá a pomalu otevírala dveře. Já automaticky vystřelil z postele a skočil rychle do židle vedle ní. Riku se pobaveně zasmál, až musel dávat velký pozor, aby neprobudil Laylu.
"Oh....vy jste ještě tu."usmála se bruneta a mrkla přitom na mě. Ta druhá šla radši do pokoje naproti.
"Za chvíli odcházím."řekl jsem ledově při pohledu na ni a znovu se podíval na Rika.
"Co si to…"
"Prosím vás donesla byste mi něco k pití?"usmál se na ni Riku a nechal ji donést čaj, který tu měli.
"Krásně sis to vymyslel."usmál jsem se na něj a sklonil se k posteli.
"To víš."usmál se na mě a obmotal mi ruce kolem krku.
"Asi už opravdu budu muset."usmál jsem se a přitiskl se na jeho rty. Hned poté jsem se od něj pomalinku oddálil, rozloučil se s ním a spěšně odešel.

Riku
Když odešel, vtrhla do pokoje sestra a rozhlížela se jako blázen.
"On už odešel?"optala se zklamaně a podala mi čaj.
"Bohužel."usmál jsem se a napil se čaje.
"Za chvíli budeš mít večeři. Probuď kdyžtak Laylu a ať si jde lehnout do svý postele."
"Dobře…"zabrblal jsem a začal jsem pomalinku probouzet Laylu. Sestra mezitím odešla do jiných pokojů.
"Laylo, vzbuď se…"drcnul jsem do Layli a čekal, co se stane. Když jsem viděl, že se začala probouzet, usmál jsem se na ni a pomohl ji posadit se.
"To už je večer?"zívla Layla a zadívala se na mě ospalýma očima.
"Jo, jo…"usmál jsem se taky a nechal Laylu přelézt do její postele.
"A neusínej, za chvíli tady bude jídlo…."řekl jsem ji a pohodlně jsem si lehl.
"Doooobře…"zabrblala a zadívala se směrem k televizi. "A nebude ti vadit…."nestačila ani dopovědět.
"Můžeš si ji zapnout."usmál jsem se a raději se zadíval na televizi, kterou právě Layla zapla.

Sasaki
Při koupelny jsme se ještě jednou pomazlili a bez oblečení rychle propluli chodbou ke mně do pokoje.
"Tak kde chceš spát? U mě v posteli, a nebo u mě v posteli?"zasmál jsem se.
"Co třeba u tebe v posteli ..."zasmál se i on a hodil mě na moji postel.
"Ale, ale takovej dráček...."zabručel jsem a přetočil se nad něj.
"Jaký si to uděláš, takový to máš…"pousmál se a začal mě líbat. Nic jsem nenamítal a s úsměvem mu polibky oplácel.
"Tak dobrou noc.."líbnul jsem ho znovu na rty a přitiskl si ho ke svý hrudi.
"Dobrou."políbil mě na klíční kost a zavřel oči.

Manabu
V devět hodin, kdy už byl dávno Noaki doma, přiletěl pan Komui a nasedl do mého auta. Bez řečí se připásal, a zadíval se ven z okna. To jsem bral jako povel, že už mám jet a tak jsem šlápl na plyn.
Po necelé půl hodině jsme se dostali k Nokiho vilce. Rychle jsem vstal ze své sedačky a šel otevřít panu Komuimu. Poté co jsem mu otevřel, vešel dovnitř vilky a zařval Noakiho jméno na celý barák. Jedna ze služek z toho poskočila a se strachem v očích radši zmizela do pokoje pro hosty.
"Co tady tak řveš..."zabručel Noaki zrovna, když scházel pouze v kalhotách ze schodů dolů do kuchyně.
"Já že řvu?! To se ještě budeš divit, jak umím řvát!"řekl naštvaně a přešel těch pár kroků do kuchyně.
"Tak už mi řekni, co chceš…"zabručel Naoki a prohrábl si mokré vlasy rukou.
"Potřebuju si pomluvit! O samotě!"zavrčel pan Komui a ukázal směrem nahoru do soukromích prostorů pana Noakiho.
"A o čem…., myslím, že už jsme mluvili dost před pár dny."
"O tobě a Rukovi nebo jak se jmenuje…"zavrčel pan Komui znovu. Teprve teď mi docvaklo, že už to asi ví.
"Riku."
"To je jedno…"zavrčel znovu.
"Není, a ani není o čem mluvit. To, co je mezi mnou a Rikem ti může být jedno!"zavrčel naštvaně Naoki.
"Jedno je kolečko u trakaře!"zařval Komui a nakročil směrem k Noakimu.
"Co tady zkoušíš? Celou dobu se o mě takřka nezajímáš a teď si tu hraješ na otce?!"rozeřval se i Naoki a rozhodil přitom ruce.
"Já že se o tebe nezajímám?! I kdyby to tak bylo, tak teď se zajímat budu! A nedovolím, aby sis zkazil svůj život s tím, s tím budižkničemem, který ani vlastní matka nechce!"zařval znovu Komui.
"Tos neměl!"zavrčel Naoki, přešel pár kroky ke svému otci a chytl ho pod krkem. "O Rikovi takhle mluvit nebudeš!"zavrčel znovu.
"Nedovoluj si na mě ty spratku!"zavrčel Komui a odstrčil Naokiho ruce. "Zítra se balíš a odlítáš se mnou do New Yorku!"