Práce ve vilce 24.díl

Riku
Další tři dny ubíhaly velice pomalu. Sasaki za mnou chodil každičký den a snažil se mě nějak povzbudit. Waki mu s tím pomáhal, ale bez úspěchu. Už jsem se nesmál tak jako předtím. Díky Sasakimu jsem získal zase zpátky svůj mobil a tak jsem zkoušel zavolat Noakimu. Vyťukal jsem jeho číslo jako již posté a zaposlouchal se do sluchátka.
"Volané číslo neexistuje. Pro vyhledání telefonního čísla či jiné informace…."pokračoval automat. Smutně jsem si povzdechl a položil to.
"Už si zjistil, kde by mohl být?"otázal jsem se Sasakiho a pohlédl přitom na doktora, který mi sundával sádru z nohy.
"Ne. Zkoušel si mu volat?"otázal se mě Sasaki.
"Už stokrát…"povzdechl jsem si smutně a koukl na svou již holou nohu.
"Riku, tu nohu si ještě tři dny maž touto mastí."řekl mi doktor a napsal mi přitom recept na nějakou tu mastičku.
"Dobře…"pousmál jsem se křečovitě a znovu stočil pohled na svou nohu.
"Sakra, nezmiňoval se někdy o nějakém místě, kde by mohl teď být?"rozčiloval se Sasaki. Já jen nesouhlasně zakýval hlavou.
"O svý rodině tolik nemluvil…"
"Co třeba New York?"otázal se za námi Waki.
"New York?"nechápavě jsme na něj pohlédli.
"No v New Yorku bydlí přeci jeho rodiče. A když si říkal, že ho někam odvezl jeho otec tak je pravděpodobné, že ho vzal do svý rezidence."
"Hej proč si nám to neřekl dřív?!"vyjekl Sasaki a skočil mu šťastně kolem krku.
"Oj Sasaki…., škrtíš mě…."zasmál se Waki.
"To nevadí…., Riku tak si zbal a jedeme rovnou na letiště."usmál se na mě Sasaki.
"Ah….., tak lehký to nebude…"povzdechl jsem si smutně.
"Proč?"nechápal Sasaki.
"Ty si myslíš, že jsem milionář? Že si můžu lítat sem a tam, jak se mi zachce?"ohradil jsem se následně.
"Hej, tohle nechci slyšet! Ty snad za ním nechceš jet?"
"Já chci! Chci, ale nejdřív si musím vydělat na letenku."posmutněl jsem.
"Neboj, já ti s tím pomůžu."usmál se na mě Sasaki, chytl mi mou ruku a pomohl mi vstát.
"To nemůžeš!"vyjekl jsem.
"Ale můžu."pousmál se a začal mi balit. Já na něj jen hleděl s otevřenou pusou.
"Já bych taky pomohl, ale jsem chudej jak kostelní myš."pousmál se na mě Waki.
"Prosím tě, já nic nechci…"bránil jsem se.
"Ale ode mě to přijmeš!"rozkázal mi Sasaki a nenechal se nijak odbít. "Tak jo Waki, měj se tu hezky a až se uzdravíš, tak napiš a sejdem se někde."usmál se na Wakiho Sasaki a dal mu svoji e-mailovou adresu.
"Dobře."usmál se na Sasakiho a obrátil se na mě.
"Až se znovu uvidíme, tak vás chci vidět pohromadě."usmál se na mě.
"Uhm…."popotáhl jsem a objal ho.
"Tý jo, takový vodopády jsem dlouho neviděl."zasmál se Waki a pocuchal mi vlasy.
"Tak já jdu…"pousmál jsem se na něj a s rozloučením odešel.

Sasaki
Díky tomu, že tady Naoki nebyl jsem chodil každý den za Rikem do nemocnice a snažil se ho rozveselit. Nijak se mi to nedařilo, ale přesto jsem to nevzdával.
V sobotu jsem za ním šel rovnou ráno. Ten den ho měli propustit. Když jsem tam přišel, na pokoji už byl doktor a sundával mu sádru z nohy. Po půl hodině povídání a přemýšlení kde by mohl Noaki být jsme se dozvěděli od Wakiho, že by mohl být v New Yorku. Celý šťastný jsem mu skočil kolem krku a plánoval si, jak vydělat prachy na letenku. Riky to samozřejmě striktně odmítal, ale mě to bylo jedno. Poté co jsem mu zabalil, jsme se rozloučili s Wakim a společně odešli ven z nemocnice.
"Tak půjdeme nejdřív k tobě, tam se můžeš převléct a pak půjdem najít práci."
"Nejdřív chci ale do Aka-neko…"zabrblal si Riku.
"Dobře, tak pudem nejdřív do toho baru."usmál jsem se na Rika a pomohl mu složit věci u něj doma. Mezitím co jsem mu vybaloval, šel Riku do koupelny a osprchoval se.
"Ty Riku, nezapomněl sis něco?"zavolal jsem na něj, když jsem spatřil, že ručník co si připravoval, si nevzal s sebou.
"Jo, tak mi ho přines…"zavolal nazpátek.
"Dobře…"popadl jsem ručník a došel do koupelny, kde jsem mu ho položil.
"Tý jo, pěknej zadek…"zasmál jsem se a utekl se smíchem z koupelny, jelikož se mě snažil polít vodou.
"Pako! Neměl bys zavolat Inarimu?"zavolal na mě z koupelny.
"Oh Inari…., to je pravda…."zasmál jsem se, popadl mobil a začal mu volat.
"Crrrr…."
"Sasaki…."oslovil mě šťastně Inari a vyzvídal, co bych potřeboval.
"Zlatíčko, víš, kde bydlí Riku?"otázal jsem se ho.
"No…."řekl a čekal, co ze mě vyleze.
"Příjdeš sem?"otázal jsem se s úsměvem.
"Dobře, hned jsem tam."
"Počkej, snad si mi to nechtěl položit…."zasmál jsem se, protože jsem si byl jist podle tónu hlasu, že žárlil.
"Néé…."zabručel.
"Ale copak lásko. Vždyť víš, že miluju tebe."usmál jsem se.
"Hmm…"
"Jen jsem si říkal, co kdybychom to zkusili třeba někde jinde. Takový Vzrůšo…."začal jsem se připitoměle usmívat.
"Sasaki!"zavrčel za mými zády Riku a hodil po mě svým ručníkem.
"Au…"zabručel jsem naoko a třel si rukou svou hlavu. "To bylo ošklivý, já ti chci pomoct a ty na mě takhle…"zabručel jsem.
"Sasaki!"vyjekl Riku a Inari najednou.
"No jo, no jo…., přijdeš tedy?"otázal jsem se Inariho s úsměvem.
"No, co mám s tebou dělat."usmál se i Inari a s rozloučením mi to položil.

Inari
Poté co mi Sasaki zavolal, sbalil jsem se a vyrazil k Rikimu domu. U jeho dveří jsem zaklepal a po chvilce vešel dovnitř.
"Ahoj…"zavolal jsem do bytu a slyšel jak křachlo sklo a následně křik. Nečekal jsem na nic a rychle vběhl do bytu.
"Co se…."zarazil jsem se, když jsem zahlídl Rikiho a Sasakiho a začal se smát.
"Inari…."zapištěl Sasaki a skočil ke mně celý špinavý od mouky. Riku mezitím s breptáním sbíral ze země rozbitý talíř.
"Co se tu stalo?"otázal jsem se zaskočeně.
"No víš…., Riku vařil, no, a když jsem viděl, že tam dává špatný koření, snažil jsem se ho zarazit, ale…"
"Co kecáš! Vždyť si mě sprostě odstrčil, až jsem spadl na koš, který se převrhl!"zavrčel Riku.
"To nebyla moje chyba…."ospravedlňoval se Sasaki.
"Ne, a čí asi tak?"
"No tvoje…., neměl si se zvedat s tím, že to uděláš. Pak bych tě omylem nepraštil vařečkou, když jsem se otáčel."
"Omylem? To se mi nezdálo…."
"No neměl si tam dávat svoji hlavu…."
"To stačí, ste jak malý!"okřikl jsem je a nařídil Sasakimu aby se šel opláchnout do koupelny a Riku zatím sednout. Sasaki i Riku udělali tak, jak jsem řekl a já se mezitím rozhodl uklidit ten nepořádek.
Po deseti minutách
"Tak a teď mi řekněte proč tohle všechno…"povzdechl jsem si a sedl si naproti Rikimu a Sasakimu.
"No, už asi víme kde je Naoki…"řekl mi Sasaki.
"No to je skvělí."usmál jsem se.
"Moc ne. Je v New Yorku…"zabručel Riku a pohlédl z okna.
"No…."nevěděl jsem co říct.
"To je v pohodě. Zeptám se Kimiho jestli mi nedá plat dopředu."povzdechl si Riku.
"Kimiho?"
"To je ten z baru, o kterých jsem ti říkal."pošeptal směrem ke mně Sasaki.
"Ah….aha. No možná bych ti mohl něco půjčit. Není toho moc, ale snad to pomůže."
"To nemusíš."řekl hned Riku.
"To je to, proč jsme tady. Inari, nevíš o nějaký dobře placený práci?"zeptal se mě Sasaki a sedl si na moji stranu.
"No, o něčem bych věděl, ale nejsem si jist…."odpověděl jsem mu a sevřel mu jeho ruku.
"Co to je?"otázal se rychle Riku.
"No, kdyby ses vyspal s nějakým za prachy, tak bys je získal hned."
"Inari…"vyjeli oba dva.
"Vím, že to je….no…"
"Nejsem žádná d***a!"vyjel Riku a rychle vstal.
"To jsem taky neřekl. Ještě je tu možnost dělat hosta, ale je to na stejný princip. Stejně nakonec skončíš s někým v posteli."povzdechl jsem si.
"Hmf….."odfrkl si Riku a naštvaně odešel od stolu.
"Inari, myslel jsem, že nám pomůžeš."
"Já se snažím. Jen je nemožný získat v krátký době prachy."povzdechl jsem si a odešel za Rikem.
"Riku"zaťukal jsem na dveře od jeho pokoje a vešel. "Já to tak nemyslel."položil jsem mu ruku na rameno.
"Hmm…"zabručel.
"A ty neznáš někoho, kdo by měl nějaký peníze?"
"Nechci si od nikoho půjčovat."
"Riku….."povzdechl jsem si a sledoval Rika, jak začal chodit po pokoji a převlíkat se do jiných kalhot.
"No nic, budu muset jít."obrátil se na mě a prošel kolem mě.
"Riku, kam jdeš? Nejdeš…."nestačil dokončit Sasaki, když mu Riku skočil do řeči.
"Neboj, nejdu se prodat."pousmál se Riku. "Jdu do Aka-neko."pousmál se a obul se.
"Až budete odcházet tak zavřete jo. Sasaki náhradní klíč."hodil klíčem po Sasakim. Sasaki ho chytl a pokýval hlavou.
"Večer ti dám nějaký peníze…"zavolal za ním ještě Sasaki a obrátil se na mě.

Sasaki
Když Riku odešel, obrátil jsem se na Inariho a usmál jsem se.
"Co budeme dělat teď."usmál jsem se na Inariho a přešel k němu.
"Půjdeme hledat nějakou brigádu?"pousmál se na mě Inari a nechal mě ho políbit.
"To zní lákavě, ale znám lepší činnost…."usmál jsem se.
"Sasaki!"okřikl mě a odtáhl se ode mě. "Neříkal si, že chceš pomoct Rikimu."
"Jo, jenom jsem si tě chtěl trochu udobřit a ukázat ti, že nemusíš žárlit."pousmál jsem se.
"No tak jo, ale máš jen hodinku."usmál se a přisál se mi na rty.

Riku
Spěšně jsem vyšel ze svého bytu a šel městem k Aka-neko. Bylo to sice docela daleko od mého bydliště, ale chtěl jsem nějak ušetřit peníze. Než jsem došel do vysněného cíle, byl jsem vyřízený.
"Riku, co tu děláš?"otázal se mě někdo za mými zády.
"Eh….Kimi…"oslovil jsem ho a otočil se na něj čelem.
"No?"otázal se a prošel kolem mě ke dveřím, aby nám mohl otevřít.
"No já jsem se tě přišel na něco zeptat…."lezlo to ze mě jak z chlupaté deky.
Kimi mezitím odemkl a pustil mě dále. Poté přešel rychlými kroky k baru a vzal si do ruky flašku alkoholu.
"Poslouchám…."sedl si na židličku u baru a nalil mě a sobě jednu sklenku vodky.
"No potřeboval, jen jestli by to šlo….."
"No?"vytrvale čekal.
"No potřeboval bych, abys mi zaplatil za práci na tenhle měsíc předem."řekl jsem
"Riku…"povzdechl si. "Na co ty prechy potřebuješ? Jestli máš problémy s nějakou bandou tak mi to řekni narovinu."
"Ne, nic takovýho jen…."
"Jen…"
"No prostě si potřebuju koupit letenku…."sklopil sem oči.
"Takže ty chceš, abych ti zaplatil dopředu a pak tě nechal jenom tak odletět?"
"Ne, to jsem nemyslel. Samozřejmě, že bych se vrátil."
"Hmmm…., a proč chceš zmizet?"
"Nechci zmizet. Víš Naoki on…"posmutněl jsem.
"Naoki? Tak proč si to neřekl rovnou…."usmál se na mě, vyštrachal a od někudy obálku, kterou mi následně podal.
"Eh??"nechápavě jsem na ni civěl.
"Tohle tu pro tebe nechala ta jeho gorila. Prý ti to mám dát kdyby Naoki odletěl…."řekl mi a poklepal na obálku, kterou jsem držel v ruce.
Rozklepanýma rukama jsem ji pomalu otevřel a nestačil jsem se divit. V oné obálce bylo tolik peněz, že by mi to stačilo i na zpáteční letenku. U peněz byl přiložený přehnutý papír. Pomalu a bojácně jsem ho otevřel, a s přimhouřenýma očima se podíval na onen papír, na kterém bylo něco jiného, než jsem čekal.
"Co to?"otázal se Kimi, který mi koukal přes rameno.
"No…."udiveně jsem pozoroval papír.
"Nebylo by dobrý zkusit na to číslo zavolat?"otázal se mě Kimi s úsměvem na tváři.
"Asi jo…."zčervenal jsem a začal hledat mobil po kapsách.
Jen co jsem ho našel, vyťukal jsem ono číslo a zaposlouchal se do tutání z druhý strany.
"Volaný účastník je dočasně nedostupný…."přepnul se hovor na automat. Raději jsem tedy zavěsil s tím, že to zkusím později.
"Nebere to…."povzdechl jsem si.
"Neboj, až mu příště zavoláš tak ti to vezme."usmál se na mě Kimi.
"To doufám."usmál jsem se a vložil papír s jeho číslem do obálky.
"Kimi, nebude vadit když…"
"Jen jdi. Tvůj princ na tebe čeká…"pousmál se, rozcuchal mi vlasy a doprovodil mě ke dveřím.
"Ahoj…"rozloučil jsem se s ním a rozutekl se zpátky domů.

Sasaki
"Inari…."zavzdychal jsem Inariho jméno a políbil ho na jeho rty.
"Sa…"nedořekl ani to moje, protože mi slastí zavzdychal do úst.
"Miluju tě…"usmál jsem se na Inariho a znovu přirazil. Inari a jeho krásné sténání byla slast pro mé uši.
"Vrrr….Love is pain, love is over….o-o-o-o-over, lo-love is pain pain…"začal mi zvonit mobil zrovna ve chvíli, kdy jsme byli s Inarim na vrcholku blaha.
"Měl bys…"
"Ještě ne…"zavzdychal jsem a přerušil tak Inariho protesty.

Riku
"Nebere mi to…."povzdechl jsem si a položil to. Když mi to nezvedá tak mu zkusím zavolat později. Přeci jenom, i kdyby si našel nějakou brigádu, tak by to pro něj bylo dobrý. Usmál jsem se v duchu a vešel do ochodu kde jsem si koupil polévku na oběd.
"Hmmm…"zabručel jsem si s úsměvem pod nos a šel rychlými kroky k sobě domů.
"Dobrý den…."usmál jsem se na sousedku.
"Co se to tam u vás děje?! Takovej rachot…."zabručela neštvaně a zabouchla dveřmi od vchodu. Nechápavě jsem přešel chodbou k výtahu a vyjel jím do svého patra. Chodbu jsem rychle přešel a dveře od svého bytu otevřel s blbým pocitem.
"Oh Sasaki…"zaslechl jsem zasténání a hned na to zrudl.
"Riku ahoj, to je venku hezky co…"otevřela dveře druhá sousedka a vyšla na chodbu.
"Pěkně…."řekl jsem celý červený.
"Už budu!"zaječel Inari z bytu a mě málem trefil šlak.
"Nashledanou…."vypískl jsem, vběhl do bytu a zabouchl za sebou celý červený dveře.