SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Práce ve vilce 30.díl

Naoki
"Co je to tu za rámus!"vběhl do pokoje můj otec a v Rikim zatrnulo. Já Rikiho schoval pod svou přikrývku a provrtával otce pohledem.
"Co chceš!"vyštěkl jsem na něj naštvaně a sledoval jeho nechápající pohled.
"Nechtěl jsem rušit…"zabručel otec a raději se klidil z pole. Riku se za mnou krčil jak nejvíc to šlo a pokoušel se splynout s okolím.
"Už je pryč."usmál jsem se nad Rikiho červenými tvářemi.
"Co je tu k smíchu…"zabručel Riku a našpulil přitom rtíky.
"Ty…"usmál jsem se a políbil ho na tu jeho šťavnatou pusinku.
"Naohi…"zahuhňal skrz mé polibky a snažil se ode mě oddálit.
"Copak zlatíčko?"otázal jsem se ho a prohrábl se mu jeho dlouhými vlasy. Jen co jsem tak udělal, zamračil jsem se a jedním pohybem mu falešný vlasy sundal. "Tak je to lepší…"usmál jsem se znovu a čekal na to, zda mi Riku odpoví na mou otázku.
"Nedělej to. Vždyť tu před chvílí byl tvůj otec…"zčervenal ještě víc, než dosud.
"Ale, ale. Myslel jsem, že si větší dráček…."usmál jsem se a znovu ho začal svlíkat.
"Naoki je ráno!"zavrčel Riku a posadil se tak, aby mohl vstát.
"Skvělí čas na milování…."prodloužil jsem svůj úsměv a stáhl si Rikiho zpět na klín.
"Já se chci jít ale vy-vykoupaaat…."řekl přerývavě poslední slovo.
"Skvělá volba…"řekl jsem, vzal si Rikiho do náruče a poté co jsem vstal, jsem společně s ním přešel do koupelny.
"Naoki, tak jsem to nemyslel!"snažil se z toho vykroutit.
"Já vím, jak si to myslel…."zasmál jsem se perverzně a stáhl si ho pod sprchu, kterou jsem následně pustil.
"Íí…"vyhrkl, jelikož byla ze začátku studená. Já, aby mu nebyla zima, jsem se k němu víc natiskl a pohladil ho po jeho mokrých vlasech a šíji. Po několika minutách nic nedělání se mi Riku zahleděl do mích očí a pomalu se ke mně přiblížil. Pochopil jsem, co chce dělat a tak jsem se k němu víc sklonil a nechal ho ochutnat mé rty. Jemně mi svými rty přejel po těch mích a slastně mi je jednou políbil, až se zdálo, že by mi je chtěl sníst. Poté mi po nich zase jen lehce přejel a znovu mě jemně líbl. Takové mučení jsem už nevydržel, přitáhl si ho blíž za pas a polibek prohloubil.
"Pane Naoki…"zaťukal náhle na dveře Manabu. Ještě hodnou chvíli mi trvalo, než jsem se od Rika odtrhl a odpověděl Manabimu.
"Co se děje…."zabručel jsem směrem ke dveřím a přitom jsem nespustil z Rika oči.
"Váš otec s vámi chce mluvit."
"Řekni mu, že se u něj později zastavím. Teď mám něco na práci."usmál jsem se tajemně na Rika a políbil ho na krku.
"Nao…."vzdychl tiše moje jméno a svou nohu skrčil tak, aby se mě dotkla mezi nohama.
"Chce s vámi mluvit HNED."dal důraz na poslední slovo a čekal, zda budu mít ještě nějaký námitky.
"Bože za co mě trestáš…."zaúpěl jsem tiše tak, že to slyšel jenom Riku.
"Za tvé perverzní hříchy synu…"zasmál se Riku a kousl mě do mého spodního rtu a vyšel ze sprchy ven.
"Auky…"zabručel jsem a i přes nechuť vylezl za Rikim ze sprchy. "Tady…"podal jsem mu heboučký ručník a zabalil ho do něj.
"Děkuju."usmál se na mě a nechal si ode mě utírat mokré vlasy.
"Taky by ses měl utřít, abys nenastydl…"zabručel po chvíli a zahleděl se mi přitom do očí.
"Mě hřeje láska."usmál jsem se, líbl ho na líci a odkráčel z koupelny za Manabem.
"Pane Naoki."ozval se hned vedle mě Manabu a už, už mi podával ručník, do kterého jsem se následně utřel.
"Nevíš důvod proč tak naléhá?"optal jsem se znuděně a svlékl si mokré věci.
"Ne, pane."řekl stroze. Na nic jsem nečekal, oblíkl si kalhoty a spodní prádlo a s košilí v ruce odešel z pokoje. Manabu mi byl ihned v patách. V chodbě jsem si ještě nasadil košili na sebe a už jsem měl možnost vstoupit do otcova apartmánu.
"Chtěl si se mnou mluvit."zabručel jsem neochotně a zadíval se na postavu stojící u okna.
"Tady jsi."otočil se na mě a pokynul mi, abych se posadil.
"Raději postojím…."řekl jsem a přistoupil k němu blíž.
"Ehm….."odkašlal si a hned na to začal. "Jak jsem si všiml, dokázal ses tu sblížit s nějakou dívkou. Osobně doufám, že to není nic vážného, ale jestli je, tak nemám skoro žádné námitky. A to i přesto, že není z bohaté rodiny, jak jsem se již dozvěděl."
"Dozvěděl? Neříkej mi, že si, si ji nechal prověřit?"
"Ne, na to bych potřeboval víc času."řekl a podíval se na Manabiho.
"Manabu?"oslovil jsem ho neštvaně.
"To nebyl on. Můj sekretář ji včera viděl a dle toho, co měla na sobě, usoudil, že není z vyšších kruhů."oznámil mi a já si tak mohl vydechnout.
"A co tedy chceš? Jenom tak by sis mě sem nepozval."otázal jsem se zpříma.
"Chci, abyste se mnou povečeřeli. Ty i ona."usmál se.
"A co když odmítneme?"otázal jsem se zostra.
"Nemáš na vybranou. Jinak ti ji neschválím."usmál se zákeřně.
"Nepotřebuju tvůj souhlas!"
"Ale ano. Ty ho potřebuješ a média také…"usmál se.
"Zatracenej dědek!"zabručel jsem si pro sebe.
"Tak řekněme, dnes v sedm?"nadiktoval si přesnej čas.
"V sedm…."zopakoval jsem jako souhlas, otočil se na neviditelným podpatku a odešel z místnosti.

Riku
Jen co se Naoki vrátil, naštvaně zabouchl dveře a začal si něco nadávat pod nos.
"Co se stalo?"otázal jsem se nechápavě a nespouštěl ho z očí.
"Ten starouš s námi chce povečeřet!"zaprskal.
"Povečeřet?"nechápavě jsem nadzdvihl jedno obočí.
"Přesně tak. Cccc…."odfrkl si a začal nervózně chodit po pokoji.
"Naoki, klídek. To bude v pohodě."usmál jsem se na něj.
"Vím. Jen mě prostě štve to jeho povýšenecký chování."povzdechl si a nechal se ode mě obejmout.
"Je to tvůj otec. Chce pro tebe jenom to nejlepší."usmál jsem se chápavě.
"Ale on nevidí, že ty seš pro mě to nejlepší…"zahleděl se mi do očí a jemně mě políbil. "A nikdy nedovolím, aby mi tě vzal."usmál se a propojil naše ruce.

Sasaki
Už to bylo nejmíň dva týdny, co jsem o Rikim vůbec neslyšel. Inari už to se mnou nemohl vydržet a sehnal mi Manabiho číslo. Jen co mi ho ukázal, rozzářil jsem se a zavolal mu. Když to zvedl tak jsem mu vysvětlil, kdo jsem a proč mu volám. On jelikož chápal, že bych chtěl mluvit s Rikem mi slíbil, že si s ním budu moct ještě dnes promluvit. Hned po telefonátu jsem začal jásat radostí a skákat kolem Inariho. Inarimu se moje radostné chování líbilo a tak mě strhl na gauč na kterým seděl a políbil na rty.
"Inari, Sasaki pojďte mi pomoct."ozvala se moje mamka ode dveří.
"Už jdeme."usmáli jsme se na sebe a šli jí pomoct s nákupem.
"Tak jak jste se měli?"otázala se jen, co jsme donesli obří tašky s jídlem.
"Skvěle." Usmáli jsme se zároveň a já si ihned vzpomněl na ten telefonát.
"Díky Inarimu budu moct mluvit s Rikem."usmál jsem se na mamku a přitáhl si Inariho blíž k sobě.
"To jsem ráda. Pak mi řekneš jak se tam má jo."usmála se a dala se do uklízení nákupu.
"Jasně."odpověděl jsem ji a začal se společně s Inarim pakovat z kuchyně.
…………
Po 5 hodinách jsme spolu seděli na posteli u Inariho doma a dívali se na film. Jeho mamka ani sourozenci nebyli doma, a tak jsme měli klídeček.
"Hele Inari, nechceš večer zajít do Aka-neko?"usmál jsem se na něj rošťácky.
"Ne! Víš, jak to skončilo minule!"zaprotestoval.
"Ale já nemůžu za to, že jsem na tebe dostal chuť."
"To možná ne, ale za tu porouchanou kabinku jo!"
"Měla být pevnější…"odfrkl jsem si.
"Nebo sis měl držet chutě na uzdě..."zasmál se on.
"A co když ti slíbím, že už se to nestane?"otázal jsem se ho a zamrkal při tom řasami.
"No…., jestli ti zase nerupne v bedně a nezatáhneš mě na záchody tak půjdu…."
"Hurá!"zajásal jsem a nadskočil jsem na posteli.
"Crrr…"zazvonil mi mobil.
"Ano?"otázal jsem se hned poté, co jsem ho zvedl.
"Sasaki?"vypískl do telefonu Riku.
Jakmile jsem slyšel jeho hlas, začal jsem se usmívat jak sluníčko a klábosit s ním o všem možným. Hlavně o tom jak se tam má, jestli už si to s Naokim vyříkal a podobný věci.
"A kde je teď?"otázal jsem se ho.
"Sedí přímo naproti mně a vyřizuje nějaký papíry."usmál se Riku.
"Jo, tak mu vyřiď, ať ty papíry odhodí a věnuje se tobě!"nakázal jsem mu.
"O to už se pokoušel předtím než ho Manabu donutil, aby si sedl."zasmál se do telefonu.
"Tak to si měl natočit."usmál jsem se.
"Kdy se vůbec budete vracet?"otázal jsem se vzápětí.
"No, nevím, nevím……"zamyslel se a poté se nejspíše zvedl a rozešel, jelikož jsem uslyšel šustění látky. Teprve když vešel do jiné místnosti a zavřel za sebou dveře, se znovu rozmluvil.
"Promiň Manabu potřeboval, abych odešel. Jinak nevím, kdy se vrátíme. Dneska večer budeme večeřet s Naokiho otcem."řekl mi do telefonu.
"Cože?"nevěřícně jsem vyjekl.
"Jo…"
"A nebyl to náhodou on, kdo si nepřál, abyste spolu byli?"otázal jsem se naštvaně.
"No, věci se maj tak, že Naokiho otec netuší, že jsem to já. Myslí si, že jsem někdo jiný, jelikož já mám být momentálně v Japonsku a……"
"Počkej, počkej…."zarazil jsem ho. "Teď asi trošku nechápu…..on neví, že ty seš ty??"
"Ne, protože jsem se převlíkl za holku."
"Za co…, za holku!!"vyjekl jsem znovu a nevěřícně vykulil oči.
"Neříkal si náhodou, že by sis na sebe nikdy nevzal nic holčičího?"otázal jsem se nechápavě.
"Kvůli Naokimu jsem schopný všeho."zazubil se do telefonu.
"Blázne…"vydechl jsem.
"Hmmm…., zatím si nikdo nestěžoval."podotkl.
"A co když to praskne!"
"Sasaki….."povzdechl si. "Měj ve mně důvěru. Nic nepraskne."řekl a přitom se usmál. "A když jo…., tak se nenechám od Naokiho odehnat."
"No…., dobře. Vím, že ho miluješ. Dávej tam na sebe pozor a ještě někdy zavolej."
"Nechci moc plýtvat Manabimu kreditem."
"Tak zavolám já."usmál jsem se.
"Ne! Víš, kolik by si utratil?"vyjel nevěřícně.
"Lepší než o tobě nic nevědět…"
"Tak dobře. Kdyby se něco dělo tak ti zavolám. Stejně nepočítám, že tu dýl jak týden či dva nebudeme."usmál se.
"Dobře…., to beru."
"Pozdravuj Inariho."usmál se.
"Budu, ahoj…"rozloučili jsme se a já tím pádem hovor položil.
"Tak co jak se má?"ovinul mi Inari ruce kolem krku.
"Báječně. S Naokim už se usmířili, tak si to tam užívá."odpověděl jsem mu.
"To je dobře. Už bych dýl nevydržel takovýho morouse jako si ty."zachechtal se.
"Hele, nebyl jsem až tak hroznej."zabručel jsem dotčeně.
"Nebyl….., skoro sis kousal nehty."rozesmál se na celé kolo.
"Ale jen skoro…."nafoukl jsem se.
"Ale, ale…, já myslel, že chceš jít večer do Aka-neko a ty takhle? Tak to asi nikam nepůjdu…"začal mluvit jakoby do větru.
"Ne, ne….samozřejmě, že půjdeme…"přiskočil jsem k němu s jiskřičkami v očích.
"No, to si ještě rozmyslím…"vytvořil uražený výraz, ale já věděl, že to dělá jenom naoko.
"Myslím, že by sis měl vzít ty černý roury….v nich vypadáš přímo božsky."usmál jsem se, líbl ho na tvář a odešel do kuchyně.

Riku
Jen co jsem domluvil s Sasakim jsem šel udělat něco malého na zub mě a Naokimu. Postavil jsem vodu na čaj a kafe, které měl Noaki tak rád a dal se do dělání sendvičů. Samozřejmě jsem si předtím nezapomněl nasadit svou zástěru. Nebylo to nic těžkého a nic namáhavého na čas. K sendvičům jsem nakrájel zeleninu a se zalitými nápoji se vydal do místi kde byl zrovna Naoki.
"Nesu svačinku."usmál jsem se na Naokiho a naservíroval mu na stůl kafe.
"Tak kde si můžu kousnout?"otázal se Naoki a mou zástěru kterou jsem měl na sobě, mi pomalu rozvázal.
"Noaki!"okřikl jsem ho jak malý dítě a plácl ho přes ručku šmátralku.
"Ty si zlý…."zabreptal a dal se do jídla.
"A sem na to pyšný…."usmál jsem se, sedl si na pohovku se stolkem a dal se do jídla. Naoki už, už chtěl jít za mnou, když v tom ho zarazil Manabu s tím, že ty papíry musí dodělat. Naoki se poraženecky svezl zpátky do křesla a dal se s jídlem v puse do čtení nějakých papírů.
Papírování měl dokončené až za dvě hodiny od mého rozhovoru se Sasakim a tak nebylo zvláštností, že jsem mezitím napůl usnul. Vzbudil mě právě Naoki, který měl tak blbí nápad a začal mě šimrat pod nosem.
"Uhhhmmmm…"zabručel jsem nesouhlasně a přetočil se na druhý bok.
"Hihi…"zaslechl jsem ho, jak se mi směje a hned na to ucítil znovu lechtání na krku.
"Naoki!!!"zavrčel jsem ze spaní a ohnal se po něm rukou.
"Takovej bručoun….."zašeptal mi do ucha a následně ho políbil.
"Jakej bručoun…"našpulil jsem pusu, otevřel oči a prudce se otočil na záda.
"Můj bručoun.."usmál se, jelikož byl přímo nade mnou a tak mu nedělalo problém sklonit se a ukrást si mé rty.
"Myslím, že bysme měli vstát."usmál jsem se nevině.
"Kdybysme nemuseli jít na tu večeři, tak bysme si mohli užít krásnou noc…."zabručel mi do ucha a neochotně vstal.
"Kdybys zamkl, měl bys jí už včera."zasmál jsem se, kousl ho do nosu a odběhl do vedlejší místnosti, abych se mohl oblíknout.

Naoki
Kdybych jenom zamkl, tak bysme opravdu už prožili naši první společnou noc se vším všudy.
"Noaki…., pomůžeš mi?"otázal se Riku, který právě vykoukl z koupelny s polooblečenými šatami.
"Co tam zkoumáš?"zasmál jsem se, jelikož se do nich nemohl dostat.
"No nějak jsem se zasekl…"usmál se.
"Tak vydrž…"usmál jsem se, přešel k němu a pomohl mu je oblíknout.
"Dě…"nestačil ani doříct, jelikož jsem ho políbil.
"Hmm…, krásná odměna."usmál jsem se a musel uskakovat před věcmi, co po mě lítali.
"Perverzáku…"nafoukl tváře, nasadil si paruku a odkráčel zpět do koupelny.
Mezitím co byl v koupelně a upravoval se, přivolal jsem jednu známou kosmetičku a poslal ji za Rikem do koupelny. Jen co vešla do koupelny, obrátil jsem se a šel se převléct do společenských věcí. Trvalo mi to docela krátkou chvíli, což se o Rikovi říct nedalo. Ale když vyšel tak jsem na to dočista zapomněl.
"Nádhera.."usmál jsem se na něj a chtěl ho políbit.
"Ne! Bacha na make-up!"vyhrkla kosmetička a snažila se mě od něj držet zpátky. Riku na mě jen rošťácky vyplázl jazyk a prošel kolem mě.
"No počkej…"sliboval jsem mu pomstu.
"Půjdeme…"usmál se na mě a natáhl ke mně ruku.
"Samozřejmě..."usmál jsem se i já, ruku chytl a vydal jsem se s ním k mému Viperu.

Dodatek autora:: 

Lidičky....omlouvám se že mi to vždy tak dlouho trvá.....a to i když mám další kapči napsanou a jenom ji sem stačí dát....mooooooooooc se omlouvám.....Tenhle dílek no snad se bude líbit jelikož jsem neměla nijak blbou náladu....ano ano u konce se mi už zhoršila páč na mě začala řvát máma, ale snad se to tam nijak nezazanmenalo...

Věnování:tuto kapču bych chtěla věnovat evusce, seraphim a Sumire.Kaiti ....děkuju moc za vaše komentíky a za to že mě vždy podporujete i když mi to tak dlouho trvá a mám tam nespočet gramatických chyb.

(PS:Sumire.Kaiti....tobě děkuju zvlášť protože moc lidí se nenajde co když čtou nějaký příběh a nejsou ještě na konci tak píší komentíky...já sama když si čtu nějakou povídku a má to např 5 kapitol tak komentář napíšu až na tu pátou a shrnu tam všechno, ale tys mi napsala skoro na každou. Děěěěěěěěěěěěkuju Smile )

4.90476
Průměr: 4.9 (21 hlas)