SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Práce ve vilce 33.díl

Naoki
Když Manabu oznámil, že mi volá Kotetsu, zvedl jsem se a vydal se společně s otcem na chodbu. Zahnul jsem do místnosti, která připomínala obývák a převzal od Manabiho svůj mobil.
"Kotetsu?"oslovil jsem osobu na druhý straně.
"Ách, ahoj Naoki."zasmál se do telefonu.
"Co bys potřeboval?"otázal jsem se na rovinu.
"No, ono by toho bylo víc, ale to nejdůležitější je, že bych potřeboval, aby si mi podepsal tu smlouvu."
"Oh, málem bych na to zapomněl."plácl jsem se do čela.
"Jo, jo známe."zasmál se do telefonu.
"Kdy bysme se mohli setkat?"otázal se mě.
"No, momentálně jsem v New Yorku, ale na tebe si udělám čas vždy."zasmál jsem se. Kotetsu byl vždy můj kamarád.
"Dobře, tak až pojedeš do Japonska, tak se ozvy jo. Nejpozději bych ji potřeboval podepsat do příštího pondělí."
"Dooobře."usmál jsem se.
"A co, jak se vůbec má, náš pan miliardář? Jak se žije ve velkým jablku?"otázal se, se zájmem.
"Jde to. V Japonsku se mi, ale líbilo víc. Tady mám furt na očích otce."
"Oh, vy spolu bydlíte?"
"Bohužel v jednom hotelu."povzdechl jsem si.
"Tak to se ti ani nedivým, že se ti v Japonsku líbilo víc. Když tam máš od něj pokoj a navíc tam máš svojí vilku."zasmál se.
"No jo, málem bych zapomněl. Jak ti to šlo s tím tvým objevem?"otázal se mě hned na to.
"Rik, jo jde to dobře."usmál jsem se.
"A už jste do toho praštili."
"Skoro."pousmál jsem se smutně.
"Hmm, tak to je mi u tebe novinka."zasmál se.
"No dovol."řekl jsem hraně naštvaně.
"No co. Takovej Casanova jako ty a nemůže do postele dostat jednoho kluka."zasmál se.
"Riku je jinej."usmál jsem se.
"Fíha…., ty ses nám zamiloval až po uši."zasmál se.
"No co..., jen závidíš."ohradil jsem se.
"Tak to až tu budeš, tak mi ho sem přivedeš ukázat, jo."usmál se.
"A ty mi ho ještě přebereš. To ví, že jo."
"Cccc jak si mě prokoukl."zasmál se.
"Už budu muset končit, přišla Maka."řekl.
"Jo, tak tobě přišla tvoje Makička."zasmál jsem se. Věděl jsem, že Maku miluje.
"Hej….."obořil se rozrušeně.
"Jo, jo nechám vás."usmál jsem se a s rozloučením mu to položil.

Riku
Jelikož jsem však neměl nic na převlečení v koupelně, tak jsem si vzal ručník kolem pasu a otevřel dveře od koupelny.
"Naoki, ty už si zpá…"zarazil jsem se, jelikož naproti mně stál Naokiho otec.
Trvalo dlouho, než se probudil z šoku, kterým jsem ho poctil. Jeho nechápavý pohled se náhle změnil v rozzuřený. V tu chvíli jsem věděl, že je zle.
"C.., co to má znamenat?!"vyjel na mě, prudce ke mně přistoupil a popadl mě za ruku. Rychle jsem se přikrčil v obranném gestu.
"Co tady sakra děláš!"zaječel znovu a ruku mi víc sevřel.
"Au, to bolí."řekl jsem a raději neodpovídal na jeho otázku.
"Tak mi sakra odpověz!"zaječel zas a strhl mě na sedačku, která se, se mnou málem převrátila.
"Tak bude to!"zavrčel a propaloval mě přitom pohledem.
"Já…"chtěl jsem začít, jeho slova mě však znovu umlčela.
"Jak dlouho si tu?! Jak dlouho chceš ještě uhánět mého syna?! Hele….., víš co, tady máš 300 000 dolarů a táhni!"řekl, vytáhl svou peněženku a začal mi strkat do rukou svoje prachy.
"Já nechci peníze!"obořil jsem se na něj a hodil po něm peníze nazpátek.
"A co chceš?! Zruinovat moji firmu?!"zavrčel.
"Ne, to ne. Já jen…"
"Co ty jen? Myslíš si, že tímhle jednáním mojí firmu nezruinuješ?? Co si myslíš! Myslíš si snad, že až se paparazzi dozví o téhle aféře, že bude vše OK? Prober se!"
"Co se tu zatraceně děje!"vešel do pokoje Naoki. Jakmile uviděl situaci, ve které se právě nacházím tak se zarazil v pohybu.

Sasaki
Jen co jsme si sedli, na stolech nám přistály naše objednávky.
"Díky."usmál jsem se na Kima a sledoval Inariho žárlivý pohled.
"Ale brouku, vždyť víš, že mám oči jenom pro tebe."usmál jsem se nad jeho vražednými pohledy.
"No jen aby…"našpulil rty, které jsem následně políbil.
"Půjdeme tančit?"usmál jsem se na Inariho a rovnou ho zvedl.
"Proč ne."usmál se a šel společně se mnou na parket. Na parketu zrovna hrála pomalá písnička a tak jsme se do sebe zaklínili, a společně se kroutili v rytmu ony písně. Pomalu jsem mu přejel z boku na zadek a lehce ho stiskl. Inari se na mě ublíženě podíval a přejel svou rukou celá má záda pod mým trikem.
"Jo tak ty takhle."zasmál jsem se a přitiskl se na něj víc. Inari se jenom zasmál a začal mě hýčkat. Když písnička skončila, šli jsme si sednout, a konečně se napili z našich sklenic. Po několika drinkách už se blížila dvanáctá hodina a to znamenalo, že bude následovat překvápko. Většinou to byl tanec u tyče nebo se zákazníky. Ani tentokrát nezklamali. Z davu si vytáhli jednoho dobrovolníka a vzali si ho na parket. Jakmile se rozjela písnička, začali s ním tancovat a pořádně ho tím vzrušili. Když opouštěl parket, byl rudej až za ušima a nechtěl se hnout od Ikuty. Kimi si ho hnedka podal a tak se po pár minutách vypařil do davu.
"Platím."usmál jsem se na Ikutu a zaplatil mu za své a Inariho pití.
"Tak čau, a užijte si to."mrkl na nás s úsměvem Ikuta.
"No, na co ty furt nemyslíš."zasmáli jsme se a odešli z Aka-neko.
……..
Ke mně domů jsme dorazili po půl hodince. Přeci jenom to nemáme tak blízko. Když jsme přišli, máma už spala. Byl jsem za to rád, jelikož kdyby nespala, chtěla by si povídat s Inarim a mě div, že nevykázala z pokoje.
"Nemáš hlad?"otázal jsem se ho sotva jsme se zuli.
"No, něco malého bych si dal."usmál se a přešel společně se mnou do kuchyně.
" Tááákže, něco malýho….hmm, je tu ovoce a jogurty. Nechceš spíš čínu nebo tak něco??"otázal jsem se ho.
"A nebyla by lepší omeleta?"otázal se, když viděl v lednici spoustu vajec.
"Takhle na noc?"otázal jsem se nechápavě.
"A co, nikdy mě nebolelo břicho. Ty s tím máš nějaký problém?"pootočil hlavu.
"Ne."pousmál jsem se, líbnul ho a vytáhl vajíčka.
"Pomůžeš mi?"usmál jsem se.
"Dobře."kousl mě do nosu a začal mi vajíčka rozbíjet do hrnku.

Ikuta
Poté co odešli Sasaki s Inarim jsem zašel obsluhovat další zákazníky. Někteří z nich se mě letmo dotýkali, ale já už si na to zvykl. Kimi sice taky, ale někdy byl, až moc tvrdohlavý ohledně toho, kdo všechno se mě může dotknout. Hlavně tedy jak, dotknout.
Vzal jsem tedy prázdné sklenky a rychle prošel až k baru. U baru jsem si stoupl mezi dveře do šaten a zavolal přitom na Kimiho.
"Kimi, potřebuju pomoct."jak jsem zavolal, tak ke mně hned přispěchal.
"S čím?"otázal se a rozhlížel se kolem sebe a hledal cokolivm s čím bych tak asi chtěl pomoct. Lehce jsem se usmál, o krok ustoupil a vzal ho společně s sebou do chodby vedoucí k šatnám.
"Ikuto, co to děláš?"nechápavě na mě pohlédl.
"Kradu si tě."usmál jsem se na něj a přitáhl si ho k sobě.
"Ikuto, máme tam práci!"řekl naštvaně.
"Hmm…"zavrněl jsem a políbil ho na tvář.
"Ikuto!"oslovil mě znovu.
"Hej Ikuto, nezdržuj nám tu pracovníky a běž na plac. Nestíhám."podíval se do chodby Minho.
"No jo, vždyť už jdeme!"vyplázl jsem na něj jazyk a rychle vlepil Kimimu pusu.
"Pokračování příště."dal mezi nás Minho tác.
"Ty seš hroznej."ohradil se Kimi a vzal si onen tác.
"Jo, jo to slyším pořád."usmál se na nás a vyvedl nás z chodby.

Minho
Když se Kimi a Ikuto dlouho nevraceli, nakoukl jsem do chodby a naskytl se mi tak pohled na ty dva, jak se osahávají.
"Hej Ikuto, nezdržuj nám tu pracovníky a běž na plac. Nestíhám."podíval jsem se na ně s úsměvem a čekal až od tamtud odejdou.
"No jo, vždyť už jdeme!"vyplázl na mě Ikuto jazyk a lehce políbil Kimiho. Věděl jsem, že jestli je teď nezarazím tak s tím nepřestanou, a tak jsem popadl tác a vrazil ho přesně mezi jejich hlavy.
"Pokračování příště."usmál jsem se mile a sledoval jak Ikuto rudne.
"Ty seš hroznej."ohradil se Kimi a vzal mi tác z ruky.
"Jo, jo to slyším pořád."zasmál jsem se a vyšel s nimi zpět do baru. Znovu jsem začal míchat drinky a nadiktoval Kimimu a Ikutovi objednávky s čísly stolů. Rychle popadli pití a vydali se každej ke svému stolu.
"Ách…někdy si připadám jako jejich táta."zasmál jsem se a začal se raději věnovat podávání drinků na baru.
"Ahoj Minho, jakpak se máš?"přisedl si k baru jeden můj kamarád.
"Kšefty jdou, takže je vše OK."usmál jsem se a dolil mu pití, který právě pil.
"Dík."usmál se a zadíval se někam do davu lidí.
"Někoho hledáš?"otázal jsem se a nalil dalšímu zákazníkovi bourbon.
"Ne, jsem jen na obhlídce. Maiky mi dal před týdnem košem."usmál se smutně.
"To je mi líto."usmál jsem se stejným úsměvem.
"No coooo. Už s tím nic neudělááám."řekl trochu přiopile.
"Aspoň, že se na to koukáš takhle."pousmál jsem se.
"Jinak by to ani nešlo."usmál se a zadíval se na jednoho kluka v rohu místnosti.
"Kdo to je?"otázal se a ukázal směrem ke stolu s číslem 10.
"Nevím, někdo nový. Byl tu včera poprvé, a jak se zdá, tak se mu to tu zalíbilo."usmál jsem se.
"Tak já jdu."usmál se a urovnal si triko.
"Držím palce."usmál jsem se a nechal ho odejít za tím klukem.
´Yasu byl vždy hodnej kluk. S Maikym byli už dlouho. Nechápu, proč se rozešli. Možná, že Maikyho už omrzel a nebo už mu nestrpěl jeho koníček. Hraní. Vždycky uměl dobře hrát na kytaru. Pamatuju, že s jeho kapelou jezdili dost často na konzerty.´
"Co ten protaženej obličej?"otázal se Kimi zrovna, když přišel s objednávkami.
"To neřeš."povzdechl jsem si a dal se do umývání sklenic.

Naoki
"Co se tu zatraceně děje?!"vešel jsem do pokoje, ze kterého se ozýval rachot a hned na to strnul v pohybu.
"Naoki…"zašeptal provinile Riku a smutně se na mě zadíval.
"Áááá, pán se nám uráčil přijít!"vyjel na mě otec a probodl mě přitom pohledem.
"Co to má znamenat!"zaječel na mě a ukázal přitom prstem na Rika.
"Co by."zašklebil jsem se, a přistoupil směrem k nim.
"Co by? Co by!"zavrčel a začal znovu. "To si snad ze mě děláš prdel! Jasně jsem říkal, že už se neuvidíte! Neříkal jsem to?!"zaječel a čekal na mé argumenty.
"Riku, běž se obléct."řekl jsem směrem k Rikimu. Ten se následně zvedl a prošel kolem otce.
"Neřekl jsem, že můžeš odejít!"zavrčel na něj otec a nešetrně ho znovu povalil do křesla.
"To přeháníš!"zaječel jsem na něj, přistoupil jsem k Rikimu a i přes nasupený pohled otce jsem ho převedl k jeho prádlu. Riku na nic nečekal, a začal se oblíkat.
"Já to přeháním? No tak to je gól!"zavrčel a přešel k nám.
"Chápu, že sis chtěl užít, ale tohle by už stačilo."
"Cože?"nechápal jsem.
"Vím, chtěl sis zkusit něco nového a tady ta kurvička ti posloužila dobře. Teď je nejlepší čas jí říct sbohem."pousmál se škodolibě a ve mně by se krve nedořezalo.
"Riku není žádná k***a!" zařval jsem nasraně, rychle ho popadl za límec a prudce ho udeřil pěstí do obličeje.
"Naoki!"vyhrkl vyděšeně Riku a snažil se mě zastavit.
"Co to…"nechápavě na mě pohlédl otec, jelikož jsem si k němu nikdy nic nedovolil. Né tak moc jako dnes.
"O Rikovi takhle mluvit nebudeš! Nikdo tak o něm nebude mluvit!"zavrčel jsem na něj a znovu ho udeřil. Otec na nic nečekal a vrátil mi to i s úroky.
"Takhle se mi odvděčuješ za to všechno, co jsem pro tebe udělal!"zavrčel na mě a vykryl mojí ránu.
"Kdyby ses nechoval tak, jak se chováš, nikdy by k tomu nedošlo!"zavrčel jsem nazpátek a setřel si pramínek krve, co mi stékal z koutku úst.
"A co po mě chceš?! Abych ti ho schválil?! No dobře, i kdybych s tím souhlasil…., co by na to řekli lidi?! Ha? On je nic. Je to nicka, kterou ani vlastní matka nechce!"zasmál se a hned na to odletěl o kus dál pod náporem mé rány.
"Omluv se!"zavrčel jsem a znovu po něm skočil.
"Ani mě nehne!"zasyčel mi u ucha.
"Naoki, přestaň! Nevadí mi to! Je mi jedno co si myslí!"zaječel polekaně Riku a objal mě ze zadu kolem pasu.
"Riku…"povzdechl jsem si a otočil jsem se na něj.
"Mě to ale jedno není. Nikdo mi tě nebude pomlouvat. Nechci tě vidět znovu smutného."usmál jsem se a políbil ho na čelo.
"Hhaha…."zasmál se otec.
"Co je tady vtipného."zavrčel jsem na něj. On mi však neodpověděl. Rychle jsem tedy popadl Rika, řekl mu ať si sbalí, a sám si začal balit. Otec na nás jen němě zíral a nebyl schopen ani slova. Když už jsme měli sbaleno, šli jsme ke dveřím a ještě předtím než jsme je otevřeli, se znovu ozval otcův hlas.
"Jestli odejdeš těmi dveřmi, tak tě vydědím!"zvedl se, pevně se mi podíval do očí a čekal na mou odpověď.
"Tak ať."usmál jsem se zákeřně.
"Já to, ale myslím vážně!"
"To já taky! Rikiho miluju a nikdy se ho nevzdám!"zavrčel jsem rozhodně, otočil se a společně s Rikem zmizel za dveřmi.
"Naoki, já…, já nechci, aby si kvůli mně přišel o všechno, co sis tak dlouho budoval."zadíval se na mě Riku.
"Zlatíčko, netrap se tím. Všechno bude v pořádku."usmál jsem se na něj.
"Já nevím."řekl smutně a sevřel mou ruku.
"Uvidíš."usmál jsem se povzbudivě a odešel společně s Rikem ven z hotelu.

Dodatek autora:: 

Dobře, dobře.....napsat tuhle kapitolu trvalo snad nejdýl....tedy teď nemyslím samotnou kapču. Spíš myslím interval mezi minulou kapčou a touto....Je mi jasný že to asi nemůžete vědět jelikož a protože je sem dávám teprve teď xD. Moc se omlouvám že mi to trvalo tak dlouho.

ps:chci upozornit, že tato povídka má také svůj konec xD.....a už to nebude za dlouho Smile

4.857145
Průměr: 4.9 (14 hlasů)