PwP č.1- Učitel - část první

Fajn, nic se neděje. Uklidňoval jsem se v duchu. Nic se nestalo… ok, stalo…:
„Héj Bene! Makéj!“ řval na mě na mol ožralej kámoš. Nebudu zapírat, že jsem měl taky dost slušně upito…
„Dyk už jdu!“ klopýtal jsem za nim.
„Co to je?!“ ozvalo se za náma. Celá parta: já, Patrick, Chris a Josh, jsme se otočili.
„Ty v**e! Zdrhej! To je naše účá!“ Josh naprosto ignoroval fakt, že „naše účá“ je chlap.
„Co prosim?!“ řekl výhružně a začal se k nám blížit. Všichni jsme se rozeběhli, jenže já měl dneska fakt nějakou smůlu a v zatáčce jsem se vymáz. Válel jsem se tam jak prase v bahně a dělal, že mi to strašně de. – vstávání, ne, válení se –
„A mám tě!“ stoup si nade mě.
„Nechcete běžet za nima?! Já nikam neuteču.“ Chabej pokus o to, abych měl čas zdrhnout.
„Ani ne. Ty mi stačíš!“ zvedl mě za límec bundy a někam mě táhnul. – snažil jsem se mu vykroutit. Mlel jsem sebou! Řval! Prosil! Nadával! Kopal! Kousal! Škrábal! – jenom tak jsem visel jemu z ramena a čučel mu na prdel. A modlil se, aby si nefet. Toť k mé SEBEOBRANĚ! Bylo mi jedno, kam mě nese. Dobře, nebylo, ale kdybych otevřel držku, po*lil bych se. Jemu na záda a na prdel. Vlastně to poslední mě docela iritovalo. Měl ji fakt hezkou. A pevnou. To jsem poznal, když jsem mu do ní začal prstem šťouchat. Nekomentoval to. Radši. Popravdě jsem byl docela happy. Ke mně dom mě nenes, to přeci jenom, bylo deset kiláků na druhou stranu. To, že má auto, mě nenapadlo. – Ano, pan Učitel Neadrtálec, Co Si Nese Manželku (s koul*ma) Do Své Sluje, Aby Jí – Jemu Mohl Mařit Dětičky –
Pak jsem pocítil nutkání se ho na něco MOC DŮLEŽITÝHO zeptat a otevřel jsem pusu. A ano, hádáte správně. Celýho jsem ho z*b*il. Když to: uslyšel, ucejtil – hmat, ucejtil – smrad, tak mě z toho ramene šupem hodil na zem, ale to už měl všechno hezky na zádech. Po cca dalších deseti minutách, kdy mě za bundu táh k němu a skoro se sám zeblil, a šel v trencích – pozn. red. – jsme došli k němu do bytu.
„Máte to tady hezký.“ Doufám, že tak věta nezněla:
„Mááfsksláb – BLÉ!“ protože jsem mu ke konci OPĚT zb*il něco jeho. Tentokrát chodbu.
„To si už děláš pr*el!“ čučel na mě shora. Já si mezitím kydl na zem a tlemil se jak prorvanej.
„Ne-e já jednu mám!“ házel jsem rukama, mrkal jako holka a rudnul, když si na to byť jenom vzpomenu. A pak nic. Popravdě, napadá mě. Omdlel jsem a seklo to se mnou anebo seknul se mnou?!
…
„Á bl*jící Šípkovej Ružeňák! Tak vstávej „frajere“!“ znova na mě čučel shora. Já ležel na gauči v obýváku, zabalenej do deky a dezorientovanej.
„Takhle byste neměl mluvit!“ dělal jsem chytrýho.
„Takhle by ses neměl ztřískat.“
„Volal jste našim?“ nerad chodím okolo horký kaše.
„Ne.“
„Díky.“ Vydechl jsem úlevou. Naši by ze mě udělali mastnej flek a vymyli ho Savem.
„Ale chci to udělat.“
„Ne!“ zaúpěl jsem. Posadil se a chytil ho za triko. A snažil se o štěněčí pohled. Hádám, že to byl
ožraleckej pohled, ale neva. Snaha se cení, ne?
„Co za to?“ blejsknul úsměvem.
„Díky?“pípnul jsem.
„Neberu… chci sex.“ Řekl naplno. Bez obalu.
„COŽE? PROČ? Já nejsem teplej! Ty seš bukvice?!“ SH*T!
„Dávám přednost termínu gay, popřípadě homosexuál, ale ano.“
„Seš můj učitel!“ byl jsem na pokraji zhroucení.
„Já vim.“ Dál se usmíval a já měl na mále. Protože pokud na to kejvnu, tak se nejspíš pár dní neposadim. Nepočítám s tim, že on si nechá hoblovat zadek, na druhou stranu, pokud řeknu ne, tak mě naši zabijou a jeho budou uctívat jako modlu, protože jim „zachránil syna.“ Už to vidim. Co je větší zlo?
„Á, kdy jsme přešli na tykání?!“ dál se na mě díval jak na vo*a.
„Á, v tý době, cos řek, že mě chceš klátit!“ prskal jsem.
„Hej! Abys mě blbě nepochopil. Při práci není moc času si někoho hledat a tys mi přišel do rány. Řekněme, výhodná koupě. Já si ulevim a ty budeš ok.“
„To jsem hajzl, aby sis ulevil?“ fajn. Nasral mě.
„Hm. Smrdíš stejně. Nejdřív se umej.“ Šel do kuchyně. Pozoroval jsem ho. Fajn, asi mi nic jinýho nezbyde, ale proti mysli mi to taky není. Teda je! Byl jsem zmatenej a polovožralej.
„A koupelna? Počkat, proč ti to jako vadí? To na TO chceš jako skočit teď?!“ vejral jsem na jeho záda a doufal, že do nich vypálim díru.
„Kdy jindy?“
„Prostě někdy!“ dneska jsem na to fakt neměl.
„Já chci dneska. Pak se z toho vykroutíš. A pohni. Nebo tě umeju sám. Se SMRADEM spát nehodlám!“ dál si vařil kafíčko.
„Spíš se smradem!“ ano, jinej význam slova smrad.
„Ou, to mě tak chceš?“
„Cože?!“ vyskočil jsem na nohy.
„Že už jsi použil přítomnej čas. A teď už fakt dělej. S oblíkánim se nenamáhej. Stejně to pude hned dolů.“ Nevim proč, ale poslech jsem ho a šel do koupelny. Naštěstí mi nechal otevřený dveře. Asi nechtěl, abych mu tady slídil. Svlíknul jsem se a umyl se. Snažil jsem se duševně připravit na to, co mě čeká. Kdyby šlo jenom o naše, tak jsem ok a pošlu ho někam, ale fotr by mě naprášil poldům a teď mi stačí sebemenší vroubek a:„ Nazdar pasťáčku.“, tam se mi fakt nechce. To todle radši přežiju.
„Hej, nerozpustil ses mi tam?“ stál ve dveřích. Já vůl jsem si nezavřel.
„VYPADNI!“ otočil jsem se k němu zády.
„Nehraj si na cudnou pannu. Stejně tě uvidim. Je bílej den.“ Odlepil se od rámu dveří a šel za mnou.
„To mi nemůžeš dát chvilku na to, abych se umyl?!“
„Du jenom pro tohle.“ Vzal jeden ze “sprcháčů“ a otočil na mě název. Lubrikant. Udělalo se mi mdlo.
„Já… no… to…“
„Dělej.“ Odešel do obýváku.
Když mi bylo jasný, že dýl to oddalovat nejde, tak jsem se sebral, zamotal do osušky a šel za nim. Ležel na pohovce a koukal na film. Když mě uviděl, tak ji vypnul a prstem mi naznačil, abych šel za nim. Roztřeseně jsem za nim došel. Popravdě doufal jsem, že si to rozmyslí anebo, že mi řekne, že mu todle stačí.
„Shoď tu osušku!“ lehnul si na bok. To jsem nějaká televize, aby mě takhle pozoroval?!
„Proč?“ byl jsem p¬o****ej.
„Dělej, kámo. Oba jsme kluci.“ Jo, ale já si ho při pohledu na pt*ka nehonim. Pomyslel jsem si nas*ně. Ale byl jsem radši zticha. Jenom jsem nahlas polkul a šel do toho. Odmotal jsem osušku ze sebe a zaměřil svůj pohled na zeď.
„Moh ses osušit, takhle mi zamokříš pohovku.“
„My nepudem do ložnice?!“ teď jsem se podíval na něj.
„Nejseš můj přítel, milenec, nic. Proč tě brát do svýho soukromí?“ pokud chtěl, abych si připadal jako d*vka, tak se mu to povedlo.
„Já nechci!“ pípnul jsem. Jo, měl jsem jen kousek od toho, abych se mu tady nerozbulel na celý kolo.
„Neboj, nebejvám zlej.“ Zvednul se z pohovky a postavil se proti mně. Pokud jste jako já čekali, že řekne něco jako:
„Fajn, ztrestal ses dost, oblíkni se.“ Tak jste na omylu.
„Já se bojim.“ Prsknul jsem mu do ksichtu.
„Teď se chováš jak panna, co má přijít o věneček!“ řekl tím povzneseným tónem.
„Moje p*del je stále panna! A doufal jsem, že jí i zůstane!“
„Hm, bohužel.“ Ano, jak jinak říct: budeš dole. Tak napůl jsem doufal, že ten lubrikant byl pro něj. Krapet error.
„To sakra nemůžeš bejt milejší?! Dyk mě chceš v*jet!“
„Moh bych, ale nechce se mi.“ Líně protáhl a pak prostě vzal moji ruku a druhou – svojí – mi začal jezdit po tý mý nahoru a dolů. Řek bych, že cílem bylo mě nějakym způsobem uklidnit. To bych do něj fakt neřek.
„O co se snažíš?“
„Už o nic.“ Mrsknul se mnou o gauč. No nejsem kus vola?! Dělám si to ještě horší!
Ležel jsem na zádech a on si sedl na mě.
„Seš těžkej!“ heknul jsem.
„Seš užvaněnej.“ Vlepil mi fancouzáka. Ok, docela to ušlo, on prostě věděl co a jak. Chvilkama jezdil líně přes moje rty, potom mě jemně kousal. Ano, měl jsem v ´kalhotech´ krapet těsno. Když toho nechal a znva se napřímil s tím, že mě bude jenom očumovat, tak jsem se rozhod a zeptal se ho:
„Jak to, žes tam byl?“
„Kde?“ zamračil se.
„Na cestě z baru. Bydlíš jinde…“ už mi neodpověděl. Začal mě znova líbat, přesunul svoje rty na můj krk a podle ´jemného´ sání jsem poznal, že zejtra budu jak muchomůrka, akorát jinak barevně sladěná.
„Hej!“ chtěl jsem zaprotestovat, ale jeho pohled mě umlčel.
„Buď už zticha konečně!“ znělo to jak podrážděně tak naštvaně.
Bohužel jsem nebyl v situaci, kdy jsem si moh vyskakovat a tak jsem radši ´držel´. On mě mezitím začal líbat na bradavce. V tu chvíli jsem si něco uvědomil. Na to, jak jsem byl ožralej, jsem toho měl v sobě HODNĚ málo. Byly to dvě vodky s pomerančovym džusem. To normálně můžu ještě chodit… Douvažoval jsem a podíval se na něj, vypadal tak nějak… podrážděně, ale chápal jsem proč. On tu jak ´mezek dře a já si jenom ležim se všim šudy´.
„Co tě zas žere?“
„No, kromě toho, že do chlapů nedělám?! Vcelku nic.“ Ok, i já umim bejt hnusnej.
„Představuj si, že mám prsa.“ Hm, zajímavá představa. Chlap s déčkama.
„Hm, pod C nejdu.“ Myslim, že jsem ho nakrk, protože se ze mě zved.
„Víš, co by mě zajímalo?! Jak jsem moh bejt tak ožralej.“ Jen co jsem to dořek, tak ztuhnul. Nejsem blbej, všim jsem si toho.
„Copak, svědomí?“ sednul jsem si, naprosto ignorujíc fakt, že jsem nahej. On si to ale uvědomoval dost dobře.
„Z čeho prosim tě?“ byl ke mně otočený bokem.
„To mi řekni ty! Proč si šel jenom po mě, hm?“ jop, provokatér vždy připraven.
„Dal ses nejlíp chytit.“
„V tom to nebude…“ teď jsem mu nevěřil ani slovo. Nějakym způsobem jsem si byl naprosto jistej, že on může za to, že jsem byl ožralej.
„Co chceš jako slyšet?!“
„Pravdu!“ tý jo, to zní jako kdyby manželka nachytala manžela v posteli s jinou a dožadovala se odpovědi na naprosto jasnou věc.
„Dyk si myslíš svý. Proč to měnit.“ Poznámka oba jsme nazí.
„Nějak jsi zchladnul.“ Líně jsem protáhl a provokatérsky se opřel o opěradlo gauče a roztáh nohy. Vim, je to laciný, trapný, ale mě to v tu chvíli bylo jedno.
„Neprovokuj, nebo…“ nemusel to doříkávat. Jeho jisté partie mi to řekly samy.
„Nebo co?! Znova mě ožereš?“ nepopřel to. Věděl jsem, že jsem se neožral svojí vinou, jsem frajer.
„Říkám ti, ať neprovokuješ!“ to je ale absurdní situace. Nejdřív mě div neznásilní mezi dveřma a pak mě div nedá pás cudnosti.
„Fajne.“ Roztáh jsem víc nohy. Ok, chtěl jsem to zkusit. S chlapem. Nejsem teplej, jenom probudil moji zvědavost.
„Na to, že ses před chvílí skoro nepos*al strachy, seš pěkně oprsklej!“
„Hm…“ protáhl jsem se. Teď už to nevydržel. Znova po mě ´skočil´. Přesněji, kleknul si na zem a začal mě kouřit. Víte, co je na tom nejlepší? Že jako chlap věděl, co a jak, po chvíli jsem toho měl plný kecky. Ruce jsem mu ´zaplet´ do vlasů, byly celkem krátký.
„Fajn, zahraju si na lacinou dě*ku. Přidej!“ pobídnul jsem ho a trochu se sklouznul po gauči, aby měl lepší přístup a moh to dělat líp. Díky tomu, že jsem měl ruce na jeho hlavě, tak jsem mu nedovolil, aby se odtáh a donutil jsem ho tak, aby to dotáh do konce. Když se tak stalo, musel to celý spolknout, nebo by se udusil, až teď jsem ho pustil.
„Seš zm*d.“ vydýchával se.
„Smůla co? Měl sis to dřív rozmyslet.“ Teď jsem si opravdu připadal jak king, ale to jenom do doby, než mě znova povalil na gauč.
„Smůla?! Jak pro koho.“ Začal mi rukou jezdit po penisu. Bylo jasný, že si to na výsost užívá.
„Jak se ti líbí tohle, hm?“ furt mi jezdil po penisu a sem tam přitlačil. Jo, líbí. Ale neboj, nikdy to nepřižnám.
„Nic moc.“ Snažil jsem se to říct vyrovnanym hlasem, ale stejně jsem se v polovině ostře nadech.
„To vidim.“ Zasmál se. Fajn i jako heterák oceňuji, že ví, jak na to. By mi moh pomoct s masturbací. Ne, že bych to neuměl…
„Hmpf!“ schválně jsem svůj pohled stočil do strany, prošlo mi to víc… frajerský.
„Copak, už máš dost?“ já mu za ty jeho ´chytrý´otázky jednu vlepim!
„Ne!“ řekl jsem krapet vyšším tónem svého hlásku v jiných chvílích hlubokého a udělal se. Znova. To už je po druhý za předehru! To se mi ještě nikdy nestalo! (Taky jsi to nikdy nedělal s chlapem.)
„To vidim, připrav se!“ řekl a po prvý za celou dobu mi dal pusu na hranu čelisti. Znova jsem stočil pohled na něj. Chvílli jsme se na sebe koukali a pak jsme se začali líbat. Mnohem víc jsem se na něj natiskl. Jednu ruku jsem mu dal na záda a tu druhou do vlasů. Miluju ten pocit, když můžu výskat jemný vlasy. Abychom to udejchali, protože ani jeden jsme toho francouzáka nechtěl přerušit, takže jsme oba začali funět jak parní lokomotivy. On se pomalu položil na mě. Nechápal jsem, co dělá. Nebyl žádnej třesořitka… myslim tim, že byl lehce vysvalovanej. (Já měl vysvalovaný akorát játra.) Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem ucítil jeho ruku v oblasti třísel. Znova mi jezdil po penisu, druhou ruku mi dal k hlavě. De facto ležel na jednom loktu a na mě. Po chvíli jsem byl opět připravenej na akci. Jenže místo toho, aby sjel celý číslo až do konce, tak tu svojí všetečnou pazouru posunul níž. O dost níž. Stáhnul jsem všechny svaly, co v tý oblasti mám. Odtáhl se ode mě a já se mohl konečně pořádně nadechnout.
„Ale, ale. Bojíš se? Klid, nebolí to, myslim.“ Ok, další položka na seznamu. Nenechat ho nikdy promluvit.
„Nebojim!“ řekl jsem a povolil svaly. Prstem mi začal jezdit po nejmenovaném otvoru. Hrál jsem si na kinga – opět -, ale bylo mi to dost nepříjemný na to, abych ho stopnul, ale znal jsem jeho ´cenu´ za mlčení. Po chvíli toho nechal.
Jé, to už ho to nebaví?! Řekl jsem si zoufale. Místo toho jsem uslyšel lupnutí jako od pixly od krému nebo sprcháče.
A je to tady, řekl jsem si trpce, tvoje po prvý s chlapem.
Ucítil jsem, jak mi něco mokrýho dopadlo na zadek.
„Co to je?!“ měl jsem tik a vykopnul nohama.
„CO TO KU*VA DĚLÁŠ?!“ kousnul mě do rtu. „KOPNUL´S MĚ!“
„Fakt?!“ řekl jsem nezúčastněně. Asi jsem ho naštval, protože mi přestal patlat zadek.
„Tvoje smůla.“ Řekl mi rázně. Tu druhou ruku mi taky hodil vedle hlavy a prostě ho do mě vrazil.
„AAAAAAUUUUU!“ zaječel jsem.
„Takhle to dopadá, když provokuješ…“ díval se mi do očí.
„Todle je moje po prvý… s chlapem! Mohs bejt jemnější, sakra!“ prskal jsem jak kyselina.
„Moh, ale teď aspoň víš, jaký to je, když je s tebou vy*ebá*o.“ začal se pomalu pohybovat. Čekal jsem, že to bude bolet jak prase, ale zezačátku to jenom nepříjemně pálilo a pak ani to ne. O něco se mi třel, takže jsem si skoro pořád myslel, že budu mít orgasmus, ale ten jsem měl až dýl, protože mi sevřel penis tak, abych se nemoh pořádně udělat. Kdybych na to měl sílu, tak ho kopnu, opět. Nakonec se smiloval, asi ho obměkčil můj chlapáckej pohled… (Ne, jenom se mu zželelo toho tvora, co ležel pod ním a vypadal, že se každou chvíli rozbulí.), nicméně jsem se udělal, ha. Na něm bylo taky poznat, že bud, protože ztěžka dýchal, přirazil do mě mnohem víc, než kdy před tim. Docela jsem se bál, že chce zjistit skutečnou délku mejch střev.
„Tak co?“ dýchal mi do ramene. Na to, jak funí, je docela mladej.
„Nic!“ řekl jsem nasraně. Jenom jsem prožil nejlepší orgáč pod sluncem.
„To je mi ale slovní zásoba.“
„A co jako čekáš?! Že budu zpívat árie?“ ironicky jsem se na něj podíval.
„Něco bys mi, jakožto svýmu milenci, moh říct…“ řekl ublíženě.
„Milenci?! A kdo prohlašoval, že nejsem NIC!“
„Fajn, sexuální partneři?“ navrhnul jinou verzi.
„To milenci mi zní líp!“
„Tak vidíš.“ Zasmál se.
„Fajne, co bude k jídlu, milenče?“ zajímal jsem se, docela mi vyhládlo.
„Nemá bejt nadhazovač nejvíc unavenej?!“ políbil mě.
„Fajn, tak unavenej nadhazovači, co bude k jídlu?“ zoufale se na mě podíval a tak, jak byl, se šel kouknout do lednice.
„Posiluješ?“ zvrátil jsem hlavu, jak jsem se vyklonil z opěradla gauče, abych na něj viděl.
„No nepovídej! Ty sis všim?!“
„Nebuď na mě tak hnusnej. Todle je poprvý, co tě vidim nahýho…“ ušklíb jsem se. Něco mě napadlo. Proč by měl vydírat jenom on?
„… a doufám, že ne naposled.“ Znova jsem si leh normálně.
„COŽE?! KU*VA!“ to první = reakce na moji větu, to druhý = říznutí se do prstu. Chtěl mi osmažit řízky. Zůstalo, u toho chtěl, bohužel pro mě.
„Seš dobrej. V tomhle. Kolik´s jich měl?“
„Nejseš drzej?“ slyšel jsem puštění vody. Asi si snaží omýt ránu…
„Ne, nejsem. A první taky ne, hádám jich tak sedm…“
„… deset, ale co tě to zajímá?“
„Deset?! Kde´s to splašil?!“ jeho si teda neumim představit, jak jde a balí kluky. (věř tomu, je to bejvalej gay ´playboy´)
„Taky jsem byl mladej.“ Znova přešel do mýho zornýho pole, ale bez jídla, kde ho nechal?!
„Fákt?!“sjel jsem ho pohledem. Na jistých partiích jsem se na chvíli zastavil.
„Hele, nech toho. Na to, že máš za sebou svoje poprvý, si nějak moc živej.“ Založil si ruce na hrudi.
„A?! Tys byl hned mrtvej?! To moc nevydržíte, pane učitel.“ Šklebil jsem se na něj.
„Hej, pane studentíku. Neválejte se mi tady a mazejte se umejt. Ať domů jedete navoněnej, umytej,…“
„… aby rodičovstvo nepoznalo, že jejich synátora zprznil učitel?“ sladce jsem se usmál.
„Dělej, ať už jedeš dom. Aby se vaši nebáli.“
„A… řekneš to?“ teď jsem zněl docela zoufale. Svoji cenu jsem zaplatil, ale teď jsem si tím nebyl jistej. Dodrží to?
„Ne, neřeknu. Přespal´s u kámoše. Ok? Dovezu tě domu. Řekni mi, kde bydlíš, ale naviguj mě někam, aby nás nikdo neviděl.“ Teď mu asi nejde o to, aby naši na něco nepřišli. Spíš, aby mě s nim někdo neviděl. A on pak neměl problém.