SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Samota



Po nocích se trápila,
dívka s šedomodrýma očima.
Říkala si, jestli je vůbec možné,
aby ji někdo miloval.


Stojí tam sama,
aniž by u ní někdo stál.
Vše co měla,
neúprosně sebou vzala voda.


Tam někde v zákoutí,
hluboko uvnitř stále doufala,
ale nikdo nepřichází.
Zůstala opuštěná.


Byla krásná,
leč tak osamocená.
Ten sen, který u sebe svírala od dětství,
se jí teď už pomalu rozplývá.


Jen chtěla poznat lásku,
co by jí každou noc v náručí objímala.
Přála si cítit rodinu kolem sebe,
být šťastná i za to málo co má.
Namísto toho sama se prochází uličkou,
sama na lavičce vysedává.


Přestože je krásná,
Jakoby pro ostatní vzduch byla.
Zteskliví pohled upírá na kolemjdoucí,
s otázkou, proč oni mají i to málo,
to co jí tak chybí,
snad nebylo jí přáno.


Ani rodina, ani milenec,
nebo snad snoubenec.
Se stářím v patách,
pomalu to vzdává.


Už nedoufá v naděje,
nevěří v nic.
Jen čeká, až si ji čas vezme,
pomalu odvlaje pryč.


Hříšná nebyla,
slůvka zle nepromluvila.
Přesto jí nebylo dáno,
to co druhým je hojně přáno.


Přestože druhé hříchy tíží,
a ona se lehkostí vznáší,
její srdce nešťastné,
stále čeká na vysvobození.
Snad i ji láska přepadne,
na věky se s ní sblíží.

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasy)