SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Solution (11.část)

Sasuke Uchiha
Ještě pořád jsem se nedokázal srovnat s myšlenkou, že se mi to povedlo. Byl jsem zvláštním způsobem šťastný. Občas jsem ten vítězný obličej musel maskovat… hlavně před Narutem a Itachim. Nechci ani pomyslet na to, co by dělali, kdyby se to dozvěděli teď. Zatím prostě není vhodná doba a navíc se Naruto nesmí rozrušovat… něco mi říká, že tohle by asi v klidu nevzal. Kdo by to taky přešel s kamennou tváří, že? Myslím, že i já bych měl problémy.

Datum: 9. 6. 2232
Naruto je už v druhém měsíci prvního trimestru a jeho výsledky krve vypadají slibně. Zatím nejeví žádné známky příznaků remedio, což jsem si hlídal každou minutu. Pozoruji změnu nálad a přecitlivělost. Zvracení je jen občasné spíš vymizelo a bříško stále ploché, bez známek zárodku. Strava je přiměřeně úměrná jeho stavu. V posledních dnech u něj propukl masivní vzrůst sexuální touhy. Což se dalo čekat do plus mínus měsíce. Vše je zatím v pořádku.

Pohladil jsem spícího Naruta po tváři a zaklapl deník. Asi před hodinou mi usnul v klíně a já z něj nedokázal spustit oči. Upřímně nebyl jediný, kdo měl chuť si znovu užít. Už to byl asi týden, co jsem se krotil a snažil se moc se ho nedotýkat. Pokaždé, když se mi to stalo,… bylo to jako elektrický impuls, který mě nutil ho voj*t. Zatím se mi daří ho ignorovat a odmítat, ale místy jsem donucen zakročit. Kvůli nám obou. Sex je s těhotnou osobou nebezpečný a tak většinou přistupuju k plánu B a to orální sex. Ještě, že jsem oba kluci. Hladil jsem ho v těch jeho rozcuchaných blonďatých vlasech a přemýšlel… vždycky, když se takhle zamyslím a přestanu vnímat okolní svět, dojdu k nějakému hroznému závěru a hlavně strašným úvahám,… jako by ani nebyly moje…

Můj, můj, můj, jenom můj…
Nikomu ho nedám, jenom můj…
Když né já, tak nikdo…
Když né já,… TAK TĚ ZABIJU!!!

Trhl jsem sebou a zamrkal! Co to sakra…?! Proč mě něco takového vůbec napadá?! Začínám děsit sám sebe, no bezva. Podíval jsem se jako po několikáté na Narutovu spící tvář a uznal, že je vhodná chvíle se ho přestat dotýkat. Opatrně jsem ho položil na gauč a postavil se. Vždycky, když odmítnu vlastní pud touhy, mi začnou běhat hlavou tyhle myšlenky… asi nějakej vedlejší efekt nebo co, anebo začínám mít halucinace. Protáhl jsem se a přešel k oknu. Chvíli jsem s klidným výrazem hleděl do deštivého počasí, než mě zaujalo pár postav, které se rychlým během přibližovaly k Narutovu domu. Ani né za dvě minuty doběhly k hlavním dveřím a zazvonily, do toho zaťukaly. Vzdychl jsem, protože Naruta to probudilo.
"Jdu tam." řekl jsem, když se snažil rozkoukat po místnosti. Pousmál se na mě a já přešel ke dveřím. Teď už mi bylo jasný, kdo to je a tak jsem neváhal a otevřel je dokořán. Přece jen čím víc namoknou, tím větší tu od nich bude louže.
"Nazdárek, můžeme?" zeptal se Kiba, ale vůbec nečekal na mou odpověď. Vletěl prostě dovnitř a boty si sundal až někde před Narutem, kterého následně objal a rozcuchal mu vlasy. Ostatní házeli omluvné obličeje a snažili se vejít a svlíknout klidným a spořádaným způsobem.
"Pro mě za mě." Řekl jsem jen a nechal je dělat, co chtějí. Přešel jsem ke stolku s alkoholem a dal si nenápadně jednoho frťana rumu. Tohle mě nesmí rozházet a už vůbec né vytočit… dělej, že se nic neděje, Sasuke… proč mě ale sakra vytáčí, když se ho dotýkají… musím toho nechat… vždyť je přeci jenom můj, tak proč se vzrušovat… pousmál jsem se a nechal ten stres odplynout. Asi za dvě minuty jsem se otočil do místnosti.

"Není náhodou alkohol povolený až od osmnácti?" zeptal se Neji a s úšklebkem mě pozoroval.
"Měsíc sem, měsíc tam. Jeden lok ještě nikoho nezabil." řekl jsem a položil skleničku zpět.
"To to nemůžeš ten blbej měsíc vydržet." řekl Neji a nadzvedl jedno obočí. Na malou chvíli se mi zdálo, že jsem ho snad zklamal či co.
"Špatná vůle." řekl jsem a ušklíbl se taky. Lee mezi nás vstoupil a přerušil tak probíhající probíjení naštvaných samců, co se měřili.
"Ale, no tak, pánové. Nechte těch pitomostí a radši nabídněte i hostům, no ne?" řekl a nalil si jednu pro sebe. Sai s Choji a Shikamarem ho napodobili a zbytek nejevil zájem… až na toho blbce vedle mýho těžce střeženýho objektu.
"Dáš si taky, Naruto?" zeptal se Kiba a blonďák se zamyslel. Pak chtěl něco říct ale…
"Ne nedá." odpověděl jsem za něj neštvaně a dost razantně. Přitom to nebylo vůbec na místě. Nikdo z nich nevěděl, jak na to Naruto je a tak jim můj výjezd přišel překvapivý a nemístný.
"Sasuke?" zeptal se Naruto sám překvapen mým rozpoložením. Už pár dnů to na mě stejně pozoruje. To, jak žárlím nebo mu zakazuju různé věci jak jíst tak dělat… možná jsem to hold přeháněl, ale všechno to bylo pro jeho dí… dobro… nebo jsem si to alespoň myslel.
"No,… víš… nebylo by to dobrý… přece jenom si před pár dny…" začal jsem a snažil se z toho rychle vykroutit. Přece jenom Naruto teď nezvládá svoje emoce a před tou bandou šašků vyletět nesmí. Nebo alespoň nechci, aby vyletěl… jako už po několikáté v tomhle měsíci. Většinou to zvládám, ale taky je v potaz jedna malá skutečnost - většinou jsme sami… tohle není dobrý.
"Je mi dobře, Sasuke. Co je to s tebou?" řekl Naruto a já na něm pozoroval ten příval zlosti… sakra tohle už nezastavím. Vybouchne a to asi hodně.
"Nic, jen nechci, abys pil, když ani nemůžeš." řekl jsem a měl pocit, že to nebyl ten správný argument. Jen jsem přilil oleje do ohně… kdo mě sakra učil vycházet s lidma? Jasně, nikdo.
"Sasuke, co se děje? Mám pocit, že… poslední dobou trpíš nějakou chorobnou myšlenkou šíleného strachu o mě." řekl mi ještě v klidu se zoufalým výrazem… a jé… druhá fáze… nejdřív se naštve, pak ho to mrzí a nakonec z něj vystřílí všechno, na co si jen vzpomene… bože ne.
"Nic…"
"Nic?! Tak proč se u toho tváříš, jako bys…" řekl a začal zase chytat vztek, ani nechci radši pomyslet na to, co si o tom myslí naši pozorovatelé.
"Prostě nic… nech to plavat." tak a tím jsem to dodělal.

Naruto se postavil a kopnul do stolku před sebou! Ten se převrátil a udělal další bordel! Pak to šlo rychle z jeho úst…!
"To tedy ani náhodou! Mám dost těch tvejch ledových postojů a pouček a toho že mě nenecháš nic dělat! Já chci taky žít! Nejsem z porcelánu! Tak proč musím pořád jen sedět a dívat se na tu pitomou televizi! Navíc si poslední dobou sobeckej, odměřenej a vůbec se ode mě držíš dál, jako bych měl nějakou nakažlivou nemoc a…!" řekl a udělal pár naštvaných kroků ke mně! Já jsem se stále snažil uklidnit jeho výbuch, ale tohle už se moc zachránit nedalo… a tak jsem musel alespoň hlídat, co dělá… ještě si ublíží.
"Jen klid… Uklidni se." řekl jsem klidně.
"Já se nechci uklidňovat, ty pitomče! Já chci, abys mě držel za ruku a líbal mě! Proč to děláš, čím dál tím míň?! Nenávidím tě! Nenávidím! NE…!" řekl a při každý větě s něčím hodil o stěnu! To už jsem ztratil nervy trochu i já a než stačil hodit s další věcí, chytil jsem mu ruku a tou druhou mu vrazil facku!
"Klid, Naruto!" řekl jsem dost ledově a hleděl do jeho zmatené až překvapené tváře… pak zrudl a začal brečet. Nohy mu vynechali a podlomily se. Já ho přidržel a potom ho vyzdvihl do náruče. Bez jakýchkoliv narážek či vysvětlení jsem ho odnesl do jeho pokoje, kde jsem ho položil do postele a přikryl ho. Políbil jsem ho na čelo a zavřel za ním dveře. Opřel jsem se a přemýšlel… co sakra teď?

"Myslím, že máš co vysvětlovat, Sasuke." řekl Neji hned, jak jsem se vrátil do místnosti.
"Jo, kápni božskou!" řekl Kiba nabroušeně a bylo na něm poznatelné, že mi hodlá vrazit!
"A když odmítnu?" řekl jsem, v týhle situaci jsem ale neměl moc na výběr.
"Tak to z tebe vymlátíme." řekl Sai a zvedl svůj falešný obličej od knihy s názvem - Křížový výslech.
"Jak překvapivý." řekl jsem s ironií a nijak nenaznačoval nic, na tož útěk z místnosti.
"Co je to s Narutem? Proč je tak přecitlivělý?" zeptal se Shikamaru věcně a já se na něj podíval.
"A od kdy se k němu nelísáš?" řekl Neji, ale neusmál se. Zjevně nebyl nadšený z Narutova stavu. Kdo by taky byl, že jo… vzdychl jsem.
"Jen pomalu." řekl jsem. Tohle bude na dlouho…
"Radši to honem rychle vyklop, než se přestanu ovládat a jednu ti fláknu!" řekl Kiba. Tohle je limit?
"Není to moc běžné, ale souhlasím s Kibou." řekl Shikamaru. Když tak mluví i on, tak je to fakt vážný.
"Fajn. Pozorně poslouchejte, než mě zabijete, jasný… Důvod tohohle všeho je, že Naruto je…"

Naruto Uzumaki
Potom, co jsem zase z nepochopitelných důvodů seřval Sasukeho, mě moje milovaná osoba odnesla do pokoje a nechala spát. Byl jsem mu za to strašně vděčný… za všechno… Nevím, co to do mě vjelo a co mě děsilo, nebylo to poprvé… Jako, jako bych…
Jako bych to ani nebyl já.

Další dva měsíce se děli divné věci. Nejen Sasuke, ale i Kiba a ostatní z mojí party se mnou zacházeli jako s rozbitou hračkou. Štvalo mě to, ale kdykoliv jsem se zeptal na důvod, vymysleli si nějakou blbinu! K tomu všemu se ještě přidal táta, který doma skoro nebyl, a když už se ukázal ani mě nepozdravil. Jen si mě tak rentgenově prohlížel a pak prohlédl celý barák, zda jsem v něm opravdu sám. Usoudil jsem, že se všichni zbláznili! A co bylo zvláštní, tak bez mojí maličkosti.
Taky jsem o dost přibral… Sice to není moc vidět ale pár kilo to je… No, přesněji přibývám na váze asi čtvrt kila za týden. Ale není se co divit, poslední dobou hodně jím, to mám určitě z toho stresu, který mi způsobujou ty idioti kolem mě. Pomyslel jsem si a ukousl si další sousto z velké bagety, kterou mi přinesl Kiba. Jsem pořád v jejich obložení,… jako by nestačil Sasuke… teď mě obskakují všichni… jsou chvíle, kdy mi to vůbec nevadí a… někdy bych je zabil!

"Co si dáš dnes?" zeptal se mě Sai a vyhrnul si rukávy. Dnes měli hlídku on a Neji. Sasuke musel do práce a ostatní něco měli,… sice nebyli moc šťastní, že se ode mě musejí vzdálit, ale nakonec k mému štěstí odešli.
"Sekanou s kaší a knedlo - vepřo - zelo." řekl jsem a vůbec nespouštěl oči z televize. Běžela nějaká romantická kravina a já měl zase chuť brečet. Sai přešel s knihou jménem - Dobrý kuchař! Až přede mě a pousmál se. Jediný, co na něm bylo obdivuhodný… jeho kuchyně, i když to dělal podle knihy, jako všechno v životě.
"Chceš to v tomhle pořadí nebo…" zeptal se.
"Jo, v tomhle pořadí… něco proti?" řekl jsem a neměl vůbec chuť předstírat, že mi není pod psa.
"Ne." odpověděl stroze a s tím svým falešným úsměvem.
"Ptát se, proč se chováš tak dementně, asi nemá smysl, co?" optal jsem se s malou nadějí.
"Ne."
"Myslel jsem si to." vzdychl jsem a stále marně doufal, že jednoho z nich nachytám nepřipraveného a donutím, aby se dotyčný přeřekl. Bylo by jedno, kdo z nich by to byl… Ach jo. Jedna věc byla ale jistá,… u Sasukeho se mi to rozhodně nepovede.
"Ale no tak, tak si něco přečti… když se nudíš." řekl Sai a už pohledem hypnotizoval knihovnu, která stála hned vedle televize a upřímně v ní leželi jen samý biologický kraviny.
"Fajn. Jdu na počítač." rozhodl jsem rychle a zvedl se na nohy. Měsíc od měsíce mi to šlo hůř a hůř… měl bych držet dietu, nebo tak něco.
"To jsem zrovna nemys…" bránil se z ničeho nic Sai a snažil se mě s přehnanou starostí posadit zpět do sedačky… Tohle mě fakt moc a úplně vytá…!!!
"V klidu. Půjdu s ním." řekl Neji, který se právě vrátil z mojí koupelny. On a ty jeho dlouhý vlasy. Rozčesávání mu zabere strašně moc času. Ale měl jsem vyhráno, tedy né moc úplně. Pousmál jsem se na Saie jako vítěz a šel s Nejim směr - můj pokoj.

Ta jejich věčná pozornost mě štve! Nenechají mě ani chvíli samotného… nemám skoro žádný soukromí… i v tý pitomý vaně je se mnou Sasuke… A co je zvláštní a frustrující, o nic se nepokouší… ani tam ani nikde jinde… mám pocit, že kdykoliv nemusí, nedotýká se mě.

To mě štve ze všeho nejvíc!
Jeho doteky mi moc chybí…

To se mě víc dotýkají všichni ostatní… ale Sasuke… Už se mě nedotkl tři dny… a kdykoliv, a kdykoliv přijde… tak, tak… mě jen pozdraví a rychle se jde něčeho napít! A tím napít, myslím alkoholu… Co se to sakra děje? Proč se ode mě drží dál? Proč mě odmítá? A proč ho v tom sakra podporujou i ty ostatní idioti, co se mě dotýkají v jednom kuse? Ale se mnou to nic nedělá… jistě, pocit bezpečí v jejich objetí mám ale…Sasuke je Sasuke… Já chci jeho objetí sakra! Moc ho chci!
...
"Naruto?" zeptal se Nejiho hlas a vrátil mě tím do reality.
"Co-cože?" zakoktal jsem a snažil se ze svojí tváře odstranit to zoufalství. Nepovedlo se.
"Je ti dobře?" zeptal se a chytl mě za ruku.
"J-jo. Proč?" řekl jsem, ale nechal se držet. Když už mě někdo má zájem držet, nebudu se bránit.
"No, před sekundou si vypadal jak feťák, co nedostal dávku." řekl Neji a pustil mě. Já zakroutil hlavou a rychle vyplázl jazyk,… tímhle to zamaskuju. Úsměv a radost…!
"Super, naletěl si! Mohl bych hrát profesionálně, nemyslíš?" řekl jsem a nepřestával se usmívat.
"Naruto…" řekl Neji a já v tom poznal, že mi nenaletěl.
"Dobře příště zahraju něco míň depresivního, stačí?" hrál jsem ale dál bez zájmu.
"Ne,… protože ty si nic nehrál!" řekl a chytil mě za ramena! To jsem překvapeně zamrkal.
"Teď ti nerozumím…?" řekl jsem rychle.
"Ale rozumíš!" řekl Neji naštvaně a já už se nedokázal s čistým svědomím koukat do jeho tváře.
"Ne!" odvrátil jsem se.
"Co tě žere? Vyklop to!" křikl a já mě problesklo - teď už se nevzdá!
"Nic!"
"Řekni to!"
"Ne!"
"Naruto, řekni…!"

Dlouho jsem takhle nezakřičel…

"Proč mě Sasuke ignoruje?!" řekl jsem a všechen svůj dosavadní vztek se rozhodl vylít si na Nejim. Ani jsem si to moc neuvědomoval… jen jsem měl prostě chuť někoho seřvat! Začal jsem se teda chovat dost idiotsky. A hlavně sobecky… tohle přeci nejsem já… Proč jsem najednou tak podezřívaví a hned naštvaný… Já takhle se chovaj jen pitomci a rozmazlení frackové, co vždycky dostanou co chtějí ale… já takový přece nejsem. Nikdy jsem nebyl…, že bych,… že by můj formát dospělého měl tenhle osud. Být protivný a unavený… to jsem to dopracoval.
Přesto, jsem byl naštvaný… naštvaný a zrazený… otázka, kterou jsem vybalil na Nejiho byla z hloubi mého srdce,… chtěl jsem tak nebo tak znát odpověď! Neji si chvíli prohlížel můj rozporuplný obličej, který se mu asi nelíbil, než se rozhodl mi odpovědět.
"On tě neignoruje." řekl Neji a já věděl, že ho brání. Z jakýho důvodu sakra?
"A jak by si to asi nazval, co?! Když už o mě skoro ani nezavadí pohledem?!" řekl jsem naštvaně a sledoval jako ze mě Neji spouští ruce. Pár minut na mě zase jen civěl, než vzdychl a přešel se zvláštním pohledem ke dveřím.
"Naruto, on tě nedokáže ignorovat… a to je ten problém. To je důvod proč se ti vyhýbá." řekl a mě vůbec nepřišlo, že by tím něco vysvětlil. Spíš to víc zamotal, alespoň v mojí hlavě teda. Připadalo mi, že to vysvětluje sám sobě… nebo dokonce si tuhle větu připravoval… pro Sasukeho… ten pocit… Jako by… co jakoby…? Na co se mám připravit? Na jakou pravdu?

Myslel jsem, že problém je ve mně...

"Já,… já tomu vůbec nerozumím… Co to povídáš?" řekl jsem už klidněji a taky mnohem víc zmateněji.
"Až přijde čas, všechno se dozvíš. Věř nám přece trochu. Nic víc nežádáme." řekl a pevně… až majetnicky se na mě podíval… tenhle pohled jsem u něj ještě neviděl… Čím si je tak jistý? A co ho tak moc znepokojuje? Co je to, čemu říká problém? Polkl jsem a nedokázal pochybovat, že ať jsou protivní nebo až nadpřirozeně milý,… stále to dělají kvůli mně… Pro mě.
"Já,… já vám věřím, Neji." řekl jsem jen a posadil se na postel.

...Ale jak se zdá tak není.

"Tak se tak začni chovat." řekl mi a sledoval, jak si lehám do peřin. Otočil jsem se ke zdi a přemýšlel, nad tím, jak Neji i ostatní brání kluka, kterýho vlastně nesnáší. Přemýšlel jsem, proč tohle všechno dělají, to obskakování a sledování mého stavu. Přemýšlel jsem,… možná to byla ta chyba… Nedůvěra ve mně narůstala, i když jsem nechtěl. Přemýšlel jsem, až moc na můj vkus… tohle nejsem já. Nemůžu být. Prostě nemůžu.
Tak kde je ten problém? Nebo spíš, co je tím problémem? Nebo kdo?
Sevřel jsem v ruce část své peřiny a přitiskl si jí v místě, kde bije srdce. Zaposlouchal jsem se do jeho rytmu, než se ozval ten druhý… rychlejší a teď i silnější, než před tím. Znepokojovalo mě to, ale dalo se to zvládnout. A ignorovat. Pro teď jsem měl v hlavě jen Sasukeho a stálou nepřítomnost jeho doteku.

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Hoho Laughing out loud Paradoxně objetí přichází tam odtud, odkud to blonďatý zázrak nevyžaduje Smile Dozví se nakonec pravdu a nebo bude jako jediný dál žít v nevědomosti připravené osudovým setkáním Laughing out loud

5
Průměr: 5 (3 hlasy)