Štědrý večer nastal

Štědrý večer nastal

Andělíčci v mé hlavě (nebo v rádiu, která mám puštěné?):
"Štědrýý večéér náaástáál, když sem domáá chláaástáál."
Jo, to přesně vystihuje moje rozpoložení. A teď pro odlehčení atmosféry pár tónu bez zpěvu..
"Atmosféra vánoční už mi leze krkem." – taky komu by nelezla..
"Cítím se být v řetězech a cítím se svým smrkem." I když tedy nevím proč se smrkem, stejně jsem ho potají uřízl v lese, vždyť jsem sám a stačí mi malinký stromeček..
"Připadám si jako ten můj malej stromek na chviličku, vždyt i na mě visej koule a mám taky špičku, fakt že jo." Jo tak koule mám opravdu jen na ozdobu.. To má i ten zatracenej zpěvák pravdu.
Radši zase nechám pár tónů na odlehčení, ne každý může na první počtění strávit to, čím si tu vylévám srdce.
"Proč bych se měl veselit, no, řekni důvod, máš-li." Já se přeci nemůžu veselit, když jsem sám.
"Nechci házet střevícem, hodil bych si mašli." Tedy pokud bych věděl jak se uvazuje a pokud bych nebyl takovej srab. To chci tak moc? Jednu lásku?!
"Letos dárky rázně bojkotuju, jen jeden si dááám." Ale opravdu jen sám sobě, komu taky jinému?
"Prostě nebudu lejt olovo a vyleju se sám, no fakt že jo." No i když je teda nutné uznat, že vylitý jsem, když tohle píšu.
Opravdu musím uznat, že to ten zpěvák dobře napsal, ta písnička mi opravdu sedí na míru. I když svojí míru jsem už asi přepil hned ráno.
Čekal mě další osamělý štědrý večer a já takové večery opravdu nesnášel. Všichni si vymodelují úsměv, budou si dávat hory dárků a já si maximálně můžu pomazlit lahvinku. Vždyť i on to tak zpívá.
Ovšem moje domácí zásoby již zely prázdnotou, asi nejvyšší čas dokoupit.
Natáhl jsem si na svoje domácí tepláky a vytahané triko jakousi mikinu, první která byla při ruce a klátivým krokem se vydal do chodby. Boty jsem nemohl najít, místo toho jsem ale viděl spoustu hvězdiček a vánočních ozdob. Trochu jsem zavrávoral a pokusil se nahmatat alespoň šálu, protože bunda už byla nad moje možnosti a schopnosti a obchod je stejně hned za rohem...
Vrávoravě jsem se potácel po ulici, kde se konaly vánoční trhy. Všude lidí jako sra*ek a do toho všeho moje žíznivé já.
Šel jsem kolem stánku s trdelníky. Miluju tyhle sladký roury. S červeným nosem na zmrzlých rukách jsem počítal finance.
"Dáte si trdelník?" Zeptal se mě mile vypadající prodavač. Chvíli trvalo, než můj podlitý mozek zpracoval tu informaci.
"Chci." Natáhl jsem ruce po trdelníku. Mladý prodavač se pouze zasmál a tu sladkou věc mi dal. Ani peníze nechtěl.
"Co za to?" Zeptal jsem se. Na souvislejší větu se mi moc pletl jazyk.
"Ohřát se u tebe." Pozorně jsem se na něj podíval, měl úplně prokřehlé ruce.
"Tak pojď." Kývnul jsem na něj a klátil se směrem domů i bez lahvinky, zato s trdelníkem a hostem.
"Motto, vem to za mě, jdu se ohřát!" Křiknul kamsi dozadu do krámku a už mě následoval.
Zavedl jsem ho k sobě domů a on ihned běžel k topení, musel být určitě hrozně prochladlý. Se zájmem jsem přišel k němu a chytil ho za ruce. Opravdu byly ledové. Zvedl jsem k němu oči a setkal se s jeho pohledem. Ten už ledový nebyl. Naopak byl krásně teplý a já cítil, jak taju. Aniž bych si to uvědomil, už jsem okolo jeho pasu měl omotané ruce a byl jsem na něj natisknutý. Aniž bych se nad tím nějak pozastavil, měl jsem přitisknuté rty na jeho. Pomalu jsem ho líbal, ale on se bránil. Trochu víc jsem ho tedy zmáčkl a natiskl se na něj. Pokusil jsem se ho povalit, ale alkohol mě oslabil a tudíž mu nedělalo problém hodit sem mnou do kouta. Než jsem se zvedl, svázal mi ruce mojí šálou a nohy jeho šálou. Ležel jsem na zemi jako malý červíček, zatímco on šel do kuchyně a uvařil si teplý čaj. S chutí ho vypil, ohřál si ještě trochu ruce u topení, rozvázal mě, lehkým polibkem se se mnou rozloučil a zase odešel.
No tak nic, alespoň jsem to zkusil, když už nic jiného. Co mě to vůbec napadlo? Vyjet po někom, koho jsem viděl poprvé v životě? Měl jsem chuť si vrazit facku. Blbec zůstane blbcem, jen co je pravda. A tak jsem se rozhodl alespoň sníst ten slaďoučkej a voňavoučkej trdelník a uložit se k spánku s alkoholem propletenými sny.
Vzbudilo mě světlo a teplo. Teplo na tvářích. Otevřel jsem oči a mžoural na osobu, která se nade mnou nakláněla.
"Teda ty jsi ale šípková Růženka, viď." Usmíval se ten prodavač.
"Jak ses dostal dovnitř?" Zeptal jsem se ho a posadil se. Hned, jak jsem zaujal polohu vsedě, musel jsem se chytit za hlavu, jak mi drnčela.
"Bolí tě hlava?" Zeptal se mě.
Teda to ale byla blbá otázka, jistě, že mě bolí hlava, po tom, co jsem vypil!
"Bolí." Vypadlo ze mě jenom.
"To se vyřeší, vydrž." A zmizel kdesi u mě v bytě. Pak jsem jen slyšel zvuk tekoucí vody jak napoštěl vanu.
"Donesl jsem koupací sůl, naložíš se se mnou?"
No moment, on se mnou chtěl do vany??
"Pokud ti to nevadí, tak docela i jo." Že já idiot souhlasil.
"Víš, jsi ten typ, o který je nutné se starat. Připomínáš mi křečka." Usmál se, když jsme ve vaně seděli proti sobě.
"Křečka?!" Jak sakra přišel na toho malýho oprsklýho hlodavce? A co má společnýho se mnou?!
Nahnul se ke mě a začal mě líbat. Trochu jsem se bránil, ale uvěznil mě v železném obětí. Než jsem se nadál, už sem měl v sobě dva prsty.
"Ve vaně nééé." Protestoval jsem. On se pouze pousmál, vylezl z vany a nabídnul mi ruku. Přijal jsem jí a vylezl z vany. On mě povalil na kobereček v koupelně a dokončil to, co začal ve vaně. Moje tělo se vznášelo. A do toho všeho hrál vánoční xindl X – štědrý večer nastal. Díky jemu to byl opravdu šťastný štědrý večer. Užil jsem si ho ještě dvakrát. Jednou v kuchyni a jednou v ložnici, kde jsem pak taky stulený v jeho náručí usnul.
Ráno tam místo něj ležel malý dáreček. Otevřel jsem ho. Byl v něm řetízek s přívěškem srdíčka a telefonní číslo.
To tedy byly veselé vánoce, jen co je pravda.