Tajemství mladší sestry

Diren
"Onii-tan! Tak vstávej už!" Vzala jsem mu peřinu.
"No ták! Uklidni se Diren a přestaň se chovat jako malé dítě!"
"A budu! Teehee!"
"Bože! Mám o tebe vážně strach... Je ti skoro sedmnáct a seš dobře vyvinutá..."
"Onii-tan wa hentai!" Skočila jsem mu do řeči.
"A chováš se jako malé dítě... Zrovna jsem měl sen, že tě přepadli nějací chlápci, když jsme si dali pauzu po jízdě městem na kole. Já tam potkal nějakýho spolužáka a ty ses šla projít a oni tě tam přepadli a..."
"Onii-tan, to je vidět na co myslíš..." Zasmála jsem se. "Jo a nezapomeň, že jsi mi ta kola slíbil!" Našpulila jsem rty.
"Dobře, dobře... Jen se oblíknu..." Vstal z postele.
"OK!" Seděla jsem dál na jeho posteli.
"A ty koukej jít ven! Před tebou se opravdu převlíkat nebudu!"
"Áh! Onii-tan se stydí!" Pošklebovala jsem se a on mě mezitím vyšoupl za dveře.

"To opravdu máš v plánu jet v té sukni?" Zeptal se mě bráška, když již převlečen vyšel ze dveří.
"Jop! Sluší mi a neboj, mám pod ní šortky, koukej!" Nadzvedla jsem jí. Onii-tan si dal rychle ruku před oči a celý rudý na mě zvolal: "Tohle už nikdy nedělej!"
"Teehee! Onii-tan se červená!"
"Mataku..." Vzali jsme kola a vyrazili na projížďku.
Zastavili jsme na odpočinek a šli si koupit pití, no vlastně jen onii-tan, protože já nechtěla.
"Hej! Sho-kun!"
"Onii-tan, někdo tě volá..." Upozornila jsem ho.
"Jo, to je Taki... Čau, co ty tu?" Zeptal se ho onii-tan.
"Nic zvláštního... Hele támhle je místo k sezení, pojďme tam!"
Když jsme došli k tomu místu, Onii-tan a Taki-chan začali mluvit o nějaké PC hře. "Onii-tan, já se jdu projít." Prohlásila jsem a ještě se napila z jeho lahve.
Onii-tan opět zčervenal a Taki-chan řekl: "Ona ti pořád říká "onii-tan"?" A začal se smát.
"Taki-chan je zlý!" Hodila jsem na něj smutný kukuč a šla pryč.
"Taki-chan? Proč -chan? Hej, Diren-chan!" Zvolal nesouhlasně.

"Kohopak to tu máme?" Zeptal se mě jeden oplzlý chlápek a hned se ke mě shrnuli jeho kamarádi.
"Pojď si s námi hrát!" Prohlásil jeden z nich a táhl mě za ruku k jedné tmavé uličce.
"Nebudeš křičet, že ne?" Zeptal se další a položil mi ke krku nožík. Ušklíbla jsem se pobavením.

Mezitím u Taki-chan a onii-tan
"To se mi nelíbí... Přesně tohle se mi zdálo..." Mumlal si pod nosem Sho.
"Cože? To je jedno...Tvoje sestra je opravdu pěkná! Ty její krásné, dlouhé, hnědé vlasy, její dlouhé nohy, ten dokonalý úsměv a ta její pr-" Praštil ho Sho do hlavy dřív, než to stihl doříct.
"Hej! Nemluv takhle o ní přede mnou! Dost mi stačí, že ke mě v noci chodí do postele... A vždycky má na sobě jen krátkou košili..." Povzdechl si.
"Já chci taky takovou sestru!" Rozplýval se Taki.
"Baka!!!"
"Hele, tvojí sestru obtěžují nějací chlápci..." Řekl Taki.
"Pojďme tam..."
"Ale vždyť jich je šest a my jsme jenom dva!!"
"Lepší než aby mi znásilnili sestru!!!" Prohlásil, běžel Diren na pomoc a Taki se k němu přidal.
Jenže když tam doběhli...

Diren
"Čemu se směješ?!" Zeptal se ten chlapík s nožíkem.
"Mám radost," usmála jsem se.
"Cože? Co to meleš?!" Řekl jeden skrček.
"Říkám, že mám radost... Už jsem se nudila, teehee..." Zasmála jsem se a zlomila tomu chlapíkovi s nožíkem ruku. Další vyndal o něco větší nůž a šel s ním na mě.
"Ba-ka!" Protáhla jsem nadávku. "Stačí jeden kop na to abys o ten nůž přišel a aby zapíchl toho chlapíka za tebou." Kopla jsem ho do ruky s nožem, který vyletěl a zabodl se do ramene muže, co stál za ním.
"Vidíš?" Zasmála jsem se.
"Ty malá mrcho... zmlaťte jí!!"
"30 sekund maximálně..." Vzdychla jsem si.

"To byla zábava, teehee!" Poskočila jsem si na místě a podívala se na svou ruku.
"Ale né!! Mám na sobě cákance od krve! Co řeknu onii-tan!" Zvolala jsem a olízla si krev na ruce. Otočila jsem se k místu odkud jsem přišla a tam stál můj bráška s Takim.

Sho
Nemůžu tomu uvěřit... Jakmile jsme doběhli k té uličce, uviděli jsme všech šest chlapíků na zemi a všem tekla krev. Nad nimi stála Diren a měla skoro až šílený úsměv. Potom zvedla ruku a prohlásila: "Ale né!! Mám na sobě cákance od krve! Co řeknu onii-tan!" A potom si tu ruku olízla.
Teprve potom se otočila k nám a v očích měla vyděšený výraz. Najednou začala brečet.
"Diren!" Vykřikl jsem a přiběhl k ní. "Co se stalo?!"
"Promiň onii-tan! -vzlyk- Tohle si nikdy -vzlyk- neměl vidět! Omlouvám se!" A brečela dál.
"Ale... co se stalo? To ty si je zmlátila?" Zeptal se Taki.
"Já za to nemůžu! Já se jen bránila! Promiň onii-tan! Já chtěla být jen tvá roztomilá sestřička, ale mě hrozně baví mlátit ty lidi! To není fér!" Bulela jako malé dítě.
"Diren, Diren..." Zakroutil jsem pobaveně hlavou a ona se na mě nechápavě podívala.
"Ty jsi pořád moje roztomilá, malá sestřička!" Pohladil jsem jí po hlavě.
"Ale..." Hlesla.
"Zůstane to naším tajemstvím, dobře?"
"Dobře," zeširoka se usmála. "A co Taki-chan?" Podívala se na něj.
"Já taky nikomu nic neřeknu..." Rozpačitě se usmál.
"To doufám," řekla Diren a dala si ruce v pas. "Jinak bys nemusel dobře dopadnout..." Pověděla s opravdu strašidelným pohledem.
"N-neboj se, hehe..."
Diren se opět usmála a skočila mu na záda.
"Mám hlad! Kup mi něco!" Rozkázala mu.
"D-dobře. Jak si přeješ, haha..."
Myslím, že už jí nebudu nikdy odporovat. A Taki si určitě říká to samé...

A tak vzniklo tajemství mladší sestry, které nás strašilo každý den a mě i každou noc. Vlastně to strašilo i Takiho v noci, protože jí o sedm let později požádal o ruku.
"Je od něj hezké, takhle se obětovat..." Vzdychl jsem si v den jejich svatby.
"Co jsi říkal, onii-tan?!" Řekla strašidelně Diren a nakláněla se nade mnou.
"N-n-nic! Haha! To je hezké počasí, co? Haha!... Pomoc!!!"