Tajemství rasy 06

V úvodu bych chtěla zdůraznit, že postavy, které zde vystupují, nejsou mé, ale pouze vypůjčené od autorky Vampire Knight, Matsuri Hino.
Yaoi – párování muž/muž; „slash“; „AU“ - (pokud nemáte rádi, prosím nečtěte)
+18 - sexuální scény, téma krevní chtíč skrz celý příběh. Násilí minimum, možná drobně dál v příběhu.
Psáno pro všechny fandy Yaoi.
Důležité info k postavám: Kaname je upír, Zero člověk.

KAPITOLA 6 – Nebezpečné hrátky - Kain a Aido

„Nezdá se ti, že to přeháníš Kain?!“ vykřikl modrooký blonďáček v pyžamu a snažil se vyprostit ze sevření o hodně vyššího muže s tmavě nazrzlými vlasy.
„Hoho, vážně Aidou? Tak se půjdeš převléknout dobrovolně?“ smál se pobaveně Kain. Aido proti němu, nebyl žádný protivník. Aidova fyzická síla se s jeho nedala srovnávat a Kaina opravdu bavilo dívat se, jak se proti němu Aidou kroutí, jako červ na háčku.
„Tak na to zapomeň!“ zavrčel Aidou a vytrhl svou ruku z Kainova sevření. Využívaje svého zvláštního daru se bleskově dotkl zdi a nechal přes ní sjet led, který se začal tvořit i na zemi směrem ke Kainovým nohám. Ale Kain byl připraven. Dřív, než jej led mohl zasáhnout, použil své schopnosti a roztavil jej. Vzápětí využil drobné nepozornosti Aida, chytil ho v pase a přehodil si jej přes rameno. Jeho teď již hlasitý smích se rozléhal po pokoji, když slyšel, jak Aidou zuří.
„Ty jsi tak úskočný, Aido“ smál se a šel s ním ke své posteli. „Jsi nepoučitelný. Ty prostě miluješ tresty a tohle, co jsi právě předvedl přímo křičí po trestu.“
„Ne! Hned mě pusť dolů, ty jeden - “ nedokončil Aidou, jak jím Kain praštil o polštáře a vzápětí po něm sám skočil. Přitisknul jej svým tělem k posteli a chytil mu ruce. Naklonil se těsně až k Aidovu obličeji a s přimhouřenýma očima jej sledoval.
„Ano, Hanabusa?“ zavrněl.
Aidou se na okamžik zarazil, aby se vzápětí začal znovu vzpouzet. Ale výsledkem byl jen tichý, škodolibý smích Kaina. Sklonil hlavu k Aidovu uchu.
„Jestli si nechceš svléci své pyžamo sám Hanabusa, tak proč mi to prostě jen neřekneš?“ šeptal mu. Lehce obkroužil špičkou jazyka Aidovo ucho a posunul své tělo po jeho.
„Co? Kain já – co?!“
Kain přesunul své rty na Aidův krk a mezi drobnými polibky jej jemně olizoval. Aidův vzdech zkroutil jeho rty do spokojeného úšklebku.
„Ou...Akatsuki,“ vydechl Aidou, když ucítil Kainovi špičáky, které se zlehka tlačily do jemné kůže jeho krku. Pokusil se změnit obrannou taktiku. Lehce se prohnul v zádech a přivinul se ke Kainovi. Vstřícně mu vystavil svůj krk a sám se přitlačil na Kainovi tesáky. Cítil, jak ostré špičky pronikly kůží a vůně krve zlehka naplnila vzduch okolo nich.
„Mmmh, Hanabusa..,“ zasténal Kain na tu úžasnou chuť a vůni, které z ničeho nic napadly jeho chuťové i čichové buňky. Jeho jazyk okamžitě vyrazil vpřed a chtivě olizoval tu vzácnou tekutinu. Ruce nevědomě uvolnily ty Aidovy a Kain pevně sevřel polštář po obou stranách jeho hlavy.
Aidou se otřásl. Snažil se nevnímat Kainův vlhký, horký jazyk, ani jeho rty. Z krku se mu vydralo tichoučké kňučení, jak se pokoušel ovládnout a dokončit svůj původní plán. Pomalu zvedl své volné ruce a prsty projel Kainovy vlasy. Posunul je níž a chytil Kaina pevně za ramena.
‚Teď nebo nikdy,' pomyslel si Aidou, když Kain přestal olizovat jeho krk a začal se posouvat níž. Silně se vzepřel a prudce strhl Kaina za ramena na stranu. Jak správně předpokládal, okamžik překvapení pracoval pro něj.
Kain lehce zmaten se na vteřinu ani nehnul a to Aidovi stačilo k tomu, aby se dostal z postele. Ovšem, bohužel pro Aida, okamžik překvapení nebyl dost dlouhý. Kain se vzpamatoval velice rychle a s hlubokým zavrčením se vrhl za svou unikající kořistí. Vymrštil se z postele, skočil Aidovi po nohách a strhl jej k zemi. A dřív než se Aidou nadál, ocitl se znovu pod Kainem, ovšem teď v trochu více ošemetné situaci.
„Kam ten náhlý spěch, Hanabusa,“ zavrčel temně Kain a oči mu svítily nebezpečnou červení. Dýchal přerývaně a tvář měla divoký výraz. Jeho špičáky teď byly jasně viditelné a Aidou cítil, jak se jej zmocňuje závrať. Jedna Kainova ruka chytla obě jeho a druhá mu pevně sevřela bradu.
„Příliš pozdě na útěk, Hanabusa, příliš pozdě na cokoliv...“ Kainův hlas byl výhružný a svůdný.
„A-Akatsuki..,“ olízl si Aidou vzrušeně rty. Skutečnost, že jeho původní plán se nezdařil, jej nyní vůbec netrápila.
Hluboké vrčení opustilo Kainovo hrdlo, když se hladově vrhl na Aidovy rty. Jeho polibek byl plný chtíče, který cítil, který v něm Aidou probudil. Pronikl mu hrubě do úst, kde se střetl s jeho jazykem a pak tím svým přejel přes Aidovy špičáky. Vzápětí jedním vlastním poranil Aidův spodní ret a nenasytně jej nasál.
„Ahhnnn..“ vydral se sten z Aidových úst, jak jej přemohlo a ovládlo Kainovo vzrušení. Jeho vlastní jazyk vyrazil Kainovi vstříc do nenasytných úst, kde si jej úmyslně poranil o Kainovy zuby. Aidova krev zaplavila Kainova ústa. Ten zareagoval okamžitým, násilným sáním a jeho ruce pevně sevřely Aidovo pružné tělo.
„Grhmp!“ Něco mezi hlubokým vrčením a sténáním vyšlo z Kainova hrdla. Nedokázal vnímat nic jiného, než chuť a vůni Aidovy krve. V žilách mu pulzoval adrenalin.
Už nebylo cesty zpět a Aidou to věděl. Jeho krev byla pro Kaina jako afrodiziakum. Ale v tuto chvíli, pevně přitisknut ke Kainovu horkému tělu, Aidou chtěl jen jedno - aby si jej Kain vzal.
Zvuky sání a líbání byly přerušeny a Kainovy rty se pohnuly k jeho krku ještě jednou.
„Oh, bože...Hanabusa..,“ vzlykl Kain a olízl Aidovu oblast kousnutí.
Vzrušené sténání opustilo Aidovy rty. Jeho prsty se zabořily do Kainových vlasů. Tělo se otřásalo v očekávání.
„Akatsuki...Udělej to...mmmh!...Ano...Ano...Udělej to..,“ sténal Aidou a vychutnával nezapomenutelný pocit Kainovy tesáků na svém krku.
„Chci tě, Akatsuki...Ahhhhh!!“ Výkřik rozkoše proťal zvuky v pokoji, když se Kainovy tesáky konečně ponořily do Aidova krku. Ruce v Kainových vlasech zesílily svůj stisk a Aidou si přitiskl Kaina co nejvíc k sobě, aby se Kainovy tesáky mohly zarýt hluboko a zcela do jeho krku.
„Hhnnnn!!! Ano...Akatsuki...Ano..,“ sténal Aido se zavřenýma očima v naprostém opojení.
„Mmmhhh..,“ slastné, spokojené mručení vycházelo z Kaina, jak chtivě sál a polykal Aidovu sladkou, životodárnou tekutinu.
Kainovo chamtivé sání se začalo pomalu měnit a stávalo se pomalejším a jemnějším. Jeho jazyk při pití stále lehce masíroval Aidův krk. Uvolnil silný stisk svých rukou a začal hladit Aidovo tělo.
„Akatsuki...Akatsuki..,“ slyšel tiše a vášnivě sténat Aida své jméno. Spokojeně se usmál. Teď, už znovu při plné sebekontrole si naplno užíval vše, co mu Aidou tak ochotně dával. Přestal sát a zbožňujícím způsobem olizoval rány na jeho krku, dokud se nezacelily. Pečlivě slízal veškeré kapičky krve a zasypal jemnou kůži něžnými polibky.
„Hanabusa,“ zašeptal, když zvedl hlavu od Aidova krku a podíval se mu do tváře. Naprosto uchvácen tím pohledem, nebyl schopen pohybu.
Aidova tvář byla zrudlá vášní. V jeho nyní napůl přivřených, lesknoucích se očích byla vidět rozkoš, kterou cítil i chtíč, který stále přetrvával. Rty pootevřené v němém výkřiku ztraceném ve stenech se bezhlasně pohybovaly a stále opakovaly Kainovo jméno.
„Jsi nádherný, Hanabusa,“ vydechl Kain. „Miluji tě.“ Se zbožňujícím výrazem se sklonil a začal Aida jemně líbat po celém obličeji. Rty, tváře, oči, nos, čelo, spánky. Jeho ruce se pomalu pohybovaly po celém Aidově těle a něžně jej hladily. Šeptal jeho jméno a trpělivě čekal.
„Hmmm..,“ sklouzlo konečně tiše z Aidových úst jako reakce na laskání Kaina. Do Aidových očí se pomalu vracel přítomný výraz, jak se jeho mysl dostávala z červeného oparu rozkoše. Ovšem tělesný chtíč stále zůstával.
„Akatsuki..,“ splynulo mu ztraceně ze rtů.
„Ano, má lásko?“ slyšel milující, něžné oslovení.
„Miluji tě, Akatsuki,“ usmál se Aidou a jemně přitiskl dlaně na Kainovi tváře. Stáhl si jej ke svým rtům a zlehka líbal. Po chvíli ho pustil a díval se mu do očí, které teď byly tak měkké a hřejivé. Ano, chtěl se v nich navždy utopit. Jen v těchto a v žádných jiných. Navždy.
Aniž by přerušil jejich vzájemný pohled, zvedl se Kain beze slova z podlahy a i s Aidem v náručí přešel k posteli. S něžnou péčí jej na ni položil a lehl si vedle. Pohladil Aida po tváři a prsty přejel po vlasech. Stále navzájem v zajetí svých pohledů se Kain naklonil a přenesl část váhy svého těla na Aida. Vychutnával lehký třes, který cítil i tiché, přerývané dýchání. Sklonil se k Aidově hrudi a zuby zachytil okraj jeho zapnutého kabátku od pyžama. Pomalu tímto způsobem rozepnul celý kabátek, aniž by se dotkl Aidovy kůže. Třes Aidova těla se zvýšil.
Touhou naplněný sten prorazil ticho v místnosti. Kain se nadzvedl a podíval se znovu do Aidovy tváře. Právě včas, aby ještě zahlédl špičku jazyka, která smyslně olízla pootevřené rty. Kain neodolal a olízl Aidovy rty také. Díval se mu do očí a jedna jeho ruka se začala posouvat po Aidově stehně směrem nahoru. Nehty se lehce zarývaly do látky kalhot od pyžama a dráždily a vzrušovaly kůži pod ní. Aidův dech se zrychlil. Když ruka dorazila až k jeho bokům, zastavila se. Tiché kňourání opustilo Aidova ústa, aby vzápětí bylo udušeno Kainovým hlubokým polibkem.
Aidovo tělo se začalo pod Kainem svíjet. Opřel se do jeho ramen a lehce jej odtlačil. S láskou se díval do těch jantarových očí, jejichž barva byla nyní potemnělá vášní. Kainův dech byl stále ještě docela klidný, ale jeho ruka, která spočívala na okraji Aidových pyžamových kalhot, se jemně chvěla. Aidou věděl, že Kain se jej nedotkne bez jeho svolení. Věděl, že Kain neudělá nic, co by on sám nechtěl, i kdyby po tom Kain toužil sebevíc. A přitom on už tak dlouho chtěl, aby dělali něco víc, než se jen mazlili. Toužil po Kainovi, po jeho těle, po jeho spalující vášni. Chtěl, aby si jej Kain vzal zcela a beze zbytku, ale zatím se mu to nikdy neodvážil říct. Ale teď - teď už nechce a ani nemůže čekat. Chce Kaina tak moc, že už ho to začalo ovlivňovat. Kdykoliv Kaina vidí nebo cítí blízko jeho přítomnost, jeho mysl se zaplní různými představami o jejich nahých tělech v různých polohách a v uších mu zní neexistující výkřiky a sténání. A protože oni dva jsou spolu skoro pořád, stalo se to pro něj vlastně nikdy nekončícím peklem.
„Akatsuki,“ zašeptal a stěží poznával svůj vlastní, zdrsnělý, vzrušený hlas.
„Já – chci se s tebou milovat, Akatsuki...“ Síla Aidova hlasu se vytrácela.
Kainova ruka na boku Aida nejprve ztuhla, aby jej vzápětí pevně stiskla. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Tolik si to přál a tolikrát představoval, že si nebyl jistý, zda to Aidou skutečně řekl nebo jestli to nebyla jen jedna z jeho vysněných představ.
„Hanabusa?“ vydechl a jeho zorničky se rozšířily. Viděl, jak se Aido maličko, nejistě pousmál.
„Miluj se se mnou, Akatsuki,“ zašeptal Aidou.
V příští vteřině se ztratil v Kainovy – v jeho objetí, polibcích, dotecích – v jeho sálajících, žhnoucích očích.

------------------------------------------------
Kaname se vracel z parku do svého pokoje a přemýšlel, jestli by neměl říci svým kamarádům, že jde večer ven, aby ho nehledali. Asi by to nebylo na škodu. Ale bohužel, Takuma v pokoji nebyl, takže se bude muset stavit u Kaina – určitě tam bude i Aidou. Už už bral za kliku, když si vzpomněl, jak to posledně dopadlo, když vrazil do jeho pokoje bez klepání a tak se na poslední chvíli zarazil. A pak to ucítil. Krev. Vůně vycházela zcela jednoznačně z pokoje Kaina. Lehce se zamračil. Je snad některý z nich zraněný? Nebo – neochotně se zaposlouchal. Z pokoje vycházelo tlumené Aidovo sténání a jeho hlas opakoval Kainovo jméno. Kaname zrudl.
‚No díky bohu, že jsem tam nevletěl,' pomyslel si v rozpacích. ‚To by byl trapas!' Rychle od dveří poodstoupil a vydal se potichu ke svému pokoji. ‚Ah, no co, možná je to tak lepší. Aspoň se mě nikdo nebude ptát, kam a s kým jdu,' ušklíbl se.
Vešel do svého pokoje, sundal si boty, odložil Zerovy knihy a pak sebou praštil o postel. V uších mu znělo Aidovo sténání. ‚Sakra!' Přitiskl si polštář na obličej. V mysli mu proběhl obrázek Zera. ‚No to snad!' Odhodil polštář pryč a přetočil se na břicho. Do nosu jej udeřila příjemná vůně - Zero. ‚Bože, jsem ztracenej.' Rezignovaně si povzdechl a otevřel oči. Ležel přímo na roztrženém Zerově tričku. Schoval ho pod ten polštář, na kterém se mu pak tak krásně spalo. Úplně na to zapomněl.
„No skvělý. Tak teď abych si dal studenou sprchu,“ mumlal si pro sebe. Už aby byl večer. Jen doufal, že jejich další setkání proběhne lépe, než tohle poslední. Ale bez ohledu na to, svého cíle se rozhodně nehodlal vzdát.
‚Tak rád bych dělal se Zerem to, co právě teď zřejmě dělá Kain a Aidou.'
Pevně zavřel oči.
„Zero...“