Tajemství Vraního hnízda 2.

Nahoru, dolů… Nahoru, dolů… Nahoru, dolů… Cinkot závaží doprovázel každý pohyb činek obrovských rozměrů. Místností se líně převaloval pach zpoceného těla doprovázen mužským funěním. Nahoru, dolů… Nahoru, dolů… Stejný pohyb opakován donekonečna poháněn jediným cílem – zesílit. Roronoa Zoro chtěl zesílit a nic mu v tom nezabrání. Před svýma očima měl tváře svých protivníků, které porazil, neznámé tváře protivníků, které musí porazit a tvář největšího rivala Mihawka, který ho pohání dopředu společně s jeho přáteli, které chce za každou cenu ochránit. Všechny, i toho zatraceného Láskokuchaře.

Pokračoval ve cvičení, nic jiného nevnímal, proto si nevšiml kapitána, který ho se zarputilým pohledem sledoval.
„Zorooo?“ protáhl uraženě a oslovený lekem málem upustil činku.
„Luffy!“ vyhrkl překvapeně. Luffy seděl u padacích dveří a zíral na šermíře.
„Stalo se něco, Luffy?“ zeptal se Zoro, ale jeho kapitán mlčel. Jen našpulil rty a uhnul očima. Zoro poznal, že má něco na srdci.
„Mluv, co se stalo?“ opakoval se Zoro.
„Zoroooo,“ protáhl znovu Luffy a po čtyřech došel k šermíři, který ho pozoroval. Nikdy pořádně nevěděl, s čím vyrukuje.

Luffy se před něj posadil a vyrazil mu z ruky činku, až to Zora překvapilo. Činka s rachotem dopadla na zem.
„Hej-" chtěl Zoro protestovat, ale Luffy na něj upřel takový pohled, že zmlkl. Pohled naplněný smutkem.
„Neustále… Neustále jsi tu zavřený. Ven chodíš jen kvůli jídlu a to pomalu s činkou v ruce! Jen cvičíš a cvičíš!“ vyhrkl ze sebe Luffy.
„Samozřejmě! Musím být silnější,“ bránil se Zoro.
„Sklapni! Já to vím, ale… ale… Chybíš mi,“ sklonil Luffy hlavu.
„Vždyť tu stále jsem, Luffy,“ uklidňoval ho zelenovlásek. Nepochopil Luffyho. Kapitán se na něj podrážděně podíval a prsty mu přejel po tváři.
„Chci tě, Zoro. Chci tě, ale ty mě ignoruješ. Nemyslíš na nic jiného než na trénink! Mě jsi úplně vystrnadil!“ rozplakal se. Zoro na něj jen vyjeveně zíral.

Až teď to pochopil. Ty Luffyho zvláštní pohledy, pohyby, mluva. Ale Zoro ho ignoroval, nevnímal. Jen a jen cvičil a nechal se stále užírat prohrou na Thriller Barku. I když tam prohrál, vždyť právě proto získal to nejcennější a právě to teď před ním plakalo. Získal srdce muže, který pro něj byl vším a zemřel by pro něj. A on ho odstrčil na vedlejší kolej. I když získával sílu, ztrácel Luffyho lásku a kdyby ji ztratil úplně, zeslábl by.

Proto Luffyho objal ignorujíc své propocené tělo.
„Omlouvám se, Luffy,“ šeptal chlapci do ucha.
„Mhm,“ zavrtěl se Luffy.
„Vynahradím ti to. Co kdybych začal hned teď?“ zeptal se šermíř, ale nečekal na odpověď a hladově ho políbil. Až teď si uvědomil, že i jemu to chybělo. A jak.

Chvíli se líbali, než Zoro vzal Luffyho do náručí a přesunul ho k sedačkám. Tam kapitána začal škádlit jazykem různě po jeho těle a rukama ho zbavoval oblečení. Sám si užíval jemné otlapkávání svého těla. Luffyho prsty byly jisté, věděl, co Zoro má rád. Snažil se být aktivnější, ale Zoro mu to nedovoloval. Miloval totiž to svíjející se tělo pod sebou, jeho vzdechy a výkřiky.

Luffy si užíval Zorovy doteky. Užíval si je a oplácel mu je. Po chvilce už byl pod šermířem zcela nahý, chladný vzduch na jeho těle nahrazovaly horké ruce a ústa Zora. Natolik se na to soustředil, že ho překvapilo, když ho zelenovlásek přetočil a Luffy se musel opřít rukama o stěnu. Respektive o okno.
„Zoro! Někdo-„ ale byl umlčen polibkem. Zoro ho celým svým tělem zastínil a prsty jedné ruky mu vjel do zadečku, až Luffy vykřikl lekem a slastí. Zoro se uchechtl a užíval si Luffyho těsnost, natěšený, až prsty vymění za něco jiného. Stáhl si chlapce z výhledu okna a nadzvedl si jeho zadeček pro svůj vpád. Luffy se prohnul v zádech a zasténal. Pro Zora to byla rajská hudba, která ho vždy přiměla přitvrdit. Občas to až vypadalo, že na kapitána nebere ohledy, ale to nebyla pravda. Věděl přesně, co má dělat, aby ho přivedl k vrcholu a neublížil mu. Už dříve zjistil svou neopatrností, že může Luffyho sexem zranit, i když netušil pořádně jak.
„Zoro… Víc…!“ skuhral pod ním Luffy slastí a Zoro mu vyhověl. Tedy jen na chvíli, než z něj vyklouzl a přetočil si ho tváří k sobě. Zarudlé tvářičky, oči plné chtíče a lásky k němu ho vždy rozrajcovaly skoro až k nepříčetnosti. A opravdu netrvalo dlouho, než Luffyho zaplnil svým spermatem. Chvilinku po něm vyvrcholil i Luffy. Šermíř se unaveně svalil vedle něj a chvilku odpočíval. Ale Luffy mu moc dlouho odpočinek nenechal, než ho začal provokovat. Zoro to nechal na něm a netrvalo to dlouho, než si ho Luffy osedlal. Nikdy neskončili po prvním kole. Nikdy…

* * *

„Sanji, jsi v pořádku?“ zeptal se Chopper sledujíc náhlé zblednutí kuchaře.
„Jo, jsem. Neměj strach,“ zamumlal a rychle se přesunul do kuchyně.
„Zatracenej Marimo!“ zakřičel a prokopnul sud. Pak se svalil na židli.

Věděl to. Už nějakou chvíli to věděl, že je něco mezi Luffym a Zorem, ale nechtěl tomu věřit. A teď mu to vše Zoro potvrdil, když Sanji vzhlédl do oken Vraního hnízda. A spatřil Luffyho s nepřítomným pohledem, zrudlými tvářemi a pootevřenými rty. A Zora sklánějícího se nad ním. A nejhorší byl jeho pohled přímo do Sanjiho očí, jeho vítězný úšklebek říkající „zabiju tě, jestli na něj sáhneš“ a mrknutí. On to udělal schválně! Pro Sanjiho to byla jako rána Zorovou katanou přímo do srdce. Miloval Luffyho, ale on si vybral Marima. Co jen mohl jeho kapitán na tom parchantovi vidět? Proč si nevybral jeho? Ucítil na svých tvářích horké slzy a pokusil se je hned utřít. Nemůže ukázat svou slabost. Bude stále ten Sanji, kterého každý zná. Vynikající kuchař a milovník žen. Ano, bude neustále oblétávat Robin a Nami, jakoby se nic nedělo, tak, jak to dělal dosud. Ale přesto nespustí svůj zrak z Luffyho. Rozhodl se být tu pro Luffyho kdykoliv a kdekoliv. A využije každé příležitosti, která se mu naskytne. Ale teď šel s úsměvem připravit občerstvení pro dámy.