„Tenhle zasranej svět se řítí do pekel!“ Ne, tuto větu překvapivě nevyřknul náš známý lovec Dean Winchester, ale byl aspoň u toho, když tento výrok vyšel na světlo boží.
Ten večer Dean byl opravdu utahaný a měl všeho dost, ale jít se lehnout se mu ještě nechtělo, zvláště ne když v pokoji byl jeho bratr. Bratr, který ho zklamal, bratr který se ještě nedávno cpal démonskou krví, spal s jednou z těch mrch a způsobil apokalypsu. Ne, to nechtěl, to nemohl! Sice už neměl sílu ho z ničeho vinit a dokonce mu již i odpustil, ale to ještě neznamenalo, že zapomněl, nebo že nepotřeboval si čas od času vyvětrat hlavu, odpočinout si od něj. Prostě vyrazit do baru užít si s nějakými krásnými holkami a zpít se do němoty. Měli zrovna takový hloupý případ v Maiami, kde je vedro a člověk by si měl dodržovat pitný režim.
Tak zapadl do prvního baru u motelu, objednal si whisky s ledem a řekl barmanovi, ať ji nechá na stole. Neuběhlo ani dvacet minut, co seděl, popíjel a koukal na zprávy v telce, jak se celej svět šine do zkázy, když do baru přišla ona. Byla vážně kus. Hubená, vysoká, s velkýma očima a ohromnými dlouhými hnědými vlasy, navlíknutá do trika, společenských kalhot a saku s pistolí u pasu. Posadila se hned vedle něho a objednala si to samé co on.
„Hned to bude, šerife, k***a Morganová,“ usmál se přátelsky barman. Šerif Morganová, jako vážně, vedoucí Maiami metro?! Polda?! Možná by se měl někam vytratit, než zjistí vedle koho si to vlastně sedla. Nebo taky ne. Morganová nevypadala, že by jí teď zajímalo cokoli, mimo té sklenky alkoholu a telky. Na počátky apokalypsy se sarkasticky zašklebila, tak jak často se Dean šklebil všem andělům a démonům do ksichtu, a pak to řekla.
„Tenhle zasranej svět se řítí do pekel!“ A v tu chvíli zaujala lovce natolik, že ač neměl v úmyslu se z počátku s ní vůbec vybavovat a řídil se heslem: s policisty si nic nezačínat, rozhodl se zjistit, co paní šerifku tak žere.
„Špatný den?“ zeptal se, aby navázal rozhovor.
„Nemáš ani ponětí,“ odpověděla stále s tím stejným hořkým úsměvem.
„Možná jo. Já nechci být nijak vlezlý, jen občas člověku pomůže se vyzpovídat,“ nabídl se Dean. Třeba když vyslechne něčí jiný problém, pomůže to i jemu samému.
Šerif Morganová se na něj zprudka otočila a zkoumavě si ho prohlédla. „A co bych tak měla říct?! Že můj bratr je do hajzlu zrůda a já půjdu k***a do pekla!“
„Chráníš svého bratra,“ Dean na sucho polkl. Ač čekal cokoli, rozhodně ho nenapadlo, že uslyší svůj příběh z cizích úst.
„Jo, je to má rodina. Zatraceně je to má jediná rodina a miluji ho. Samozřejmě, že ho chráním,“ kývla šerifka.
„Pak možná není tento bar a flaška whisky, co máme jediné společného.“