↓Upside Down↑ - Kapitola 13.

Tsubaki se probudil a ihned věděl, že dnes se mu lehko vstávat nebude. Bylo mu tak pohodlně, že jen z představy, že by musel vyhřátou postel opustit, se mu chtělo brečet. Pevněji zavřel oči, jako kdyby chtěl přesvědčit sám sebe, že spánek je lepším řešením a instinktivně se poposunul blíž ke zdroji tepla.
Tak počkat.

Zmateně rozlepil oči a chvíli se rozkoukával, než mu došlo, v jaké pozici je.
Ležel na pravém boku, ale na levé polovině postele. To by nebyl problém, vlastně by to bylo dobře, kdyby ovšem Kamiya ležel na pravé. Což ale neležel.
Pekelník před ním stále spal. Levou paži měl založenou pod polštářem a v pravé ruce svíral cíp deky, kterou měl u pasu (a jejíž většinu měl okolo sebe omotanou Tsubaki). V tom ale Tsubakiho problém nespočíval.
Problém bylo to, že to Tsubaki mohl studovat z velmi… intimní blízkosti.
Dělila je vzdálenost asi patnácti centimetrů, ale v některých místech to bylo o dost míň. Tsubaki se během noci sesunul na posteli trochu níž, takže měl tvář v úrovni Kamiyova krku.
Ještě větší starost než vzdálenost mu ale dělala jeho ruka, která svírala lem Kamiyova trika.
Sotva si to uvědomil, pustil ho, jako kdyby se spálil a pokusil se odtáhnout, co nejdál. Kamiya se ze spaní zamračil a zabořil tvář hlouběji do polštáře.
Tsubaki seděl teď už na své polovině postele a snažil se vymyslet, jak tohle celé mohla být Kamiyova chyba. Ať se ale snažil jakkoliv, odpověď stále přicházela stejná.
To tys dostal uprostřed noci chuť se tulit.
Tsubaki to vyřešil tak, jak každopádně řešil spoustu jejich sporů, jen obvykle za větší tmy.
„Au!“ vyjekl Kamiya, když o tři vteřiny později dopadl na podlahu. Zmateně se rozhlédl, protože probuzení přímým střetnutím s parketami člověku trochu zamotá hlavu.
„Vstáváme,“ zahlaholil Tsubaki, který už vycházel ze dveří.
„Tohle mám za to, že jsem ti včera celý večer fénoval křídla?“ zavolal za ním Kamiya a pomalu se vydrápal na nohy, přičemž si mnul bok, na který spadl.
„Dohodli jsme se, že o tom nebudeme mluvit!“ Z kuchyně se ozvalo cinkání nádobí.
„To jsem nečekal, že mě hned dneska ráno shodíš z postele, nandeji,“ odfrkl si Kamiya, protáhl se a vyšel za Tsubakim, „kdybych to věděl, tak nic neslibuju a vydírám tě s tím. Tři lžičky.“
Tsubaki vzhlédl od hrnků, do kterých právě nakládal kafe. „Nandej?“
„To je papoušek. Zelenej.“
„Haha, nemůžu se přestat smát,“ ušklíbl se Tsubaki a zapnul rychlovarnou konvici. Kamiya se okolo něj protáhl k lednici.
„Chceš taky?“ zeptal se, když se natahoval po krabici lupínků. Tsubaki přikývl, zalil kávu a nasypal si do svého hrnku dvě lžičky cukru.
„Tak mě napadá… chápu, že když jsi tady byl první ráno, tak jsem tady k jídlu nic moc neměl, ale proč je snídáš i teď, když nákup jídla zařizuješ skoro vždycky ty?“ Kamiya podal jednu misku Tsubakimu, který už se usadil na svém obvyklém místě, a opatrně si přenesl svoji i s hrnkem ke stolu.
„Možná protože je mám rád?“ nakrčil Tsubaki obočí, jako kdyby nechápal, na co Kamiya naráží.
Kamiya se nemohl neusmát.

„Neříkáš si, jestli nám to za ten plat vůbec stojí?“ povzdechl si Kamiya a opřel se koleny o sedačku v řadě před ním a zalistoval nějakým časopisem, který zabavil na začátku zkoušky Meg.
„Plat na Oddělení je dost slušný,“ podotkl Tsubaki, zatímco se soustředěně mračil na kus šedého papíru, který se zřejmě nehodlal nechat překládat tak, jak by si to Tsubaki přál.
„O to mi jde.“ Kamiya otočil stránku a podezřívavě se zadíval na článek, který mladým slečnám radil, jak nejlépe sbalit kluka svých snů.
„Tohle Meg vážně čte?“ podivil se Tsubaki, na okamžik přestal skládat a naklonil se Kamiyovi přes rameno, aby se podíval, na co se pekelník tak šklebí.
„Tvrdí, že si to koupila jenom kvůli plakátu Deadpoola. Ale bůhví, co je na tom pravdy.“ Kamiya otočil stránku a tentokrát narazil na poradnu, kam mohli čtenáři zasílat svoje problémy. Tsubaki se naklonil o něco blíž, protože v sále bylo relativně šero a přečetl nahlas jednoho z článků: „Nejsem si jistá, jestli jsem skutečně přišla o panenství… no teda, Haizari, to jsem nevěděl, že tě to trápí tak moc, abys kvůli tomu psal do dívčího časopisu.“
Kamiya protočil oči a přelétl očima zbylé příspěvky. „Jaká je šance, že tam tyhle otázky vážně někdo poslal?“
„No… může se antikoncepční pilulka žvýkat… líbí se mi dvě holky najednou, hele, to by mohl být Ueda… moje poprvé bylo hrozné… bojím se před ním svléknout… občas jsem rád, že jsem si pubertu prožil jako kluk.“
„Jen tak tak,“ zamumlal si Kamiya pod vousy.
„Problémy, jestli se antikoncepční pilulka může rozkousat, jsem fakt nikdy neměl. Ale upřímně řečeno… z představy, že někde existuje redaktor dívčího časopisu, který ob týden musí vymýšlet podobné připitomělé dotazy, je mi skoro smutno.“
Kamiya otočil několik dalších stran, přeskočil rozhovor s jakousi pochybnou vycházející hvězdičkou a recept na nízkotučné muffiny, než konečně našel stranu, kterou hledal a pohodlněji se uvelebil v sedadle, aby si mohl vytoužený fotoromán přečíst.
Byl přesně tak špatný, jak čekal, když se ale pokusil otočit stránku, Tsubaki ho chytil za zápěstí. „Počkej chvíli.“ Kamiya poslušně čekal, než ho Tsubaki pustil. „Dobrý, můžeš.“ Kamiya si ani neuvědomil, že mu Tsubaki pořád čte přes rameno.
Když se dostali až k poslední stránce, kde byl samozřejmě happy end v podobě vášnivého polibku, oba znechuceně zasténali.
„Současná literatura je okouzlující,“ řekl Tsubaki a natáhl se přes Kamiyu, aby otočil další stránku a nemusel se dívat na dvojici špatných fotoherců v přehrávaném objetí. Následující dvojstrana obsahovala horoskop.
„Tak se podívejme… co jsi za znamení?“ Kamiya se loktem opřel o opěrku mezi jejich sedadly.
„Rak.“
„Hm… jsi stále v jednom kole, obklopen partou kamarádů, ale občas to pro tebe může být vyčerpávající. Dopřej si občas pauzu a udělej si čas jen pro sebe. Oproti tomu v milostném životě jsi připravený na dobrodružství, i když pozor, možná se tvůj románek vyvine jinak, než jsi čekal,“ předčítal Kamiya nahlas.
„Ta první část by seděla, ale s tím milostným dobrodružstvím si tady nejsem úplně jistý, vzhledem k tomu, že jsme na Zemi a nejbližší nebešťan je odsud asi… dva tisíce kilometrů. A copak čeká tebe? Co jsi ty?“
„Panna.“
„Ale já myslím za znamení, Haizari.“
„Moc vtipný.“
„Tak schválně… máš teď trochu zadumanou náladu. Rád filozofuješ o hlubších tématech a také o svojí budoucnosti. Můžeš se proto spolehnout na svůj vnitřní instinkt. A milostný život… snažíš se držet zpátky, to je ale chyba. Jen sršíš sebedůvěrou, tak toho využij.“
Kamiya se uchechtl. „Když si vezmu, že moje ségra tyhle časopisy žrala celou střední, najednou se ani moc nedivím, že z ní vyrostlo to, co z ní vyrostlo.“
Tsubaki si časopis přitáhl blíž k sobě. „Počkej ještě, schválně, jak si náš imaginární vztah vede tenhle měsíc.“ Zadíval se na tabulku, kde byli jednoduchými piktogramy vyznačené vztahy jednotlivých znamení.
Našel příslušný čtvereček, kde se protínal sloupeček Raka a řádek Panny. Byl tam blesk, který podle legendy znamenal Problémy.
„To je mi ale překvapení,“ potřásl hlavou Kamiya a prolistoval zbytek časopisu. 10 faktů o dalším idolu současné mládeže, návod na přirozený make-up, několik stran s modely, jejichž cena několikrát přesahovala průměrné kapesné každé středoškolačky, test… k jeho zklamání nic, čemu by se mohl sarkasticky zasmát.
Odhodil časopis na vedlejší sedadlo a s povzdechem se svezl na sedadle o něco níž. Tsubaki se vrátil ke svému origami, které pomalu získávalo podobu tuleně. Kamiya ho chvíli pozoroval, než si povzdechl a prohrábl si kapsy bundy ve snaze najít nějaký kus papíru.
Vytáhl modrý letáček. Chvíli nevěděl, kde k němu přišel, než si vzpomněl na Eiichira a zase ho uklidil, protože nehodlal skládat lodičku z letáčku na pomoc útulku vlastní tety.

Znovu si na letáček vzpomněl až když seděli Pod Vikingem, kam je po zkoušce vytáhl Kaoru, nepsaný vůdce Aloners, s tím, že s nimi naposledy nebyl a znovu to promeškat nechce.
Kamiya modrý papír vytáhl z kapsy a položil ho doprostřed stolu. „Můj bratranec mě poprosil, abych vám to dal. Prý byste se někdo mohl chytit.“
Lee Moon se na Kamiyu zašklebil.
„Takže Eiichirou tě teď zneužívá na špinavou práci?“
„Dalo by se to tak říct.“
Nato se mladý Korejec rozhlédl okolo stolu. „Já jsem do toho Eiichirem zatažený tak jako tak. Holt kamarád. Přidá se někdo?“ zeptal se tónem, který vylučoval jakýkoliv odpor. Aloneři postupně přikyvovali, jen Kiyoteru seděl jak zařezaný, zřejmě příliš zděšený představou většího množství psů a lidí najednou.
„Já půjdu určitě taky,“ ozvala se konečně i Asano.
Kamiya si v duchu oddechl. Toho se bál, že se z toho Asano vyvlékne.
„Co ty, půjdeš, Soohyun?“ otočil se Lee Moon na purgatorianku, která tiše seděla v rohu.
Dívka pokrčila rameny. „Já ještě nevím. Až jak řekne Taki,“ řekla a omluvně se usmála. Kamiya se rozhlédl a skutečně, Muramasa nikde poblíž nebyl.
„To musíš čekat na svolení?“ zeptal se otráveně Remyuu a v příští chvíli dostal od Kyouko loktem pod žebra. „Kde vůbec je?“ dodal přidušeně a promnul si bok.
„Měl nějakou práci,“ pípla Soohyun.
To se Tsubaki zvedl od stolu a kývl na Kamiyu. „Můžeš na chvíli?“
„Moc se zase nerozněžňujte,“ zavolala za nimi pobaveně Meg, když zamířili do kouta hospody z doslechu skupinky.
Kamiya se zády opřel o dřevěné obložení hospody a založil si paže na hrudi. „Myslím, že nás oba napadla ta samá otázka. Kde je Muramasa?“ Poslední větu řekli unisono.
„Myslíš, že mají nějaký plán?“ zamračil se Tsubaki a rychle se ohlédl po Soohyun, která s úsměvem poslouchala, jak se ostatní baví.
„Netuším. Možná došel k závěru, že Asano vážně nesbalí. Docela jsme ji ohledně jeho nahlodali.“ Skutečně poslední dny pracovali na očernění Muramasova obrazu ještě usilovněji.
„To je na jednu stranu super, ovšem zároveň to znamená, že nemáme tušení, co bude zkoušet teď.“
Tsubaki si projel světlé vlasy dlaní.
Chvíli mlčeli, než se Kamiya znovu zadíval ke stolu. „Co si myslíš o Roe?“
„No,“ začal Tsubaki nejistě a podíval se stejným směrem jako Kamiya, „mám-li být upřímný, tak vážně nevím, co si o ní myslet. Jen se na ní podívej… vypadá, že by nejraději někam zalezla a zůstala tam.“
„Že jo. Navíc to, co řekla předtím…“ Kamiya se zarazil, protože si všiml, jak se na ně Kiyoteru zkoumavě zadíval. „Pojď sem,“ vyzval Tsubakiho a chytil ho za zápěstí. Přitáhl si ho k sobě, takže od stolu to mohlo vypadat, že ho políbil, on však zastavil jejich tváře několik centimetrů od sebe. Stál se opíral o zeď, takže Tsubaki se loktem opřel o obložení vedle jeho hlavy.
„Takže, jak jsem říkal. Jak předtím prohlásila, že se bude muset zeptat Muramasy, ohledně toho útulku. Nemáš z toho pocit, že ji má s sebou jen aby se neřeklo, že je na misi sám?“
Tsubaki sotva znatelně přikývl. „Sám přece říkal, že je nejlepší a o začátečnících nemá nejvyšší mínění. A ona musí být úplně stejný začátečník jako my dva. Takže je dost možné, že mu ji přidělili jen do počtu.“
„Nebo jako pěšáka,“ dodal Kamiya a jednou rukou chytil Tsubakiho za rameno, aby iluzi vylepšil. „Udělá všechno, co jí Muramasa řekne, protože je služebně starší. A on potřeboval někoho, aby se dostal k Aloners.“
„Nebo to může hrát a ve skutečnosti být mrcha, která se v tom vyžívá úplně stejně jako Muramasa.“ Tsubaki si povzdechl a upřel na Kamiyu jasně modré oči.
„Musíme si na ni dávat pozor tak jako tak,“ řekl Kamiya. „A chtělo by to najít Muramasu, protože vůbec nemám dobrý pocit z toho, že se z nějakého důvodu toulá po Tamayori a my nevíme proč.“
„Souhlasím.“
Chvíli stáli naproti sobě a dívali se navzájem do očí, než se znovu ozval Tsubaki. „Měli bychom se tam vrátit,“ poznamenal a lehce hlavou trhnul k jejich stolu.
„Fajn, fajn, dáme jim, co chtějí,“ povzdechl si Kamiya a rukou, kterou Tsubakimu svíral rameno, ho chytil za bradu. Tsubaki protočil oči, ale nic nenamítal. Kamiya ho políbil, loktem se odrazil od stěny a otočil se, takže najednou stál zády ke zdi Tsubaki.
Chvíli jejich pozici držel, než nebešťana pustil.
„Bylo to nezbytné?“
„Snaha začátečníků,“ pokrčil rameny Kamiya. „Jen pro příště, ten piercing si vážně nech pro sebe.“
Tsubaki si urovnal límec košile a samolibě se ušklíbl. „Ale ne, pás cudnosti se ozval.“

„Berete tuhle misi fakt vážně, co?“ Ueda se natáhl pro knihu, která stála na nejvyšší polici. Přeletěl očima její obálku a zase ji vrátil zpátky.
„No ne, to sis všiml až teď?“ chytil se za srdce Tsubaki, který se opodál opíral o jeden z regálů a listoval nejnovějším románem od Stephena Kinga.
„Tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem říct, že ji berete tak vážně, že dokonce předstíráte, že spolu chodíte. Se vším všudy.“
Kamiya si povzdechl a usrkl si z kelímku kafe, které si dovnitř propašoval načerno za zády nevrle se tvářící knihovnice. „Tuhle konverzaci už máme za sebou. Je to naše práce a příliš nás to netěší.“
„Jak vůbec dopadlo to tvoje rande tuhle? Ještě jsme neměli čas z tebe vytáhnout detaily,“ zeptal se Tsubaki, aby změnil téma a odložil knihu zpátky do regálu nových titulů.
„No… mám být upřímný? Nebylo to tak úplně rande. Alespoň ona to tak určitě nebrala. Bylo to fajn, ale… bylo to spíš jako vyjít si s kamarádkou.“
Tsubaki sáhl po další knížce. „Uedo, někdy vážně pochybuju, že si vážně tu holku najít chceš.“
Ueda sklonil hlavu a pokrčil rameny, Kamiya ho ale poplácal po zádech. „To nic. Od toho jsme tady my.“
„Hej, ty tam, to nevíš, že se do knihovny nenosí nápoje?!“ ozvalo se najednou ostré zaryčení a zpoza rohu se vynořila knihovnice. Kamiya nadskočil a málem si zvrhl kelímek za výstřih.
„Okamžitě se toho zbavte, nebo opusťte mojí knihovnu!“ pokračovala knihovnice a zamířila prst na Kamiyu. Byla oproti němu malinká, takže mu sahala sotva po prsa, pekelník ale i přesto ucouvl a zatvářil se jako nakopnuté štěně.
„A-ano, prosím,“ dostal ze sebe nakonec a poslušně zamířil k odpadkovému koši. Knihovnice ho bedlivě pozorovala, jak rychle dopíjí a kelímek vyhazuje, načež se se zaskřípěním lina otočila na podpatku a vyrazila zátky ke svému pultíku.
„Asi jsem si opařil jazyk,“ zahuhlal Kamiya a otřel si rukávem rty.
„Moc se nevyplácí zdejší knihovnici vytáčet. Mě jednou málem rozbrečela, když jsem vrátila Starce a moře s natrženým přebalem.“
„Eriko!“
Ueda se překvapeně otočil. V jednom z křesel, která byla po knihovně roztroušená pro čteníchtivé návštěvníky, seděla černovlasá dívka, která byla doteď zabraná do nějaké tlusté knihy, jež měla položenou na klíně. Měla na sobě volnou, tmavě modrou mikinu, která jí sahala až do půli stehen, s dlouhými rukávy, jež jí skoro zakrývaly ruce, pruhované legíny a kotníkové boty a tak trochu budila dojem, že právě vylezla z postele.
„Um, kluci, tohle je Erika. Chodili jsme spolu na vyšší střední. A nižší střední. A jsme na stejné fakultě. Eriko, tohle jsou Taiyouren Tsubaki a Haizari Kamiya,“ představil je Ueda neochotně, když se Erika zvedla z křesla a přešla k nim. „Taky je bývalá členka Aloners. Ale zradila,“ dodal a loupl po ní očima, jako kdyby ji skutečně bral za vlastizrádce.
Erika se usmála. „Zdravím. Kde jsi vzal takhle pěkné kamarády, Mitsukuni?“ zajímala se.
„Nech si zajít chuť.“
„Pořád ho drží ta zaláskovanost do Maayi a Asano?“ Erika si založila knihu, kterou měla rozečtenou a zasunula si ji pod paži. Kamiya a Tsubaki si vyměnili překvapený pohled. Ueda vypadal, že by se nejraději do země propadl.
„To se to takhle všeobecně ví?“ podivil se Tsubaki.
Erika si založila ruce v bok a s potutelným úsměvem Uedu přejela pohledem. „Všeobecně ne, ale není tak těžké si toho všimnout. I když je pravda, že co se týče Maayi, tak jsi nějak vychladl. Konečně sis vybral?“
„Eriko, Eriko, taky bych chtěl mít tolik volného času, abych si mohl dovolit řešit tolik drbů jako ty,“ zavrtěl naoko zklamaně hlavou Ueda.
„Na drby si čas uděláš vždycky. Někdy se zase budu muset jít podívat na Aloners. Těšilo mě,“ ohlédla se Erika po Kamiyovi a Tsubakim, když zamířila k pultu knihovnice.
„Tak tohle byla Erika,“ povzdechl si unaveně Ueda, když jim zmizela z dohledu.

Status mise: Aktivní
Poznámky k misi: Odkud má Haizari tak podrobnou znalost exotických ptáků?