↓Upside Down↑ - Kapitola 5.

„Taiyouren Tsubaki, to jako vážně? Někoho jiného nebešťani už neměli? Někoho, komu papíček nezařídí výhru?!“
„Uklidni se, Kamiyo. Tady by ani Taiyouren Fumihiro nic nezvládl. A doufám, že nenaznačuješ, že já, Ezechiel a Petr s Mephistou jsme zkorumpovatelní…“
„To ne, ale… Taiyouren? Taiyouren?!“


„Je to prostě nebešťan jako každý jiný. Tady jde o schopnosti, ne o jméno.“
„Ale je to Taiyouren. Vyhraju a jeho táta skoupí celou naší čtvrť a srovná jí se zemí i s mojí rodinou, děkuju pěkně!“
„Kamiyo, nepřeháněj. Jeho otec s tím nemá nic společného…“
„Jistě, protože papá Taiyouren se do ničeho neplete. Každému nechá všechno projít. Jistě. To jsem si všiml. Jak každý týden na titulkách novin stojí Taiyouren zase něco žaloval, překvapuje vás to ještě?!“
Kamiya si prohrábl dlaní vlasy a hlasitě si odfrkl. Přitiskl si sluchátko k uchu ramenem a opatrně nadzvedl víčko, které zakrývalo kelímek instantních nudlí. Vyvalil se obláček páry a Kamiya opatrně pohlédl dovnitř, aby zjistil, jak na tom jeho večeře je.
Alastor na druhé straně telefonu si povzdechl. „Já vím, že se ti to může zdát nefér, ale… já ho nevybíral. To Ezechiel. A on určitě nemyslel na to, že je to mladý Taiyouren.“
„Jo, to zrovna… není to snad i v jeho zájmu, aby vyhrá-“
„Kamiyo!“
To bylo poprvé, co Alastor na Kamiyu zvedl hlas. Kamiya okamžitě svěsil ramena a sklonil hlavu, jako kdyby ho okřikla učitelka ze základní školy. „Omlouvám se,“ zamumlal, „ale… prostě už tak nepřekypuju sebevědomím. A on mi moc nepřidá.“
„Pochybuju, že on je a tom líp. Je to jeho první mise, stejně jako tvoje. A je v úřadu asi stejně dlouho jako ty. Šance jsou vyrovnané. Vyrovnanější by snad ani být nemohli. Můžeš být rád, že Ezechiel hraje fér. Kdyby chtěl, našel by si kličku, jak ti tu misi znepříjemnit, to mi věř, chytrý je na dost. Takže si nestěžuj, nefňukej a snaž se.“
„Ano, pane,“ zamrmlal skoro neslyšně Kamiya, ze šuplíku kredence vytáhl lžíci a odnesl si svůj kelímek nudlí do polystyrénovými kuličkami naplněného fatboye, který stál v rohu obývacího pokoje.
„Teď zavěsím a doufám, že až budeš volat příště, bude to abys mi řekl, že jsou Ueda a Asano spolu, dobře?“
„Nic neslibuju, ale pokusím se,“ souhlasil Kamiya bez přílišného nadšení. V příští chvíli se ozvalo statické pípání, které naznačovalo, že Alastor hovor ukončil přesně jak řekl. Kamiya si povzdechl, odhodil mobil do poblíž stojícího křesla a zavrtal se hlouběji do zeleného sedacího vaku. Znovu nadzvedl víčko kelímku a zabořil do nudlí lžíci.
Takhle si svojí první misi tedy nepředstavoval.

Následujícího dne čekal Kamiya na Uedu před divadlem. Stál zády opřený o oprýskanou zeď a díval se směrem k zataženému nebi. Hádal, že bude pršet. Přitáhl si koženou bundu blíž k tělu a rozhlédl se.
Místo Uedy ale spatřil na protější straně ulice Tsubakiho. Zaškaredil se a odvrátil se na druhou stranu, jako kdyby si ho vůbec nevšiml. Nebešťan mu věnoval zhruba stejně pozornosti. Přešel silnici a zastavil se u zdi asi pět metrů od Kamiyi, aniž by se na něj podíval. Založil si ruce na hrudi a podíval se na druhou stranu.
Trvalo to zhruba deset naprostou ignorací naplněných minut, než se jejich klient konečně objevil. Mezitím začalo jemně mrholit a Kamiya si přes hlavu přetáhl kapucu červené mikiny, kterou měl pod bundou. S radostí zjistil, že Tsubakiho kabát kapucou neoplývá, což znamenalo, že nebešťan stál na dešti.
„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ vypravil ze sebe Ueda, když konečně dorazil, batoh oběma popruhy pověšený na jednom rameni. Když si všiml postoje obou mužů, znejistěl. „Asi bychom měli jít dovnitř,“ řekl nakonec a kývl směrem ke dveřím.
Jak Kamiya, tak Tsubaki se odlepili ode zdi a následovali Uedu do divadla. Když procházeli prázdnou vstupní halou do samotného sálu, neodpustil si Kamiya poznámku: „Co tady vůbec děláš? Doufám, že se nebudeš snažit sabotovat mojí práci.“
Tsubaki se ani nenamáhal na něj podívat a jen si pohrdlivě odfrkl. „Jako kdybych to měl zapotřebí. Ne, jsem tady jenom abych zhodnotil situaci. Navíc Ezechiel mi zdůrazňoval, že na sabotáže se tady nehraje.“
Vešli do sálu a zatímco Ueda zamířil přímo k pódiu, Tsubaki s Kamiyou se usadili do hlediště. Samozřejmě tak, aby seděli co nejdál od sebe. Ueda se nejistě zamračil. Celá tahle situace se mu líbila čím dál tím míň. Že mu mají holku dohazovat éterické bytosti, to byla jedna věc, ale pokud ty bytosti budou navíc trucovat a chovat se jako malé děti, to už bylo moc i na něj.
„Kdopak to je?“ ozvalo se nad ním najednou. Ueda vzhlédl a uviděl na jevišti sedět Meg a Kiyotera.
„Koho myslíš?“
„Však víš,“ usmála se Meg a laškovně zakroutila obočím, „ti dva, kteří přišli s tebou.“
Ueda se nervózně zasmál. „To jsou… kamarádi. Chtěli se podívat na zkoušku, tak jsem je vzal s sebou.“
„Nebyl tady ten tmavovlasej už minule?“ zajímala se Meg a nenápadně se nadzvedla na kolenou, aby viděla Kamiyu sedícího v druhé řadě. Kiyoteru protočil oči.
„Ignoruj jí, asi zase přišlo období páření jejího druhu. Člověk aby jí páčidlem dostával od čehokoliv, co jen trošku zavání feromony,“ ušklíbl se. Meg po něm šlehla uraženým pohledem.
„To není pravda,“ ohradila se.
„Kdybychom se už kdysi neshodli že si o toho druhého ani neopřeme kolo, zkoušela by ses dostat do kalhot i mě,“ upozornil ji Kiyoteru. Ueda se zašklebil, protože představa, že by Meg a Kiyoteru měli něco spolu byla… prostě nemyslitelná.
„Kiyoteru má pravdu, od Rogera jsme ji divže nemuseli odhánět koštětem!“
Ueda jakoby zkameněl. Cítil, jak se mu během zlomku vteřiny zpotili dlaně a jeho IQ kleslo asi na polovinu. Odněkud za jeho zády se vynořila Asano a lehce se vyhoupla na jeviště vedle Meg a poplácala ji po hlavě jako štěně. „Měl by sis dávat pozor, Uedo, nikdo před ní není v bezpečí.“
„Um… ahoj, Asano,“ pozdravil ji nervózně a či mu automaticky sklouzly na podlahu, jako vždy, když s ní mluvil.
Kamiya, který to samozřejmě celé pozoroval, tiše zasténal. „No tak, Uedo,“ zamumlal si pod vousy, když viděl, jak jeho klient očima propaluje podlahu, zatímco dívka jeho snů se na něj směje jako sluníčko, „takhle u ní vážně nemáš šanci!“
Ueda však nevypadal, že by se chystal pohled zvednout, proto se zvedl Kamiya. Přehoupl se přes první řadu sedadel a rychlým krokem zamířil ke skupince. Meg byla první, kdo si ho všiml, a okamžitě popadla Kiyotera za rukáv. Ten jí se znechuceným výrazem okamžitě setřásl a promnul si paži, jako kdyby se bál, že od ní chytí nějakou ohavnou nemoc.
„Jak se zdá, tady Ueda nás nepředstaví, takže to budu muset zvládnout sám,“ usmál se Kamiya a poplácal zaraženého Uedu po rameni. „Já jsem Haizari Kamiya. Známe se s Uedou už věčnost a až teď se mi povedlo ho přemluvit, aby mě sem vzal s sebou.“ Samotného Kamiyu překvapilo, jak plynule mu ty lži jdou na jazyk.
„Já jsem Kiyoteru, tohle je Meg a tady…“
„…ty jsi asi Asano, je to tak?“ Kamiya hádal, že kdyby se usmál ještě víc, opustili by jeho koutky plochu jeho tváře, ale věděl, že úsměv je v takových situacích důležitý. Oční kontakt a úsměv a lidé vám uvěří cokoliv.
Asano byla samozřejmě překvapená, že její jméno znal. Ještě než se stihla zeptat, jak je to možné, Kamiya pokračoval. „Ueda tě často zmiňuje.“
„Vážně?“ podivila se Asano a podívala se na Uedu, který vypadal, že by se nejraději propadl do země. Kamiyovi ho bylo trochu líto, na druhou stranu, když nevezme do rukou otěže on, pak to udělá Tsubaki a to bylo to poslední, co by chtěl.
„Jasně,“ přikývl Kamiya a sevřel Uedovo rameno o něco pevněji, jako kdyby ho chtěl varovat, aby raději mlčel a nechal to na něm. Ueda ale vypadal, že je tak zaražený, že ho to ani nenapadlo.
„Už strašně dlouho do něj hučím, ať mě sem vezme a on pořád odmítal, až teď,“ pokračoval pekelník. „Malé, hříšné tajemství, no ne?“
Ueda ze sebe vytlačil bolestně vypadající úsměv a krátce přikývl.
Asano si podle všeho toho napětí nevšimla. „Takže přemýšlíš o tom, že by ses k nám přidal?“ zeptala se a zastrčila si ruce do kapes. Kamiya pokrčil rameny a chtěl jí odpovědět, když si všiml Megina pohledu.
„Um… můžu ti pomoct?“ zeptal se opatrně.
„To nic. Je jen nadržená a ty jsi hezkej,“ mávl rukou Kiyoteru, za což si vysloužil loket pod žebra. Meg do toho dala víc síly než bylo pro někoho tak drobného jako Kiyoteru potřeba a bylo divu, že mu tím nepoškodila nějaký vnitřní orgán.
„Ahá.“ Kamiya znovu pomalu kývl a nejistě se zadíval na Asano. „To se tady tak běžně stává?“ zeptal se.
Asano se zadívala směrem, kde se Meg horečně omlouvala skuhrajícímu Kiyoterovi, který teď klečel opodál a mnul si bok. „Občas,“ řekla nakonec a znovu se usmála.
Ueda konečně trochu přišel k sobě a odkašlal si. „Takže… hm, asi bychom měli začít zkoušet, ne?“ dostal ze sebe a nenápadně setřásl Kamiyovu dlaň z ramene. Ten o krok ustoupil a zaculil se.
„Tak já vás nechám a budu se jen dívat.“ Kamiya se znova odštrachal ke svému sedadlu a pohodlně se usadil. Aloners se dali do práce, on ale akci na jevišti nevnímal.
Občas se ohlédl do zadní části hlediště, kde seděl Tsubaki, paže založené na hrudi, zamračený výraz na tváři.
Kamiya nepamatoval, že by kdy měl takovou chuť někoho obřadně nalámat v kole.

Dny pomalu plynuly a Kamiya byl čím dál tím víc zoufalý. Snažil se Uedovi pomáhat seč se dalo, vymýšlel pro něj nejrůznější způsoby, jak se k Asano dostat blíž, využíval veškeré znalosti, které načetl ze záznamů podobných misí, prostě se mohl skoro přetrhnout, ale Asano stále zůstávala nedobytná jako Alcatraz.
Jediné štěstí bylo, že Tsubakimu se dařilo zhruba stejně. Kamiya si byl jednou obhlédnout, proti čemu vlastně stojí. Musel uznat, Maaya byla hezká se svými dlouhými černými vlasy a velkýma očima a tak vůbec, ale nezdálo se, že by měla k Uedovi blíž než Asano.
„Představoval jsem si, jak to nebude jednoduché,“ postěžoval si Kamiya sklesle Eiichirovi, když zase jednou seděl u svého bratrance v pokoji a vyléval si srdíčko.
„Ty jeden chudáčku.“
„Myslím to vážně. Nevím, co dělat.“
„Tak zaprvé, víš, že s tímhle systémem těžce nesouhlasím. Když si není Ueda schopný sehnat holku, není fér, abyste to vy dělali za něj. Navíc je to hnusný vůči těm holkám, nemyslíš? Máte na ně přesilu. V podstatě je využíváte.“
Kamiya si povzdechl a pokrčil rameny. „Já si tuhle misi nevybral. Ale něco na tom bude.“
Eiichirou se ušklíbl a přitáhl si kolena pod bradu. „Už jsi řekl Alastorovi, že ses zasekl?“
„Blázníš?“ zavrtěl hlavou Kamiya. „On jednou úspěšně vedl misi, kde pomáhali chytit atentátníka. A já mu budu volat, že nejsem schopný zvládnout ani pitomý románek? To raději ne.“
„Tak co budeš dělat?“
„Kdo ví. Ještě pár dní počkám, jak se to bude vyvíjet a pak uvidím. Třeba se stane zázrak. Jediné, co mě trochu uklidňuje, je fakt, že Taiyouren je stejně neschopný jako já.“
„Vážně jste si padli do oka, co?“ zakřenil se Eiichirou. „Myslím ty a ten nebešťan. Čekám, kdy přijdeš s tím, že jsi jeho hlavu nabodl na kůl.“
Kamiya se zasmál a pohodlněji se uvelebil v křesle, které adoptoval jako svoje hnízdo při návštěvách Eichira. Ta představa nebyla tak špatná a vlastně ani ne moc daleko od pravdy, protože pokud si na začátku myslel, že s Tsubaki budou mít problémy, tak netušil, jak moc se jejich rivalita vyhrotí. Najednou to totiž nebyla rivalita jako spíš hluboké a oboustranné nepřátelství.
„Možná to jednoho dne vážně udělám,“ řekl nakonec.
„To tu ještě nebylo. Pekelník stažený z mise kvůli rituální vraždě.“
„Kdo říká, že bude rituální?“
„Já říkám.“
„No dobře, možná bude…“

„Bože můj, Uedo, už jsi byl tak blízko! Prostě jí na to kafe pozvi. Není ti třináct!“
„Už jsem se chtěl zeptat, když si jí zavolal Kaoru a pak už mi to bylo trapný.“
Kamiya poraženě svěsil hlavu a promnul si zátylek. Cítil, jak ho začíná bolet hlava. Tři týdny. Tři týdny a pořád nic. Ueda jí nebyl schopný ani pozvat na rande.
„Je to k ničemu. Promiň, ale já jsem prostě dřevo, co se holek týká,“ zamumlal omluvně a zastrčil si ruce do kapes.
„To nic. Zkusíš to zase příště.“
Společně vyšli z hlavního sálu divadla do vestibulu, kde čekal Tsubaki, ležérně opřený o pult šatny. Nebešťan totiž nikdy nezůstal na celou zkoušku Aloners jako Kamiya a tvářil se, jako kdyby to celé bylo pod jeho úroveň.
„Příště? Už jsem to zkoušel tolikrát…“
„Říkám, že je to v pohodě. Musíš se jen trochu otrkat, to je celé.“
„Pokud je ovšem problém v Uedovi,“ řekl najednou Tsubaki a ani se neobtěžoval vzhlédnout od telefonu, do kterého něco znuděně ťukal.
„Cože?“ Kamiya to slovo téměř zavrčel. Jejich klient v tu chvíli o něco couvl, protože už předtím si všiml, jak napjaté to mezi Kamiyou a Tsubakim je. Bylo mu vcelku jedno, jestli si to rozhodnou nějak vyřídit, ale rozhodně se do toho nechtěl připlést, protože oba byli vyšší než on a pořád nevěděl, jak moc se nebešťani a pekelníci liší od lidí, takže nechtěl riskovat, že by skončil s ukousnutou hlavou.
„Tak já ti to zopakuju. Říkal jsem, že to možná není Uedova chyba, že to s Asano vypadá tak bledě, jak to vypadá,“ řekl znova Tsubaki a zasunul mobil do kapsy šedého kabátu.
„Mohl bys na chvíli počkat venku, Uedo?“ zeptal se Kamiya, aniž by spouštěl oči z Tsubakiho, který se pořád bez zájmu opíral o přepážku.
„J-jasně,“ přikývl opatrně Ueda a rychle vyrazil k východu. Sotva za ním bouchly dveře, nastalo v hale ticho. Kamiya zamračeně pozoroval nebešťana, který mu pohled znuděně oplácel.
„Co máš za problém? Jedna věc je pracovat proti sobě, ale shazovat mě před klientem, to je dost dětinský i na tebe,“ zeptal se chladně Kamiya a založil si paže na hrudi.
„Je to pravda,“ pokrčil rameny Tsubaki a povytáhl obočí. Kamiya musel uznat, že Tsubaki svůj úkol na první pohled reprezentovat nebe zvládl dokonale. Od blonďatých vlasů, přes jasně modré oči a světle šedý kabát, až po křížek, který nosil na krku, všechno na něm křičelo Nebešťan.
„Co ty o tom víš. S Maayou je na tom stejně jako s Asano,“ odfrkl si Kamiya.
„Pokud si to myslíš.“
„Tohle můžeš zkoušet na někoho jiného, ale já vím, co jsi zač. Kvůli tomuhle místu jsem dřel roky a nenechám se o to připravit od někoho, kdo se sem dostal jen díky konexím!“
V příští chvíli už byl Kamiya velice rázně popadnut za límec a přiražen ke zdi. Chvíli byl naprosto zmatený a netušil, co se děje, než si uvědomil, že ho za přední díl košile drží Tsubaki, na tváři rozzlobený výraz, který na rozdíl od jeho věčně znuděného pohledu dodal jeho tváři trochu života. Kamiya překvapeně zamrkal, protože si všiml, že se nebešťanovi třesou ruce.
„Nevíš o mně vůbec nic, ty přizdisráči, takže si na mě neotvírej pusu, pokud se ti líbí tak, jak je!“ zasyčel Tsubaki a povytáhl Kamiyův límec tak, že se pekelník musel postavit téměř na špičky. Byli stejně vysocí, ale najednou se zdálo, že je mezi nimi znatelný rozdíl.
„Chceš mi snad říct, že v Oddělení nejsi jen díky svému tatínkovi?“ odsekl Kamiya.
Tsubaki jeho košili jednou rukou pustil a rozpřáhl se, jako kdyby ho chtěl udeřit. Kamiya reflexivně zavřel oči a čekal ránu, ta ale nepřišla. Opatrně oči zase otevřel. Tsubaki byl pořád napřažený, ale nehýbal se. Místo toho zamračeně zíral Kamiyovi do tváře, jako kdyby čekal, na další narážku na svého otce. Kamiya ale nebyl tak hloupý, aby nějakou utrousil.
„Tahle práce nemá s mým tátou nic společného,“ řekl nakonec Tsubaki a konečně Kamiyu pustil. Ten si sotva slyšitelně oddechl a na několik kroků se od Tsubakiho vzdálil.
„Vyhraju tuhle misi. Je mi jedno, co pro to budu muset udělat, ale vyhraju. A nějaký zasraný pekelník mi to nezkazí, obzvlášť ty ne.“
„To se ještě uvidí, kdo se bude smát naposledy.“
Brzo se ale mělo ukázat, že smát se nebude ani jeden.

Status mise: Aktivní
Poznámky k misi: Už někdy někoho stáhli z mise kvůli rituální vraždě? -K