↓Upside Down↑ - Kapitola 4.

„Takže ty jsi ďábel…“
„Změnil bys názor, kdybys znal mojí přímou nadřízenou…“ zamumlal Kamiya a zahleděl se na řeku, která hučela hluboko pod nimi. Ueda seděl čelem k silnici, zády opřen o zábradlí dělící je od smrtelného pádu do hlubin Shimario.
„Ale vlastně jsi ďábel.“
„Pekelník. Já ti taky neříkám holá opice s dvoj esovitě zahnutou páteří. Terminologie je důležitá,“ opravil ho Kamiya trpělivě.
„Jasně. Pekelník. Jakože z Pekla. Jasně. Bezva. Skvěle. Chceš moji duši?“
„Normálně bych chtěl, ale jak jsem řekl, ty jsi výjimka.“


„Jak jsem si to zasloužil?“ zeptal se chabě Ueda a nejistě ke Kamiyovi vzhlédl.
„To je na dlouhé povídání. Ty potřebuješ jen vědět, že se ti nabízím něco, co nikdo jiný nemůže mít, ani kdyby chtěl. Můžu ti pomoct dostat dívku, kterou chceš.“
Ueda se zamračil. „Ale vždyť jsi sám říkal, že jsou dvě…“
„A já ti pomůžu k jedné z nich. Záleží jen na tobě, kterou si vybereš.“
Kamiya měl radost, že se k Uedovi dostal před svým protivníkem. Měl tu výhodu, že si Ueda může vybrat, kterou z těch holek má raději. Podvědomě řekne jméno té, kterou má rád víc a…
„Nemůžu si vybrat,“ řekl Ueda.
„Ale jistě, že můžeš. Řekni prostě jedno jméno.“
„Nemůžu si jen ta vybrat! Nejsou to příchutě zmrzliny, ale holky, na kterých mi vážně záleží! Nemůžu si jen tak ukázat na jednu a říct, tuhle bych chtěl… tak mě napadá… nezačaruješ ji, nebo tak něco, že ne?“
„Vypadám snad jako Harry Potter?“ povytáhl Kamiya obočí. „A určitě máš jednu raději. Nemůžeš je obě milovat tak moc! Vždycky je tam nějaké to pro navíc.“
Ueda tvrdohlavě zavrtěl hlavou.
Kamiya si povzdechl.
„Fajn, ale já ti vážně můžu pomoct jenom k jedné. Takže…“ zašmátral v kapse, „která bude panna a která orel?“
„P-počkej, ty chceš, abych si hodil mincí o holku?!“
„Já nic neslibuju. Jen u té slečny budeš mít možná větší šanci. Pomůžu ti. Takže… Maaya, panna nebo orel.“ Kamiya z kapsy konečně vytáhl minci a promnul ji mezi prsty.
„Panna,“ řekl nakonec nejistě Ueda.
Kamiya minci vyhodil do vzduchu a nastavil dlaň. Mince ji samozřejmě minula, odrazila se od chodníku a po chvilce zmateného kutálení přepadla přes okraj mostu. Kamiya chvíli stál naprosto bez hnutí, než se pomalu naklonil a nahlédl za zábradlí. Ueda sklonil hlavu a tvářil se, že si ničeho nevšiml, protože byl tak zaujatý zíráním na vlastní boty.
Pekelník si odkašlal a zašmátral v kapse po dalších drobných, které mu vrátil taxikář, který ho prve vezl do jeho nového bytu.
Znovu minci nadhodil a tentokrát ji skutečně chytil a sevřel do dlaně. Zhluboka se nadechl a připlácl dlaň naplocho na hřbet své druhé ruky.
„Panna Maaya, orel Asano,“ řekl s konečnou platností Kamiya a ruku (která se mu vůbec netřásla) odtáhl.
„Co tam je?“ zeptal se Ueda opatrně, protože ze svého sedu na zemi nic neviděl.
„Orel.“
„Takže… Asano,“ zamumlal Ueda a pomalu přikývl.
„Teď už jen záleží na tom, jestli tu nabídku přijmeš. Naše oddělení má pětaosmdesáti procentní úspěšnost. Je to šance jedna k osmi, že se to nepovede. Pomůžu ti k Asano. A bez kouzel nebo triků. Budeš to jen ty… s malou pomocí.“ Kamiya minci zase zastrčil do kapsy kalhot a tmavě hnědýma očima se zadíval na mladíka, který seděl na chodníku vedle něj. Ueda vypadal skutečně politováníhodně, na tváři výraz naprostého zmatení. Kamiya k němu natáhl dlaň.
„Proč mi to vlastně nabízíte zadarmo?“
„To je… na dlouhé vysvětlování, ale tebe to nijak neovlivní. Vnitřní záležitost.“ Kamiya vážil slova, protože věděl, že Ueda se právě zakousl do návnady. teď už šlo jen o to zaseknout. Srdce cítil až v krku a hrozilo, že se každou chvíli pozvrací.
„Pomůžeš mi, aby se do mě Asano zamilovala?“ ujišťoval se znovu Ueda, oči upřené na Kamiyou dlaň, jako kdyby čekal, že ho pekelník každým okamžikem uhodí.
„Přesně tak,“ přikývl Kamiya snaživě.
Ueda se pořád tvářil nejistě a Kamiya se bál, že na poslední chvíli zaváhá, nakonec se ale zvedl na nohy a oprášil si kalhoty. Ještě chvíli Kamiyu zkoumavě pozoroval, pak ale natáhl ruku a sevřel tu Kamiyovu.
„Platí.“

„Miyo, zlatíčko, ty jsi tak vyrostl, ukaž se!“
Až když se Kamiya probíral podklady pro svou misi, uvědomil si, kde jméno Tamayori už slyšel.
„Takhle naživo jsi ještě hezčí než přes kameru!“
Jestli to byla náhoda nebo osud, to nemohl soudit, ale Tamayori bylo místo, s kterým měl co dočinění už v minulosti. Respektive jeho rodina měla.
„Ahoj, teti.“
„Nestůj tak na prahu, pojď dál, pojď dál! Pořád nemůžu uvěřit, že jsi tady, Miyo, drahoušku!“
Moc o tom doma nemluvili. Vlastně jeho matka o tom odmítala mluvit. Jeho matka se tvářila, že se to nikdy nestalo, že ta část časoprostoru prostě neexistuje, protože to byla ostuda. Šlo o to, že v Tamayori měli příbuzné. Byl to dlouhý příběh, který se dal ovšem velice lehce zkrátit. Sestra Kamiyova otce, Kotone, byla kdysi pracovnicí na Oddělení, stejně jako Kamiya sám. Jednoho dne byla poslaná na misi do Japonska. Nezdálo se, že by něco nešlo podle plánu. Nebyla to její první mise, ale stejně se po jejím skončení nevrátila. Zatímco byla na Zemi, zamilovala se totiž do japonského muže a rozhodla se, že s ním zůstane. A tak jednoduše zběhla. Nebylo to nic neobvyklého. Kamiya někde četl, že jeden z dvaceti pracovníků Oddělení se dříve nebo později rozhodne žít na Zemi.
Každopádně, v Capitoli byla ostuda, mít v rodině zběha. Kamiyova matka nikdy nepřenesla přes srdce, že sestra jejího manžela je zrádce a odmítla se o té větvi rodiny bavit. Kamiyovu sestru samozřejmě přetáhla na svou stranu, ale Kamiya sám a jeho otec se toho bojkotu odmítli účastnit. Kamiyovi byli dva roky, když jeho teta opustila Capitoli, takže ji znal vlastně jen přes obrazovku počítače, díky němuž s ní mohli být v kontaktu, stejně ji ale měl raději než jiné tetičky a strýčky s matčiny strany rodiny.
A teď, když se dostal na zemi, konečně měl šanci se s tetou a její rodinou setkat naživo.
„Už jsem se tě nemohla dočkat!“ štěbetala stále Kotone a postrkovala ho předsíní směrem ke kuchyni. „A Tarou samozřejmě taky. Nikoho z mojí strany rodiny samozřejmě nepoznal, takže to pro něj bude premiéra. A to ani nemluvím o Eiichirouvi.“
Eiichirou byl Kamiyův bratranec. Byl o čtyři roky mladší a byli dobří kamarádi navzdory tomu, že se znali jen z obrazovky počítače.
Kamiya se nechal zavléct do kuchyně. U sporáku stál starší muž, jeho strýc, a u stolu seděl nad knihou skloněný jeho bratranec, který vstal sotva vešel do místnosti. „Kamiyo!“
Pekelník se nechal od bratrance obejmout, načež ho jeho strýc, který mezitím taky vstal, poplácal po rameni. „Kotone už se začínala bát, že nedorazíš.“
„Chvíli bude trvat, než se zorientuju… nemám ještě úplně přehled v tom, kde co je,“ usmál se omluvně Kamiya a posadil se ke stolu.
„Pamatuju, když jsem poprvé na Zemi přišla já. Ztratila jsem se sotva jsem vyšla z pobočky oddělení,“ řekla Kotone a posadila se naproti němu. „Jak se ti tady zatím líbí?“
Kamiya pokrčil rameny. Zatím toho z města moc neviděl, pokud nepočítal dvě jízdy taxíkem. Většinu času zatím prospal nebo strávil přemlouváním Uedy. Což bylo to největší plus dnešního dne.
„Ještě jsem neměl moc času si projít město… ale už jsem získal od klienta souhlas!“
„Tak to gratuluju. Jídlo bude za chvíli,“ informoval je od sporáku Kamiyův strýc.
Kamiya se pohodlně opřel a rozhlédl se. Jestli mu tahle mise za něco stála, tohle bylo ono.

„Vážně ti nevadí, že musíš jít se mnou?“ zeptal se Kamiya, když s Eiichirem vystoupili z autobusu a zamířili k trochu ošuntěle vypadající budově.
„Tak zaprvé, nemusím, ale chci. Jak často mám šanci trávit čas se svým božím bratránkem z jiného světa. A zadruhé, Aloners jsou bezva, už jsem byl na několika představeních, tak proč bych se nepodíval i na zkoušku.“
Kamiya se usmál. „Dík. Nějak se tady pořád nemůžu vyznat. Capitali je úplně jiné. Ulice jsou přehledněji značené a snad se mi nestalo, že bych se tam ztratil. Zatímco tady jsem se ztratil i ráno cestou pro snídani. Což možná nezní tak hrozně, ale vzhledem k tomu, že obchod je za rohem, doslova ZA ROHEM, je to docela ostuda.“
Eiichirou pokrčil rameny. „Na Tamayori si holt musíš chvíli zvykat. Nic to není.“
„Jen aby.“
„Co já bych pro tebe neudělal, Kamiyo.“
Dorazili ke krémově béžové, omšelé budově. Eiichirou se opřel ramenem o dveře a společně vešli. Prošli prázdnou vstupní halou rovnou do sálu, kde bylo příjemné přítmí rušené jen reflektory, které mířili na jeviště. Tam právě stála trojice asi dvacetiletých lidí. Každý z nich svíral stůžek papírů a podle všeho si přehrávali nějakou scénku z připravované hry.
„To je Lee Moon, Remyuu a Meg,“ řekl Eiichirou potichu a kývl směrem k jevišti. Aniž by na sebe nějak upozorňovali, usadili se bratranci do jedné ze zadních řad a chvíli v tichosti pozorovali probíhající zkoušku, než Eiichirou pokračoval.
„Ten v té křiklavé bundě, to je Lee Moon. Jsme dost dobrý kámoši už od nižší střední. Remyuu je ten hezoun uprostřed a Meg ta holka. Ano, dřív než se zeptáš, Meg je holka.“ Eiichirou už viděl, jak Kamiya otevírá pusu k otázce.
„Tamhle, ten dlouhovlasej kluk, co sedí za klavírem, to je Roger. Ta vysoká bruneta, jak sedí na kraji jeviště se jmenuje Kyouko.“ Eiichirou natáhl krk, aby líp viděl. „Pokud dobře vidím, v první řadě sedí Shimeji a Kamishiro. S těmi se taky znám věky. Ti nejsou přímo členy Aloners, ale pomáhají s kulisami a vlastně se vším, co je potřeba. Pak tam jsou lidi, které znám jen od vidění. Samozřejmě Ueda a Asano, každý sedící na jednom konci řady. Jo, nebudeš to mít lehký, Kamiyo,“ potřásl hlavou.
„Povídej mi o tom,“ zamumlal Kamiya a založil si paže na hrudi. „Mám pocit, že by bylo jednoduší ho dát dohromady s kýmkoliv, kromě tý holky, kterou si vybral.“ Nadzvedl se na svém sedadle a zadíval se směrem, kde jeho klient seděl. „Vidíš je? Dál od ní už si sednout prostě nemohl,“ zavrtěl hlavou.
Eiichirou ho poplácal po rameni. „Kdo říkal, že tvoje první mise bude brnkačka?“
„Táta to tvrdil,“ zkusil to Kamiya, za což si vysloužil do stejného ramene malou přátelskou herdu.
„No, budeš se muset snažit.“
Dialog mezitím přerušil jakýsi vysoký muž, který se zvedl z první řady, vyškrábal se na jeviště a zrovna předváděl Remyuovi, jak správně říct jednu repliku. Kamiya tiše pozoroval scénu před sebou. Postupně se na jevišti vystřídalo několik dalších herců a zkoušeli si svoje role, až přišla na řadu i Asano. Měla scénu s Rogerem a jedním světlovlasým hercem, který stál skoro tři metry od nich a tvářil se, jako kdyby mu někdo přejel štěně.
Kamiya musel uznat, že Ueda má vkus. Asano nebyla prvoplánově krásná. Nebyla do kolen srážející, ale… něco na ní bylo. Byla hezká a co víc, něčím Kamiyu zaujala. Nemohl si pomoct, ale byl si jist, že by si jí všiml i v davu. Nebyla příliš vysoká, měla po ramena dlouhé zrzavé vlasy, které podle všeho nebyly její přírodní, protože u kořínků se jí táhl tmavší pruh. Na sobě měla dlouhé pruhované triko a tmavě šedé kapsáče doplněné jasně modrými teniskami. Kamiya si jí se zájmem prohlížel. Jaké šance u téhle holky mohl Ueda mít? A co když měl větší šanci u Maayi?
Toho se bál asi nejvíc. Že vybral špatnou dívku.
Hlasitě si povzdechl a zabořil se hlouběji do sedadla. Začínal mít depresi a to byl teprve druhý den jeho druhý den na misi.
Prohrábl si vlasy. Jediné plus byl fakt, že nebešťan se pořád ještě neobjevil, takže měl náskok. Tedy… alespoň ho zatím neviděl a Ueda předešlého dne taky nevypadal, že už by s bytostmi z jiných světů měl zkušenosti.
Bohužel, tohle plus nemělo vydržet příliš dlouho.
Přesněji řečeno, mělo vydržet jen pár hodin.

Byla to nenávist na první pohled.
Jistě, jeden by mohl říct, že to jsou příliš silná slova, ale ono to tak skutečně bylo. Pekelníci a nebešťané spolu většinou vychází bez problémů, ale vždycky je tam ta váhavá nitka. Vždycky je tam ta myšlenka, že ten druhý je jiného druhu. Poslední dobou to byl velký problém na kapitolských školách, kde se mezidruhová šikana rozšiřovala jako chřipka.
Kamiya nikdy proti nebešťanům ani purgatorianům nic neměl. Měl mezi nimi pár kamarádů a rozhodně nikoho podle rasy nesoudil. Byl si jistý, že Tsubakiho by nenáviděl i kdyby byl pekelník.
Poprvé se potkali ráno poté, co byl Kamiya s Eiichirem u Aloners. Měl se sejít s Uedou a konečně s ním probrat strategii na získání Asano. Sraz měli před jednou kavárnou v centru Tamayori a vzhledem k tomu, že se Kamiya ještě nezorientoval, měl deset minut zpoždění. Rychle se vypotácel z taxíku, vrazil taxikáři do dlaně několik bankovek, urovnal si bundu a svižným krokem vyrazil k místu srazu.
Už když se blížil, všiml si, že s Uedou před kavárnou stojí ještě někdo. Byl ke Kamiyovi otočený zády, takže z něj viděl jen záda světle šedého kabátu a blonďatý zátylek.
Oh.
Kamiya na okamžik zastavil a zamračil se. Tušil, co bude následovat a snažil se na to připravit. Zhluboka se nadechl a znovu vykročil směrem ke svému klientovi a, jak hádal, sokovi.
Ueda si ho všiml jako první a nejistě na něj zamával. Kamiya by si byl přál, aby to nedělal, protože tak upozornil nebešťana, že se blíží. A on, aby zjistil, co se za ním děje, se samozřejmě ohlédl.
Kamiya se zarazil v půli kroku.
Nastal dlouhý okamžik trojstranného ticha. Kamiya neměl slov, Ueda zřejmě nevěděl, co říct a nebešťan zřejmě neměl potřebu něco říkat. Díval se na Kamiyu s lehce povytaženým obočím a výrazem, který naznačoval, že většina věcí na světě je pod jeho úroveň. Mohl být asi stejně vysoký jako Kamiya, měl hladce učesané světle blonďaté vlnité vlasy, z nichž mu jeden pramen rafinovaně padal do jasně modrých očí, které mu lemovaly dlouhé řasy. Po pravým okem měl jedinou pihu, která mu dodávala trochu snobský vzhled ještě podtržený jeho výrazem. Na sobě měl světle šedý kabát nad kolena s mosaznými knoflíky, světlé džíny a kotníkové boty.
„No to si ze mě děláte srandu,“ dostal ze sebe konečně Kamiya. Ueda se zatvářil nechápavě, Kamiya mu ale nevěnoval pozornost. Místo toho se díval na nebešťana, který konečně uznal za vhodné se ke Kamiyovi otočit celým tělem a ne jen hlavou. Přejel ho pohledem od hlavy až k patě a povytáhl obočí v ještě pohrdlivějším výrazu.
Kamiya potřásl hlavou a jeho znechucený výraz napodobil. „Krucinál, ty jsi Taiyouren Tsubaki, syn Taiyouren Fumihira!“
Nebešťanovi se přes tvář mihnul náznak úsměvu. „Promiň, ale já tvůj rodokmen neznám a popravdě řečeno, ani mě moc nezajímá.“ V hlase mu zazníval stejný přízvuk, který měl i Kamiya, naznačující, že jeho rodný jazyk je latina.
„Od kdy pracuješ na Externích misích?“ nenechal se zastrašit Kamiya a pokusil se nenápadně narovnat.
„Asi čtrnáct dní.“ Tentokrát se Tsubaki skutečně usmál a to dost nehezkým samolibým úsměvem.
„Nech mě hádat, tatínek ti zařídil hezké teplé místečko na Centrále, protože Taiyouren Tsubaki by se nespokojil s obyčejnou prací,“ odfrkl si Kamiya. Vůbec si neuvědomoval, že před Uedou ztrácí tu potřebnou profesionalitu, kterou se tak úpěnlivě snažil udržet.
Naštěstí tu profesionalitu ztratil i Tsubaki.
„Můj táta s tím nemá nic společného, takže bych ocenil, kdyby sis ty chytrý řeči nechal pro sebe!“ vyštěkl na Kamiyu ostře. Ueda za jeho zády vyvalil oči ještě víc, protože ta slova byla řečena latinsky. „Do Oddělení jsem se dostal sám a dost jsem na tom dřel. A nehodlám se tady o tom s tebou hádat, rozumíme?“ Udělal krok směrem ke Kamiyovi, jako kdyby chtěl svoje slova zdůraznit.
„Jak chceš,“ pokrčil rameny Kamiya, ale dal si záležet, aby v podtextu jasně znělo: Nevěřím ti ani slovo, kámo, a oba to moc dobře víme.
Chvíli na sebe jen nenávistně zírali, protože se to od nich očekávalo, než se oba otočili k Uedovi, který nechápal vůbec nic a byl tomu na jednu stranu docela rád, protože…. vážně? Předevčírem ráno byl vcelku spokojený a teď si tu před ním dvě nelidské bytosti málem vjedou do vlasů. To by podkopalo i silnější charaktery.
„Vidím, že už ses seznámil s… hm… um… druhou stranou dohody,“ řekl nakonec Kamiya a hlavou trhl směrem k Tsubakimu, který se tvářil, že se žádný latinský výbuch neodehrál. „Asi ti řekl zbytek té dohody…“
„Co myslíš, že ty mi budeš dohazovat Asano a on Maayu? O tom ses taky mohl zmínit!“
Mohl, ale nezmínil, protože doufal, že tím pádem mu to bude muset vysvětlovat ten nebešťan a hle.
„Přijal si jeho nabídku?“ zeptal se Kamiya, protože uznal za vhodné Tsubakiho ignorovat.
Ueda pomalu přikývl.
„Chápeš, o co tady jde?“ O moje místo, napadlo Kamiyu, ale rozhodl se to nedodat.
Ueda znovu přikývl, tentokrát pomaleji.
Kamiya se koutkem oka zadíval na Tsubakiho, který mu nevěnoval sebemenší pozornost. Skvěle, hlavně, že je oběma jasné, jak to bude probíhat.
„Výborně.“

Status mise: Zahájená pekelnická i nebešťanská část
Poznámky k misi: Konečně jsem dorazil na zem a potkal klienta. Kontrakt uzavřen, je to milej kluk. Už se těším. -T