Archangel Symphony IX.

Byli spolu už skoro rok, měli krásný vztah plný lásky. Ale poslední dobou se něco dělo, cítili to. Ikumovy se sem tam zastesklo po Benjirovi a Kyoshi měl nějaké tajemství. Přesto jejich vztah dál bezchybně klapal.

Jednoho dne přišel Ikuma domu a v předsíni si všimnul bot, byli mu povědomé, odněkud je znal. Když vcházel do bytu, slyšel mužské hlasy, jak si povídají. To není možné, ten hlas zná, že by tu byl…?
„Kyoshi-kun?“ ozval se a hned mu bylo odpovězeno.
„Vítej doma Ikumo-san. Pojď do obýváku.“ Ikuma tedy zamířil do obýváku a ve dveřích jakoby zamrzl. Na gauči seděl on! Muž, kterého nepřestal milovat. Seděl vedle blonďatého anděla, kterého také bezhlavě miloval. Je to sen?
„Ikumo-san, chtěl bych tě předst…“ ani nedořekl, Benjiro vstal a objal Ikumu.
„Rád tě po tak dlouhé době opět vidím, Ikumo-kun.“ Ikuma stál jak zmrazený a po chvíli ho také pevně objal.
„Benjiro-sama k-kde se tu bereš?“ bylo slyšet v hlase překvapení. Když se usadili Kyoshi na ně nevěřícně koukal.
„V-vy se znáte?“ řekl nevěřícně a oba muže sledoval. Oni jen přikývli.
„Chodili jsme spolu a pak jednoho dne Ikuma-kun přišel a řekl, že musí odejít a od té doby jsem ho neviděl. Je to asi rok.“ Pronesl smutným hlasem a koukal do skleničky s ledem a whisky. Ikuma na něj jen smutně pohlédl. Nevěděl, co má říct a smutně kouknul i na Kyoshiho. Ten pohotově zareagoval. A odvrátil téma někam jinam. Bavili se, smáli se, až přišlo opět téma láska a z řeči vyplynulo, že mezi Benjirem a Kyoshim něco je. Ikuma se jich bez váhání zeptal. Bylo to opravdu jako ve snu. Muže, které miluje, a oni milují jeho, se milují i navzájem.
„To tu jako máme milostný trojúhelník?“ Zasmál se přiopile Kyoshi, Ikuma s Benjirem kývli a začali se smát taky.

Ten večírek se trošku rozjel, ale nikomu to nevadilo, spíš naopak. Ikuma a Kyoshi seděli u Benjira a líbali ho společně na krku. Ten oba hladil rukou v rozkroku a přejížděl jim po hrudníku, u Kyoshiho jemně a u Ikumy tvrdě. Znal je oba moc dobře a věděl, jak je má potěšit. Když byli všichni nazí, usídlili se oba uke mezi nohama Benjira.
Začali ho kouřit, pro Benjira to byl nejerotičtější pohled jaký kdy viděl. Ikuma ho sem tam laškovně kousnul do žaludu. Sledoval jejich počínání a musel se krotit, aby se z toho pohledu neudělal už teď. Najednou Ikuma i Kyoshi zvedli hlavu a začali se spolu líbat, přitom rukama jezdili po penisu toho druhého a tváří se dotýkali o penis Benjirovi. Kyoshi odstrčil stůl a klekl si na čtyři tím způsobem, že se úplně Ikumovy nabízel. Ten neváhal a pomalu do něj pronikl, jemně se v něm pohyboval a líbal ho na zádech, Kyoshi byl zapřen na rukou a nehty zarýval do koberce. Benjiro je pozoroval a po chvíli se z gauče zvedl a klekl jsi za Ikumu. Nehty mu přejel přes záda, Ikuma se prohnul a zasténal. Měl opřené ruce o Kyoshiho pas a jemně ho svíral. Benjiro líbal Ikumu na rameni a svým penisem zajel hluboko do jeho útrob.
Tím pádem při každém přiražení to velice dobře cítil Kyoshi.
Už nebyl pevně zapřený o ruce, ale měl je složené vedle hlavy, tu měl opřenou čelem o zem, se zavřenýma očima vzdychal a vychutnával si ten pocit. Ikuma byl jako ve snu. Byl jak uke tak seme a ten pocit se mu nehorázně líbil, Benjiro mu tvrdě kroutil bradavky, až se mu zdálo, že mu hoří. Slastně sténal a rychleji začal přirážet do Kyoshiho. Po chvíli Ikuma Kyoshimu jednou rukou vjel na penis a začal ho třít. Všichni už nahlas vzdychali a pokojem byl cítit pach animálního, nespoutaného sexu. Kyoshi se prohnul a dosáhl orgasmu jako první. Díky tomu, že při orgasmu sevřel svěrače, se udělal i Ikuma a hned na to i Benjiro. Všichni se zhroutili na zem. Uprostřed ležel dominantně Benjiro a po jednom boku mu ležel Ikuma a po druhém Kyoshi. Přituleni k sobě vyčerpaně a spokojeně usnuli v poloze, která připomínala japonský znak pro řeku…

Zatetsu a Rai:

Zatetsu se, pořád ještě opatrně, proplížil do své pracovny. Hlasitě si oddechl a opřel se zády o dveře.
„Nemusel si ho přede mnou skrývat.“
Zatetsu se se zděšením podíval do křesla. Opravdu tam byl Rai, jak to že si ho předtím nevšiml?? Vypadal vyrovnaně, klidně.
„Rai-kun, o čem to mluvíš?“ Nervózně se pousmál.
Zrzek vstal a přešel těsně k němu.
„Už jsem v pořádku. Nevadí mi, když ho uvidím.“ Vzal pár černých pramínků vlasů a pomalým pohybem mu je zastrčil za ucho.
„Jenom jsem tě chtěl chránit.“
“Já vím. Jsi tak roztomilý, když to děláš!“
Rai se přitiskl na vypracované tělo zakryté košilí a olízl mu klíční kost.
„Víš, nedávno si mi říkal, že jsem závislý na sexu, teď si nejsem jistý, kdo z nás dvou víc?“ Vypravit ze sebe tuto větu Zatetsuovi dalo zabrat. Rai už mu dráždil bradavky a silně se tiskl svým penisem k jeho klínu. Sundal Zatetsuovi kravatu a nasadil si jí, svlékl mu i košili ale tu odhodil.
Někdo zaklepal na dveře.
Rai odskočil a podal odhozené oblečení.
„Vydržte prosím.“ Zatetsu musel chviličku počkat, aby odpadlo jeho vzrušení. Hodil po Raiovi pohled „to si vypiješ“ a šel otevřít.
Ve dveřích stáli nějací zákazníci. Rai jim šel udělat čaj. Dělal ho na 3x, vždycky ho totiž přesladil nebo nějak jinak zkazil. ‚Musím si najít jinou práci nebo tady někoho ještě otrávím.‘
Vešel do místnosti zalité světlem ze západu slunce. Zatetsu stál u okna, takže na zem dopadal jeho přesný stín. Rai dostal nápad! Když pokládal tác s čaji na stůl, naklonil se tak aby to ve stínu vypadalo jako poloha při sexu. Zatetsu si toho všiml a značně znejistil, pořád se díval, jestli si toho zákazníci taky nevšimli, ale zároveň ho zajímalo, na co ho Rai láká. ‚Vypadá tak roztomile, když je nervózní!‘ pomyslel si Rai a pod záminkou, že mu spadla utěrka a on jí musí sebrat, vytvořil se stínu odraz, jako by ho Zatetsuovi kouřil.
„Za chvíli mám ještě jednání ve městě, proto bych se už potřeboval připravit, dojednáme to v úterý, ano?“ Zatetsu už to nemohl vydržet a tak jim otevřel dveře. Slušně se s nimi aspoň rozloučil.
Běžel zpátky do pokoje, chytil Raie za kravatu a jako svoje zvířátko si ho táhnul do místnosti, kde se poznali. Jen co zavřel obrovské dveře, začal z Raie strhávat věci a mezi polibky mu vyčítal tu stínovou scénu.
„ Ty jseš nejspíš blázen! Málem jsem tě začal svlékat před těma lidma!“
„Omlouvám se. Ale není ti líp se mnou?“
„Jistě, že je, ale nemysli si, že tím sis to vyžehlil.“
Zatetsu vyndal z nočního stolku růžovo-černá plyšová, ale pevná!, pouta a přivázal mu nohy i ruce k posteli.
„Co to…? Ani jsem nevěděl, že něco takového máš!“
„Ty toho ještě nevíš, Rai-kun.“ Zavázal mu oči a přikázal, ať už mlčí. Pro jistotu to zapečetil polibkem.
Teď měl krásného, nahého muže na své posteli, a mohl si s ním dělat, co chtěl. Začal s ledem, bral kousky ledu a jezdil s nimi po jeho rozpálené kůži. Nevěděl, kde se ho Zatetsu dotkne, takže vždycky slastně zasyčel. Po ledu následovali jahody, které mu potom jazykem slízával z těla. U penisu se zdržel déle, ale vždycky skončil dřív, aby se Rai neudělal. Trápil Raie takhle celý večer. Nakonec do něj pronikl a pomalými silnými přírazy je oba přivedl k vyvrcholení. Osvobodil mu ruce i nohy, ale oči mu nechal zavázané. Líbali se tak dlouho, dokud neusnuli. Poslední myšlenky, které se Zatetsuovi honili hlavou, než usnul, byli na společnou dovolenou, kterou potřeboval!

„Zatetsu-san“ roztomilý zrzek se drze šklebil ve svém novém kvádru
„dneska jdu na ten pohovor kvůli práci! Néé, že by mě nebavilo ti dělat služku, ale to můžu dělat po nocích…“ tajemně mrkl na zhroucenou postavu u dveří. Rai měl dobrou náladu, ale Zatetsu byl unavený. Častokrát musel pracovat až do rána, a když ne, bavil se s Raiem. Právě teď pil již druhou kávu, ale ani ta mu nespravila kruhy pod očima.
„Dobře, Rai-kun, chceš někam odvést?“
„Ne, ale děkuji za nabídku. Do oběda budu zpátky…“ Rai skočil do náruče rozespalého Zatetsua „ a až se vrátím, doufám, že na mě budeš mít čas.“ Chvíli se líbali, ale potom se každý musel odebrat svou cestou.

Rai vesele vykročil z honosného sídla a vydal si to uličkami k cílové budově. Cestou se zastavoval u výloh s oblečením, šperky a narazil i na sex-shop. Napadli ho spousty věcí, které by se mu mohli v tomto nenápadném obchodě hodit. Až půjde nazpět z pohovoru, staví se tam a nějakou tu maličkost si pořídí. S touto myšlenkou a rozzářeným úsměvem na rtech se vydal dál. Přišel k velké budově, která byla celá prosklená, z hlavního vchodu vycházeli muži v oblecích a ženy v sukních.
Toto byl jeho cíl, administrativní budova. Nadechl se a prosklenými dveřmi vešel. Na informacích se zeptal, kde se dnes konají pohovory a zamířil jsi to do 6 patra. V místnosti bylo mnoho mužů a žen. Najednou cítil strach a už si nebyl tak jist, že novou práci získá tak snadno. Vyzvedl si pořadové číslo a usadil se vedle jedné uhlazené, mladé ženy a vedle starého pána v kvádru. Pomalu se do místnosti hrnuli lidí a zase vycházeli.
„Číslo 651, prosím“ ohlásil někdo a Rai se tedy zvedl, povzbudivě se nadechl a vykročil. Zastavil se u stolu, za kterým seděly 2 ženy, vypadaly dost nepříjemně, unuděně.
„Posaďte se prosím, a řekněte nám, jak se jmenujete a jaké je vaše vzdělání.“ Řekla jedna na půl úst a divně se na něj dívala. Rai se usadil a spustil.
„Jmenuji se Rai Kotetsuna. Studoval jsem rok na vysoké škole Kobe v Tokiu, ale finanční situace mě donutila skončit.“ Dbal na správný slovosled, aby ho nevyhodily hned po tom, co se představil. Při dokončení věty se na něj obě dvě čarodějnice podívali.
„Vy tedy nemáte dodělané vysokoškolské vzdělání?“ ohrnula horní ret jedna z ježibab a podívala se posměšně na kolegyni.
„Ano…“ odpověděl kajícně Rai a díval se nervózně do stolu. Ty ženštiny se na sebe jen tak podívali a něco si začaly šeptat. Pochvíli se na něj podívaly.
„Dobře tedy, my vám dáme, když tak, vědět, pane Kotetsuno.“ Řekla mu ta starší, velice ‚přívětivá‘ paní. Rai se tedy zvedl a s tíživým pocitem opustil místnost. Prošel nepřítomně plnou místnost uchazečů o pracovní místo. Když jel výtahem, chtěl najednou cítit Zatetsovu náruč, jeho vypracované tělo přitisknuté k němu co nejvíce, bylo mu z těch babizen úzko.
„Krávy jedny!“ musel si zakřičet, když byl sám v malém výtahu. Skoro vyběhl z budovy a zamířil si to domů.