SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Démonické lázně – Pramen 6 – Co přinesl déšť (část druhá)

Následující ráno, ještě než slunce zapadlo, už lord čekal před hlavním vchodem. Věděli už, kdo mi ublížil, ale jejich pomsta nebyla o tom, jak jim vymlátit duši z těla. Lord se rozhodl vzít si příklad z pana Drákuly Pátého a jít jim pít krev. Nasál dým ze své dýmky, kterou všude nosil v rukávu. Teď se však musel spokojit s méně východním oblečením. Měl na sobě černý oblek s tmavě červenou vázankou a vlasy, kterými si stále kryl polovinu obličeje, měl vzadu svázané do culíku pomocí krátké stužky.
Do města ho doprovázela Futachi, Raghu, Ranghu a Drákula Pátý. Futachi měla krásné tmavě modré šaty ze třpytivé látky, s velikým rozparkem, výstřihem a dlouhými rukavicemi. Ze složitého drdolu jí vysela desítka bohatě zdobených jehlic. Hruď ji zdobil zlatý vodopádový šperk a na každém zápěstí měla také zlatý náramek s červenými kameny. Jak na ni dopadalo měsíční světlo, vypadalo to, jako by se oděla do hvězdné oblohy.
Raghu a Ranghuem měli také černý oblek, ale s zelenkavou vázankou a vlasy měli uhlazené. Drákula si k obleku vzal několik svých oblíbených doplňků. Hlavně vycházkovou hůl s koulí, cylindr se šedivým proužkem a místo kravaty měl motýlka. Košile měla nařasený límec a sako manžetové knoflíky. Blonďaté kadeře měl řádně nakadeřené.
Lord je přejel spokojeným pohledem.
„Perfektní.“
Futachi se začervenala, na takové oblečení nebyla vůbec zvyklá.
„Jsi naše krásná kuchařka.“ řekl Ranghu.
„To, ale neznamená, že vám dovolím mi v kuchyni ujídat z hrnců.“ řekla s tichým smíchem.

Z přibývající tmy se ozval rachot vozu. Wanyuudo před nimi, za doprovodu malých ohnivých démonků, zastavil. Světlo se mihotalo a poletovalo kolem. Lord Futachi nastavil své rámě a ona ho ostýchavě přijala. Vůz je odnesl až na opačný okraj města, kde se nacházel cíl jejich cesty. Veliké kasíno.
Neonová ozdoba a animovaná ruleta jasně svítily.
„Je to odporné.“ okomentoval to lord a nakrčil nos.
Kočárový démon přistál opodál, aniž by ho někdo viděl.
„Počkej tu na nás. Až tohle skončí dám ti tolik pravého japonského saké, kolik ho na stání vypiješ.“ řekl lord démonovi a ten zavrzal radostí. Pokud něco japonští démoni milovali, byl to jejich rýžový alkohol.
Nakráčeli si to do kasina, jako by jim patřilo. Ochranka se jich chtěla nejdříve na něco zeptat, ale lord je přejel tak nepříjemným pohledem, že si to rychle rozmyslela.
Vevnitř byl hluk a plno lidí. Karty, automaty, ruleta, sázková kancelář a mnoho dalších způsobů jak utratit peníze lákalo k návštěvě. Mezi hosty se zkušeně protahovaly servírky v těsných korzetech, plavkách a s králičími doplňky.
Podívali se na sebe a kývli. Dvojčata se vydala k výherním automatům, Drákula si všiml rozehrané partie pokeru a lord s Futachi jako se svým doprovodem se přidal k ruletě.

***

Drákula Pátý se přikradl k dealerce u stolu. Hra zrovna skončila. Sundal si klobouk, přiložil ho ženě za ucho a s pufnutím z něj vyletěla kytice růží. Žena vyděšeně uskočila a hráči okolo ní se polekaně narovnaly.
„Mohu vás požádat o jednu hru.“ Podržel si kytici před sebou a krásně se usmál. Dealerka se hned začala červenat a vykoktala: „A-Ale samozřejmě.“ Vzala si růže a přivoněla k jim.
„Tak tomu já říkám efektní vstup do hry.“ řekl starší muž v černým vousem.
„Mladí mají plno mladých nápadů, ale jsou také velmi zbrklí.“ řekl starý muž, který už měl vlasy prošedivělé časem.
„Bylo by však nezdvořilé říct, že to nebylo romantické.“ řekla mladá žena kouřící cigaretu.
Drákula se jim jen uklonil.
„Koho můžeme v našem malém klubu přivítat?“ zeptal se prostřední muž.
„Jsem jen mladík, který zkouší své štěstí i karty.“ řekl skromně. Dealerka mu lehce odsunula volnou židli. Úklonou jí poděkoval.
„Můžeme očekávat, že váš kouzelný klobouk ještě předvede nějaké triky?“ zeptala se svůdně žena. Drákulovo kouzlo prostě působilo na valnou většinu osazenstva něžného pohlaví. Bohužel démonky byly vůči němu velmi odolné. Obzvlášť jistá kuchařka při vaření.
„Kdysi jsem se ho snažil přemluvit ke kouzlení srdcových es, ale nikdy si nedal říct. Je to mezek tvrdohlavá.“ Razantně si nasadil klobouk a v tom okamžiku se ozvalo „puf“. Podezíravě se nahoru podíval, povzdechl si, sundal klobouk a rukou vzal vykouzlenou kartu, která mu ležela na kadeřích.
„Zásadně kouzlí jen jokery.“ Všem ukázal kartu černočerveného šaška ze středověku, který vyplazoval jazyk. Všichni se dali do veselého smíchu.
„Váš klobouk je opravdu plný překvapení.“
„Ano, ano.“ Položil ho vedle sebe a hůl si opřel o židli. „Mám s ním veliké trápení, ale je to můj starý přítel. Už jsme si mnohým prošli.“ Obdařil je úsměvem a hra mohlo začít.

***

Raghu se opíral o bok automatu na konci řady a sledoval, jak jeho bratr tahá za páku. Něco vyhráli, něco prohráli, jejich zisk však vždy překonal ztrátu. Zatáhl za páku a dostal řadu sedmiček. Lidé, kteří je začali sledovat, jim zatleskali a Ranghu se zvedl a všem se uklonil, jako by byl hercem na jevišti. Plácnutím do dlaní si předali štafetu, sebrali vyhrané žetony a přešli k elektronickému pinballu.
Tentokrát hrál Raghu, vložil dovnitř žeton a vystřelil přidělenou klučku. Pomocí tlačítek na boku ovládat plastové páčky v proskleném bludišti odstrkovadel, kovových placek a jiných překážek za jejichž trefení získával body, které se na konci hry přepočítaly na žetony.

***

Lord s Futachi po svém boku se posadil k francouzské ruletě.
„Prosím, ukončete sázky.“ vyzval hráče mladý a pohledný krupiér. Při pohledu na Futachi jen sebou trošku škubl, ale jinak na sobě nedal nic víc znát.
'Ten mladý muž musí být velmi dobře trénovaný. Umí odolávat ženské kráse i půvabu.' Pohrál si se žetonem a nakonec ho položil na zelenou nulu.
„Ukončete sázky, ruleta se roztáčí.“ Vzal vnitřní kruh za středový sloupek se čtyřmi rameny a roztočil ho. Do vnějšího kruhu mísovitého tvaru vhodil kuličku proti směru otáčení menšího kruhu.
Lord se ohlédl. Lidé ruletu přímo hypnotizovali. Jiní si okusovali nehty, další si mumlali modlitbu. Lordovi z nich bylo na zvracení. Tenhle typ lidí nenáviděl a ještě víc nenášel člověka, který ho donutil sem na to místo přijít. Byl tu hluk a natlačená směsice vjemů, pocitů a emocí.
Kulička zpomalila a začala hopsat po vnitřním kruhu. Lidé okolo se ještě víc nahnuli.
'No, proč si to však na chvilku neužít.'
Kulička se zastavila na čísle a ruleta se dotočil.
„Zelená nula.“ ohlásil krupiér. Davem se nesly nářky i radostná jásání. Lord se jen usmál. Tuhle hru prostě nemohl prohrát.
Z dálky zaslechl zvony z oblasti hracích automatů, někdo získal svůj první jackpot. Nepotřeboval hádat, kdo to byl.

***

V druhém otevřeném patře se nacházela V.I.P. oblast, kde také u zábradlí stál majitel a ředitel kasína. Přišel k němu muž v černém.
„Chci slyšet jen dobré zprávy.“ zavrčel na něj. V ruce si pohrával se sklenkou vína.
„Je mi to líto, pane. Pořád jsme toho kluka nenašli. Jako by se po něm slehla zem. Mám chlapi i na řece, ale vedle nějaké ženské žádné jiné tělo nevylovili.“ mluvil tiše a pokorně.
Sevřel pevněji rty a napil se.
„Máš štěstí, že jsem mezi hosty našel krásnou novou tvář. Teď vypadni a koukejte toho kluka najít, ten dluh, co jsem jeho otci odpustil nehodlám ztratit.“
Muž se uklonil a rychle odešel.
Majitel kasina byl vysoký muž s aurou krále a očima, které neznaly slitování. Krátké černé vlasy měl úhledně učesané a zakončené malým copánkem, což byl jeho osobní rozmar. Tohle město měl pod kontrolou, poslouchala ho jak policie, tak místní úřady. V každé ulici měl pět informátorů, jak tedy bylo možné, že nemohli najít jednoho mrňavýho kluka?
Navíc byl podle posledních zpráv postřelený, což se mu nelíbilo. Výslovně si nepřál, aby na jeho těle bylo byť škrábnutí. 'Zrovna jsem si našel tak zajímavou hračku a ona musí být tak neposlušná.' Ušklíbl se.
'Ale pak by mě ta hra nebavila.' Dopil víno a nechal skleničku na tácu kolemjdoucího číšníka.

***

„Končím.“ řekl starý muž a vyložil své karty. „Dneska nemám svůj den.“
„Ani já ne.“ Přidal se mladší muž. „Budeme to muset nechat na mladší generaci.“ Povzdechl si.
Žena se dívala Drákulovi přímo do očí a usmívala se.
„Jaké máte vy karty?“ Svůdně se na něj podívala a on se s červenáním schoval za své karty.
„D-Dáma má přednost.“ řekl po chvilce koktání.
Hráčka se švitořivě zasmála a vyložila své karty.
„Listový Straight Flush.“ oznámila pyšně. „S tímto jste po zbytek večera můj.“
Drákula vykoukl zpoza karet a usmál se. Složil je a položil na stůl, jejich hodnotu však kryl dlaní.
„Jsem vaším pozváním velmi poctěn, ale … “ odkryl karty „pro dnešní večer už mám jiné plány.“
„Srdcový Royal Flush!“ vykřikla žena zděšeně.
„Neuvěřitelné!“
„Fascinující!“
„Teď už jsem ve světě pokeru viděl všechno a mohu tento svět opustit v pokoji.“ řekl starý muž.
„Ale, no tak, to neříkejte!“ křičel Drakula a rozhazoval rukama. „Vy byste mohl ještě hory přenášet a my mladí potřebujeme k někomu vzhlížet, abychom mohli jít dopředu.“
Muži se zasmáli.
„Tak teď se budeš zdraví držet zuby nehty!“ smál se ten mladší.
Drákula se zvedl.
„Vy už odcházíte?“ zeptala se zděšeně dealerka. Během hry si ho velmi oblíbila.
„Už musím, slíbil jsem svým přátelům, že se s nimi setkám.“ Dvorně se jim uklonil.
„Jaká škoda.“

„Spíš spása! Nikdy v životě jsem tolik neprohrál, ale nikdy jsem si to také tolik neužil!“ Smál se nejstarší muž a ten mladší mu dával za pravdu.
„Mladá slečno, mohu vás o něco požádat?“ S dlaní položenou na srdci se jí lehce uklonil.
„Ah, samozřejmě … a jsem už paní.“ Ukázala mu svatební prstýnek.
„Prosím, odpusťte mi, nevšiml jsem si. Vidět vás však ve školní uniformě, bezpochyby bych vás nazval 'Malou odvážnou školačkou'.“
„Takových svůdníků potkávám denně stovky, ale vy jste vskutku originální.“ smála se a lovila něco pod stolem.
„Tady. Jistě jste chtěl pytel.“ znovu se zachichotala.
„Ach, ano, nějak mi to všechno … “ přejel očima, několika hromad žetonů. „přerostlo přes hlavu.“
Chvíli trvalo, než se mu to podařilo všechno do pytle vecpat.
„Pozor na policii, nebo si vás splete se zloději.“
„Kdoví, třeba je to potomek slavného Arsena Lupina.“
Následoval smích.
Vzal si klobouk, hůl a uklonil se na rozloučenou. Z davu se propletla Futachi.
„Ach, lady Futachi. Co vás sem přivádí?“
„Však víte, vy svůdníku.“ Laškovně se na něj usmála.
Žena u pokeru ji hned očima přeměřovala míry.
'Dokonalá. Ta žena je naprosto dokonalá. Jestli pak umí hrát poker?' Nevřela v ní žárlivost, ale spíš zvědavost, kdo ta překrásná žena se světlou pokožkou je. Její účes ji také velmi zaujal a zrovna když mrkla, daly by svoji čest hráčky pokeru za to, že viděla jak se jí volně visící vlasy z drdolu vrátily zpátky na své místo.
Zakroutila hlavou.
'Musím už být unavená.' S tou myšlenkou típla svoji cigaretu.
Rozhodla si ji naposledy prohlédnout a uviděla, jak odtahuje Drákulovu ruku za kůži na hřbetu ruky od své zadnice. Drákula přitom dělal obličej zkroucený bolestí.
„Pojďte pane hrabě, než na vás vezmu hrábě.“ Pustila ji a on si ji pofoukal. Ještě naposledy se se svými spoluhráči rozloučil. Z kouzelného klobouku mu vyletěla karty a přistála před hráčkou. Byla to srdcová královna. Začervenala se.

***

Lord Yong na ně již čekal u jednoho sloupu, poblíž vstupu do V.I.P. části. U schodů stála ochranka a bedlivě ho pozorovala. On si v klidu kouřil ze své kisery a v ruce držel krabičku tabáku. Byla pomačkaná, ale lord ji svíral jako nějaký poklad.
„Brácho, podívej!“ řekla dvojčata a ukázala mu svoje pytle, které jim sahaly ke kolenům.
Usmál se.
„Omlouvám se za zdržení.“ S žuchnutím postavil svůj pytel na zem. Sahal mu k rozkroku. „Jaký byl tvůj lov?“ zeptal se zakřenil se.
„Fufufu … “ tiše se usmál a odstoupil od svého pytle, který kryl zády. Sahal mu až k loktům.
„A... Aha...“ Na víc se nezmohl. Bratři se dusili smíchy.

„Zdravím vás.“ řekl jim muž kolem třicítky. „Jak se vám líbí vaše první návštěva mého skromného kasina?“ Lehce se jim uklonil.
„Jak víte, že je to naše první návštěva?“ zeptal se Drákula.
„Víte, mám výbornou paměť na tváře.“ Pohledem zabloudil k Futachi, která se postavila vedle Yonga.
'Vskutku překrásná žena.'
„Prosím, omluvte mé pracovníky, pokud budou mít potíže vám vyměnit žetony za hotovost. Samozřejmě je tu i možnost vyměnit větší hotovost za šeky.“
„Dávám přednost hotovosti.“ řekl lord Yong a podíval se mu do očí.
'Zajímavý muž. Možná i nebezpečný.'
„Staromódní avšak léty osvědčená pravda. Sám zastávám názor, že hotovost dává větší jistotu.“
Chviličku počkal.
„Pokud vám to nebude vadit, rád bych vás všechny pozval do druhého patra.“
„Trošku jsem doufal, že bych mohl upoutat vaši skromnou pozornost.“ řekl lord.

'Něco chystá.'
„Prosím, následujte mě.“
Zavedl nás do dalšího patra, kde si ho však znovu vyžádal jeden muž v černém.
„Prosím, udělejte si zatím pohodlí, hned se k vám vrátím.“
Když zmizel z doslechu, drákula Yongovi pošeptal: „Víš, je tu pár lidí, které bych z tohohle rád vynechal.“
Futachi se přidala: „Také bych ráda někoho ušetřila naší pomstě.“
Dvojčata se jen zakřenila a z pod sak lehce vytáhly bambusové trubičky. Bylo to jasné.
„Dobře. Ale hoďte sebou.“ Přikývli, rychle odešli a vzali sebou i své pytle.
Za chvíli se muž vrátil.
„Stalo se něco?“ Svůj hlas velmi dobře ovládal.
„Vůbec nic, jen si šli proměnit své žetony a … “ Lord ho pauzou přiměl věnovat mu větší pozornost „ … rád bych s vámi hovořil v soukromí a přitom měl dobrý výhled na vaše kasino. Naučil jsem se mu naslouchat a představa, že bych nemohl jeho zvukům naslouchat mě trochu znervózňuje.“ Usmál se.
„Musím vám připadat jako namyšlený panák.“
Majitel kasína se jen usmál.
„Ale vůbec ne, vlastně mě to těší, nechal jsem si zde udělat velmi speciální kancelář.“ Pokynul mu a vydali se tam.
Kancelář byla ve třetím privátním patře. Vše bylo vestavěné do kopule na střeše a mělo to dvě oblé stěny. Jedna byla vyplněna polopropustným sklem a druhá byla stěna s okny do ulice. Vyzdobena byla několika obrazy slavných evropských mistrů. Místnosti kraloval těžký dubový stůl, knihovny plné papírů a šanonů.
„Prosím.“ Když lord prošel dveřmi, zavřel je. Yong přešel k prosklené stěně a sledoval hemžení dole. Všiml si několika lidí, kteří byli očarováni kouzly Kuda-gitsune, někdo mířil ven jiní měli okolo sebe ochranné štíty.
'První fáze ukončena.' pomyslel si lord Yong.
„Myslím, že je na čase se představit. Jsem Seok Jin Kwan, majitel a ředitel tohoto kasína.“
„Já jsem lord Yong, mé pravé jméno pro vás není důležité.“
Podali si ze zdvořilosti ruce.
'Lord drak … ? Pravé jméno … ? Doufám, že máš pro mě něco zajímavého, jinak tě rozmáčknu jak štěnici.'
„Jste král, přesně jak jsem si myslel.“ lord se znovu otočil a zadíval se na malý svět pod sebou.

'Oh … že by lichotky?'
„A toto je hlavní město vašeho království. Velmi zvláštní místo. Těžko se dá přirovnat k městu, když žije svým vlastním životem. Fascinující a zároveň i děsivé.“
'Hmm … volí zvláštní slova. Možná to není jen mladý egoista. Tak ukaž, co umíš.'
„Za vaše pochvalná slova vám děkuji, ale říkal jste, že se mě chcete na něco zeptat. Víte, já nemám ze zvyku chodit kolem horké kaše.“ Přistoupil vedle něj.
„Ani já ne.“ Nasál dým z kisery a nechal ho rozptýlit se po polopropustném skle. „Nejdřív mi však dovolte položit vám několik otázek.“
„Pokud mi potom odpovíte na tu moje, nemám s tím žádný problém.“
Oba se usmáli.
'Tenhle muž … je zajímavý.' I jejich myšlenky byly podobné.
„Toto je vaše město, malá část vašeho království. Řekněme, že není ani příliš významná, je to prostě součást vašeho království, kterých tam je na tisíce. Jednoho dne ji napadne nepřítel a začne ji drancovat. Co ucítí vaše srdce?“
'Moje srdce … ? Hmm?'
„Jako král budu velmi rozezlený a proti nepříteli provedu všechny potřebné kroky k jeho zahnání.“
„Správně. Avšak … co se stane, když své území dobudete zpět? Co se s ním stane?“
'Co tím sleduje?'
Jin Kwan se zadíval do kasina a dal si čas na rozmyšlenou.
„Využil bych své konexe a prostředky, abych je znovu vybudoval.“
„To místo je však naprosto obyčejné a nuzné. I zapadákov by vůči němu vypadal jako metropole.“
Zasmál se.
„Vy mě neustále překvapujete.“
Lehce si odkašlal.
„I takové místo bych opravil.“ Zvedl do vzduchu ukazovák. „A hned vám odpovím i na vaši jistě další otázku Proč?“
Lord Yong jen přikývl.
„Protože je to součást mého království, které jsem si vydobyl potem a tvrdou prací. Umím si tedy vážit každého jeho kousku.“ Lehce se naklonil dopředu. „Na vaše otázky jsem odpověděl pravdivě.“

„Ano, já vím. Žádné jiné odpovědi jsem ani nečekal.“
'Tak proč se ptal? Zkoušel mě?' Jin Kwan z něj začínal být lehce nervózní. 'Co tím sledoval?'
Nasál dým a pak ho po chvíli vypustil.
„V tom případě pochopíte tohle.“
Na neviditelný signál do vzduchy vyletěly žetony z pytlů ponechaných v druhém patře. V kasinu zavládl chaos. Lidé se snažili žetony pochytat, další je kradli druhým. Ti se zdravým rozumem se utíkali nějak schovat. Lidé chráněni liščími duchy na tom byli samozřejmě nejlépe.
„Co se to děje?!“ Přitiskl se na sklo a nemohl věřit vlastním očí.
Lord s klidem odešel ke stolu a opřel se o jeho hranu.
„Vy!“ Sáhl si do pouzdra pod sakem pro pistoli, ale nenašel ji. Byla totiž v lordově ruce a ten ji položil na stůl.
„Není potřeba se uchylovat k násilí. Toto není nepřátelský útok.“
Jin Kwan oddechoval a snažil se uklidnit. Nemohl si dovolit ztratit nervy, ať už se pod ním dělo cokoliv.
„Ať už se dole děje cokoliv, byl to jistě záměr vaší návštěvy. Zbytek vaší skupiny to jistě nastražil s tím, že vy odvedete moji pozornost a oni se budou tak moci volněji pohybovat. S tím vším co jste vyhráli, to bylo nevyhnutelné.
Obávám se, že jste tímto bláznivým kouskem nic nezískal. Moji muži to velmi rychle uklidní. Nejste první, kdo se mi tu snaží rozpoutat paniku a pokud vám šlo a nějaká má obchodní tajemství, máte smůlu, nikdo se k nim nedostane.“

Lord Yong v klidu vypustil kroužek dýmu.

„Říkal jsem přeci, že toto není nepřátelský útok. Ať už to vypadá jakkoliv, nic nebude ztraceno, neboť toto je pouze varování.“
„Varování?“
„Na otázky, které jsem vám položil, jsem měl stejné odpovědi.“ Postavil se. „To proto, můžete rozumět.“
„Jinými slovy jsem narušil vaše království.“
„Přesně tak.“
„Hmm, zajímavé, opravdu zajímavé. Předpokládám, že už jste na odchodu, pane Yongu.“
„Je to lord Yong … ale to je fuk. Ano, jsem na odchodu.“ Přešel ke dveřím.
„V tom případě chci využít jedné otázky, které mi dlužíte.“
„Čas stále ještě mám.“ Opřel se o stenu u dveří. Nasál z dýmky, ale došel mu tabák. „Kruci.“ Vrátil se tedy ke stolu a vysypal obsah kisery do popelníku. Vytáhl si z vnitřní kapsy saka krabičku tabáku a pomalu kiseru pěchoval.
„Stále přemýšlím, jakým způsobem jsem vás mohl napadnout.“
„Přemýšlejte rychle, tolik času nemám.“
„Hwan Young Han. Je to chlapec, kterého už poslední týden hledám. Mým mužům se ho podařilo dvakrát postřelit, je tedy možné, že nějakým způsobem přešel do vaší péče?“
Zvědavě si ho prohlížel.
'Jakou mi dáš odpověď.'
Yong skončil s pěchováním a uklidil tabák zpátky do kapsy.
„Chlapce tohoto jména neznám, ale vím, že mému chlapci vaši muži ublížili, když byl ve městě nakupovat. A jak víte, nemám rád, když někdo napadá mé království.“

***

'Hmmm … ' Jin Kwan seděl za svým pracovním stolem a přemýšlel. Kasino se už po dlouhé hodině uklidnilo a začalo se uklízet. Žádní mrtví ani zranění nebyli ještě nahlášeni. Počítání žetonů zabere zhruba dva dny.
'Nikdo si nepamatuje, že by někoho z jeho party vyděl vycházet ven. Dal jsem prohledat i záznamy z kamer, ale nic se ještě nenašlo. Přesný výsledek budu stejně znát až nejspíš zítra.'
Opřel se do křesla.
'Lorde Yongu … dal jste mi velmi zajímavou odpověď. Nedal jste mi ani ano, ani ne.' Chytil se za kořen nosu. 'Lorde Yongu … však já vás najdu.'

***

Lord Yong hned po příjezdu vešel do svého pokoje, kde jsem stále spal. Zrovna u mě seděl Sunbae.
„Jak mu je?“
„Klidně spí, ale vědomí ještě nenabil.“
„Jdi si odpočinout.“
Kappa se mu uklonil a opustil pokoj.
Sedl si k mému boku. Díval se mi do spící tváře. Nad hlavou jsem měl postavenou misku s vodou a na čele mi ležel obklad. Přemýšlel.
'Když jsem se šel na chvíli projít, našel jsem tě v blátě před branou. Ležel jsi tam s rukou napřaženou k lázním. Celý jsi hořel s krvácel jsi. Musel jsi v takovém stavu ujít dlouhý kus cesty. V natažené ruce jsi svíral pouzdro na tabák tak pevně, že jsi do něj vtiskl vlastní ruku.'
Vytáhl si ho a prohlížel si ho.
'Co tě hnalo dál, že ses nemohl zastavit?'
„Lorde … “
Trhl sebou, jak uslyšel můj hlas. Pomalu jsem otevřel oči a spatřil lorda, jak se nade mnou naklání.
„Lorde … “ V puse jsem měl sucho.
„Mlč! Nic neříkej!“
Sevřel jsem rty. Bylo mi do pláče.
„Svoji práci si splnil, teď si odpočiň.“
Přikývl jsem a otočil hlavu na druhý bok. V ruce jsem svíral deštník, který mi při cestě tolik pomohl. Usnul jsem s úsměvem na tváři.
'Když jsem tě sem nesl, držel jsi ho jako svůj poklad. Ani když jsi měl horečku, jsi ho nepouštěl. Je starý, zničeným možná už i nepoužitelný a přesto pro tebe znamená víc než drahokamy.'
Tu noc lord strážil můj spánek a já snil o bambusovém háji, ve kterém se prohánělo sluneční světlo.

Démoni:
Wanyuudo – Démon v podobě dvoukolového kočáru se střechou. Většinou jeho kola hoří a na jednom má obličej starého muže. V příbězích vystupuje jako lakotný muž, který se po smrti přeměnil v démona, nebo jako duch, který převáží duše na druhou stranu.

Použité pojmy:
Dealer – Obecně člověk, který obsluhuje hru a přijímá sázky.
Krupiér – Obsluha rulety a příjemce sázek.
Pinball – Jeden z mnoha herních automatů. Do pole plné překážek, odstrkovadel, polí a děr se vstřelí kulička a pomocí pohyblivých páček se hráč snaží zasáhnout co nejvíc bodových oblastí a nenechat kuličku padnout do centrální díry.
Poker – Velmi oblíbená hazardní hra s kartami.
Royal Flush – Karty stejné barvy od desítky po eso. Kombinace karet v pokeru.
Ruleta – Hlavní atrakce kasín. Jsou dva typy – francouzská (37 polí) a americká (38 polí). Americká obsahuje dvojitou nulu a je pro podnik více zisková.
Straight Flush – Pět po sobě jdoucích karet stejné barvy. Kombinace karet v pokeru.

______________________________________________________________

Avatar: Anime Avatar Maker
Seznam povídek

Dodatek autora:: 

Škemrání čtenářů přináší své ovoce Laughing out loud
Tady je pokračování příběhu o dešti Smile (a že bude přímo lít, to mohu zaručit XD).
Lord má své sólo a náš blonďatý vampírek se také přidá a možná vás i okouzlí Laughing out loud (začíná mi být velmi sympatický).

5
Průměr: 5 (26 hlasů)