Dětská nevinnost - 4. díl

Itachiho paže se instinktivně natáhla v úmyslu ovinout se kolem drobného těla druhého černovlasého chlapce. Leč narazila jen na prázdné, vychladlé místo. Pár krát ještě zašátrala v prostoru, ale když nic nenašla, Itachiho tělo se znepokojeně zavrtělo.
„Sasuke?“ Zašeptal, jako by měl strach, na co narazí. Dlaní si protřel oči a několikrát zamrkal, než se pohledem zaměřil na prázdnou postel. Rozhodně neměl v úmyslu vylézat ze zahřátého pelíšku, ale když tu Sasuke nebyl, vlastně ho v něm nic nedrželo. Pomalu se zvedl a natáhl na sebe džíny, které měl přehozené přes čelo postele. Bos a s obnaženou hrudí se tiše vydal chodbou. Nahlédl do všech pokojů v patře, než zaslechl z kuchyně nějaké zvuky, které mu napověděly, že mladší Uchiha se nejspíš nachází právě tady. Klidnými kroky tedy došel do místnosti a pousmál se, když uviděl bratra sedícího nad miskou s cereáliemi. Ten si ho také okamžitě všiml.
„Ahoj Itachi.“ Pousmál se a do pusy si nacpal plnou lžíci čokoládových koleček smíchaných s mlékem.
„Proč si mě nevzbudil? Udělal bych ti k snídani něco lepšího.“ Zareagoval Itachi a sesul se na židli vedle brášky.
„Blázníš? Nic lepšího než čoko kolečka snad ani není.“ Usmál se Sasuke a nabral si další sousto na lžíci. I se lžící natáhl ruku k Itachiho ústům a nabídl mu.
„Myslím, že něco lepšího přece jenom je.“ Šeptl Itachi a prudce se k Sasukemu naklonil, aby ho v dalším momentě políbil. Jemně se otřel svými rty o ty jeho. Polaskal mu je jazykem a prsty se zlehka dotknul jeho tváře. Potom se odtáhl. Sasukeho tváře se zalily červení a ruce se mu roztřásly, což mělo za následek, že upustil lžíci s nabranými čoko kolečky. Ta s ťuknutím dopadla na zem.
„Něco ti upadlo, bráško.“ Nadhodil Itachi a potutelně se usmál.
„Huh cože?“ Trhnul hlavou a vzápětí si všiml nepořádku, který způsobil. Spěšně se sehnul pro lžíci a položil jí na stůl. Poté se zvedl a uklidil rozsypaná kolečka, která se válela v mléčném potůčku na zemi. Netrvalo dlouho a už zase seděl na židli vedle svého bratra. Mladší hoch se zamyšleně zahleděl do misky s cereáliemi a prstem lehce okresloval okraj misky. Itachi mu tiše přihlížel, než se rozhodl promluvit.
„Promiň Sasuke, asi jsem to neměl dělat.“ Hlesnul a na prst si namotal pramínek vlasů, které mu splývaly na zádech a obnažené hrudi, vlnily se mu i na ramenu. Sasuke k němu stočil pohled a pousmál se.
„Nic se nestalo.. Jen je to prostě takové...“ Přemýšlel nad vhodným slovem, ale Itachi ho předběhl.
„Nechutné? Divné?“ Předvídal, co chtěl mladší z hochů říct.
„Nezvyklé.“ Odvětil klidně Sasuke. Itachi jen zalapal po dechu.
Kde se to v tom dítěti bere? Ptal se sám sebe. Ale zrovna on nejlépe věděl, že Sasuke už není to malé dítě, kterým ještě nedávno byl. Už tím co mu včera řekl, ho v tom utvrdil. Věděl, že na svůj věk je víc než dost vyspělý.
„Takže... nevadilo ti to?“ Optal se Itachi a upřel na brášku černé oči, které lemoval pás řas, téže barvy.
„Nevadilo...“ Zavrtěl Sasuke hlavou a pousmál se. Úctyhodnou chvíli si vzájemně hleděli do očí, než Itachi protnul ticho panující v kuchyni.
„Co bys chtěl dneska dělat?“ Optal se Itachi upírající oči na mladšího brášku. Zlehka se k němu naklonil a pohladil ho prsty po dlani. Sasuke se chvíli díval na prsty dotýkající se jeho alabastrové kůže, vzápětí mu sevřel ruku do své dlaně a propletl si s ním prsty.
„Mohli bychom si sjet na zmrzku.“ Špitl Sasuke a zadíval se prosebně na Itachiho. Ten se mu chystal odpovědět, když mu začal zvonit mobil, který měl položený na lince. Chtíc nechtíc se vymanil ze Sasukeho sevření a zvedl se. Sáhl po mobilu a přijal příchozí hovor.
„Ahoj Itachi.“
„Ahoj mami, jak se daří babičce?“
„Pořád stejně, možná jen o něco málo lépe. Jak se máte vy? Co Sasuke?“
„Mami, prosím tě... Jsme tu sami jeden den. Oba jsme v pořádku, nic se nestalo, chata taky nevyhořela... Dobrý?“ Zasmál se Itachi a protočil oči. Sasuke jen zadržoval smích.
„Itachi! To není legrace.“ Napomenula ho matka.
„No jo mami... Ale vážně všechno je v pohodě.“
„Dobře. Tak hlavně nedělejte žádné blbosti a já Vám zase zavolám. Zatím ahoj..“
„Ahoj.“ Odvětil Itachi a zavěsil.
„Máma si dělá starosti že? Možná jsme se měli vrátit..“ Hlesl Sasuke a očima zkoumal struktura dřevěného stolu.
„To je normální, že se o nás bojí, ale jestli chceš, tak jí zavolám, ať se pro nás zastaví. Já... Jen jsem si myslel, že bychom spolu mohli strávit trochu času. Jako my dva, o samotě.“ Pravil Itachi a opřel se o stůl hned vedle Sasukeho. Hleděl mu zamyšleně do obličeje. Po chvíli k němu natáhl ruku a zlehka se dotkl jeho tváře.
„Zajedeme si na tu zmrzlinu? Vezmeme kola...“ Navrhnul Itachi, dlaní jemně přejížděl po alabastrové pleti svého bratra.
„Super!“ Zajásal černovlásek a zvedl se ze židle.
„Chceš jet hned?“ Podivil se Itachi.
„Jasně, proč ne?“ Usmál se Sasuke a rukou si projel vlasy, které mu nezbedně trčely do stran. Itachi ho hltal pohledem.
„Tak se převlíkneme, zkontrolujeme kola a vyrazíme.“ Navrhnul Itachi a přešel k lednici. Vytáhl z ní džus, který si nalil do sklenice.
„Dobře, počkám na tebe před chatou.“ Sasuke se ještě naposledy podíval na bratra, než se ztratil v jejich pokoji. Itachi dopil džus, sklenici odložil do dřezu a šel se umýt do koupelny. Potom si stáhl vlasy, do jemu typického ohonu a převlékl se do džínsů a světlého trička. Na nohy si obul kecky a vyšel před chatu, kde už u kola postával Sasuke.
„Itachi! Tobě to trvá..“ Prskal Sasuke a zkoumal řetěz na kole.
„Aspoň si měl čas zkontrolovat ty kola.“ Zasmál se Itachi, když došel až k němu.
„To je jediné plus... Ale i tak doufám, že se ti po cestě rozpadne...“ Smál se škodolibě Sasuke. Itachi se k němu nahnul a chytl ho za paži. Naoko se zamračil.
„Víš, že zlobit se nemá...“ Šeptl rázně a přitáhl si ho blíž k sobě. Sasuke nevěděl, jestli se smát nebo se ho radši bát.
„Taky bych tě za to mohl potrestat..“ Špitnul mu do ucha. Jeho horký dech se odrážel od Sasukeho krčku. Rty se zlehka dotkl jeho ucha, jazykem obkreslil jeho linii.
„Itachi... Tomuhle říkáš trest?“ Vydechl tiše Sasuke, třásl se mu hlas, jak ho tahle nevinná hra nažhavila. Itachi k němu vzhlédl a zasmál se.
„Ne... trest nastane až ti odmítnu koupit nanuka.“ Usmál se škodolibě.
„Abych ti to nevrátil jinak..“ Ušklíbl se Sasuke a odtáhl se od něj.
„Dobře, dobře... Už mlčím... Koupím ti nanuků kolik se ti jen zachce..“ Zvedl ruce v gestu vzdávám se.
„Beru tě za slovo...“ Usmál se Sasuke a nasedl na kolo.
„Tak už pojeď.“ Houkl na bratra a řítil se po cestě, která vedla do menší vesnice vzdálené jen pár set metrů. Itachi ho napodobil a během chvíle už jel vedle něj.