Double gravitation - Konec...? - část 9

Ty dva dny na chatě utekly jako voda. Pořád vidím nadšení těch, kteří byli vybraní. Jen Daniel se tvářil moc vážně. Nemá snad radost, že to místo získal? Ostatní buď pogratulovali svým kolegům, nebo byli zklamaní a zmizeli do svých ložnic, nebo ven. Nowak - no ten zůstal sedět v křesle a nic neříkal. Tvářil se jako by chtěl někoho zabít. Akorát nevím, jestli mně nebo Daniela.
Od naší poslední společné chvíle s Danem jsem se vrátil zpět, do svého předchozího já.
Je to pro mne ale těžké, chodit kolem něho a tvářit se jako že se nic nestalo.
Je odpoledne třetího dne a chystáme se vrátit do města.

Balil jsem si věci do sedlové brašny, když Mike nakráčel do pokoje a zabouchl dveře.
„Jsi sám se sebou spokojený?" začal podrážděným tónem.
„Jsem. No a co má být," odseknu.
Udělal krok ke mně.
„Víš, proč tě tenkrát Patrik Bradley nechal?" zeptal se.
Zvedl jsem pohled od brašny a zamračil se na něj.
„Zatímco ti ojížděl zadek, jezdil za ním," zasmál se Mike.
Hodil jsem si brašny přes rameno a zvedl se.
„Co tím chceš říct?" svraštil jsem obočí.
„Ty jsi byla jeho kurvička a on zase Kinneye. Chodil s vámi ve stejnou dobu. Jak smutné. A pak ho Patrik obviní ze znásilnění, jen aby ho potopil a dostal se na jeho místo."
„Lžeš," vrazím mu do ramene, abych se dostal ke dveřím.
„Jaká je nejlepší pomsta svému milenci, který tě zradí?" zavolá za mnou, když chytnu za kliku.
Zarazím se. V hlavě mi to šrotuje a jsem zmatený.
„Proč myslíš, že si tě Kinney vybral? Jen pro tvou pěknou tvářičku? Otevři oči, Danieli! Je to jen pomsta. Vzít si něco, co patřilo zrádci."
Odrazil jsem ho ode dveří rukou. Seběhl jsem schody a nepodíval se na nikoho. Směr jen můj kůň a pryč odsud.

„Pane Walkere!" zavolám na Daniela, který vystřelil z chaty a už sedlal koně.
Zastaví se a podívá se na mě nic neříkajícím pohledem.
„Zítra v deset vás představím jako nového vedoucího vašeho oddělení. Prosím buďte tam včas. Zvládnete to?" popojdu dva kroky k němu, ale ten kůň se na mě škaredě podíval, tak jsem raději zastavil.
„Myslel jsem, že pojedete s námi," ruce v kapsách jsem sevřel v pěst. Zase mi uteče?

Stáhnu podbřišník a přivážu brašny k sedlu. Mlčky se vyšvihnu do sedla.
„Stále jsem váš podřízený," pokrčím rameny. „A teoreticky v pracovní době. Takže jestli to považujete za nutné, doprovodím vás k autům. Pak se od vás s dovolením odpojím. Mám to skoro celý den jízdy na farmu."
Hnědák netrpělivě přešlápnul, nervózní, že pořád stojíme. Dívám se na šéfa pátravým pohledem. Snažím se v nich vyčíst kousek pravdy. Jestli tam zahlédnu nějakou známku toho, že nejsem jen nějaký nástroj pomsty. Nevěřím tomu. Mike lže.

„Nemusíte, jen mi řekněte, jestli s vámi můžu zítra počítat," pohlédnu na něj.
Proč takový pohled? Jako by mě zkoumal.
Ženský za mnou už zase vzdychají, když vidí Dana u koně. Musím přiznat, je opravdu k sežrání. Otočím se a zpražím je pohledem.
„Tak co?" vrátím pohled k Danielovi.

„Máme společnou cestu. Nevidím problém v tom, že půjdu s vámi dolů k autům," odpovím. „Stejně půjdeme dolů krokem, jak jsem řekl, máme před sebou několika hodinovou namáhavou cestu. Nebojte se, zítra tam budu včas."
Slezu zase na zem a přehodím otěže hnědákovi přes hlavu.
„Jestli někdo bude chtít, vezmu mu zavazadlo," nahnu se přes šéfovo rameno, aby mě ostatní slyšeli.
„Zastavím se cestou dole v horkých pramenech, smýt ze sebe tu třídenní špínu. Třeba by to někdo uvítal, než pojedete domů," nadhodím šéfovi. „Jako zpestření podnikového výletu."
Znovu sjedu pohledem na šéfa.
Proč? Chci mu věřit.
Paní Clarková ke mně dovleče svoji krosnu a usměje se na mě. Oplatím jí úsměv, vytáhnu ze sedlové brašny popruhy a upevním batoh k sedlu.
Je mi najednou tak úzko.

„Dobře, půjdeme společně, ale žádné horké prameny se konat nebudou. Auta jsou již přistavená, čekají, až dorazíme."
Mávnu na všechny rukou, jako by to byli mariňáci a vydám se na cestu. Nedívám se nalevo, ani napravo a jdu, nehledíc na to, jestli mi ostatní stíhají nebo ne.
Pocit, že se budou všichni máchat v teplých pramenech a okukovat Daniela, byl pro mne nepřípustný. Stačí, že tam bude s ním ten kůň.
Do pr**le. Žárlím na koně?
Po cestě občas kouknu na něho. V hlavě se mi začne honit myšlenka na jeho tělo, pohodlně položené ve vodě.
Do prčic.
Pohledem sklouznu dolů. „Dal by sis, co? Musíš počkat, až se zbavíme těch zbytečných čumilů."

Jdu poslední. Nejsem zvědavý na očumování svého koně a mého zadku. Chci být sám, jen se svými myšlenkami.
Šéf jde první a vede skupinu. Jde rychle. Nikoho nešetří.
Když dojdeme k autům, pomůžu naložit zavazadla do aut. Nemám náladu na nic. Při představě, že pojedu skoro celý den a budu mít spoustu času přemýšlet, se mi sevřelo hrdlo.
Zavadím pohledem o šéfa ve snaze zahlédnout v jeho tváři aspoň trochu povzbuzení, trochu zájmu. Tolik mi chybí.
Richard.
Chtěl bych mu jeho jméno ve víru vášně šeptat do vlasů.

Absolutně nemám ponětí, kde ty teplé prameny jsou. Znovu se podívám na koně. Má čtyři nohy, stop dost na to, abych ho našel. Při ohlédnutí si všimnu, že je Daniel zamlklý. Je pravda, že celou dobu neřekl ani slovo. Nevím, co si o tom myslet. Celou dobu takový poděs a teď tohle.
Vezmu si svůj vak a přehodím přes rameno.
„Všichni noví vedoucí budou mě zítra o půl desáté. Ostatní standardně podle své pracovní doby." Poděkuji za příjemně strávené tři dny a vytáhnu telefon. Než stačím vytočit číslo, ozve se Nowak.
„Vy s námi nejedete, pane?" a podezíravě se na mě podívá.
„Ne, mám tu ještě něco k dořešení, ta chata se sama nezaplatí. Musím za správcem," dívám se na Daniela, jak kousek dál nasedá na koně.

Jen zvednu ruku na pozdrav. Už jsem se zdržel dost dlouho. Vidina, že pojedu pak několik hodin autem v noci do města, se mi příčila. Po pár minutách stáhnu koně ze silnice a vydám se nepatrnou stezkou do lesa. Je to opravdu kousek a všichni o hodně přichází. Není nic lepšího, než koupel v horké vodě, pod širým nebem, z jedné strany obehnané strmými skalami a na druhé straně se rozléhající louka, kde vám stébla trávy sahají až kolena. Hnědáka neodstrojuji, jen shodím brašny a pustím ho na volno. Nechci se tu zdržovat. Jen nahřát kosti, smýt ze sebe únavu a vyrazit. Sundám si věci a vlezu do vody. Ponořím se pod hladinu, uzavřu se před světem a před všemi problémy v absolutním tichu.

Počkám, až mi auta zmizí z dohledu a vydávám se na cestu. Opravdu koňské kopyta nadělají dost velké stopy, abych je našel. Proplížím se opatrně mezi stromy a zalehnu do trávy. Dívám se, jak Daniel leží a užívá si hlazení svého těla teplými proudy.
Je nádherný.
Ležím, pozoruji ho a nemůžu se dostatečně vynadívat.

Proč mám tak málo času?
Slunce se už dávno přehouplo přes poledne, než dojedu na farmu, bude skoro ráno. Rád bych tak ještě chvíli pobyl. Možná se pro tu práci ve městě nehodím. Když jsem se na farmě narodil, měl bych tam i umřít. Hnědák netrpělivě přešlapuje na břehu.
„Já vím," povzdechnu si a vylezu z vody. Nasoukám se do riflí a připnu si chapsy.
Přivážu zpět brašny a přehodím přes něj tričko. Ještě chvíli můžu nechat tu bílou kůži vystavenou slunci.

Daniel vyšel z vody.
Kdyby byl ženská, řekl bych, že je jak mořská panna.
Tak krásný.
Vypadá, že chce odjet. Schovává svou krásu za oblečení.
Rychle se rozhodnu. Nesmí mi odjet. Vstanu a mířím k němu.

Našlapoval jsem nohou do třmenu, když jsem si ho všiml. Prodírá se tou vysokou trávou, štíhlá stébla se mu otírají o lýtka schovaná v maskáčových kalhotách a vysokých vojenských kanadách.
Pozoruji ho překvapeně a nejistě.
Proč neodjel s ostatními?

Udělám pár rychlých kroků, chytnu ho kolem pasu a stáhnu dál od koně. Je vyhřátý od slunce a teplých proudů. Držím ho a vůně jeho těla mě tak dráždí.
Proč mě vždycky dostane jen tím, že je? Proč mě neustále tak přitahuje?
Zabořím nos do jeho vlasů.

Když se ke mně přivine, zaplaví mě vlna touhy.
Zároveň mi však napovrch vyplave Mikovo obvinění a stáhne se mi hrdlo, při pomyšlení, že by to mohla být pravda. Vymaním se z jeho sevření a udělám krok zpět ke svému koni.
„Nesahejte na mě," zašeptám spíš smutně než výhružně. "Už nikdy."

Šok. Nechápu.
Co se děje?
Stojím jak přimražený a nevím proč... Proč to říká?
„Nemůžu," udělám krok blíž k němu i přes to, že mám k jeho koni respekt. „Co se děje? Co jsem udělal?"
Opřu ruku o sedlo. Jsem tak konsternován, že je mi už jedno, jestli mě kůň kousne.

Nedívám se mu do očí. Hypnotizuji ten velký nůž za jeho opaskem. Nemůžu ho přece jen tak z něčeho obvinit.
„Nehodí se to. Když budeme od zítřka tak blízce spolupracovat. Nechci do toho tahat svoje city. Myslím, že by to bylo lepší ukončit. Co se týká splacení všech těch dluhů…"
Tohle nemám jak obhájit.
„Raději bych to zaplatil."

City? Nechce do toho zatahovat svoje city? Opravdu pro něj něco znamenám? Za tak krátkou chvíli? Žaludek se mi stáhne.
„Chcete snad říct..." zarazím se. Raději pohlédnu směrem k vodě. „Ta voda musela být úžasná, co?" Nečekaně ho chytnu a táhnu za sebou.
Nesmím si to připustit.
Nesmím... opakuji si dokola a tisknu jeho ruku.

„Nedělejte to těžší," zapřu se nohama o zem. „Musíme se vrátit. Nestihnu dojet na farmu. Je to daleko. Pusťte mě! Nechci vás zklamat."
Znovu se mu vytrhnu. Pustí mě tak náhle, že zavrávorám a dosednu na zadek do trávy.

Nečekal jsem, že se mi vytrhne. Když dopadne na zem, jen na vteřinu zaváhám.
To jemu jsem natolik propadl, že se nedokážu ovládnout.
To on... Rychle k němu přiskočím a zatlačím ho na hruď.
Rychle oddychuji.
Ještě nikdo mě tak neovládl.
Chce se mi vysmeknout. Nedovolím to.
Tolik po něm toužím.

„Šéfe," zaprotestuji a chytnu ho za zápěstí. „Prosím. Přece si mě nechcete vzít násilím?"
Uhnu hlavou na bok, abych mu neviděl do tváře.
„Jsem jen vaše pomsta, Richarde?" zašeptám skoro neslyšně.

Absolutně nevím, jak zareagovat. Ležím na něm a nechápavě zírám do těch nádherných očí, než se ode mne odvrátí.
"Jaká pomsta? Nevím, o čem mluvíš."

„Vy a Patrik, byli jste milenci?" odvážím se na něj podívat, abych viděl jeho reakci. „Dnes ráno mi to řekl Mike. Nevěřím mu. Nechci mu věřit. Řekněte, že to není pravda!"

Pomalu mi to začíná docházet. Kdo ví, co mu Nowak všechno řekl. Zhluboka se nadechnu. Nemá cenu cokoli skrývat.
„Byli jsme. Je to minulost. Nerozešli jsme se v dobrém a nechci o tom mluvit. Dost citelně se to dotklo i moji rodiny."
Zvednu se a nechávám Daniela ležet v trávě.
Chci konečně nechat minulost za sebou. Proč mi to neustále někdo připomíná?
Otočím se a jdu. Mé kroky se zastaví, až když mi voda sahá po kolena. Sednu si a dívám se na ty proudy a chtěl bych, aby vzaly pryč i to, co mě neustále pronásleduje.

„Patrik umí dokonale pošlapat srdce," řeknu a složím se do trávy. „Několikrát. Neměl jsem právo se vás na to ptát. Omlouvám se."
„Je to jen špatný sen. Jestli je to pro vás minulost, mohl bych být vaše přítomnost?"

Sedím a upřeně se dívám před sebe. Jeho slova jsou sotva slyšet přes šumění vody.
Lehnu si, ponořím hlavu a zavřu oči.
Nic neslyším, nic nevidím.
Když mi dojde dech, posadím se a otočím k němu hlavu.

Zvednu se, brodím se vodou a zastavím se těsně u něj. Dotknu se jeho ramene jen třemi prsty.
„Já jen chtěl znát pravdu. Protože mi na vás záleží, pane."
Chytnu ho za ruku, která se mě dotýká, a stáhnu ho k sobě dolů. Držím ho v náruči a znovu se ponořím do jeho pohledu.
„Pravda je někdy hodně zlá, je lepší některé věci nevědět. Mohlo by ti to ublížit.“

Nerozeznám, co víc dává teplo. Jestli horká voda, nebo jeho objetí nebo hořím já z jeho blízkosti. Chtěl jsem, aby mi lhal, zatajil vše, co by mě ranilo. Uvěřil bych všemu, co jeho ústa vysloví.

Pozoruji jeho ústa. Vypadají, jako by chtěla něco říct.
Pozoruji jeho oči. Jeho pohled mi bere dech.
S rozhodnutím za setinu vteřiny a bez jediného slova si ho beru.
Už nemůžu více odolávat. Tak moc ho chci.
Naše rty přitisknuté k sobě už nedávají prostor pro další otázky.

Zakloním mírně hlavu, abych mu dal prostor. Nechávám si brát svá ústa jeho vášnivými polibky, nasávat spodní ret a jen letmo mu oplácím doteky jazykem. Jsem unesen pohledem jeho očí, nemůžu od něj odtrhnout zrak. Překotně dýchám a pak se odvážím zvednout ruku a vjet mu přes zátylek za tričko na ramena, abych cítil jeho kůži pod prsty.

Mokré tričko přitiskne víc jeho ruku na má záda. Má měkké a teplé dlaně. Mám pocit, že přes ně vysílá vše, co nebylo řečeno slovy. Chytnu ho pod koleny a zvednu do náruče. Odnáším si ho jako poklad blíž ke břehu.

Připadám si jako dítě v jeho náruči. V jiné situaci bych si připadal trapně, ale v tuto chvíli mu visím na rtech, držím se ho pevně kolem krku a nechávám si drobné kapky z jeho neupravených mokrých vlasů dopadat na své spojené ruce.

Pokládám ho na zem Napůl na břehu na půl ve vodě.
Opravdu jak mořská panna.
Jen těch věcí má na sobě nějak moc. Klečím u něj a dívám se na ty kožené věci a nevím co s tím.
„Jak se to sundává?"

Měl bych se mu vzepřít. Měl bych udělat něco, abych nedal najevo, jak moc mi chyběl a jak moc je moje velká touha po něm. Rozepnu pásek od kožených westernových chapsů, sahající mi až k rozkroku. Pozoruji ho, jestli můžu sám pokračovat.

Sundám z opasku nůž. Trvá to. Jestli se k němu co nejdříve nedostanu, rozříznu to a bude. Vzrušení nabírá na obrátkách, když vidím jeho štíhlé prsty rozepínat ty kožené řemínky.

Naznačím gesto rukou, že bych nerad přišel o svoje chapsy. Rozepnu si džíny a spolu s chapsami je pracně stáhnu dolů. Musím na chvíli vytáhnout nohy z teplé vody, abych je dostal přes nárty. Hodím je za sebe. Vadí mi, že jsem jen ve spodním prádle a on má na sobě pořád vojenský mundúr, nůž v ruce a je celý promáčený. Stékající kapky z vlasů mu kopírují divokou tvář, nervózně mě pozorujíc, až mi naskočí husí kůže.

Odhodím nůž, zabodne se kousek od Daniela.
Pod posledním kouskem prádla se jasné rýsuje jeho vzrušení.
Mokré triko se na mě lepí a příjemně chladí mé rozpálené tělo.
Skenuji Danielovo tělo a rozepínám si opasek.
Cítím, jak mi horko postupuje do tváří.

Sleduji dychtivě jeho ruce, rozepínající si opasek. Srdce mi začalo tak divoce tlouct, že ho musí slyšet. Přikleknu si těsně k němu a přejedu mu po napnutých svalech na prsou, rýsující se přes mokré tričko a pozoruji, jak se mu vzrušením staví bradavky, kterých se nemám odvahu dotknout, jen kolem nich přejedu prsty a podívám se mu do očí, abych se ujistil, že stále planou zuřivou touhou.

Do kolenou, ponořených ve vodě mě tlačí kamínky. Je to nic proti tomu, jak mě uchvacuje touha po něm. Jeho ruce, opatrně opřené o má prsa, jeho pohled do mých očí dává vědět, že mě také chce. Ruce přesunu na jeho záda a silně ho k sobě přitisknu.

Položím se odevzdaně do trávy, protože moje pozice nedovoluje nic, jak bych mohl projevit své pocity. Nemůžu se ho dotýkat ve vlasech, nechat je volně klouzat mezi prsty. Jen se mu zapřu jednou nohou za zadek, hladím ho chodidlem po zádech a pak s ní zajedu za pásek.

Nohu, kterou má položenou volně, mám mezi svými koleny. Mírně ji přikrčí a otře se o mě. Na moment zavřu oči, jak je to intenzivní. Položím se na něj a věnuji mu krátký polibek na ústa.

Jeho mokré tričko mi smáčí kůži a studí. Chytnu je oběma rukama a roluji ho nahoru, stále v rozpacích, co si můžu dovolit. Chci cítit jeho tělo, chci ho třít svými dlaněmi a vstřebávat přes něj to mrazivé chvění, které cítím pokaždé, když se mě dotkne.

Na moment nechávám Daniela dotýkat se mého těla. Jemně mu skousnu bradu a jazykem přejdu na jeho krk. Pulsující krční tepna kopíruje údery jeho srdce. Po její délce špičku jazyka posouvám až těsně pod ucho. Chytnu ho jednou rukou pod bradou a natočím mírně hlavu bokem.

Moje ruce svírající tričko se zastaví těsně v podpaží, jak mě náhle pohltí svíravý pocit z jeho polibků, nutící moje tělo se otřást pod nátlakem vzrušivých impulsů, jež mě mohou dohnat k slabým záchvěvům orgasmu.
Jsem schopen jen rychle dýchat a otřít se uchem o rameno, abych oddálil to, co chce udělat a já věděl, že mu znovu prozradím, jak moc jsem v těch místech citlivý, jak moje touha po něm vzroste takovým tempem, že ho budu chtít hned a budu o něj zbaběle škemrat.

Při polibcích v místě, kdy Daniel v momentě není schopen se ovládat, slíznu poslední kapičky vody a vtáhnu ušní lalůček jemně mezi své rty. Celý se napne a zavzdychá.
Jeho ruce stále zkoumají mé tělo. V momentě, kdy přejede po mém levém boku, na vteřinu ztuhnu. Silně ho stisknu za zápěstí a natáhnu mu ruku za hlavu.

I přestože nevnímám pojem o čase, lehké nerovnosti na jeho kůži mě zaujmou a zkoumám je prsty. Nedovolí mi v těch místech pátrat, až mě to na chvilku zarazí, ale jeho dravé polibky na mém uchu mě ihned rozptýlí a já mu opět zatlačím kolenem do rozkroku a druhou nohou se mu zapřu víc o kalhoty, ve snaze mu je stáhnout a dotýkat se dál jeho kůže, v místě, kde končí páteř a projet mu chodidlem po hýždích a zjistit, jakou tam má kůži.

Ruku za hlavou přitlačím do hlíny a nechám ji tam. Ukazováčkem přejedu jemně linii nosu od obočí až ke rtům. Znovu se skloním a zanechávám vlhké značky na jeho těle. Jako bych psal morseovku.
SOS. Potřebuji pomoc. Jsem úplně ztracen... já...
Dlaně položím na jeho vztyčené bradavky a jemně třu.

Dostal mě svou pozorností přesně tam, kam jsem nechtěl.
Opět ho prosím očima, ať už přestane a vezme si mě celého. Doteky na bradavkách mi způsobí slabý třas v noze, sjedu s ní přes hýždě. Zaháknu se mu o stehno a přitáhnu si co nejvíc k sobě, aby se otřel i o můj penis, který už nemá daleko k tomu, aby se na to tady všechno vykašlal a sám od sebe se uvolnil.

Tiskne mě k sobě.
Je dychtivý a čeká.
Stejně jako já.
Naše rozkroky se o sebe třou a já už nemám možnost couvnout.
Přes jeho protesty se vysmeknu z jeho sevření a sjedu ústy až dolů, k okraji jeho posledního kousku oblečení. Zachytím ho jen tak lehce prsty a pomalu stahuji dolů. Odhalená místa ihned označím svým polibkem v závěsu za mizícím prádlem.

Jeho rychlý vpád mě přivede ihned do extáze a já se prohnu v zádech.
To, že mě propustil ze svého sevření, mi dodá odvahy, a jak byl rychlý on, jsem teď rychlý i já.
Posadím se, vjedu mu do kalhot oběma rukama a stáhnu je dolů i se spodním prádlem jen tak, abych uvolnil jeho tvrdého nadržence, který se mi přitulí do dlaně a žádá o pohlazení.

Jeho ruka na mém penisu jako by dala povel k akci.
Napřímím se do kleku a nechávám se od něj laskat. Prohnu se v zádech proti jeho ruce.
Jestli s tím okamžitě něco neudělám, budu v koncích dřív, než stihnu ochutnat jeho tělo.

Nabírám do dlaně vodu, polévám jeho hebkou kůži na penisu, aby byl neustále vlhký, když mu nemůžu dopřát svoje ústa. Nešetřím ho, moje prsty kloužou nekompromisně po celé délce, v kratičkých přestávkách mu odhalím žalud a pouštím na něj jen pár kapek, stékající z mých prstů. Podsunu se k němu blíž a přizvu i svého miláčka, abych je spolu konečně seznámil v těsném objetí.

Když se naši dva spolu seznámí, je to jako výbuch.
Musím se rukama opřít vedle Daniela, abych to ustál.
Už nevím, kdy naposledy jsem nestíhal s dechem.
Daniel je k sobě tiskne. Otírají se o sebe a je to čím dál víc vzrušivější.
Přestanu se jednou rukou opírat a jdu na pomoc jeho dlani.

Vnímám tak intenzivně naše společné mazlení, že už nemůžu déle čekat.
„Hrozně moc tě chci, Richarde," vydechnu a otočím se na bok.
Sjedu níž pod něj, moje noha uvězněná mezi jeho stehny se pod vodou mazlí s hladkými kamínky a druhou mu položím na rameno. Otřu se hýžděmi o jeho penis.
„Potřebuji tě cítit v sobě, prosím."
Už je to tady, žadoním a prosím.

Tahle hra na kočku a myš mě však přestává bavit.
Nechci se takhle udělat. Potřebuji cítit jeho teplo uvnitř.
Když se podsune pode mne, je rozhodnuto. Na moment se však zarazím. Není dostatečně připraven. Na vteřinu zaváhám, ale pak se rozhodnu. Určitě mě za to dostatečně prokleje, ale ať si.
Rychle nahmatám v kapse maskovací černidlo. Mé černé prsty zajedou do něj.
Takhle ho to bude méně bolet, než kdybych nepoužil nic.

Jsem připravený na jeho rychlý bolestivý vpád a on mi přitom vyrazil dech prsty, které do mě snadno klouzavými pohyby proniknou. Několika rychlými nádechy rozdýchám vzrušivý tlak, deroucí se mi do podbřišku. Musím stlačit svého miláčka a přesvědčit ho, že to nejlepší teprve přijde, ať chvilku počká. Jsem moc nadržený. Jeho plenění mého těla polibky mě už tak dohání k šílenství, natož jeho prsty uvnitř mě.
Nechci se udělat zase dřív, přeji si s ním být až do jeho konce.
Ale tělo si dělá, co chce. Vzrušení mě drtí všude, a já se jen třesu pod náporem touhy na svém vrcholu.

Vidím na Danielovi, že nemá daleko ke svému konci.
„Počkej aspoň jednou na mě,“ pomyslím si v duchu.
Vytáhnu z něj prsty, odstrčím jeho ruku a silně stisknu jeho penis u kořene.
Lépe se ustálím v kolenou a můj nájezd je již nevyhnutelný.
Nasouvám se na něj pomalu.
Všechno se ve mně svírá a kolem žaludku cítím šimrání, které se přesouvá níž.
Nádech, výdech opakuji si dokola, abych ustál ten právě prožívaný pocit.

Zatnu nehty do trávy a drtím její stébla na zelenou kaši.
Jeho hloubka v této pozici je tak intenzivní.
Můžu koutkem oka sledovat jeho tvář, křivící se pod tlakem agonie.
Jeho ruka tisknoucí můj penis a snažící se oddálit můj orgasmus, je nesnesitelná. Moje tělo se hroutí pod návalem vzrušení a potřebuji se hned uvolnit. Všechno se ve mě svírá, prosby ve formě krátkých tlumených výkřiků, aby mě pustil, neslyší.

Jeho výkřiky se vrací ozvěnou od okolních skal a nepřehluší je ani šumění vod.
Přidržuji si jeho nohu na rameni.
I z mých úst vyjdou občasné hlasité vzdechy. Mírně zrychlím a snažím se ustát to, co se na mě valí.

Nadzvednu se a podepřu se loktem. Sjedu tím ještě níž, až syknu bolestí, jak se hloubka o několik milimetrů prohloubí a změní se úhel jeho nájezdů. Otírá se o místo, které mě tolik vzrušuje, až to bolí. Vyjedu svou druhou rukou mezi nohy a zadrápnu se mu do ruky, aby mě pustil. Jsem tak bezmocný, až mě to dohání k zuřivosti. Přímo mu drtím palec, abych uvolnil to sevření a mohl si sám určit, kdy dosáhnu vytouženého uvolnění.

Když cítím jeho protest, oddálí to mé vyvrcholení. Mírně se předkloním a ruku, kterou jsem si přidržoval jeho nohu v rychlosti přesunu na jeho krk a stisknu.
"Moc vytahuješ drápy!“ zavrčím.

Oplatil jsem mu to stejným vrčením.
Chci se udělat.
On je mi úplně ukradenej.
Naschvál mu dlouze přejedu přes vystouplé žíly na ruce a zatnu je s úšklebkem na citlivém místě na zápěstí.

Když ucítím bolest, automaticky ještě víc sevřu jeho penis, až chroptivě vykřikne.
Bolí to jak prase, ale tenhle náš malý boj, kdo z koho, zintenzivní mé vnímání a to mě vrací zpět do mého já.
Povolím sevření na jeho krku. Nalehnu na jeho bok a zakousnu se mu do ramene. Zapřu se o něj a už nehledím na nic. Pomalu pouštím jeho přítele z vězení současně s tím, jak se blíží můj orgasmus.

Moje ruka pod tíhou jeho těla poleví a já se svalím do trávy.
Změní náhle svým nalehnutím směr, že jen zalapám po dechu nad tou slastí a ukořistím zpátky svůj penis, kterému už stačilo nepatrné přejetí šéfovy ruky, když mě propouštěl ze svého sevření.
Moje ruka už jen měla za úkol vymačkat vše, co se mi nashromáždilo na vrchol.
Slastně jsem se chvěl a nevnímal otisk zubů na svém rameni.
Nějaký šéf mi byl v tu chvíli ukradený a já si chtěl vychutnat jen svůj uvolňující orgasmus.

Mé vyvrcholení přišlo vzápětí po Danielovi.
Pohled na to, co všechno mu prochází mezi prsty, jeho chvění a přivřené oči, když to všechno prožívá, jen urychlí můj konec.
Jen něco málo mu věnuji. Rychle z něj vystoupím a třením o jeho bok ukončím naši malou válku.
I já přivírám oči. Jeho tělo neskutečně hřeje.
Nechci se s ním rozloučit.
Shodím jeho nohu z ramene. Nalehnu na něj ještě víc a uvězním svůj penis mezi našimi těly.

Jeho tíha na mém hrudníku mi brání se pořádně nadechnout.
Dýchám rychle a jeho těsná blízkost ve mně neustále udržuje nenasytné vzrušení.
Cítím, že se to tam dole nemůže uklidnit a že žádá o pokračování.
Stisknu k sobě rty a přemlouvám sám sebe, že už víc chtít nemůžu.

Teď to musím ukončit.
Tady a hned.
Pořád je tu skrytá hrozba, kterou nemůžu najít. Schovává se a já nevím, odkud a na koho vyskočí.
Tak rád bych zůstal a tisknul k sobě Daniela ještě hodně dlouho.
I přesto, že ve mně stále ještě neodezněl prožitý orgasmus, vstávám a nechávám ho ležet u mých nohou.

Opouští mě náhle, bez jediného slova, bez jediného polibku.
Posadím se, abych skryl svou erekci, a přitáhnu si do klína kalhoty.
Vidím na něm, že si potřebuje nutně dát cigáro, že je náhle hrozně vážný, jako by zvažoval, jak mi co nejšetrněji říct, že to bylo naposledy.
Hnědák ke mně přistoupil a začal mi slintat na rameno. Přitáhl jsem si jeho hlavu přes rameno na hrudník a objal ho.
Zatraceně. Proč neodjel s ostatními? Proč jsem nejel rovnou domů?!

„Zítra vás čekám v deset hodin u mě v kanceláři," řeknu a začínám se upravovat.
Mokré věci se špatně oblíkají. Mokré tričko shrnuté zpátky nepříjemně zastudí.
Zapínám si opasek a dívám se, jak Daniel hladí koně.
Nemůžu ho ohrozit. Tak moc se mi vryl přímo do středu sdrce.
Mám stáhnutý žaludek a stále cítím pnutí v tříslech.
Tak moc ho chci...
Kousnu se do rtu a otočím se, když vidím jeho zkroušený výraz.
Zvednu nůž a můj cestovní vak.
Odcházím.
Nedívám se už na něj.
Chybíš mi, Danieli. Chybí mi ten starý veselý Daniel.
A za to že tu není, můžu zřejmě já.

Vyhrabal jsem z brašny suché kalhoty a chapsy přehodil přes brašny. Budu muset tu cestu vydržet bez nich. Navlékl jsem si i tričko, protože slunce mě nemohlo zahřát, jak je mi nad šéfovým chováním úzko. Neptal jsem se ho, ani jak se dopraví do města. Nejspíš pro něj přijede Jeff.
Kolem něj projedu tryskem.
Přitisknut hrudníkem na hnědákův krk, s povoleným udidlem v tlamě, aby věděl, že je volný a že je jen na něm, jakou rychlostí mě doveze na farmu.
Nevěnuji šéfovi jediný pohled. Jakoby tu nebyl.
Předpisově se dívám hnědákovi mezi uši a soustředím se jen na cestu před sebou.
A že byla pěkně dlouhá.

Dívám se za Danielem, jak odjíždí na svém koni.
Ani jednou se neohlédne. Mizí mi mezi stromy.
S hlavou plnou všeho možného jdu na domluvené místo. Jeff už na mě čeká.
Přijdu k Roveru a hodím vak do kufru. Chci nasednout, ale Jeff mi zastoupí cestu.
„Co je?“ zvednu k němu hlavu.
„V tomhle tě dovnitř nepustím,“ poplácá mě po prsou, až se z mokrého trička rozprskne voda.
Ani jsem si neuvědomil, že jsem komplet mokrý. Tak moc mě ještě hřály Danielovy dotyky.
„No jo, pořád,“ povzdechnu si a přejdu zpátky ke kufru.
Všechno ze sebe svleču a vytáhnu si suché věci z pytle. Než si stihnu něco oblíct, Jeff přistoupí
a chytne mě za zápěstí. Zvedne mou ruku do výše a přejede prsty po mém levém boku.
Zadívá se mi do očí. Vidím v nich omluvu. Pořád má výčitky.
„Nech to být, víš že, za to nemůžeš. Byla to jen souhra náhod.“
Vymaním ruku z jeho sevření a začnu se oblíkat.
Můj černý penis raději nekomentuje.

--------
a zas jeden malý vstup

topinka: nadrženec jo?

Dandy: dobře, tak ochablou okurku

topinka: nechytám se
ještě jsem ti nestáhla trencle úplně dolů a ty tohle?
už vím

Dandy: víš, že maskáče mají místo zipu asi 5 knoflíků a že to dost bolí?

topinka: v jaké poloze jsi?

Dandy: sedím na břehu a ty klečíš
pořád stejná
jedna noha pod tebou

topinka: v tom případě nemůžu klečet v pozoru to by ti dva smetáci na sebe nedosáhli

Dandy: jak to, však jsou rozkrokama u sebe

topinka: nebyli, jsem tě líbala a stahovala trencle

Dandy: břeh je nízký
ty seš vysoká
tak akorát