Dračí legenda I - 07 - Tajemství skrytá a odhalená

"Všichni jste určitě slyšeli legendy o dracích." Všichni přítomní přikývli.
"Dobře. Většina lidí si myslí, že jsou to skutečně pouze legendy. Ale legenda má svůj základ ve skutečnosti. Samozřejmě ne všechno je pravda, ale neoddiskutovatelným faktem je, že draci doopravdy existovali. Do dnešních dnů jich ale moc nezbylo a skrývají se." Ashitaka se na chvíli odmlčel, aby si v hlavě urovnal střípky příběhu, kterému se v chrámu učil.
"Příběh, který vám teď povím, patřil k největším tajemstvím chrámu, ze kterého pocházím a týká se nejmocnějšího z draků, jejich vůdce Izanagiho. Izanagi nebyl jen pouhý vůdce draků, byl to nejsilnější a nejmoudřejší drak, který kdy byl na této zemi. Líčit jeho život a skutky, které pro lidi udělal, by bylo na několik lidských životů, a proto se zaměřím na jeho konec. Izanagi měl družku, Izanami. Velice ji miloval, stejně tak ona jeho. Jednoho dne však onemocněla zvláštní chorobou. Tato nemoc, jak Izanagi posléze zjistil, napadla i další draky. Nikdo v té době nevěděl, odkud se vzala, ale pro draky to byla hotová pohroma. 75 procent všech draků včetně Izanami zemřeli dříve, než byl nalezen lék nebo místo původu. Poslední obětí se stal právě Izanagi, i když ne tak docela. Ještě když žila Izanami, přišli totiž na jednu možnost. Tou bylo zapečetění do jistého artefaktu, kterému se říkalo Srdce srdcí. Samotný proces zapečetění se povedl a týden to vypadalo, že se jim to povedlo. Pak se ale cosi změnilo a Izanamino srdce se rozpadlo. Ukázalo se, že pro ni bylo příliš pozdě. Nemoc u ní byla již v příliš pokročilém stádiu. Proto, jakmile se u Izanagiho objevili první příznaky, Amaterasu, Izanagiho sestra, na nic nečekala a přemluvila bratra, že je potřeba to zkusit znovu. Izanagi nic nenamítal. Věděl, že když se to nepovede, alespoň se znovu uvidí se svou láskou. Pokud by se to ale povedlo, mohl by dál pomáhat lidem a navíc by mohl pátrat po původci té nemoci. Abych to vysvětlil, pokud byl někdo zapečetěn do Srdce srdcí, část jeho duše se mohla volně pohybovat. Vše probíhalo stejně jako u Izanami a proto netrpělivě očekávali, co se stane po týdnu. Nic se nestalo. Izanagiho srdce vydrželo. Dlouhou dobu si šel svět draků a lidí svou společnou cestou. Během té doby Izanagi zjistil, že nemoc, která zdecimovala populaci draků, přišla přes moře, a tudíž nebyla cíleně namířena proti drakům. Byla to pouze smutná náhoda. V této době se také ale objevil tvor s neuvěřitelnou silou a absolutní nenávistí vůči ostatním živým tvorům. Tím tvorem byl Juubi, desetiocasí démon. Juubi vycítil, že zde žije někdo, kdo by ho mohl ohrozit a zničit. Vycítil ale také to, že nemá fyzickou podobu a je proto velice zranitelný. Mám na mysli samozřejmě Izanagiho. Juubi se proto rozhodl získat Izanagiho moc nebo ho zničit a tak se vydal do skrytého údolí, kde sídlila Amaterasu se zbytky draků a kde ochraňovali Izanagiho. V ten samí okamžik se do údolí vydal velice moudrý a mocný muž, který byl později znám jako Sennin Šesti cest. Do údolí dospěl v okamžiku Juubiho útoku. Spatřil tam boj, který jím otřásl. Bez přemýšlení se přidal na stranu draků. Po dlouhém boji nakonec Juubiho porazili a zapečetili do Sennina, který tím získal nesmírnou moc. Amaterasu, na Izanagiho žádost, mu tedy předala Izanagiho srdce. A tak se stal Sennin Šesti cest prvním strážcem Dračího srdce. Po mnoho generací bylo srdce v opatrování potomků těch, které před svou smrtí Sennin zvolil. Ti postavili chrám, kde srdce uložili. Nebylo roku, kdy by na chrám někdo nezaútočil, ale všichni byli odraženi. Až poslední útok byl pro chrám pohromou. Ukázalo se totiž, že mezi strážci, ke kterým patřím i já, byl zrádce, jenž útočníkům ukázal tajný vchod. Všichni během útoku zemřeli, stejně jako moje matka. Jen mě se podařilo uniknout a sebou vzít Izanagiho srdce. Dlouho jsem putoval krajinou hledaje úkryt před pronásledovateli bažících po síle Izanagiho. Nakonec mě na pokraji smrti našel můj dobrý přítel a poskytl mi skrýš, kde jsem strávil týden, během kterého jsem se zotavoval. V té době mě kontaktoval někdo, koho bych vůbec nečekal. Jedna ze schopností Izanagiho je totiž myšlenková komunikace. Tehdy mi řekl, že je naprosto nezbytné, abych ho zapečetil do sebe. Netušil jsem o co jde, a proto jsem dlouho odmítal. Nechtěl jsem ho ještě více omezit a navíc, pokud bych zemřel já, zemřel by i on. On však trval na svém a připomenul mi, že já jsem poslední ze strážců a je mou povinností ho poslechnout. Nadále jsem tedy neodporoval a s pomocí mého přítele jsme provedli potřebný rituál. Po něm jsem byl další týden v bezvědomí. Když jsem se konečně probral, byl čas, abych se vydal znovu na cestu. Nevěděl jsem však kam. Má cesta mě zavedla na rozcestí. Mohl jsem jít k zemskému pánovi nebo do Konohy. Po dlouhém rozmýšlení jsem zamířil sem. Pak došlo k Sasukeho útoku a zbytek už víte." zakončil své vyprávění Ashitaka. Podíval se na všechny. Byli evidentně zaražení a v myslích si rozebírali, co jim právě řekl. První se ozvala Sakura.
"A kde máš pečeť. Když jsi byl v nemocnici, žádné jsem si nevšimla?" Na to Ashitaka usmál.
"Narutova pečeť také není normálně vidět. Jen když použije více chakry. Stejně tak tomu je i u mě," řekl a rozepnul si košili. Na jeho svalnaté hrudi opravdu byla pečeť a ne jen tak obyčejná.
"Pečeť devíti elementů," zašeptala Tsunade. "Nejsilnější mě známá pečetící technika vytvořená Namikaze Akihirem."
Ashitaka přikývl.
"Tuhle techniku otec naučil matku a ta poté mě. Měla to být má nejsilnější zbraň. S touto technikou bych byl schopný zapečetit celou armádu do jediného předmětu. Smí být použita pouze na ochranu něčeho velice důležitého. Proto jsem jí použil na zapečetění Izanagiho do mě." S tím si opět košili zapnul. Najednou pocítil nesmírnou bolest v očích. Nevydržel to a bolestě sykl a rukou se chytl za hlavu. Všechny to viditelně vyděsilo. První u něj byla Sakura.
"Je ti dobře?" zeptala se ho starostlivě.
"To bude v pořádku," řekl Ashitaka a pokusil se usmát, ale moc mu to nešlo. "Občas mě rozbolí hlava a teď je to celkem síla, ale za chvíli budu v pohodě. Jestli vám to nevadí, rád bych se šel někam najíst a pak si trochu odpočinout. Sice to nevypadá, ale porazit vás nebylo zase tak lehké, jak se může zdát." Na to nikdo nic nenamítal, jen snad to, že všichni přítomní jounini půjdou s Tsunade do kanceláře dořešit určité záležitosti. Ashitaka a ostatní se tedy vydali do Ichiraku rámen, nejoblíbenějšího Narutova místa. Ashitaka musel uznat, že nic lepšího než zdejší rámen ještě nikdy nejedl. Menší trapná chvilka nastala v okamžiku placení, kdy kupodivu chtěl útratu za sebe a svého bratrance uhradit Naruto. To se však nijak zvlášť nezamlouvalo Ashitakovi, který chtěl za sebe zaplatit sám. Nejspíš by se tam hádali ještě pěkně dlouho, jak ani jeden nechtěl ustoupit. Nakonec to Ashitaka vzdal a nechal za sebe zaplatit, ale až poté, co ho přemluvila Sakura. Poté všichni zamířili k sídlu klanu Namikaze. Tam se rozloučili s Leem a Tenten. Jak se totiž teď Ashitaka dozvěděl, od posledního útoku na Sakuru jí neustále s Hinatou přemlouvali, aby se nastěhovala k nim a že ona konečně svolila, takže teď bude bydlet také tady. Moc ho to však nepřekvapilo. Z vyprávění o jejich dobrodružstvích Ashitaka poznal, že pro Naruta je Sakura jako sestra, kterou nikdy neměl. To právě kvůli ní se tolik snažil Sasukeho přivést zpět k rozumu a do vesnice. To se mu však nepovedlo, protože Sasuke upadal čím dál tím víc do temnoty své pomsty, která pak vyvrcholila útokem na Konohu.
"Tak," ozval se Naruto, "teď ti ukážu tvůj pokoj, bratránku."
Ashitaka jen přikývl a následoval Naruta do domu. Společně vyšli do prvního patra.
"Pokoje napravo jsou moje a Hinaty, Ashoka má pokoj vedle nás. Do tvého pokoje vedou ty první dveře nalevo. Vedle tebe má pokoj Sakura." vysvětlil uspořádání Naruto. Ashitaka se na něj tázavě podíval.
"Proč mám takový pocit, že se mě tu dnes všichni snaží dát dohromady se Sakurou."
"Já za to nemůžu," bránil se Naruto. "Takhle to zařídila Ashoka." To Ashitaku překvapilo. Chtěl něco říci, když se ze zdola ozvala Hinata, aby šli dolů, že připravila nějaký čaj. Naruto jí odpověděl, že hned přijdou a vybídl Ashitaku, aby se nejdřív podíval do pokoje. Ten neváhal a otevřel dveře. Pokoj byl zařízen ve světle hnědém odstínu. Skříň, psací stůl, pohodlné křeslo, postel, vše bylo účelově rozestaveno. Vedle stolu byli další dveře, které vedly do koupelny. Ashitaka přešel k oknu a vyhlédl ven, kde se mu naskytl nádherný výhled do hlavní zahrady a na monument HoKagů. Otočil se zpět k Narutovi, který na něho hleděl a napjatě čekal na jeho reakci. Ashitaka se lehce usmál.
"Perfektní," řekl jen a bylo vidět, že Narutovi se ulevilo. Ashitaka si na postel odložil své vybavení a oblečení, zavřel dveře do pokoje a společně s Narutem sešli dolů na terasu, kde na ně čekaly dívky. Během příjemného posezení u čaje si povídali o různých věcech. Ashoka vyprávěla, co zažila v Zemi Sněhu, Ashitaka přidal pár veselých historek ze života v chrámu. Nakonec se pustili do rozebírání dnešního souboje. Naruto předložil několik strategií, jak by mohl Ashitaku porazit, ale ty mu byly vyvráceny. Ne však Ashitakou nebo Ashokou, ale Hinatou a Sakurou. Ta vypadala celou dobu, že se na něco chce zeptat, ale že nemá z nějakého důvodu dost odvahy. Nakonec se ale rozhoupala.
"Ashitako, co jsi to na mě použil za techniku," optala se, čímž upoutala pozornost ostatních, protože i je to zajímalo.
"Tak především," dal se do vysvětlování Ashitaka, "ta technika patří společně s ještě několika dalšími, které mohu použít, do Ryujutsu, tedy dračích technik. Jak už z názvu vyplývá, jsou to techniky draků, a tudíž jsou pro normálního člověka téměř nemožné. Jen některé byste mohli zvládnout i vy. Především pak tady Naruto. To, co jsem na tebe použil, se jmenuje Ryu suimin, dračí spánek. Tato technika uvrhne osobu, na kterou je použita do hlubokého spánku. V tomto spánku se oběti, pokud to tak mohu říci, zdají sny…."
"Sny?" nenechal ho domluvit Naruto. "Jaké sny? To jako noční můry? Na to stačí přece genjutsu."
"Kdyby si mě nechal domluvit, mohl jsem říct, že tohle jsou hezké sny. Nebo lépe, jsou to naše vytoužené fantazie. Což znamená dvě věci. Zaprvé, to, co se ti bude zdát, já nijak neovlivním. Vše je takříkajíc ve tvé režii. Za druhé, protože je to tvoje fantazie, nebudeš se chtít probudit." S tím se všichni podívali na Sakuru, která najednou zrudla jako rajče. Čeho si kromě Ashoky nikdo nevšiml, bylo to, že i Ashitakova tvář získala lehce rudý odstín. On viděl, co se jí zdálo, pomyslela si. Proto mu trvalo tak dlouho jí probudit, musel vstoupit do jejího podvědomí a vytáhnout jí zpět.
Poté nastalo ticho, které občas narušilo cinknutí hrnku o podšálek nebo lžičku. Nakonec se Ashitaka všem omluvil s tím, že je unaven a jde si odpočinout do pokoje. Po chvilce ho následovala i Ashoka.

Mezitím u Tsunade v kanceláři probírali Ashitakův souboj s ostatními.
"Ashitaka je opravdu silný a jestli je pravda, co říkal, tak až získá plnou kontrolu nad Izanagiho silou, stane se nepřemožitelným," konstatoval Asuma a Kurenai souhlasně přikývla. Takové genjutsu, jaké tu předvedl, ještě nikdy neviděla. Žádné pečetě, žádný nepřirozený pohyb. Nepoužil ani svého sharinganu.
"Navíc je zřejmě velmi zkušený a vyzná se v různých typech bojů. Jeho styl taijutsu jsem ještě nikdy neviděl a nepochybuji, že i já bych s ním měl problémy," mínil Gai.
"V neposlední řadě je opravdu rychlí," zapojil se do rozhovoru Neji. "Tenten na něj použila Soushouryuu a on se tomu vyhnul bez jediného škrábance a to se nehnul z místa." Na to všichni souhlasně přikývli. Ashitaka převyšoval svými schopnosti všechny shinobi ve vesnici.
"Co se týče jeho tvrzení, v nejmenším nepochybuji o tom, že nám řekl pravdu," řekla Tsunade. "Ashitaku znám už dlouho a podle mě byste těžko našli někoho tak čestného jako je on. A s vaším rozborem Ashitakových schopností také souhlasím. Rozhodně je mnohem dál než chuunin. Což mi nedává jinou možnost než ho rovnou povýšit na jounina pokud s tím všichni souhlasíte." A protože se nikdo neozval, vzala si Ashitakovu složku a doplnila kolonku hodnost s tím, že k tomu připsala velké S.
"Kdy mu to oznámíte," zeptal se Kakashi.
"Nejdříve tak za dva až tři dny," řekla, čímž si vysloužila překvapené pohledy svého okolí.
"Proč až tak pozdě," divila se Kurenai.
"Mám k tomu své důvody," řekla nesmlouvavě Tsunade. "A navíc Ashitaka bude mít aspoň čas si trochu podle sebe zařídit sídlo klanu Uchiha."

Ashitaka si četl jednu z knih, které se mu podařilo zachránit z chrámu, když někdo zaklepal na dveře.
"Dále," ozval se, aniž by zvedl oči od knihy. Do pokoje vstoupila Ashoka. Když si toho Ashitaka všiml, spěšně zavřel knihu a posadil se na posteli.
"Čekal jsem, že přijdeš, sestřičko," řekl a naznačil jí, aby si sedla do křesla naproti němu.
"Řekni mi, co se ve skutečnosti stalo," řekla bez obalu. To na ní měl Ashitaka rád. Nikdy nechodila zbytečně kolem horké kaše. "A taky bys mi mohl říct, co ti skutečně je. Nikdy jsi bolestmi hlavy netrpěl." Na to se Ashitaka jen smutně pousmál.
"Má bolest hlavy, nebo lépe řečeno očí, souvisí s tím, co se stalo v chrámu." řekl a opřel se o zeď. Chvíli jen tak koukal do stropu.
"Nebudu tady zbytečně rozebírat to, co jsem již řekl i ostatním, ale některé detaily ti musím říct," začal Ashitaka. V tu chvíli ho ale neposlouchala jen Ashoka. Dveře totiž zůstaly lehce pootevřené a za nimi stála Sakura, která si šla pro něco do pokoje. Když ale zaslechla, o čem se budou bavit, zvědavost jí nedala a ona zůstala a poslouchala.
"To mi je jasné," řekla Ashoka. "Nejprve bych ráda věděla, který bastard nás zradil."
"Tak tohle bude pro tebe možná dost velký šok. I pro mě byl a její smrt, měla na mě, tedy na moje oči, dost velký vliv."
"Ona? A jak to myslíš, že to mělo vliv na tvé oči?" divila se Ashoka. Sice věděla, že mezi strážci jsou i ženy, ale podle toho, co viděla si Ashitaka žádnou nepustil příliš blízko k tělu.
"No, po tvém odchodu jsem se totiž s někým sblížil. Doslova a do písmene jsem se do ní bláznivě zamiloval. Neuplynula chvíle, abychom nebyli spolu. A pak, během posledního boje se ukázalo, že ona je ten zrádce. A já neměl jinou možnost." řekl Ashitaka a z jeho hlasu byla cítit veliká bolest.
"Tak kdo to byl. Řekneš mi konečně její jméno,"
Ashitaka se na chvíli odmlčel, jako by se musel nutit do vyslovení toho jména.
"Tím zrádcem byla Arisawa Keiko," řekl nakonec přidušeným hlasem. "A ty už určitě víš, jaký to mělo vliv na mé oči, když jsem to byl já, kdo jí zabil."
Samozřejmě, že to Ashoka věděla. Dokonce to věděla i za dveřmi stojící Sakura.
"Mangekyou Sharingan," zašeptaly obě téměř neslyšně. Sakuru naštěstí nikdo neslyšel.
"Správně, Mangekyou Sharingan," přikývl Ashitaka. "Oči, které mají v dnešní době již jen čtyři lidé. Ale abych se vrátil zpět, můj souboj s Keiko byl dlouhý a vyčerpávající, takže jsem se k ostatním nestihl přidat včas. Když jsem došel na nádvoří, všichni už byli mrtví. Mezi mrtvými těly jsem našel i matku. Ta byla ještě naživu, i když těžce zraněná. To jí se podařilo ukrýt Izanagiho a tak mi řekla, kde je. Když jsem ho získal, společně s matkou jsme opustili chrám a spěchali jsme se někam ukrýt. Trvalo to týden a matčino zranění se čím dál tím víc zhoršovalo. Žádná má technika to nedokázala vyléčit. Jednoho dne nás polomrtvé a v mém případě téměř slepého našel Itachi a odvedl nás do svého úkrytu. Abys pochopila, celou tu dobu nás pronásledovali a já, abych je odrazil, jsem používal Mangekyou, což mělo samozřejmě vliv na mé oči. Strávili jsme tam něco kolem čtrnácti dnů během, kterých se k nám přidal i Nagato a Konan…." řekl Ashitaka a Ashoka mu skočila do řeči.
"Co tím myslíš, Nagato a Konan. Myslela jsem, že oni jsou v Akatsuki. Jsou to přece naši nepřátelé."
"To byla ze začátku pravda, ale když si Nagato uvědomil, že ho Madara ve skutečnosti využívá pro své vlastní záměry, společně s Konan od něj utekli. Aby se to ale nikdo nedozvěděl, pomocí Zetsuovi techniky přeměny, kterou dříve využil i Itachi, vytvořil jejich přesné klony, aby to vypadalo, že jsou pořád u Akatsuki. A jak jsem řekl, když se k nám připojili, všemožně se snažili matku zachránit, ale z nějakého nepochopitelného důvodu to nešlo. Mezitím jsme společně s Itachim zapečetili Izanagiho do mě. Po nějaké době, když už bylo jasné, že matka zemře, dostala nápad, jak alespoň mě vrátit zrak. Nesouhlasil jsem. Byl jsem proti tomu, ale matka mě přesvědčila, že je to nutné, abych byl schopný tě ochránit. Ty víš, co mám na mysli, že, sestřičko."
Na to Ashoka zkoprněle přikývla.
"Dala ti své oči."
Ashitaka souhlasně pokýval hlavou.
"Jenže to mělo i jiný účinek. Jak mi totiž řekla i ona měla Mangekyou Sharingan. Neptal jsem se, jak k němu přišla, ani proč nám to neřekla a ona byla evidentně ráda. Itachi mi tedy společně s Nagatem implantovali matčiny oči. Trvalo to týden, než jsem je mohl začít používat. Tento týden se matka držela naživu. V den, kdy jsem si mohl sundat obvazy a porozhlédnout se po okolí, jsem šel za matkou, abych jí poděkoval. Řekla mi, že je ráda, že alespoň já přežil a mohu znovu vidět. Řekla mi také tajemství, o kterém ale teď nemohu mluvit, protože jsem jí to slíbil. Poté vydechla naposled. Dlouho jsem u jejího těla seděl a plakal. Nakonec však smutek ustoupil a jeho místo zaplnila touha po pomstě. Itachi mě varoval, že to není dobrý nápad, protože se bál toho, abych nevyrazil za Sasukem už teď. Já jsem mu ale řekl, že nejsem takový hlupák, abych se vydal na sebevražednou misi. Navíc jsem ani nevěděl, kde bych měl hledat. To byl vlastně jeden z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodl vydat do Konohy." zakončil své vyprávění Ashitaka.
"Takže tady chceš akorát získat informace, abys mohl najít Sasukeho a zabít ho?" zeptala se ho sestra, ale v duchu se ho na to ptala i Sakura. "Nerada to říkám, ale podle toho, co jsem slyšela, byl takový i Sasuke. To hodláš klesnout na jeho úroveň, abys ho mohl zabít?"
"Samozřejmě, že ne." odpověděl jí Ashitaka a v jeho hlase bylo možné vycítit dosti velké podráždění. "Z počátku to tak mělo být, ale udály se jisté věci, které můj názor změnily, a navíc rozhodně nehodlám zradit své přátele, jako to udělal ten parchant. Až se vydám na cestu, požádám je o pomoc."
"To jsem ráda," řekla s jistým uvolněním Ashoka a měla se k odchodu.
"Ashoko," zastavil jí Ashitaka. "To, co jsem ti tu řekl, se nikdo zatím nesmí dozvědět. Hlavně ne Sakura." Tohle překvapilo jak Ashoku, tak Sakuru.
"Proč prosím tě," divila se.
"Nechci, aby si o mně mysleli, že jsem jako on. Obzvlášť Sakuře bych ho nerad připomínal."
"Jak myslíš, bratříčku. Já jim to tedy neřeknu, ale nepochybuji o tom, že by tě ostatní pochopili." Na to Ashitaka nic neřekl a Ashoka zamířila ke dveřím. Sakura si toho všimla a rychle vběhla do svého pokoje.