SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Dračí legenda I - 08 - Nový tým na scéně

Sakura si toho všimla a rychle vběhla do svého pokoje. Rychle za sebou zavřela dveře. Sedla si na postel a začala přemýšlet o tom, co právě slyšela. Proč by to neměla vědět? Proč se tolik bojí toho, co si o něm budou ostatní a hlavně ona myslet? Je pravda, že po tom, co slyšela, by si mohla myslet, že je stejný jako Sasuke, ale během té doby, co byl v nemocnici, zjistila, jak moc se od něj liší. Byl jeho úplným opakem. Jediné, co jí nahánělo hrůzu, bylo jeho spojení s Itachim, Nagatem a Konan. Sice už slyšela, že vyvraždit svůj klan dostal Itachi rozkazem, ale stále moc nevěřila Nagatovi a Konan. Vždyť to právě oni zaútočili na Konohu a málem jí zničili. Pak ale musela vzít v úvahu, to co řekl Ashitaka, tedy to, že Madara vytvořil jejich dokonalé klony. Což znamená, že skuteční Nagato a Konan nemusí mít vůbec nic společného s útokem na vesnici. V hlavě se jí rodilo čím dál tím víc otázek, které by ráda Ashitakovi dala, takže se tím radši už nezabývala.

Následující tři dny probíhaly přesně tak, jak Tsunade předpověděla. Když Ashitaka netrénoval nebo nepomáhal Narutovi a Hinatě, bylo možné ho najít v sídle klanu Uchiha, kde se pustil do demolice jednoho z vedlejších domů. Občas mu tam pomáhala i sestra a ostatní přátelé, ale většinou tam byl sám.
V den, kdy se Tsunade rozhodla, že konečně přestane Ashitaku trápit a poví mu o jeho povýšení, Ashitaka právě likvidoval zbytky střechy. Najednou se dole objevil ANBU. Ashitaka okamžitě všeho nechal a skočil dolu.
"Uchiho Namikaze Ashitako, za půl hodiny se máš společně s Haruno Sakurou, Uzumaki Namikaze Narutem a Hyuuga Hinatou dostavit k HoKage- sama," řekl a zmizel v bílém kouři. Ashitaka se tedy rozhodl, že toho pro dnešek nechá a vydal se do svého dočasného domova. Cestou potkal Sakuru, jak se baví s Ino, tak jí vyřídil vzkaz a pokračoval v cestě. V sídle klanu Namikaze pak narazil jak na Naruta, tak na Hinatu. Stejně tak jako Sakuře tak i jim vyřídil vzkaz a vyšel k sobě do pokoje. Okamžitě zapadl do koupelny, kde si dal rychlou osvěžující sprchu. Poté na sebe hodil oblečení jako obvykle v bílé barvě s černými ozdobami a sešel dolů, kde na něj už čekali Naruto s Hinatou a Sakura. Ashitaka se jen tak podíval na hodinky a zjistil, že mají sotva pět minut.
"Tsunade-baachan mě asi zabije," pronesl vztekle. "Dá mi půl hodiny a já stejně přijdu pozdě. Navíc vy taky. Proč jste prosím vás na mě čekali. Měli jste radši jít."
"Co se stresuješ, bratránku, za chvíli tam přece můžeme být," řekl Naruto a napřáhl k němu ruku. Ashitaka na něho chvíli nechápavě koukal, ale pak mu to došlo.
"Pravda. Já stále zapomínat, s kým mám tu čest. Mělo mě napadnout, že tu techniku taky ovládáš."
"To chceš říct, že ty taky?" optal se ho s úsměvem Naruto a Ashitaka přikývl. Než se mohla Sakura zeptat, o čem to ti dva mluví, Naruto popadl Hinatu a se žlutým zábleskem zmizel. Ashitaka tedy přistoupil k Sakuře a nabídl jí ruku. Ta jí s lehkým zaváháním přijala, ale strach z ní opadl, když se zahleděla do usměvavé Ashitakovy tváře. Pak i oni zmizeli, ale s bílým zábleskem.
Tsunade seděla v kanceláři, když pod dveřmi zahlédla žlutý záblesk, který následovalo zaklepání. Poté do místnosti vešel Naruto s Hinatou. Než Naruto stihl zavřít dveře, bíle se zablesklo a objevil se Ashitaka se Sakurou.
"Tak to vypadá," řekla Tsunade s úsměvem, "že do Konohy se vrátil Žlutý blesk a přibyl nám i Bílý." Tím si vysloužila nechápavý pohled od Ashitaky. Naruto si toho všiml.
"Mému otci se říkalo Žlutý blesk z Konohy, právě kvůli této technice," řekl na vysvětlenou a Ashitaka pochopil a přikývl.
"Proč jsi nás volala Tsunade-baachan," optal se Naruto, ale ta mu gestem ruky naznačila, ať si sedne, že ještě na někoho čekají. Po necelých deseti minutách přišli ještě Ashoka společně s Kakashim a dvěma dívkami. Jednu Ashitaka hned poznal. Byla to Hanabi, Hinatina mladší sestra, ale druhou neznal.
"Tak můžeme tedy začít, když už jsme tu všichni," řekla Tsunade, zvedla se ze židle a přešla k Ashitakovi.
"Uchiho Namikaze Ashitako, tímto tě povyšuji do hodnosti jounin," řekla a vyrazila tak tím Ashitakovi dech. Ostatní také vypadali překvapeně, ale ne tak jako on. Ashitaka poklekl na koleno a sklonil hlavu.
"Děkuji, HoKage-sama. Slibuji, že vás nikdy nezklamu," řekl obřadně. Na to se Tsunade usmála a pokynula mu, ať vstane.
"V tuto chvíli je tu tedy ještě něco, co musíme vyřídit. Jakožto jounin máš teď na vybranou z několika možností. Můžeš se stát členem ANBU jednotek, které spadají pode mě a Radu Starších, můžeš učit na Akademii nebo dostaneš na starost tým." řekla mu a čekala na jeho odpověď. Ashitaka se chvíli zamyslel a pohledem přeletěl po všech přítomných. Pak se otočil zpět k Tsunade.
"Co takhle možnost, že se přidám k ANBU, ale současně budu mít svůj tým," zeptal se. Tsunade na něj překvapeně hleděla. Byla sice pravda, že několik členů ANBU vedou tým, jako například Kakashi nebo Yamato, ale u Ashitaky s tím z nějakého důvodu nepočítala.
"No, to je taky možnost, ale myslela jsem…."
"Myslela jste, že to nebudu zvládat, že?" zeptal se s úsměvem a Tsunade přikývla. "Nevidím důvod, proč bych to neměl zvládat. Proto bych se rád přiklonil k poslední možnosti."
"Dobře. V tom případě ti mohu představit tvé týmové partnerky," řekla a ukázala na Hanabi a druhou dívku, čímž k nim opět přivedla pozornost.
"Takže tým 13 bude tvořen tebou, pak Hyuuga Hanabi a Kurama Yakumo. Dále pak, pokud budeš ty i ona chtít, to může být tvá sestra Ashoka." S tím se všichni podívali po v rohu stojící Ashoce.
"Samozřejmě, že chci být součástí týmu 13. Tedy pokud bratříček nemá nic proti," řekla vesele Ashoka. Ashitaka při tom udělal velice zadumaný výraz, čímž všechny přítomné rozesmál.
"Co mám s tebou dělat. No dobrá, budeš tedy s námi."
"V tom případě," řekla Tsunade a vzala do rukou čtyři složky, ve kterých poznal svou a Ashočinu, a dala je do větší složky s velkým číslem třináct, "je tímto oficiálně vytvořen tým 13, který bude s největší pravděpodobností nejvíce spolupracovat s týmem 7. Teď už vás nebudu zdržovat, protože si určitě máte co říci." Tím jim dala Tsunade najevo, že mohou odejít. Všichni se uklonili a odešli.
Když vyšli ven, Ashitaka se zastavil a zkoumavým pohledem přelétal z Hanabi na Yakumo. Ty to evidentně dost znervózňovalo, protože se mírně třásly.
"Jaké je vaše hodnost," optal se jich najednou, až sebou obě postrašeně cukly.
"Chuunini," odpověděla mu Hanabi a Yakumo přikývla.
"A spolu jste už někdy spolupracovaly?"
"Obě jsme z jednoho týmu," řekla tentokrát Yakumo. Na to se Ashitaka pousmál.
"Dobře, velmi dobře. To mi alespoň trochu usnadní práci. Protože jste chuuninové, tak máte už nějaké zkušenosti z misí a navíc jste z jednoho týmu. Sice nevím, jaký byl váš předchozí mistr, doufám, že spolu budeme dobře vycházet. A jen tak mimochodem, pokud budeme někde o samotě nebo v přítomnosti týmu 7, budete mě oslovovat jen jménem. Nejsem zas o tolik starší než vy a dost by mě lezlo na nervy, kdybyste mě označovali jako svého mistra. Samozřejmě pokud s námi bude někdo cizí, budu to muset přežít." řekl a přátelsky se na ně usmál, čímž chtěl dosáhnout toho, že z něho přestanou mít takový přehnaný respekt, který projevovaly svým postojem. "A pokud nic nenamítáte, tak vás zvu všechny na jídlo. Platím já," dodal, když viděl jak se Naruto nadechuje. Ten se jen usmál a zavrtěl hlavou.
"Tak o tohle jsem se s tebou nechtěl dohadovat. Já jen to, že my máme ještě něco na práci," řekl a ukázal na sebe, Hinatu, Sakuru a Ashoku.
"A já," přidal se Kakashi, "mám taky ještě něco na práci." A s pufnutím zmizel.
"Doufám, že vy mi košem nedáte," optal se Hanabi a Yakumo, načež obě dívky přikývli, že půjdou. Ashitaka se tedy s ostatními rozloučil a spolu s děvčaty zamířil do Ichiraku. Když už dojídali druhou porci rámenu, objevila se tam Sakura, jestli by jí Hanabi a Yakumo nemohly s něčím pomoci. Ani jedna neměla nic proti a tak Ashitaka souhlasil. On sám si dal ještě jednu porci. Pak se rozloučil s Ayame a Teuchim a zamířil do svého klanového sídla, kde se chtěl pustit do úklidu knihovny v hlavním domě. Třídění mu zabralo daleko více času, než čekal, takže ho ani moc nepřekvapilo, když se tam objevila Ashoka jestli s něčím nechce pomoc.
"To je dobré," řekl jí s úsměvem. "Stejně už končím." A s tím oba vyšli ven a namířili si to k Narutovi, který stál před bránou. Jak se ukázalo, i on se přišel poptat, jestli není něco potřeba. Společně se pak vydali do čtvrti klanu Namikaze a nijak nespěchali. Během cesty si Ashitaka všiml, že Ashoka a Naruto se mezi sebou na něčem pohledy domlouvají. Sice věděl, že v Konoze mu žádné nebezpečí očividně nehrozí, ale i tak z toho neměl dobrý pocit. Nejspíš se to zračilo i na jeho tváři, protože si toho Ashoka všimla.
"Děje se něco?" optala se ho se starostí v hlase. To Ashitaku trochu probudilo.
"Co by se mělo dít?" zeptal se jí a nasadil svůj lehký úsměv.
"Tvářil ses, jako bys čekal konec světa," řekl Naruto.
"Vážně? Jen jsem se trochu zamyslel a přemítal o možné budoucnosti."
"Pokud jde o budoucnost, vždy se můžeš spolehnout na mojí pomoc," řekl vážným tónem Naruto, což Ashitaku trochu překvapilo. Za tu dobu, co byl v Konoze ho nikdy neslyšel takhle mluvit.
"Já vím, Naruto. To samé platí i u mě. Pokud budeš potřebovat pomoc, nikdy neřeknu ne," řekl stejně vážně Ashitaka. Když je Ashoka tak pozorovala, uvědomila si, že ti dva si jsou mnohem více podobní než rozdílní.
Pomalu došli až do čtvrti klanu Namikaze a Ashitakovi se začalo zdát, že není něco v pořádku. Vždycky tu byl klid, jedinými obyvateli čtvrti byli Naruto a Hinata. Pokaždé tu však byl někdo z přátel, aby jim pomohli s rekonstrukcí nebo si jen tak ve volnu popovídat. Teď to však bylo jiné, klid byl až příliš veliký. Než se stihl na něco Naruta nebo Ashoky zeptat, popadla ho Ashoka za levou ruku a Naruto za pravou a v tom okamžiku se se zábleskem přemístili pryč. Než se Ashitaka vzpamatoval, stál uvnitř haly vedle Akademie, kde byli snad všichni shinobi z vesnice.
"Snad sis nemyslel," řekl usmívající se Naruto, "že tvé povýšení neoslavíme."
Než Ashitaka stačil něco namítnout, už se k němu všichni hrnuli, aby mu poblahopřáli. Dopředu se tlačily nejvíce dívky a obzvlášť ty, které ani neznal. Nejspíš chtěli využít situace a ukázat se mu. Samozřejmě tu byli i jeho přátelé. Po chvilce to přišlo už Ashitakovi skoro nekonečné a nejspíš se mu to i trochu zračilo ve tváři, protože se znovu ozval Naruto. Stál na pódiu na opačné straně a vedle sebe měl Hinatu.
"Jsem rád, že se vás tu sešlo tolik. Doufám, že to bratránkovi nebude vadit, je to přece jeho oslava, ale rád bych toho využil a něco oznámil." Ashitaka si oddechl, čekal něco jiného. "Přesně za týden se budeme já a Hinata brát." Po tomto prohlášení nastalo na okamžik hrobové ticho, které se vzápětí proměnilo v hromový jásot. Ashitaku to moc nepřekvapilo. Popravdě mu to Naruto řekl již před nějakou dobou. Navíc byl rád, protože teď na něj nebude upřena taková pozornost.
"A teď tady mému drahému bratránkovi ukážeme, jak se slaví tady u nás v Konoze." řekl Naruto a s tím se ozvala hudba.

Když se Ashitaka druhý den probudil, neskutečně ho bolela hlava, oči ho pálily a v rukou i nohách pociťoval slabost.
"Tak tohle bylo poprvé a taky naposledy, co jsem takhle něco oslavoval," řekl si pro sebe a s námahou se zvedl z postele. Nijak moc se nerozmýšlel a zamířil okamžitě do koupelny, kde si dal ledovou sprchu na probuzení. Poté se oblékl do věcí, které používal při tréninku.
"Jak to jen mistr říkal, nejlepší na kocovinu je pořádný trénink. No uvidíme, co je na tom pravdy." S tím ze skříně vytáhl neuvěřitelně krásnou katanu a vyšel z pokoje. V co největší tichosti sešel dolů a měl v úmyslu si to zamířit přes zahradu k bráně a pak na menší mýtinu, když se za ním ozval hlas.
"Kampak, kampak, bratříčku." Ashitaka se otočil a spatřil, jak na terase sedí Ashoka ještě v županu. "Já si myslela, že už jsi to zvládl." řekla a ukázala na katanu v Ashitakových rukách. Ten se jen smutně pousmál.
"Kdybych zvládl plnou sílu Senbonzakury, tak se nemuseli stát ty strašné věci. Ne, ne, sestřičko, ještě to nemám plně pod kontrolou. A proto musím trénovat. Nehodlám připustit, aby se historie opakovala i tady." Ashoka se zvedla a přešla k němu. Chvíli mu hleděla do očí a pak ho pohladila po tváři.
"Nemusíš se přece za nic omlouvat ani stydět. Já ani nikdo jiný ti nic nevyčítá. Navíc bys na sebe měl být pyšný. Jsi první člověk po tolika stoletích, který byl aspoň částečně schopen ovládnout Senbonzakuru a tvůj útok je nebezpečnější než kdejaké ninjutsu. Na jeho skutečnou sílu si musíš holt zvyknout, jako na své oči." řekla a usmála se na něj. "Hlavně se dnes moc nevysiluj. Máš přece dnes ještě nějakou práci," dodala. Ashitaka přikývl a zamířil si to na vyhlídnutý plácek.
Když odtamtud po necelé hodince odcházel, mýtina byla úplně rozrytá a několik stromu přišlo o větve. Při návratu ho ani moc nepřekvapilo, že všichni ještě spí. Po včerejšku budou spát přinejmenším do oběda, pomyslel si. Vešel do svého pokoje, uklidil katanu zpět do skříně a vzal si čisté oblečení. Pak sáhl do jedné z přihrádek a vytáhl nádherně zdobenou flétnu.
"Už je to nějaká doba, co jsem si na tebe zahrál," řekl si sám pro sebe. Okamžik přemýšlel, ale pak se rozhodl, vyšel z pokoje a zamířil do zahrady, kde se posadil pod rozkvetlou sakuru. Nějakou dobu tam jen tak seděl, než se zavřenýma očima přiložil flétnu ke rtům a začal potichu hrát. Když po chvilce oči znovu otevřel, všiml si, že tu už není sám. Naproti němu na verandě seděla Sakura a poslouchala ho. Trochu ho to překvapilo, ale hrát nepřestal.

4.333335
Průměr: 4.3 (3 hlasy)