SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Dračí legenda I - 09 - Špatná zpráva

Nějakou dobu tam jen tak seděl, než se zavřenýma očima přiložil flétnu ke rtům a začal potichu hrát. Když po chvilce oči znovu otevřel, všiml si, že tu už není sám. Naproti němu na verandě seděla Sakura opřená o sloup a poslouchala ho. Trochu ho to překvapilo, ale hrát nepřestal. Hrál ještě několik minut, přičemž ho Sakura pozorovala zasněným pohledem. Jakmile Ashitaka dohrál, rozhostilo se mezi nimi ticho, které přerušila Sakura.
„Je něco co neumíš?“ optala se ho. Tahle otázka Ashitaku překvapila.
„Co tím myslíš?“
Sakura od něj odvrátila pohled a zahleděla se na jasné nebe.
„No, jsi neuvěřitelně silný, ovládáš ninjutsu a genjutsu jako nikdo jiný a i tvé taijutsu je jedinečné. Navíc jsi chytrý, evidentně máš rád hudbu a jsi,“ na chvíli se zarazila, jakoby nevěděla jak to říct, „a jsi pohledný.“ Vymáčkla se. „Prostě mi připadáš až moc dokonalý na to, aby to byla skutečnost.“ Tímhle vyrazila Ashitakovi dech. Za celou dobu ho nikdo nikdy nepovažoval za dokonalého a ani on sám si tak nepřipadal. Zvedl se ze svého místa a přisedl si k Sakuře na verandu a stejně jako ona se opřel o sloup, zády k ní.
„Sice toho umím opravdu dost, ale musí být ještě spousta věcí, které neumím, i když mě teď nic konkrétního nenapadá.“
Chvíli tam tak spolu tiše seděli, když si Ashitaka všiml, že se Sakura mírně třese. Pravda, bylo léto, ale dnešní ráno bylo chladné. Bez jakéhokoliv slova si sundal plášť a i přes Sakuřiny protesty jí jím přikryl.
Znovu se mezi nimi rozhostilo ticho, které nikdo nechtěl přerušit. Nakonec Ashitaka přece jen promluvil.
„Zvláštní.“
„Co je zvláštní?“ optala se ho Sakura.
„Nikdy bych nevěřil, že se někde budu cítit tak dobře nebo že budu mít tolik přátel jako tady,“ řekl Ashitaka. Sakura se na něj překvapeně podívala. Ashitaka nikdy moc o svém životě předchozím životě nemluvil.
„Připadá mi, jako bych chrám nikdy neopustil. Život tady je zábavný a dobrodružný, ale stejně tak klidný. Lidé jsou tu ochotní ti pomoc, ať už jde o cokoliv. A díky tobě, Narutovi, Hinatě a ostatním se cítím jako bych byl v ráji,“ řekl a s úsměvem se podíval na Sakuru. „Změnili jste celý můj život, tak jako nikdo předtím.“
I ty jsi změnil můj život, chtěla říct, ale nějak se k tomu nemohla odhodlat. Ještě chvilku tam mlčky seděli, když se Ashitaka zvedl se slovy, že se musí znovu pustit do práce na obnově sídla. Sakura se zvedla přesně ve stejný okamžik jako on a teď stáli proti sobě a hleděli si do očí. Najednou se Sakura odhodlala a políbila Ashitaku. Ani nevěděla, co jí to napadlo nebo kde k tomu vzala odvahu. Jakmile se od sebe oddělili, zrudla jako rajče a vběhla do domu. Ashitaka tam zůstal stát jako socha. Tohle nečekal. Po chvilce, když ho tělo zase poslouchalo, se dotkl rtů, na které ho před chvílí Sakura políbila. Přece jen mám důvod tady zůstat, pomyslel si.
To, co se stalo na zahradě pozorovaly ve stejný okamžik další tři osoby, které z toho měly neskutečnou radost.

Ashitaka se věnoval zrovna práci na zahradě, když k němu přišly jeho svěřenkyně.
„Ashitako-sensei,“ ozvala se Yakumo, která věděla, že tohle oslovení určitě zapůsobí a měla pravdu. Ashitaka se otočil.
„Myslím, že jsem něco říkal o tomhle oslovení.“
„To ano,“ souhlasila Yakumo, „ale jinak byste si nás asi nevšiml.“ Na to Hanabi s pobaveným úsměvem přikývla. Ashitaka se taky usmál.
„No dobrá. Pro teď ti to odpustím,“ řekl, zvedl se a zamířil k nádobě, ve které byla voda na opláchnutí rukou.
„Takže, co budeme dělat?“ optala se Hanabi.
„No, Hokage-sama nám zatím nepřidělila žádnou misi a já také nemám, co bych vám tady přidělil, takže mě napadlo, že byste si možná rády přečetly něco z mé knihovny,“ a s tím zamířil do domu následován dívkami. Zavedl je do místnosti, kde bylo plno regálů plných knih a různých svitků. Chvíli mezi nimi procházel, až evidentně narazil na to, co jim chtěl půjčit. Když se k nim vracel, nesl dvě knihy a několik svitků. Každé z dívek dal jednu knihu. Ty se na něj chvíli dívaly dosti nechápavě, ale jakmile je otevřely, jejich výraz se změnil v naprostý úžas. Ashitaka se musel usmát.
„Myslel jsem, že by se vám mohly líbit.“
Hanabi ani Yakumo se nezmohly na slovo a tak jen přikývly.
„V těch svitcích jsou pak různá doplnění a nějaké strategie boje, které možná ještě neznáte. A ještě něco než vás tu nechám. Slibte mi, že bez mého dozoru nebudete zkoušet žádnou z technik. Většina je zatím nad vaší úroveň a mohly by vás stát život, ale podle mě je dobře, když se s nimi seznámíte i když jen teoreticky.“
Obě dívky mu tedy slíbily, že nic zkoušet nebudou, načež Ashitaka odešel. Yakumo a Hanabi také nezůstaly v knihovně. Venku bylo hezky, tak si vzaly knihy i svitky a šly si sednout ven, kde se bez meškání pustily do četby.
Zatím co dívky studovaly knihy a svitky, které jim pro dnešek vybral, Ashitaka šel ven na zahradu a pustil se do svého pravidelného tréninku. Cvičil už dobrou hodinu, když si všiml, že k němu po obloze míří nějaký pták. Přestal tedy a čekal, co se bude dít. Za okamžik už mohl poznat, že onen pták je Haku, orel, kterého nechal u Itachiho, aby ho měl jak kontaktovat. Trochu ho to zarazilo a vyvedlo z míry. To, že ho Itachi poslal, znamená, že se stalo nebo stane něco špatného. Během chvilky byl Haku u něj a Ashitaka si od něj vzal svitek, který měl připevněný na zádech. Jak se obával, to co si přečetl, nebylo vůbec veselé.
Ve stejnou dobu, co si Ashitaka pročítal svitek, do sídla zavítala Sakura. Tsunade jí poslala pro Ashitaku, neboť měla pro něj úkol. Protože ho nikde nemohla najít, zamířila sem. Venku uviděla Hanabi i Yakumo, takže jí bylo jasné, že tu bude i Ashitaka. Sakuřina příchodu si všimla první Hanabi.
"Sakuro-san, hledáš Ashitaku," zeptala se jí vesele, načež Sakura přikývla.
"Mistr je na zahradě," ozvala se Yakumo aniž by zvedla oči od knihy, kterou četla. "Jestli chceš, můžu pro něj dojít."
"To je dobré, já trefím," řekla. Když kolem nich procházela, podívala se, jakou knihu to Yakumo čte. Okamžitě poznala písmo, kterou byla napsána. Uvnitř musely být snad všechny Ashitakovi genjutsu, došlo jí. Dál nemeškala a šla rovnou do zahrady, kde našla Ashitaku, jak zachmuřeně hledí do nějakého svitku.
"Děje se něco, Ashitako," optala se starostlivě. Ten se na ní podíval a z jeho pohledu bylo poznat, že ať už je v tom svitku cokoliv, dobré to určitě není.
"Obávám se, že Konoze hrozí velké nebezpečí. Musím okamžitě za Tsunade-sama," řekl a aniž by čekal na Sakuru, vyrazil pryč. Na verandě se najednou zarazil a otočil se zpět k Sakuře.
"Omlouvám se za své chování, potřebovala si něco," optal se.
"Vlastně mě poslala Tsunade-sama. Chce s tebou mluvit."
Ashitaka přikývl, došel Sakuře a nabídl jí ruku. Ta, protože už věděla, co bude následovat, ji bez jakéhokoliv ostychu přijala. Bíle se zablesklo a byli pryč.

Tsunade seděla ve své kanceláři a pročítala zprávu, kterou dostala, když se najednou před ní objevil Ashitaka se Sakurou.
"Jsem ráda, že jsi přišel Ashitako, mám pro tebe úkol…“ řekla, ale Ashitaka ji nenechal domluvit.
"Obávám se, že to budeš muset přidělit někomu jinému," a s tím jí podal svitek. Tsunade na něj chvíli nechápavě hleděla, ale pak se dala do čtení. S každým řádkem byla její tvář více a více zachmuřená. Když ho dočetla, podala ho zpět Ashitakovi.
"Jak moc jsou ty informace důvěryhodné," optala se ho.
"Za jejich pravost ručím svým životem," řekl neochvějně Ashitaka. Na to Tsunade jen přikývla.
"Takže už mají sedm Bijuu. Poslední, kteří zbývají, jsou osmi- a devítiocasý."
"Proto chci do vesnice přivést tři shinobi, kteří mi pomůžou s tím, co mám v plánu."
"Koho máš na mysli, Ashitako," optala se ho Sakura. Ashitaka se z hluboka nadechl, než něco řekl.
"Uchihu Itachiho, Konan a Uzumaki Nagata," řekl, aniž by odvrátil pohled od Tsunade. Ta se teď na něj dívala jako na naprostého šílence.
"Děláš si legraci," vyjela na něj. "Všichni to jsou zločinci třídy S a navíc patří k Akatsuki."
"To není tak úplně pravda, Tsunade. A ty to moc dobře víš," řekl Ashitaka a jeho pohled ztvrdl. "To na rozkaz Rady Starších vyvraždil Itachi klan Uchiha, který chystal ve vesnici převrat. A pokud jde o Konan a Nagata. Je pravda, že to oni založili Akatsuki. Ale cíle původní Akatsuki byly úplně jiné. Za to, že se ubírají touto cestou, může Madara. Když si Nagato uvědomil, že s ním Madara manipuluje, rozhodl se společně s Konan odejít. To samozřejmě Madara nemohl připustit, tak s pomocí Zetsuovi techniky přeměny vytvořil jejich dokonalé klony a podle mých informací to byly právě klony, které zaútočily na Konohu."
Tsunade dlouho mlčela. Už to vypadalo, že Ashitaka bude muset najít jiný způsob uskutečnění svých plánu. Nakonec však Tsunade promluvila.
"Dobrá. Protože tě znám, budu ti věřit. Povolím jejich příchod do vesnice a Itachiho znovunavrátím mezi shinobi Konohy, pokud to bude chtít, ale mám podmínku." řekla a pohlédla upřeně do Ashitakových očí, který jí pohled vracel.
"Cokoliv si budete přát, HoKage-sama."
"Budou pod neustálým dohledem, dokud se nepřesvědčím, že pro nás nepředstavují nebezpečí." Ashitaka přikývl a měl se k odchodu, ale Tsunade ho zastavila.
"Koho sebou vezmeš?" optala se.
"Můj tým tu musí zůstat kvůli přípravě Narutovi a Hinatiny svatby, kteří tu samozřejmě taky zůstanou. Takže jsem plánoval jít sám, ale jestli se mnou chceš někoho poslat, tak klidně." řekl, aniž by se otočil.
Tsunade chvíli přemýšlela, ale pak se rozhodla pro nejlepší a nejrychlejší řešení.
"Půjdou s tebou Sakura a Kakashi."

4.5
Průměr: 4.5 (4 hlasy)