Hi-Tech - Update 2 - Letecký den

Konečně mě pustili z nemocnice. Sotva jsem byl ze dveří, už jsem si Mai, která mě doprovázela, stěžoval: ”Ach, díky bohu. Díky, díky! Konečně můžu jít do školy!!” Skákal jsem do vzduchu radostí. Mai se na mě divně podívala. ”Odkdy ty rád chodíš do školy?”
Ukázal jsem jí Teka. ”Od chvíle, co jsem tam musel být s ním!” Tek seděl na zemi k nám zády. Otočil hlavu a vyplázl jazyk. ”Jste se zase pohádali?”
”To on si nedá s kalhotkami pokoj!” Stěžoval jsem si. ”Je horší než teenager!”
”Závidíš mi, že mám tak vzrušující koníček!”
”Na tomhle není co závidět! Víš jak mi bylo trapně, když si za mnou sestřičky přišli stěžovat?”
Zase na mě vyplázl jazyk. ”Sem snad ty, abych to věděl?” Začínal jsem pomalu a jistě soptit.
Mai mi poklepala na rameno. ”Eh?”
”Buďte už oba zticha!” Přísně si nás oba změřila a povzdechla si.

Druhý den jsem letěl do školy. ”Proč si mi sakra sežral budík?!?”
”Budil mě!”
”Budíky mají budit!!”
”Měl budit tebe a ne mě!” Rozčiloval se.
”Sakra...! Promiňte!” Křičel jsem přes rameno na jednu paní, kterou jsem málem porazil. Taky mi náležitě hubovala.
Do školy jsem vběhl s pěti minutovým zpožděním. Mariko-sensei mě naštěstí nechala v klidu vydýchat. Alespoň někdo měl na mě ohledy.

”Doufám, že máš úkol. Víš přeci, že jsem zástupkyně třídy.” šeptala mi Mai. Vrátil jsem jí vítězoslavný úsměv.
Připojil jsem PP k lavici a vyvolal jsem si holografický dotykový panel. Šlo v podstatě o větší verzi PP panelu. ”Eh?... Kam jsem to sakra uložil...?”
”Řííííh...” Ozvalo se na celou třídu.
”Ty, Teku?” Podezíravě jsem se ho zeptal.
”Hmmm?” Ležel na boku a v puse žužlal stéblo.
”Nevíš, co se stalo s tou složkou, co tu byla?” Ukazoval jsem prstem do adresáře.
”Jo.” Posadil se do tureckého sedu. ”Vypadala nedůležitě, tak jsem si ji dal k snídani.”
Naježil jsem se vzteky, popadl jsem stůl a začal jsem s ním třást. ”Ty bastarde!!! To byl můj domácí úkol!! Jak jsi ho mohl sežrat!!!”
”Přestaň!.... Dost! Vždyť víš.... Brghrkh...!” Po celém systému lítaly jeho zvratky. Upustil jsem stůl a musel jsem se odvrátit. Tyhle systémy totiž mají full-HD. Několik slabších spolužáků si muselo náhle odskočit.

”Hele...” Čvachtavě zahrabal a vytáhl něco, co vypadalo jako slizký papír. ”Ještě je to docela čitelný.”
Zařval jsem: ”Okamžitě vyčisti systém!! Hned!!”, a odpojil jsem PP, abych nedostal nutkání si rychle odskočit.
”Eeeeeeeee.....” Tek vzdychal a nenápadně se otočil. Za zády mu stála netrpělivá a zamračená Memo, která na něj dohlížela.
Do přestávky na oběd jsem si musel vystaral s papírem a tužkou. 'Ty mi aspoň nezmění konzistenci...' Konečně zazvonilo. Protáhl jsem se. ”Úklid systému byl dokončen.” Nahlásila mi Memo.
”Díky moc, Memo.”
”Mám hlad...” skuhral Tek a žužlal v puse stéblo.

Oběd jsem měli vždycky ve školní jídelně. Zamyšleně jsem se podíval na svoji porci. ”Co je?” zeptala se mě Mai.
”Tak mě napadá.... Potřebují AIGiové jíst?”
”Nikdy. My AIGiové nic takového nepotřebujeme.” Odpověděla mi Memo.
”Ale já mám hlad!” Skuhral Tek.
Povzdech jsem si. ”Asi tě budu muset vzít na prohlídku.” Tek vyskočil na nohy a začal vyděšeně ječet: ”Nééééé!! Budou mě rozebírat, pitvat a nimrat se ve mně!!!” Lítal po celém systému a nakonec si na hlavu narazil koš.
”Co to zase děláš?”
”Maskuju se!”

”Myslím, že potřebuje zkontrolovat kontrolní součet.” Navrhla Memo a Tek si na sebe narazil ten koš ještě víc, až rupl a zůstal mu na krku. Vypadal jako chodící lampa. Smích mě brzy přemohl a Mai se přidala. Jen Memo kroutila nevěřícně hlavou a Tek okousával okraj koše.
Nakonec to dopadlo, tak jak to dopadlo... Přišel jsem o další ikonu. Po zbytek školy jsem pak Teka neviděl. Občas jsem ho zahlédl, jak přebíhá ze složky do složky. 'Šíš. Taky by se už mohl uklidnit. … Vzdech … Centrála ho musí vážně děsit.'
Slitoval jsem se nad ním a do centrály, hlavního střediska A.I.G. pro kontrolu AI guardů, jsme nešli. ”Eh? Tenhle plakát si nepamatuji.” Přišel jsem blíž k hlavní nástěnce ve škole. Vedle užitečných informací se tu vyvěšovaly i pozvánky na různé kulturní i zábavní akce.

”Letecký AI den? … Eeh?”
”Co to je?” zeptal se mě Tek, který vykukoval zpoza 'My PP' ikony.
”Letadla na dálkové ovládání jsou řízena pomocí speciálního AIGiho. Předvádějí různé akrobatické kousky a zároveň to slouží i jako dobrá kontrola, jak dobře AI dokáže vyhodnotit situaci a jak dobrá je jeho reakce.” Vysvětloval jsem mu cestou domů. ”AI je už všude. Než se dostanou do reálného provozu jsou často takovým to způsobem zkoušeny.”
”Co se jít podívat? Zní to jako legrace.”
”To není špatný nápad, ale...” Výhružně jsem zvedl prst. ”Jestli budeš dělat potíže, zavřu tě do bezpečnostní oblasti. Jasný?”
Horlivě mi přikyvoval.

Když jsem se dostal domů, šel jsem si udělat večeři a pak jsem vypracovával úkoly. Když jsem měl asi polovinu hotovou, uslyšel jsem kručení v břiše. ”To nejsem já... Teku?”
Nikde se neukázal. ”Teku?!” Zvýšil jsem trochu hlas. Vylezl. ”Co je?” Snažil se tvářit jako by nic, jenže žaludek ho vzápětí prozradil.
”Vážně ti kručí v břiše. … Jak je to možný?”
”Prostě to tak je.” Dřepl si. ”... hladový...” Vedle něj se objevila nová složka. ”Eh?”
”Tahle složka co se jmenuje T.E.K. … Vidíš ji?” Přikývl.
”Tak v ní budeš mít data co můžeš jíst.” Nejdřív nechápavě zamrkal a pak se rozzářil. ”Vážně?” Přikývl jsem. ”Je celá tvoje. … Počkej až ti tam něco nahraji!...šíš...”

Tek slastně ležel na zemi a něco si ze spánku mumlal. 'Hmmm... 100Mb dat? … Jak dlouho mu to vydrží? A co typ dat?... Je 100Mb obrázků stejně výživných jako 100Mb hudby?' Takhle jsem přemýšlel ještě hodinu a pak jsem šel spát.

O 10 dní později jsem trávil pauzu na oběd na střeše školní budovy. ”Tak Teku, podle mých pozorování spotřebováváš zhruba 15Mb dat za den. Víc ti vyhovuje méně velkých souborů než hodně malých.” Zahleděl jsem se do poznámek. Tek mi přikyvoval. ”A čím složitější algoritmus tím výživnější!” Přidal si svou.
”Ale co ti nejvíc chutná?”
”Malware!!” Mlsně se olízl a pohladil si bříško. ”Mňam, mňam...”
”Takže je to jednoduchý. Stačí se sem tam podívat po veřejných serverech. Na těch se vždycky něco najde.”
”Tohle je super... já se najím a ještě udělám něco užitečného.... A co půjdeme na ten letecký den?”
”Jasně, že jo. Je to tuhle neděli, můžeme tam být od samotného rána.”
Tek se radoval. Během těch deset dní jsem se o Tekovi naučil spoustu věcí. Dokáže dobře lézt na nervy, ale také umí být velkou podporou.

”Sheiji, co ty tady?” Zavolala na mě Mai. ”Jen si prohlížím výsledky našeho výzkumu.” V krátkosti jsem jí vše vyložil. ”Stejně si myslím, že by jsi měl vzít Teka na kontrolu. Tohle chování není normální!”
”No tak Mai nebuď tak skeptická! Já vím, že jsme se dost hádali, ale to už je pryč.” Odporoval jsem jí. ”Všechno je v naprostém pořádku.”
”Když myslíš.”
”Nechceš jít na letecký AI den? Je to tuhle neděli.”
”Nemůžu, jedu k babičce.” Smutně si povzdechla. ”Ale dík za pozvání, pak mi o tom budeš vyprávět.”
Zazvonilo a mi se vrátili do třídy.

Zbytek týdne uběhl bez větších problémů, jen pár virů ve škole, o které se Tek s gurmánskou radostí rád postaral. ”Tady je to velký!” Tekův hologram mi seděl na rameni.
”Jup, jsme na střeše největší letecké společnosti, ta tuhle akci taky pořádá.” Vysvětloval jsem mu. ”A společnost A.I.G. a.s. tu bude testovat nového AI guarda.” Terén střechy byl upraven tak, že připomínal malé venkovské letiště. Byla tu ranvej, tráva, stromy a dokonce i lavičky k odpočinku.
”Vážně? To je skvělý! Zajímalo by mě jestli je silný.” Zasmál jsem se. ”Určitě je!”
Na malé ranveji už čekala desítka letadýlek. Všechna byla věrnou kopií pravých strojů.
Akce už měla každou chvilku začít, já jsem, ale obhlížel stánky se suvenýry. ”Hele, není tohle ten AI guard?” Tek ukazoval na oranžovo žlutou figurku. Měla leteckou helmu s velkou vrtulí a dlouhou bílou šálu.
”Hm, asi jo.”
”Ano, to je Airo. Nejnovější AI pro řízení leteckého provozu.” Řekl prodavač a jistě by nám o něm ještě něco vyprávěl, ale to už se ozval pořadatel: ”Dámy a pánové, chlapci a dívky všech věků.... ” Ve vzduchu se objevilo šest poletujících terminálů.

Prodral jsem se davem trochu blíž. ”... Dovolte mi vám teď představit Aira! Nejnovější AI pro řízení leteckého provozu!” Na obrazovkách se objevil Airo, v digitálu vypadal ještě líp. Posílal publiku zářivé úsměvy a mával.
Vlastní show se dala do pohybu. Letadla vzlétla, nejdřív jen tak ledabyle kroužila nebo udělala jednoduchou vývrtku. ”Ach ne!” Zakřičel pořadatel. ”Jedno z letadel má poruchu!”
Z ocasu červeného letadýlka se začalo kouřit a ztrácelo postupně výšku. ”To ne!” Oba dva jsme vykřikli, aniž bychom vnímali toho druhého. Letadýlko se řítilo na zem. V poslední chvíli se však otočilo a znovu vzlétlo. Místo černého kouře se objevil kouř barevný a spolu s ostatními se přidalo k vykreslování kouřových obrázků.
Celý dav jásal.

”Ještě, ještě!!” křičeli jsme spolu. V Airově řídící věži se pohnulo něco černého. ”Lidičky, bavíte se dobře?” Airo se smál. Okolo sebe měl obrazovku pro každé letadlo, kontroloval jejich stav a dával jim příkazy.
”Airo, jak to jde?” objevil se nový panel s obličejem mladého muže s brýlemi a hnědými vlasy. ”Jde to výborně, pane Righto.” Muž pokýval hlavou. ”A jak se cítíš ty? Je to tvoje první zkouška. Nejsi nervózní?”
AI guard se naježil. ”Prosím nepřipomínejte mi to! Víte, že z nervozity dostávám turbulence...!”
Mladík se zasmál. ”Je dobré vědět, že jsi v pořádku.”
Objevilo se nové okno, v něm byl starší muž, jehož vlasy ustupovaly věku. Zeptal se příkře: ”Je vše v pořádku?! Nemám zájem, aby moje peníze byly vydány na zbytečný program!”
Mladík jej rychle uklidnil. ”Pane Merazi, vše je v naprostém pořádku. Mohu vám zaručit, že Aito má vše pod kontrolou.”
”To bych tomu radil!” Obraz zmizel. Airo si povzdechl. ”'Tomu'?! …”
”Neber si to tak. Jen proto, že je skeptický si přeci nenecháš zkazit náladu. Na to máš létání až moc rád!” Snažil se ho pan Righto povzbudit. Airo přikývl a pustil se zpátky do ovládání show. Letadýlka teď nabrala vodu a vytvářela malé duhy.
'To je fakt! Má show dělá radost všem! Co bych se rozčiloval kvůli jednomu člověku.'
Černý objekt se přiblížil. ”Eh?” Stín skočil a vnikl do Airova těla. ”Aargh!”

Letadla na chvíli ztratila kontrolu a dvě se srazila a vybouchla. ”Co ten pitomej program dělá?” řval pan Merazi.
Airo klečel a oddechoval. ”Co si jako myslíš, že děláš!?!! Za tohle jsem nezaplatil!!” Křičel na něj pan Merazi sotva se spojil s řídící věží. ”Pane Merazi, prosím uklidněte se. Tohle je Airova první velká zkouška, ještě se učí. … Airo, slyšíš mě? Co se stalo?”
Airo se zvedl a chvíli tak zůstal. Letadla si nabrala novou vodu. ”Co by se stalo?” Prudce se otočil. ”Už mám dost toho vašeho hnusného komandování!!”
”Pitomej program jako ty...!!” Airo rozdrtil panel a tak zablokoval jeho veškerou komunikaci.
”No, tak Airo! Prober se, tohle nejsi ty! Sám jsem tě naprogramoval. Řekni mi co ti je a já tě spravím.” Snažil se mu domluvit.
”'Spravím'...! Říkáš?” Zatnul pěsti a zakřičel. ”Za koho mě máš!?! Pořád mě jen komanduješ, říkáš mi co mám dělat!! Ale já mám vlastní plány!!”
”Airo, poslouchej!”
”Ne, ty poslouchej mě! Už tě mám dost!!.... Už má vás všech dost!!” Jedinou ranou rozdrtil jeho panel.

”Airo! Airo!” Křičel marně, komunikace byla useknuta.
”Vidíte, co ten vás blbý program udělal!!” řval na něj pan Merazi. Letadla teď působila paniku, stříkala vodu na lidi a k těm, co už byla, se přidala další desítka. ”Za tohle mi zaplatíte! Slyšíte!” Righto ho však odstrčil a utíkal ke kontrolní věži, k vyšší budově na v rohu střechy, ze které Airo řídil celou podívanou.
”Pozór!!” křičel Tek, když se k nim blížila dvě letadla. Minula je jen o vlásek. ”Co se to děje?! Tohle nemůže být součástí show!”
”To sotva!” Souhlasil Tek. ”Jestli v tom není vir, tak se nejmenuju Tek!”
”Pojďme to zarazit.” Běžel jsem k řídící budově. Cestou jsem dostal studenou sprchu a jedno větší letadlo si ze mě udělalo svůj cíl. Popadl jsem jednu stánkovou židli a poslal jsem ho k zemi.
Několik stánků dokonce hořelo a jejich majitelé je spěšně hasili. To však nebylo to nejhorší, tři letadla se srazila tak, že z nich vytekl benzín a čtvrté se dalo na kamikadze. Oheň se po trávě začal velmi rychle šířit.

Panika se prohloubila a i ti statečnější už utíkali. Stál jsem u stěny řídící věže. ”Proč se nespustil požární systém?!”
”Ten vir ho musel zablokovat!”
Běžel jsem ke dveřím, ale ty byly zavřené a nešly otevřít. ”Sakra...!” Běžel jsem podél zdi. Oheň se šířil dál a teď už zachvátil i další stánky. ”Ha! Větrací šachta!” Otvor byl asi 3 metry nad zemí, ale pro mě dost veliký.
Dotáhl jsem si dva stoly a židli. ”Ale čím tu mřížku vypáčím?”
”Třeba páčidlem.”
”Ha ha... moc vtipný!”
Jenže jsem nakonec jedno našel. V šachtě to bylo trochu těsné, ale prolezl jsem. Jakmile jsem byl v budově vyskočil jsem ven. ”Tak, kam teď?” zeptal se Tek.
”Řídící místnost bude určitě nahoře, vždycky to tak bývá.” Vyběhl jsem po požárních schodech, jet výtahem nemělo cenu.
”Si si jistý, že tu nemají jinou architekturu?” Rýpl si.
”No... dolů to pak půjde rychleji...” Musel jsem se vydýchat. Po chvilce jsem konečně vyběhl do nejvyššího patra. ”Uf... jsme tady.” Zaslechl jsem něčí křik.
Vydal jsem se za hlasem. ”Airo!! Odpověz mi!” Křičel do svého PP, který vypadal jako tenký blok. ”Co tu děláš?” Zavolal na mě, když jsem k němu přiběhl.

”Přišli jsme zastavit toho vira, co tohle dělá.” Hrdě jsem mu oznámili.
”O Aira se postarám, ty by jsi měl jít!”
”Není kam! Tráva venku je v plamenech a požární systém nefunguje!”
”Cože!” Zhrozil se. ”Airo! Airo! … Sakra.”
”Nechte to na Tekovi, on si s Airem poradí!”
”To těžko. Sám jsem Aira navrhl a naprogramoval. … Ale, jinou možnost nemáme...” Povzdechl jsi. ”Pokusím se udělat komunikační tunel, snad vydrží dost dlouho na to, aby se tam Tek dostal.”

Tek sebejistě zamručel. ”Nechte to na mě. Nadělám z něj bajty!”
”To ne! Airova data nesmí být vážně poškozena!! Chci vědět, co se s ním náhle stalo!” Ťukal do displeje. ”Tak, hotovo! Až to spustím, bude mít tak půl vteřiny na přenos!”
”Jasně!”
”Teď!” Tek zmizel a letěl tunelem, který vypadal, jako by byl postavený z různě velikých i tvarovaných zelených kostiček. ”Letím...!”
Konec tunelu ho zavedl za bezpečnostní systém dveří. ”Děkujeme, že jste pro svůj let využili naši aerolinku. Prosím připoutejte se, za přistání neručíme!” Tek dopadl na zem.
”Tý jo, tady to vypadá jako venku.” Na obzoru se objevily malé tečky. ”Eh? …. Uááááh!” Křičel Tek, když po něm letadla začala střílet.

”Teku! Teku!” Neodpovídal mi. ”Musel nás odříznout!” Mladík se na svém PP činil a snažil se prolomit se dovnitř. 'Teku...' Vykoukl jsem z blízkého okna. Černý kouř se nesl k obloze a požární systém pořád nezabral. V dálce jsem však zaslechl zvuk helikoptéry. ”Hasiči!”

Tek utíkal před letadly a mohl se pouze krýt. ”Sakra! Mít tak šutrák!” Vztekle praštil pěstí do země a mohl zase utíkat. Když mu na kabátě přibila asi dvacátá díra, naštval se: ”Tak tohle by snad stačilo!” Otočil se a když byla dost blízko, vyrazil pěstí. Letadla však změnila kurz a tak se skácel na zem.
”Hahaha....! Jak se ti líbí mé akrobatické představení?”
”Nic moc.” Odpověděl mu, postavil se a zahleděl se mu do tváře. Airo stál na střeše kontrolní věže. Letadýlka poletovala okolo něho. ”Hele, přestaň blbnout a koukej spustit požární systém!”
”No tak pár lidí uhoří, a co?”

”Hele, tvůj kámoš je za dveřmi a snaží se tě dovolat! ”
”Ten lidský červ není můj kámoš!!” Zakřičel na něj. ”Pořád mě jen komandoval a říkal mi co mám dělat! Ale s tím je konec! Od teď si dělám co se mi zachce!”
”Víš, že ti rozumím.” Překvapeně sebou trhl. ”Ten můj mě taky pořád komanduje, řve na mě, zakazuje tohle nebo tamto a vůbec je občas sakra otravný.” Tek se podrbal na hlavě.
”Ale pořád je to můj kámoš. Hádáme se to jo, ale je s ním taky legrace … Tak už ty dveře otevři, až si promluvíte, určitě si vše vyjasníte.”
”Na chvilku jsem si říkal, že jsi spřízněná duše.” Řekl polohlasem a pak zakřičel: ”Ale teď vidím, že jsi jen lidský poskok!” Letadla se na Teka zase vrhla.
”Hej, hej! Nemůžeme si o tomhle promluvit?”

”NE! U nikdy nebudu nikoho poslouchat!” Letadla zrychlila. ”Fajn! Když nefungují slova, co řekneš na tohle!” Jedinou ranou smetl všechna tři letadla. S Airem to očividně ani nehnulo. Vznesl se do vzduchu a polovina ruky se mu proměnila na rotační kulomet. ”A co řekneš teď ty?!”
Tek hopsal. ”Tři kroky doleva, dva dozadu, otočka, úskok doprava, dva kroky doleva...” Airo přestal střílet. ”Uuuf... Rychlo kurz polky.” Tek se na něj široce usmál. ”A nebo to byl valčík?”
”Zkus tohle!!” Airo po něm znovu začal střílet, ale tentokrát rychleji. Tek mohl jen utíkat, dokud byl Airo ve vzduchu, měl nad ním převahu. 'Už mi začíná lízt na nervy!' Airo začal s náletem a Tek se vrhl k zemi. Smál se a tím Teka ještě víc štval. ”Grrr!”
”Tak co ještě se bavíš?" Pustil se do nového náletu. "Bavíš se ještě?” Tek tentokrát neutíkal, zůstal stát a čekal. ”Už jsi se vzdal?” Do srážky zbývalo už jen několik vteřin.
”Ani ve snu!” Ušklíbl se a udeřil pěstí do země. Příval kouře Aira zaskočil a donutil ho zastavit se. ”A mám tě!” Zakřičel Tek a zarazil mu pěst do žaludku.

Airo odletěl i bez pomocí své vrtule. ”Tak už jsi si srovnal bajty nebo chceš ještě pomoc?”
”N-Nikdy... Nenechám se porazit lidským psem!” S námahou se postavil
'Eh? … To černý … zdálo se mi to nebo... ' Airo vyrazil do útoku. 'Za pokus to stojí!' Tek se rozběhl.
Airo začal střílet, Tek rozdrtil zem a vytvořil kouřovou clonu, vyskočil do vzduchu. ”Hlupáku! Ve vzduchu nemůžeš manévrovat! Jsi můj!” V Tekově plášti se urodilo mnoho nových děr.
”Idiot jsi ty!” Tek vyběhl z kouře a udeřil ho do hrudi. ”Vyhodil jsi … plášť?” Airo odletěl, byl už značně poškozen a tak se jeho kód začal stávat nestabilní. 'Tak něco v sobě má!'
V hrudi se mu uhnízdil černý červ, který se teď snažil zmizet. ”Ne tak rychle!” Tek vrazil Airovi ruku do hrudi a vyrval červa ven. Ten se zmítal a mrskal sebou. ”Dobrou chuť!” Jediným mlasknutím červa spolkl.

Airo zakašlal. ”C-Co se stalo?” Unaveně zamrkal. Tek mu nabídl ruku. ”Už je to dobrý. Měl jsi v sobě červa.”
”Červa?”
”Jo a nadělal pěknou paseku.” Tek pomohl Airovi dojít k centrále řídící věže. Airo pak spustil všechny systémy a vše uvedl do původního stavu.
”Airo! Jsi v pořádku?” křičel Righto, jen co vpadl do místnosti. ”Ano... omlouvám se za potíže. Všem jsem zničil podívanou.” Smutně svěsil hlavu.
”Není to tvoje vina. Byl to vir, ne?”
”Byl to červ.” Upřesnil Tek.

Hasiči už měli všechno od kontrolou. Oba byli ve svých PP a Airo prodělával obnovovací kůru. Sotva pár kroků od východu na nás vyjel pan Merazi: ”Co tohle mělo znamenat?! Chci vysvětlení a chci ho hned!!”
”Šíš, to je uřvaný dědek.” Stěžoval si Tek, který teď se stéblem v puse trávil.
”Airo je v tom nevině. Do systému se dostal červ a ...” Pan Merazi ho nemilosrdně přerušil. ”Cože?! To tohle všechno způsobil jeden mizerný červ?”
”Červ napadl Aira a ...”
”Jinými slovy! Za všechno může ten váš blbý vadný program!!” To už jsem nevydržel a zakřičel jsem na ně: ”Airo je oběť! Nikdy neudělal nic špatného! A jestli on je blbý program, co je pak vlastní bezpečnost řídící věže? Když se tam ten mizerný červ dostal!!”

”Moje slova, moje slova. Pěkně děravý systém, jak řešeto.” Přidával se Tek.
”Tohle se spratků jako jsi ty netýká!!” Otočil se na Righta. ”Ubezpečuji vás, že se osobně postarám o to, aby byl tenhle AIGi kompletně smazán ze světa!!”
Když odcházel vyplazovali jsme na něj jazyk. "Mrzout. Mně se Airova show líbila."

"Jsem rád, že to tak vidíš, ale... Mí nadřízení tímhle nadšení nebudou."
"Aira nevymažou, že ne?" Zeptal se Tek.
"Udělám co budu moct, abych tomu zabránil. ... A co mi můžeš říct o tom červovi?" Zeptal se Teka.
"Byl dobrý." Pohladil si žaludek a říhl si. Už jsem ho ani nenapomínal, bylo by to plýtvání dechu. "Snědl...? Ty jsi ho snědl?"
"Jo, nějaký problém?"
"To je divný." Zamyslel se. "AI guard nemá potřebu jíst. …. Hmmm." Jeho zamyšlený pohled se mi přestával líbit. ”Kde jsem …?”
Nenechal jsem ho domluvit. ”Promiňte, ale už musím běžet!” Začal jsem utíkat pryč. ”Hej! Počkej!” Zmizel jsem mu mezi hasiči.
”Kde jsem jenom toho kluka viděl?”

Zastavil jsem se až když jsem byl na půl cesty domů. ”Uf, uf.... To bylo o fous!”
”Co je? Proč jsi utíkal?”
”Ten chlap byl z A.I.G. ! Kdyby zjistil, jak jsi se objevil, kdo ví co by se stalo!”
Tek se zhrozil. ”Uaaaah! Určitě by mě rozdělali!!" Zase začal jančit, najednou se zastavil. "He-Hepčík!!" Roztřásl se. "Ty nemáš po ruce kabát nebo tak něco? Můj se rozpadl.”
”Žádný doplněk pro AIGiho nemám, ale můžeme ho zítra po škole koupit.” Tek se radoval.