SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Hi-tech – Update 3 – Ninja

Druhý den ve škole na mně Mai hned vyzvídala: „Co se tam stalo?”
„Em? Kde?” zmateně jsem se jí zeptal.
„No přece na leteckém dni, kde jsi včera byl!” Ještě víc se nade mě nahnula. „Aha, tohle... No víš...” Bál jsem se jí lhát... nebo tedy, nezahrnoval jsem ji zbytečnými detaily. Rozsáhlejší diskuzi jsem se však museli nechat až na oběd. Sešli jsme se na střeše, aby nás nikdo zbytečně nerušil.
„Divný červ?”
„Možná jsi něco slyšela. Tvoje máma přece pracuje v počítačový společnosti.”
„Hmmm … mmmmm … vůbec mě nic nenapadá.” Unaveně jsem si povzdechl. „Možná se ještě tolik nerozšířil a tak o něm nikdo neví.”

„Hmm, to je dost pravděpodobný. … Teku, co si o tom myslíš ty?” Vyvolal jsem si jeho hologram.
„Takových klidě víc! Byla to lahoda!”
„Klidně by nechal zavirovat celý systém!” Pohoršeně pronesla Memo.
„A proč by mi mělo vadit, že se celý systém promění ve švédský stůl?” Provokativně na ni vyplázl jazyk.
„Hej, hej... žádné hádky.” Napomenul jsem Teka. „A o čem jsi mi to vlastně chtěla říct dneska ráno?” Zeptal jsem se Mai.
„Máš pravdu! Skoro jsem na to zapomněla!” Sáhla do kapsy

„Tohle jsem vyhrála v tombole!“ Mávala mi před nosem malými papírky. Když přestala, mohl jsem si je prohlédnout.
„Labutí … princezna? Co to je?“ Vzal si lístek do ruky.
„Je to lední balet. Příběh vypráví o lásce mezi labutí princeznou a lidským princem. Kvůli svým odlišnostem však spolu nemohou žít a můžou se vídat jen krátce. Princ navštíví čarodějnici a požádá ji o pomoc. Ta mu pomůže, avšak za cenu jeho očí. Je to romantický příběh plný lásky, něhy a křehkosti.“ Mai se červenala a byla pohroužena do zasněných smyšlenek.
„Ono se dá zvracet i bez třesení?“ zeptal se Tek a vysloužil si od Memy pořádnou facku.
„Od barbara, jako jsi ty, nelze očekávat, že pochopí krásu tohoto citlivého tématu!“
Tek radši mlčel a třel si rudou tvář. Taky jsem mlčel a prohlížel si obrázek stylizované labutě.

***

„Premiéra představení je za pár dní! Dneska budeme mít poslední zkoušku.“ řekla dívka s krátkými medovými vlasy. Oči měla blankytně modré. Podívala se na obrazovku PP.
„Děje se něco, Suwano?“ zeptala se svého AIGiho, který vypadal jako dvanáctiletá dívka v baletním úboru.
„V-Vůbec nic, jen jsem z tvého velkého vystoupení nervózní.“ Mávala před obličejem dlaní.
„Poslední dobou vypadáš sklesle. Vážně tě nic netrápí?“
„Vůbec nic. Nenech se tím znervózňovat! Musíš myslet jen a jen na svoji hru!“
Dívka se zvedla a přikývla. „Dobře.“
„Mitsuko! Kde jsi?“ Do šatny vešla vysoká žena ve světle fialovém obleku. „Všichni už na tebe čekají!“
„Už jdu. Suwano?“ Otočila se na svoji kamarádku.
„Neboj, budu tě pečlivě sledovat. Žádná chybička mi neunikne.“ Zatnula sebejistě pěsti. Mitsuko přikývla a utíkala na ledovou plochu. Jen co Suwana osaměla, její tvář potemněla.

***

Zbytek dne uběhl bez nehod. Memo byla sice na Teka pěkně naštvaná, ale jinak se nic nestalo.
'Hmm … Premiéra představení je ve středu večer. Bude se mi to vůbec líbit?' Podíval se na lístek, který držel v ruce. Povzdechl si.
'Mai mi neodpustí, jestli nepřijdu.'
„Hej, Seiji.“
„Co se děje, Teku?“ Vyvolal si jeho hologram.
„Mám hlad.“
„Dobře. Kam tedy zajdeme.“ Zamyslel se. „Co třeba do herny?“
„Super! Super! Pojď! Pojď!“

***

Veliká a stará herna byla na hlavní ulici. Časem se modernizovala a byla doplněna o nejnovější hry a herní zařízení.
„Vypadá to, že tu zrovna slaví padesáté výročí otevření herny.“ řekl a četl si plakát. Na programu byla různá vystoupení, speciální prodej her a soutěže.
„Přirostl jsi k zemi?“ zeptal se podrážděně Tek.
„Už jdu.“ Vstoupil.
U herních terminálů seděli hráči a lidé všeho věku. Byly tu i logické hry jako šachy, go, hlavolamy, sudoku, takže si tu mohli zahrát i starší lidé. Nejvíc lidé se však tlačilo u zadní části místnosti a další pořád přicházeli. Přišli jsme blíž si to omrknout. K herně byla přistavěno další patro a nahoru vedly schody a výtah.
Na obou vstupech byly pověšení stužky a u nich vážně se tvářící lidé. Zahlédl jsem mezi nimi i kluka mého věku, tedy až když jsem se s pořádnou námahou prodral dopředu.
„Co se tu děje?“ zeptal jsem se muže vedle mě.
„Dneska se zahajuje provoz I-Battle arény. Místa, kde můžou AIGiové bojovat o ceny a přeměřovat své síly. Slyšel jsem, že pro dnešek byla připravena speciální cena.“
„To zní super. Jdem na to! Vyhraju tu cenu!“ řekl Tek a muž se rozesmál.
„To nebude tak jednoduché, chlapče, ale hodně štěstí.“
„Dobrý den, dámy a pánové. Já Yamato vás jménem firmy A.G.I. a.s. vítám na této akci.“ řekl do mikrofonu mladý muž. „Doufám, že se vám naše akce bude líbit a … “
Seiji i Tek si zívli. Tyhle řeči je nudily. Ten kluk, kterého Seiji uviděl, byl vnukem zakladatele firmy a přijel místo něj jako reprezentant. Se světle stříbrnými vlasy a přísnýma očima za brýlemi vypadal chladně. Formální oblečení i chování mu na přátelskosti také nepomohlo. Přešmikl stužku, nechal se vyfotit a pak mohl dav lidí vstoupit.

Místnost zabíralo celé patro a strop podepíraly sloupy na nichž byly obrazovky. Uprostřed byla kruhovitá aréna s kupolí uprostřed. Vnuk, který se jmenoval Katashi Matsuoka, vstoupil na vyvýšenou platformu a řekl do mikrofonu: „Toto je I-Aréna, která byla navržena našimi techniky. Soupeři se postaví na své můstky k terminálům, kam přesunou své AIGi. Podle zkušeností, které AIGi má z likvidace virů získá svůj level, život, útok a další vlastnosti, které jistě každý z her znáte. … “
Vnuk mluvil dál, ale Seiji ani Tek ho neposlouchali. Pokukovali po aréně, prohlíželi si interiér a bavili se spolu.
„ … A teď k dnešní hlavní soutěži.“ Oba kluci mu hned začali věnovat pozornost. „K AIGiúm se dají dokupovat různé doplňky. Vzhledem k oslavám výročí herny byl v naší firmě navržen speciální předmět. Je naprosto jedinečný a získat ho může pouze vítěz.“ Na veliké obrazovce za Matsuokou se objevila ona výhra. „Tento jedinečný plášť bez rukávů a vysokým límcem je prakticky nezničitelný. Jeho majitel si může kdykoliv změnit jeho design a tvar. Samozřejmě lze měnit i mezi mužským a ženským střihem tak jako velikostí.“
Při pohledu na Teka se Seiji trochu lekl. Úplně slintal na kabát, který neustále měnil svoji podobu, design a velikost. Skrčil se a prudce vyskočil na nohy. „Juchů! Jdeme Seiji, jdeme! Ten kabát je můj!“ Seiji rychle hodinky zakrýval rukou, protože se po něm začali lidé otáčet.
„Kdo chce soutěžit, nechť se postaví na modrou platformu. Na červené ho bude očekávat speciální soupeř, který během chvilky dorazí. Přeji vám všem dobrou zábavu.“ S těmi slovy se uklonil a kamsi odešel.

Seiji se došoural na modrou platformu. Nemělo cenu se ztrácet v davu. Tek by způsobil takové pozdvižení, že by se po něm lidé otáčeli ještě za deset let. Tek se nedočkavě přesunul do bojové arény. Oblast se hned na kopuli zobrazila a vykreslila se krajina. Bylo to pouštní oblast s několika kamennými sloupy a pahorky.
„Hustý! Tohle je fakt něco!“ Začal samou nedočkavostí pobíhat po aréně sem a tam.
„Teku, uklidni se.“ napomenul ho, ale nijak na to nereagoval.
'Mohl bych ho mlátit kladivem a stejně by si toho nevšiml.' Ta jeho dětinskost se mu docela líbila. Najednou se v aréně objevila další postava. Byla vysoká, asi o něco vyšší než Tek. Vlasy měla černé, trčící do vzduchu a sepnuté pomocí spony. Na očích měl něco jako futuristické brýle jejíž konce sahali daleko dozadu a měli oranžovou barvu. Měl na sobě přiléhavou uniformu tvořenou rolákem s kónickým nákrčníkem. Založené ruce kryly černé rukavice a červené šátky na zápěstích. Okolo krku mu vysela dlouhá šála se střapci. Kalhoty byly na rozdíl od horního oblečení volné a konce nohavic byly nacpané do kozaček převázané červenou šňůrkou. Na zádech nesl něco, co vypadalo jako veliký bumerang.
Tek si ho pořád nevšímal a vypadal, že už se vidí v plášti. Uběhlo deset vteřin, dvacet, třicet, minuta, pak dvě a Tek pořád nereagoval. Seiji si odkašlal a konečně ho tím přivedl do arény.
„Eh?“ zeptal se ho nechápavě Tek.
„Tvůj soupeř dorazil.“ Ukázal za něj. Tek se otočil, chvilku si ho prohlížel a pak řekl:
„Košťák!“

Na celou arénu bylo slyšet jak mu zapraskaly klouby na rukou, ale možná to byly klouby jeho majitele, protože digitálního hlediska to není tak úplně možné. Jeho vlastník vypadal velmi podobně, šátek přes vlasy, rolák kryjící dolní polovinu obličeje, černé oblečení a rukavice. Měl zavřené oči a zdálo se, že je velmi naštván.
„Tek je trochu praštěný. Toho si nevšímej.“
„Kdo je tady praštěný?!“ ohradil se Tek. „To je fuk.“ Otočil se ke svému soupeři. „Sorry, ale chci ten plášť, takže s tebou vymetu podlahu.“
Seiji si jen už povzdechl. 'No, možná Tekovi uštědří lekci.'
Ve vzduchu digitální oblasti se objevila jména a hodnoty každého guarda. Davem letěl šum.
„Je to možný? … Co myslíš? … Je to on? … Určitě je to on. … Legendární Fantom.“
Tek se culil.
„Ehm, Teku.“ Odkašlal si a když se na něj guard otočil, ukázal nad něj. Tek zaklonil hlavu a přečetl si data.

Fantom
Level 75
HP: 9870

Tek
Level 0
HP: 50

Otočil se zpátky a pokrčil rameny.
„A?“
Seijimu poklesla hlava, jak nejníže to šlo.
„Jak chceš porazit někoho, kdo je očividně silnější než ty? Jednou se tě dotkne a jsi na zemi. Zbytečně se budeš namáhat. Já vím, že tě ten plášť láká, ale kvůli němu si nemusíš přerazit všechny bity.“
„Víš, nejsem žádný mozkový nadšenec, ale … co mi tím chceš naznačit?“
„To, že je to nemožný!“
„Bla, bla … “ Malíčkem se drbal v uchu. „A co že je to nemožný! To mě nezajímá. Od kdy znamená 'Nemožné = vzdát se'? A navíc … dokud to nezkusím, tak přeci nevím, jestli to je, nebo není nemožné, ne?“ Zazubil se.
„Teku … “ Hluboce si povzdechl. „Tak jo.“
Tek se znovu otočil na svého soupeře a cenil se jak malé děcko.
„Aby ti to bylo jasné, zeptám se.“ promluvil Fantomův majitel. „Pravidla znáš?“
Tek vyrazil dopředu pěstí a zvolal: „Jasně! Zaokrouhlím ti to číslíčko na nuly!“
Chlapec jen zakroutil hlavou. „Jak jsem předpokládal, vůbec jsi neposlouchal.“
„Eh?“

Ukázal palcem nahoru, kde se u každého jména rozsvítily tři zelené tečky.
„Pro speciální příležitosti jako je tahle, byl vytvořen zvláštní systém hry. K vítězství stačí soupeře třikrát zasáhnout, a na to kolik kdo má života vůbec nezáleží. Jde jen o zkušenosti a jejich vlastní sílu. Takto může zvítězit i slabší soupeř nad silnějším.
V tvém případě však udělám ještě jednu úpravu pravidla. Můj Fantom tě musí pořádně zasáhnout, zatímco u tebe bude stačit jen malé škrábnutí. Co říkáš, to je výhodné, ne?“

Seiji se usmál. 'Možná se ho nám tak podaří aspoň jednou zasáhnout.' Chtěl na Teka promluvit, ale ten na celou arénu zařval:
„Si ze mě děláš srandu?! Ty jeden malej ksindle! Já nepotřebuju žádný výhody! Tu pitomost si klidně vem ty sám, protože mě ani neškrábneš! Začni se modlit!“
Z Tekova třesu bylo poznat, že je uražen a neuvěřitelně naštván.
„Teku! Zešílel jsi?! Proč jsi to odmítl?!“
„Cožpak … cožpak by to bylo vítězství?“
„Tak takhle, jo?“ Jejich soupeř ztratil nervy. „Dobře, chtěl jsem být hodný, protože jsi slabý, ale očividně neznáš své místo! Ukážu ti, že nemáš Shinobiho co podceňovat!“ Vzal si do ruky malý přístroj se šesti tlačítky.
„Fantome!“ zakřičel. AIGi se rozkročil a vyrazil do útoku.
„Rychlý!“ křičeli lidé okolo.
Zpoza zad vytáhl malou dýku a sekl po Tekově tváři. Ten se na poslední chvíli úderu vyhnout a uskočil do strany.

„Zdá se, že nejsi až tak špatný. Uvidíme, co řekneš na tohle!“ zavolal Shinobi a Fantom ještě zrychlil. Tekovo tělo se v rychlosti zdálo být rozmazané. Seiji sotva stíhal souboj sledovat.
„Co se děje, vypadáš zmateně.“ zeptal se ho Shinobi.
„V... vůbec to nestíhám.“
„Proč nedržíš I-Order?“
„I-Co?“ Zvedl hlavu a zahleděl se na ninjovského chlapce.
„Tohle. Je to zařízení, které dává AIGiům v aréně příkazy. Je to jako v bojové hře, kde kombinací tlačítek vznikají komba. Během nahrávání do arény je každý AIGi seskenován a data o útocích uložena do systému. Útoky jsou již v guardech uložena a nebo je lze dodatečně nahrát. Podle tvého výrazu bych řekl, že tvůj guard žádný útok nemá. A to má odvahu mě vyzvat na souboj. Zdá se, že se žádného pořádného soupeře zase nedočkám.“ Pohodil hlavou.
Seiji přístroj víc sevřel. Tahle slova ho naštvala. Tek se tolik snažil získat plášť, ale na víc než na uhýbání neměl čas.
'Teku!'
Zadíval se na tlačítka a zmáčkl tlačítko s obrázkem kolečka. Fantom konečně Teka zasáhl plnou ranou do břicha. Odletěl a zastavil se až o kamenný sloup, ten se poškodil a zřítil se na stranu.
„Teku!“
Mačkal tlačítka jak šílený, ale nic se nedělo. 'To snad Tek nemá žádný útok?! To není možný! Vždyť přece … !' Sevřel pěsti a sledoval, jak se zvedá. Hřbetem ruky si setřel prach z tváře. Jedna jejich tečka pohasla.
'Jen dvě.'

Shinobi se tiše zasmál. 'Měl jsem v úmyslu být hodný kluk, ale když jsi moji velkorysost odmítl, rozdrtím tě.'
Oprášil si kalhoty, setřásl prach z ramen a protáhl se.
„Dobrá rána.“
Fantom stál se založenýma rukama a čekal na příkaz. V aréně zafoukal vítr. Tek zaklonil hlavu a zavřel oči. Uculil se, usmál se, zakřenil se a pak se rozesmál.
„Teku, přeskočilo ti snad?!“ křičel jsem na něj.
„Když … Když ona je to taková sranda. Fakt!“ Narovnal se a úsměv neopouštěl jeho tvář.
'On je fakt … divný.' Seiji začínal přemýšlet, jestli by ho radši neměl vzít do centrály na kontrolu.
„Tahle maličkost tě pobavila?“ řekl Shinobi a Seiji sebou cukl. „V tom případě tohle budeš milovat.“ Zmáčkl dvě tlačítka a zakřičel: „Shadow Strike!“
Z Fantoma se stal jen černý stín a znovu udeřil Teka do břicha. Letěl ještě dál do sloupového lesa.
„Co se stalo? Vůbec jsem nic neviděl!“
„To je prosté. Síla Shadow Striku sice není příliš veliká, ale je to jeden z nejrychlejších útoků, které Fantom zná. Je tu sice jistá nevýhoda, ale to vůbec nevadí. Tvůj AGI ji totiž ani nevyužije. Už jen jeden.“
Seiji zatínal pěsti.
'Teku.'

Prach se pomalu usazoval. Seiji se nakláněl ve snaze najít Teka. Zpod trosek sloupů se vyhrabala potlučená postava. Levé rameno bylo poloprůhledné.
„Teku!“
Sotva se zvedl a už spadl dozadu. Těžce oddechoval.
„Teku, to stačí! Vedl sis skvěle! Vrať se!“
„Tvůj mistr má pravdu. Proti mému Fantomovi nemáš šanci. Pokud se omluvíš, odpustím ti.“
„Ne … huf … “
„Cože?“
„Slyšels dobře … Svá slova neberu zpátky. … Nikdy.“ S námahou se zvedal. Musel se přitom opírat o trosku sloupu. „Seiji, ještě není konec. Ještě pořád mu zbývá jedna rána. Ještě můžu jít dál.“
„Vždyť jsi celý zmlácený! Nech toho už! Ten pitomej plášť ti za to nestojí!“
„Tady nejde už o plášť, ale o hrdost.“ Zvedl se a hlasitě vydechl. „Silnější? Rychlejší? Co na tom sakra záleží! Nejdůležitější je do toho dát všechno! Prohraju … Vyhraju … To se ještě uvidí.“

„Mluvit umíš hezky, to se musí uznat.“ řekl Shinobi. „Ale Fantoma nemůžeš porazit slovy.“ Rozmáchl se rukou, kterou nedržel ovladač. „Fantome!“
Jeho guard vyskočil do vzduchu.
„Rain of Death!“
Levou ruku složil do jednoduché pečetě a druhou před sebou opsal kruh. Před ním se objevily černé hořící kunai. Tek lehce ustoupil. Mávl pravou rukou a na zem se sneslo několik dýk.
„Teku!“
Zvedla se mračna prachu a úplně Teka zakryla.
„Tohle je tvůj konec!“ zakřičel Shinobi a na zem se snesla druhá sprška. Výbuchy nabraly na intenzitě a počtu.
Shinobi si odfrkl. „Doufám, že příští soupeř bude lepší.“
Fantom se snesl na zem. Sebejistě přišel blíž k ruinám.
„Teku … “ Seiji sklonil hlavu. 'Sakra! Cožpak jsem mu neměl dávat rozkazy?! Vůbec jsem mu nijak nepomohl!'

Arénou se roznesl řev. Ninja skákal do vzduchu. Tek se mu zakousl do zadku.
„Tekuu!“ zařval Seiji.
„To není možné!!“ zakřičel Shinobi a podíval se spěšně na obrazovku. Tek měl pořád jednu tečku. „Jak … ?“
Tek odpadl a plival okolo sebe. Fantom si držel zadek a vrčel.
„Aha, už vím. Když tě zakryl prach z první vlny, zahrabal ses do písku a dostal ses Fantomovi za záda. Nikdy bych nečekal, že něco takového provedeš.“
Seiji jeho vysvětlování neposlouchal, stejně si ho pro sebe mumlal.
„Fantome!“
„Ano!“ Jeho guard poprvé promluvil. Jeho hlas byl chladný a vojensky poslušný.
„Heavy Crusher!“
Než se Seiji vzpamatoval, zformoval nad sebou obrovskou ocelovou kouli s ostny, roztočil ji a hodil po Tekovi.
'Tomuhle se už nevyhneš. Abys mě skutečně porazil, budeš potřebovat víc než štěstí.'
Koule do Teka narazila, ale on ji chytil, třebaže ho trochu zatlačila dozadu.
„On ji chytil!“ Shinobi i Fantom začali ztrácet svůj vnitřní klid.
'Jak je to možné?' znovu se podíval na skóre. Jemu chyběla jedna a Tekovi pořád jedna zbývala. Napnul uši a slyšel, co si ostatní povídají.

„Hej, ten divnej je dobrej, … Třeba to není pravý Shinobi. … Pravý Shinobi by ho už dávno rozdrtil. .. Vsadím se, že vyhraje ten druhej. … “
Zaskřípal zuby. 'Falešný?! Jen počkejte!'
Upřel oči znovu do arény, aby viděl, jak Tek srká řetěz koule jako špagetu.
'On ji snědl?!'
Tek vyskočil na nohy, říhl si a zakřičel: „Natlakováno! Konečně se do tebe pustím naplno! Nejhnusnější kabát je můj!“ Rozkročil se, přikrčil se a dal lokty k pasu. V aréně bylo ticho.
„Co je? Řekl jsem něco?“ Zmateně se rozhlížel.
Seiji si odkašlala a vysvětlil: „Nejspíše jsi chtěl říct 'Natankováno' a 'Nejhustější', ne?“
Tek se postavil, založil ruce a zamyslel se. Za pár vteřinek by okolí přísahalo, že se mu nad hlavou rozsvítila žárovka.
„Rybička se vloudila.“
„Chybička!“ zařval na něj Shinobi. Rychle se však probral a obnovil svůj klid.
„Fantome, skonči to!“
„Rozkaz!“ Fantom vyrazil do jednoduchého útoku, ale sáhl dozadu po bumerangu. To samé udělal i Tek. Byly od sebe už jen metr, když Tek vyrazil skrytou rukou do předu a zavolal:
„Sexy bikiny attack!“ Strčil Fantomovi pod nos fotku sexy blondýnky na pláži.
„EH?!“ Fantom se prudce zastavil.
Než se stačil Fantom uvědomit, co se děje, letěl napříč pouští s fotkou namáčknutou na obličeji. Jeho druhé kolečko pohaslo.

'To není možné!! To prostě nemůže být pravda! Vždyť … vždyť je to nikdo! Můj Fantom … je lepší ve všech aspektech, tak proč?!'
Tek skákal do vzduchu, smál se a dělal vítězná gesta. Fantom se mezitím vyškrábal na na nohy. Atmosféra okolo něj víc zhoustla. Během boje se začátečníkem byl dvakrát ponížen. Něco takového nehodlal nechat jen tak. Ten drzoun musí být potrestán.
„Fantome.“
Jeho služebník jemně přikývl. Tohle byl jejich poslední útok. Jejich nejlepší kombinace. Ninja vyrazil do útoku a než se Tek dokázal pohnout, jeho pohyby ustaly. Přistál ze jeho zády a odskočil na dva skoky dozadu.
„Teku!“
„Co se … Nemůžu se hýbat!“ Jeho pohyby byly pomalé a jeho tělo mu připadalo strašně těžké.

„Ofuda: Restriction. Ninjovský svitek, který cíl spoutá a zabrání mu se patnáct vteřin normálně pohybovat. Tohle je naše největší kombinace. Buď poctěn.“
„Super. Tohle jsem zrovna potřeboval. Kafe bys neměl?“ cedil skrz zuby Tek. Seiji znovu mačkal tlačítka jako šílený, ale žádné odezvy se nedočkal. Vztekle ovladačem mrskl o zem.
„To stačí! Vyhráls! Nech Teka být!“
„Ne! … Dark Lance!“
Ve Fantomových rukou se zhmotnil černý oštěp s dlouhým a mohutným ostřím, červeným šátkem uvázaným okolo kořene ostří. Násada byla z černého dřeva, pokrytá zlatým vzorkem a koulí na konci. Sklonil ostří k zemi a vyrazil do útoku. Tekovi se podařilo otočit hlavu. Do střetu zbývaly tři vteřiny.
„Teku!!“ Seijiho tělo se napnulo a on opět na okamžik ucítil, že je v Tekově těle. Ve stejném okamžiku se Tek pohl a jedinou ranou rozdrtil ostří oštěpu. Fantom stále letěl po své trajektorii, neschopen se jejich střetu vyhnout. Tekův pravý okov modře zazářil. Napřáhl se a uzemnil Fantoma ranou, která pod nimi vytvořila kráter a z arény vyšlehly blesky.
Lidé křičeli a v úleku ustupovali. Celou arénu zaplnil prach. Seiji oddechoval, neschopen pochopit co se stalo. 'Teku … ?' Pomalu zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Prach se pomalu usazoval a odkrýval kráter. Tek byl uprostřed s pěstí zaraženou do země. Oddechoval. Zvedl se a rozhlédl se kolem. Jeho soupeř nebyl k vidění.
Seiji se podíval před sebe, ale Shinobi tam nebyl. Oba byli pryč. Fantomova třetí tečka pohasla.
„Vyhrál … Tek vyhrál … “ Seiji si uvědomil realitu. „Tek vyhrál!“ Radostí vyskočil do vzduchu a dav se přidal. Provolával mu slávu a volal Tekovo jméno. Tek se v aréně usmíval a vrátil se do svého terminálu.
Majitel herny i zástupce A.G.I. a.s. jim pogratulovali k vítězství a předali výhru. Nikdo se nestaral i Shinobiho zmizení. Nečekané vítězství je zajímalo víc.

***

Shinobi otevřel dveře pokoje a rychle vešel. Připojil PP k počítači a spustil si diagnózu. Shinobi byl ze 63% poškozený. Unaveně i omráčeně se si sedl na židli. Spustil opravu.
'Tohle bude trvat celou noc.' Sundal si šátek a odkryl stříbrné vlasy.
„Tek … “

***

Domů se Seiji dostal pozdě, ale matka zase byla na pracovní cestě. Dřív býval kvůli tomu smutný, ale teď mu to nevadilo. Tek spal a tulil se ke svému novému plášti. Seiji si ho prohlížel. Vypadal jako každý jiný guard, ale něco na něm bylo divného. To, že potřeboval jíst, by možná nebyla až tak divné, ale to jak reagoval v napjaté situaci.
'Co se děje, když cítím, že jsem v tobě?'
Povzdechl si, zakroutil hlavou a šel spát. Měli za sebou dlouhý zápas, ráno se bude určitě cítit lépe.

______________________________________________________________

Avatar: Anime Avatar Maker
Seznam povídek

Dodatek autora:: 

Hi,
já vím, že chcete vidět Démonické lázně, ale nějak na ně nemám chuť a nechci se do toho nutit. Nějak jsem si četla starší povídky a padla volba na Hi-tech a najednou jsem měla chuť pro něj psát. No a tohle je výsledek ... něco, co ani v původním plánu nebylo, ale to už by mě nemělo překvapovat, že? Laughing out loud
A víte co je sranda Laughing out loud ... je to skoro rok (bez týdne XD), co jsem uploadla druhou kapitolku Laughing out loud ... Ten čas fakt letí Laughing out loud ...

Snad se i ne-fanouškům zalíbí a trochu ukrátí čas na jiné čekání, ale asi se zase budu chvilku věnovat Hi-Techovi ... uvidím sama Smile

Prosím, mějte se mnou strpení Smile

PS. Pomalu se dostává i na starou jednorázovku

5
Průměr: 5 (3 hlasy)